Faktoralgebra

Z testwiki
Verze z 2. 1. 2022, 00:54, kterou vytvořil imported>Jurkij (zs)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Koncept faktoralgebry je vyrobit z nosné množiny původní algebry hrubší objekt se stejnou strukturou. Formálně faktoralgebru tvoří vhodná ekvivalence na nosné množině algebry A, nosná množina faktoralgebry se pak bude skládat z bloků ekvivalence A/.

Faktoralgebry odpovídají homomorfním obrazům algeber a jsou zobecněním faktorgrupy a faktorokruhu.

Definice

Nechť je A=(A,F) algebra. Ekvivalence na A se nazývá kongruence algebry pokud:

  • Pro každou operaci FA a a1b1,...,aar(FA)bar(FA) platí FA(a1,...,aar(FA))FA(b1,...,bar(FA))

Operace faktoralgebry B=(A/,G) pak definujeme na blocích ekvivalence takto:

  • Pro každé FA a a1,...,aar(FA)A je GA([a1],...,[aar(FA)])[FA(a1,...,aar(FA))]

Jinak řečeno, prvky bloku ekvivalence jsou z hlediska operací zaměnitelné. Proto si také můžeme z každého bloku zvolit reprezentanta, tím dostaneme množinu reprezentantů, která je izomorfní nosné množině faktoralgebry.

Vlastnosti

  • Faktoralgebra má stejnou signaturu jako původní algebra.
  • Kongruence algebry je ekvivalence respektující strukturu algebry.
  • Každá algebra ma alespoň dvě nevlastní faktoralgebry definovány kongruencemi:
    • id={(a,a):aA}
    • A×A={(a,b):aAbA}
Tedy ekvivalencí rovnosti a ekvivalencí všech prvků algebry.

Příklady

Uvažujme relaci xyx+y2 v grupě celých čísel (,+,,0). Ta má zřejmě dva bloky ekvivalence a to sudá a lichá čísla. Nyní je třeba ověřit, že její operace splňují definici faktorgupy. Tedy že:

  • pro operaci sčítání (+): a1b1,a2b2 platí a1+a2b1+b2
  • pro operaci inverze (): ab platí ab
  • konstantni prvek (operace arity 0) se zobrazí na konstantní prvek 00 (je splněno vždy).

Což jde jednoduše ověřit. Například pro operaci sčítání máme čtyři možnosti a1b1 je buď sudé, nebo liché a stejně tak a2b2.

Nosnou množinu faktorgrupy reprezentovat například jako {0,1}, neboť 0 je reprezentantem sudých čísel a 1 je reprezentantem čísel lichých.


Mějme grupu permutací na n prvcích Sn a relaci ekvivalence πσsgn(π)=sgn(σ). Tedy dvě permutace jsou ekvivalentní, pokud mají stejné znaménko. Pak faktoralgebra bude izomorfní s faktoralgebrou v předchozím případě. (Stačí si uvědomit, že inverzní permutace má stejné znaménko, složení permutací má znaménko sgn(π)*sng(σ) a nulovým prvkem, je identita.)

Věta o izomorfismu

Je-li φ:AB homomorfismus algeber, pak platí A/ker(φ)Im(φ).

Tedy algebra určená rozkladem nosné množiny algebry A podle jádra homomorfismu ker(φ) je isomorfní s obrazem homomorfismu Im(φ).

Myšlenka důkazu:

  • Je li φ homomorfismus AB pak jádro zobrazení ker(φ) je kongruence algebry A.
  • Je li φ homomorfismus AB a kongruence na A taková, že abφ(a)=φ(b), pak je zobrazení ψ:A/B,[a]φ(a) je homomorfismus.
  • Pak A/ker(φ)Im(ψ)=Im(φ) je prostý a na a je tedy izomorfismem.


Každá kongruence na algebře je tedy jádrem vhodného homomorfismu, ten můžeme sestrojit jako zobrazení z φ:a[a], tedy AA/B.

Naopak každé jádro homomorfismu ker(φ) je kongruence abφ(a)=φ(b).

Dále pak každá faktoralgebra odpovídá obrazu homomorfismu, tedy A/Im(φ) pro φ:ABA/.

A naopak projekce ψ:AA/ je homomorfismem pro kongruenci na algebře .

Příklad

V předchozím případě bychom mohli zvolit homomorfismus zobrazující sudá čísla na prvek 0 a lichá čísla na prvek 1, příslušné operace by byly zadefinovány takto:

  • Operace (+)
+ 0 1
0 0 1
1 1 0
  • Operace ()

-0 = 0, -1 = 1

  • Operace 0

Konstanta 0 se zobrazí na 0.

Pak jádro homomorfismu bude relace ekvivalence rozdělená na blok sudých a blok lichých čísel a faktoralgebra podle jádra zobrazení bude izomorfní s algebrou určenou obrazem homomorfismu.

Literatura

Související články

Šablona:Portály