Dominantní septakord

Dominantní septakord je pojem z oboru hudební teorie označující nejčastěji používaný typ čtyřzvuku (v evropské hudbě).

Jedná se o akord obsahující kromě svého základního tónu ještě velkou tercii, čistou kvintu a malou septimu. Z hlediska terciového systému je dominantní septakord rozšířením durového kvintakordu.

Značení

Dominantní septakord je značen velkým písmenem názvu základního tónu, který je doplněn o horní index 7 (ten se obecně používá ke značení malé septimy):

• $C^7$ od základního tónu c
• $F^{\mathrm{\#}7}$ od základního tónu fis
• $E^{b7}$ od základního tónu es

Složení

Následující tabulka obsahuje složení dominantního septakordu od jednotlivých základních tónů:

Značka akordu	Základní tón	Velká tercie	Čistá kvinta	Malá septima
$C^7$	c	e	g	b
$G^7$	g	h	d	f
$D^7$	d	fis	a	c
$A^7$	a	cis	e	g
$E^7$	e	gis	h	d
$H^7$	h	dis	fis	a
$F^{\mathrm{\#}7}$	fis	ais	cis	e
$C^{\mathrm{\#}7}$	cis	eis (=f)	gis	h
$A^{b7}$	as	c	es	ges
$E^{b7}$	es	g	b	des
$B^{b7}$	b	d	f	as
$F^7$	f	a	c	es

Význam

Jak napovídá již název akordu, je nejčastějším použitím dominantního septakordu funkce dominanty. Lze jej jako dominantu použít v durové i mollové (pro harmonickou a melodickou mollovou stupnici) tónině. Jedná se po durovém kvintakordu a mollovém kvintakordu o třetí nejčastěji používaný akord a to jak v lidové hudbě, populární hudbě a country, tak v klasické vážné hudbě.

Kromě toho je dominantní septakord „kostrou“ církevního mixolydického modu.

Související články

• Septakord
• Malý mollový septakord
• Velký septakord
• Durový kvintakord
• Dominanta

Externí odkazy

• Šablona:Commonscat