Floydova–Steinbergova metoda

1bitový obrázek sochy Davida po aplikování Floydovy–Steinbergovy metody

Floydova–Steinbergova metoda distribuce chyby je algoritmus sloužící ke změně barevné charakteristiky obrazu při zachování původní vizuální informace v co největší míře a byl poprvé představen v roce 1976 Robertem W. Floydem a Louisem Steinbergem. Tento algoritmus je běžně používán k úpravě obrázků. Například při převádění do formátu GIF dojde tímto převodem k omezení maximálního počtu barev na 256.

Algoritmus zpracovává vstupní pixely zleva doprava, shora dolů. Při zaokrouhlení vstupní intenzity vzniká chyba, tuto chybu si algoritmus zapamatuje a použije ji k modifikaci hodnot dalších pixelů. Chyba se distribuuje pouze mezi sousedními pixely, které ještě nebyly upravovány, tzn. že se upravuje vždy následující pixel na řádku a pixely na dalším řádku.

matice rozdělení chyby

$\left[\begin{array}{ccccc}& & *& \frac{7}{16}& \dots \\ \dots & \frac{3}{16}& \frac{5}{16}& \frac{1}{16}& \dots \end{array}\right]$

V některých případech se směr distribuce chyby mění po každém řádku „cik-cak“ (zig-zag) nebo má speciální trajektorii, např. Hilbertova křivka. Dalšími způsoby distribuce chyby jsou například matice od Stuckiho, Burkese, Jarvise.

Externí odkazy

• Šablona:Commonscat