Polynomická regrese

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Šablona:Upravit

Ukázka aproximace zadaných bodů polynomem libovolného řádu.

Polynomická či polynomiální regrese představuje proložení (aproximaci) zadaných hodnot polynomem. Koeficienty hledaného polynomu jsou metodou nejmenších čtverců vypočteny tak, aby součet druhých mocnin odchylek původních hodnot od získaného polynomu byl minimální.[1]

Odvození

Cílem je proložit hodnotami xi,yi, i=1,,n polynom k-tého stupně Pk(x)=p0+p1x++pkxk. Koeficienty p0,,pk jsou přitom voleny tak, aby součet druhých mocnin odchylek

eiyiPk(xi)

byl minimální, tj.

F=i=1nei2min.

Úloha vede na problém nejmenších čtverců.

Problém nejmenších čtverců

Dosazením hodnot xi,yi do polynomiálního modelu y=Pk(x) přímo dostaneme aproximační problém. Z definice odchylky ei zřejmě platí yi=Pk(xi)+ei. (Uvědomme si, že ei tak vlastně reprezentuje chybu vzniklou při měření veličiny yi přičemž předpokládáme, že veličiny xi jsou známy přesně.) V maticovém zápisu

𝐀𝐱=𝐛+𝐞,

kde

𝐀=[x1kx11x2kx21xnkxn1],𝐱=[pkp1p0],𝐛=[y1y2yn],𝐞=[e1e2en],

p0,p1,,pk jsou neznámé koeficienty hledaného polynomu a cílem je dosáhnout takového řešení, aby norma vektoru 𝐞 byla minimální. Úloha se řeší metodou nejmenších čtverců.

Minimum funkcionálu F

Minimum (pozitivně semidefinitního) funkcionálu F můžeme hledat klasicky pomocí derivací. Protože veličiny xi, yi jsou předem známy, odchylka ei je funkcí koeficientů polynomu Pk, tj. ei=ei(p0,,pk). Minimalizace součtu kvadrátů odchylek ei vede na hledání minima funkcionálu

F(p0,,pk)i=1n ei2(p0,,pk)=i=1n (yij=0kpjxij)2.

Funkcionál tvoří součet druhých mocnin, je tedy zřejmě nezáporný a nemůže obsahovat žádná lokální maxima ani sedlové body. Bod splňující podmínky

Fpj=0,j=0,,k.

je tedy vždy lokálním minimem, které je zároveň minimem globálním. Vyjádříme-li jednotlivé parciální derivace, dostáváme soustavu lineárních algebraických rovnic, kterou můžeme maticově zapsat ve tvaru

𝐀T𝐀𝐱=[xi2kxik+1xikxik+1xi2xixikxin][pkp1p0]=[yixikyixiyi]=𝐀T𝐛.

Řešením této soustavy jsou hledané koeficienty pj. Pokud má matice 𝐀 lineárně nezávislé sloupce, koeficienty polynomu jsou dány jednoznačně a lze je formálně vypočítat podle vztahu

𝐱=(𝐀T𝐀)1𝐀T𝐛.

Jak vidíme, soustava získaná z parciálních derivací funkcionálu F není nic jiného než soustava normálních rovnic odpovídající problému nejmenších čtverců z předchozího odstavce. Poznamenejme, že se úloha zpravidla (z numerických důvodů) neřeší pomocí soustavy normálních rovnic 𝐀T𝐀𝐱=𝐀T𝐛, ale například QR faktorizací rozšířené matice [𝐛,𝐀] původního problému nejmenších čtverců.

Kvadratická regrese

Graf, na kterém byla experimentální data zjištěna s obrovskou chybou, přičemž daná závislost (nalezená metodou nejmenších čtverců) proměnné y na x je kvadratická.

Kvadratická regrese je případ polynomické regrese, kdy stupeň polynomu Pk je roven dvěma. Jako taková je tedy speciálním případem lineární regrese. Soubor daných hodnot je proložen (aproximován) kvadratickou funkcí (parabolou). Koeficienty polynomu (paraboly) jsou opět vypočteny metodou nejmenších čtverců.

Odvození problému nejmenších čtverců i nalezení minima funkcionálu je zcela analogické předchozímu případu. Místo obecným polynomem Pk(x) prokládáme data parabolou, tedy polynomem druhého řádu P2(x)=ax2+bx+c. Součet čtverců odchylek ei=yiP2(xi) (funkcionál F) závisí na parametrech a,b,c, konkrétně

F(a,b,c)=i=1n(yiaxi2bxic)2.

Minimum funkcionálu F opět nalezneme pomocí parciálních derivací (v místě lokálního extrému jsou rovny nule),

Fa=Fb=Fc=0

Spočtením derivací dostaneme soustavu normálních rovnic

𝐀T𝐀𝐱=[xi4xi3xi2xi3xi2xixi2xin][abc]=[yixi2yixiyi]=𝐀T𝐛,

ze které již formálně není problém (za předpokladu regularity matice soustavy) vypočítat koeficienty a,b,c.

Reference

  1. Jiří Likeš, Josef Machek, Matematická statistika, SNTL Praha 1988, s. 165-169

Související články

Šablona:Autoritní data