Věta o dimenzích součtu a průniku podprostorů

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Věta o dimezích součtu a průniku podprostorů,[1] též zvané věta o dimenzích spojení a průniku [2] apod. je tvrzení z lineární algebry jež uvádí souvislost dimenzí dvou podprostorů téhož vektorového prostoru.

Jde o analogii principu inkluze a exkluze pro dva vektorové prostory.

Znění

Nechť U a V jsou dva podprostory téhož prostoru W a oba mají konečnou dimenzi. Pak platí:

dimU+dimV=dim(UV)+dim(U+V),

přičemž součet U+V značí podprostor W určený množinou {𝒖+𝒗:𝒖U,𝒗V}.

Ukázky

Jsou-li U a V dvě roviny procházející počátkem v třírozměrném euklidovském prostoru W=3, potom oba mají dimenzi 2, jejich průnikem je přímka, což je jednodimenzionální prostor a součtem U+V je celý prostor W=3.

Vztah uvedený ve větě odpovídá rovnosti:

dimU+dimV=2+2=1+3=dim(UV)+dim(U+V)

Pro další ukázku nechť U a V jsou dva třídimezionální podprostory prostoru W dimenze 5. Součet U+V je též podprostorem W, a tak jeho dimenze nemůže přesáhnout hodnotu 5.

Rovnost uvedená ve větě vede na odhad:

dim(UV)=dimU+dimVdim(U+V)3+35=1,

z něhož vyplývá, že lze nalézt alespoň jeden nenulový vektor ležící v U a současně ve V. Tato skutečnost vyplývá čistě ze znalostí dimenzí podprostorů U a V, aniž by bylo třeba zkoumat jejich další vlastnosti.

Důkaz

Protože UV je podprostorem prostoru W, má nějakou bázi {𝒖1,,𝒖k}, kde k=dim(UV).

Pomocí Steinitzovy věty o výměně lze rozšířit množinu vektorů {𝒖1,,𝒖k} o celkem l lineárně nezávislých vektorů 𝒖k+1,,𝒖k+l na bázi podprostoru U. Podobně lze tutéž množinu {𝒖1,,𝒖k} rozšířit o vektory 𝒗1,,𝒗m na bázi prostoru V. Z konstrukce vyplývá, že dimU=k+l a dimV=k+m.

Zbývá ověřit, že množina B={𝒖1,,𝒖k+l,𝒗1,,𝒗m} je jednou z možných bází podprostoru U+V.

Libovolné vektory 𝒖U a 𝒗V jsou lineárními kombinacemi vektorů z B, a proto tato množina generuje podprostor U+V.

V hypotetické situaci, kdyby množina B netvořila bázi a byla tudíž lineárně závislá, bylo by možné najít koeficienty a1,,ak+l,b1,,bm netriviální lineární kombinace takové, že:

i=1k+lai𝒖i+i=1mbi𝒗i=0

Potom by vektor 𝒘, daný výrazem 𝒘=i=1k+lai𝒖i, splňoval i 𝒘=i=1mbi𝒗i. Protože by v alespoň jedné z těchto rovností byl na pravé straně nenulový koeficient u alespoň jednoho z členů, a vektory v obou kombinacích jsou lineárně nezávislé, byl by vektor 𝒘 nenulový. V důsledku by obě lineární kombinace byly netriviální.

Ovšem z první z kombinací vyplývá 𝒘U, z druhé 𝒘V, v důsledku 𝒘UV, a tak jediné nenulové koeficienty mohou být z množiny a1,,ak. V důsledku by druhá lineární kombinace byla triviální, čili 𝒘=i=1mbi𝒗i=i=1m0𝒗i=0, což není možné.

Proto zkoumaný předpoklad, že by množina B byla lineárně závislá, je sporný. Množina B je ve skutečnosti lineárně nezávislá a tvoří bázi prostoru U+V.

Platnost věty již pak přímo vyplývá z rovnosti:

dimU+dimV=(k+l)+(k+m)=k+(k+l+m)=dim(UV)+dim(U+V)

Dlužno podotknout, že v uvedené konstrukci mohou být jeden i více parametrů k,l,m nulových, což pak odpovídá situaci, kdy prostory U a V jsou až na počátek disjuktní, nebo jsou v inkluzi, či se shodují.

Odkazy

Reference

Literatura

Související články

Šablona:Autoritní data Šablona:Portály