Paralaktické měření vzdáleností

Paralaktické měření vzdáleností je jedna z geodetických metod měření vzdáleností.

Princip paralaktického měření vzdáleností.

Princip

Principem paralaktického měření vzdálenosti je řešení štíhlého trojúhelníku. Na jednom koncovém bodě měřené vzdálenosti (B) je umístěna lať o přesně známé délce. Na druhém koncovém bodě (P) je přesný (vteřinový) teodolit, kterým se měří vodorovný úhel $\gamma$.

Vodorovná vzdálenost je pak vypočtena: $s=\frac{b}{2}\text{cotg}\frac{\gamma }{2}$.

Pokud je b=2m, pak $s=\text{cotg}\frac{\gamma }{2}$.

Na podobném principu bývalo založeno i určování délky triangulačních základen.

Základnové latě

Základnová lať Carl Zeiss Jena Bala 2 m

V Československu se používaly především základnové latě VEB Carl Zeiss Jena Bala 2m v kombinaci se vteřinovým teodolitem Zeiss Theo 010 a trojpodstavcovou soupravou Zeiss (stativy, trojnožky, terče a optický dostřeďovač). Pro měření v podzemních prostorách bylo možné terče doplnit osvětlovacím zařízením.

Základnové latě vyráběli i ostatní přední výrobci zeměměřických přáístrojů, jako Wild Heerbrugg (Wild GBL) , Kern Aarau (Kern IB - invarbasislatte) a další.

Přesnost

Při standardním měřickém postupu byla přesnost měření závislá na měřené délce. Níže uvedené hodnoty platí pro použití vteřinového teodolitu s přesností ±3^cc / 1".

měřená délka v metrech	střední chyba v milimetrech/100m
50	± 6
100	± 24
200	± 96
300	± 216

Pokud byla měřená vzdálenost rozdělena na kratší úseky a byl použit zvláštní postup měření (kalibrovaná lať, oboustranné terče apod.) byla přesnost měření v milimetrech.

Metoda byla zcela vytlačena po nástupu světelných dálkoměrů.

Odkazy

Literatura

• Šablona:Citace monografie

Externí odkazy

• Šablona:Citace elektronické monografie