Zkouška tvrdosti podle Knoopa
Šablona:Upravit Zkouška tvrdosti podle Knoopa je metoda měření mikrotvrdosti – zkouška mechanické tvrdosti, která se používá především u velmi křehkých materiálů nebo tenkých desek, kde lze pro zkušební účely udělat jen malý vroubek. Do vyleštěného povrchu materiálu se po určenou dobu vtlačuje špička diamantového jehlanu s poměrem úhlopříček 7:1, úhly 130° a 172,5°.[1] Zátěžová síla na tento indentor se pohybuje v rozmezí 25 – 3600 gf.[1] Poměr délky úhlopříčky k hloubce je 1/30 Výsledek testu, tedy hloubka vytvořeného otisku, se měří pomocí mikroskopu.[2]
Tvrdost podle Knoopa (HK) je pak dána vzorcem:
kde:
- L = délka delší úhlopříčky vtisku [mm]
- Cp = korekční faktor daný tvarem indentoru, ideálně 0.070279
- P = zátěžová síla
anebo bezrozměrně:
- HK = (1,4509 . F) / l2
- F – zatížení (působící síla) [N],
- l – délka delší úhlopříčky vtisku [mm].
Otisky při použití Koopovy metody jsou při stejném zatížení téměř trojnásobně delší a mělčí než u zkoušky podle Vickerse.[1]
| Materiál | HK |
|---|---|
| Zubovina | 68 |
| Zlato fólie | 69 |
| Sklovina zubu | 343 |
| Křemen | 820 |
| Karbid křemíku | 2480 |
| Diamant | 7000 |