Stefanův–Boltzmannův zákon

Z testwiki
Verze z 17. 8. 2023, 14:17, kterou vytvořil imported>Tomsanik (Odvození: zpřesněni informací, záměna k_B za k pro konzistenci na odkazovaný Planckův zákon, přejmenování výkonu P na intenzitu I (není to tak úplně výkon a je třeba být konzistentní s první sekcí článku). Pro zdůraznění rozdílu (a zároveň udržení konzistence) jsem všude doplnil argument k I(omega).)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Stefanův–Boltzmannův zákon publikovaný roku 1879 Ludwigem Boltzmannem a Jožefem Stefanem popisuje celkovou intenzitu záření absolutně černého tělesa. Tento zákon říká, že intenzita vyzařování roste se čtvrtou mocninou termodynamické teploty zářícího tělesa.

I=σT4

Pro „šedé těleso“ lze Stefanův–Boltzmannův zákon psát jako

I=ϵσT4

kde ϵ je emisivita povrchu tělesa.

Tabulka

Tabulka ukazuje příklady hodnot měrného výkonu (intenzity záření) pro některé teploty:

Teplota [°C] Teplota [K] Intenzita [W·m−2] Poznámka
0 273,15 315,6 teplota tání ledu
100 373,15 1100 teplota varu vody
120,85 394 1366 solární konstanta ve vzdálenosti 1 AU od Slunce, tuto teplotu by měla černá deska kolmá ke Slunci, kdyby mohla vyzařovat jen osluněnou stranou
5507 5780 6,33×107 povrch Slunce

Odvození

Vyjdeme z Planckova vyzařovacího zákona:

dI(ω)=4π2c2ω3eωkT1dω,

v němž veličina I(ω) je intenzita záření absolutně černého tělesa na dané frekvenci ω. Celkovou intenzitu záření I vyzařovanou napříč spektrem pak získáme integrací přes všechny možné úhlové frekvence záření:

I=0+dI(ω)dωdω=4π2c20+ω3dωeωkT1.

Integrál v tomto výrazu zjednodušíme substitucí x=ωkT, podle které ω=kTx a dω=kTdx:

I=4π2c20+x3dxex1k4T44.

Hodnota určitého integrálu z tohoto výrazu je 0+x3dxex1=π415, takže

I=π2k4603c2T4=σT4.

Související články

Externí odkazy

Šablona:Autoritní data