Kinetická energie

Z testwiki
Verze z 7. 6. 2024, 07:29, kterou vytvořil 37.188.157.151 (diskuse)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vozíky horské dráhy dosáhnou svou maximální kinetickou energii, když sjedou z vrcholu dolů. Tato kinetická energie se začne opětovným stoupáním do dalšího vrcholku měnit na energii potenciální. Ta se mění dalším sjezdem dolů opět na energii kinetickou.

Kinetická energie (též pohybová energie) je jeden z druhů mechanické energie, kterou má pohybující se těleso. Je definována jako práce, kterou musíme vykonat, abychom urychlili těleso na určitou rychlost. Velikost kinetické energie tělesa, vykonávajícího posuvný pohyb závisí na jeho hmotnosti a rychlosti. Vykonává-li těleso rotační pohyb, závisí jeho energie na úhlové rychlosti a momentu setrvačnosti. Je-li těleso v klidu, má nulovou kinetickou energii. Protože pohyb těles je relativní, záleží hodnota energie na tom, v jaké vztažné soustavě těleso pozorujeme.

Značení

Newtonovská (klasická) kinetická energie

Kinetická energie v klasické mechanice je definována ve tvaru

Ek=12mv2

Odvození vztahu

Uvažujme hmotný bod o hmotnosti m, na který působí síla 𝐅, pak pohybová rovnice jde zapsat v následujícím tvaru

𝐅=md𝐯dt,

kde 𝐯 je rychlost uvažovaného hmotného bodu v čase t (okamžitá rychlost). Tuto pohybovou rovnici skalárně vynásobíme rychlostí 𝐯 hmotného bodu (na sílu 𝐅 neklademe žádná omezení), čímž dostaneme

𝐅𝐯=m𝐯d𝐯dt.

Jelikož platí, že

m𝐯d𝐯dt=ddt(12m𝐯𝐯)=ddt(12mv2),

lze předchozí rovnici upravit

ddt(12mv2)=dEkdt=𝐅𝐯,

kde Ek je kinetická energie hmotného bodu.

Protože pro element práce platí dW=𝐅d𝐫, pak z předchozí rovnosti vyplývá

dEk=𝐅𝐯dt=𝐅d𝐫=dW,

a odtud integrací dostáváme

ΔEk=𝐫1𝐫2𝐅d𝐫=W.

Alternativně lze kinetickou energii také vyjádřit pomocí hybnosti 𝐩=m𝐯

Ek=𝐩𝐩2m=p22m.

Speciální teorie relativity

V rámci speciální teorie relativity lze získat přesnější vztah

Ek=γmc2mc2=(11v2/c21)mc2,

kde m je hmotnost tělesa, v je rychlost tělesa a c je rychlost světla. První člen v závorce je tzv. Lorentzův faktor.

Tento vzorec lze pomocí Taylorova rozvoje přepsat do tvaru nekonečné řady

Ek=12mv2+38mv2(vc)2+516mv2(vc)4+,

z níž je vidět, že při rychlostech mnohem menších než c je významný jen první člen a platí newtonovský vzorec.

Vlastnosti

  • Kinetická energie nemůže být nikdy záporná.
  • Kinetická energie nezávisí na směru pohybu, ale pouze na velikosti rychlosti.
  • Kinetická energie je závislá na volbě vztažné soustavy, protože na této volbě závisí také rychlost tělesa.
  • Celková kinetická energie soustavy hmotných bodů je dána součtem kinetických energií jednotlivých hmotných bodů.

Příklad

Uvažujme izolovanou soustavu, pak platí zákon zákon zachování mechanické energie, který lze formulovat ve tvaru

dEdt=d(Ek+Ep)dt=0,

který nám říká, že se kinetická energie v izolované soustavě mění na energii potenciální a naopak. Zaměříme-li se na homogenní tíhové pole Země (lze ho považovat za homogenní pro malé vzdálenosti od povrchu), pak tuto přeměnu lze jednoduše ilustrovat například na volném pádu z výšky h.

12mv(t0)2+mgh(t0)=12mv(td)2+mg(td)v=2gh(t0),

kde t0 je počáteční čas, ve kterém má těleso ve výšce h nulovou rychlost, a td je čas dopadu. Výsledek lze jednoduše ověřit přímým výpočtem úlohy volného pádu. Nejdříve určíme čas dopadu

h12gtd2=0td=2hg,

čímž dosazením za rychlost dostáváme výsledek, který je v souladu se zákonem zachování energie

v(td)=g2hg=2gh.

Související články

Externí odkazy

Šablona:Autoritní data Šablona:Portály