Zobrazení zdroje stránky Vesmír

{{Různé významy}}
[[Soubor:WMAP 2010.png|náhled|upright=1.6|Detailní mapa mikrovlnného záření kosmického pozadí je výsledkem sedmiletého projektu WMAP. Světlo [[Galaxie]] bylo odstraněno a detaily fluktuací jsou na úrovni ±200 μK.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://map.gsfc.nasa.gov/media/101080/index.html
| titul= Seven Year Microwave Sky
| vydavatel = NASA
| jazyk = anglicky
| datum přístupu=2011-08-11}}</ref>]]
[[Soubor:Universe expansion sk.png|náhled|Schéma expanze Vesmíru]]
'''Vesmír''' či '''[[kosmos]]''' (z [[řečtina|řeckého]] κόσμος, ''ozdoba'', ''šperk'' ale později také ''vše uspořádané, řádné a jisté'', ''vesmír'') je souhrnné označení veškeré [[hmota|hmoty]], [[energie]] a [[časoprostor]]u, který je obsahuje.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.yourdictionary.com/universe
| titul= Webster's New World College Dictionary, definition Universe
| vydavatel = Wiley Publishing, Inc.
| jazyk = anglicky
| datum přístupu=2011-06-22}}</ref> Zahrnuje tedy hvězdy, planety, galaxie, mezigalaktický prostor, temnou hmotu a další.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | url = http://education.yahoo.com/reference/dictionary/entry/universe
 | titul = Yahoo! Education, Definition of universe
 | vydavatel = 2009 Yahoo! Inc.
 | jazyk = anglicky
 | datum přístupu = 2011-06-22
 | url archivu = https://web.archive.org/web/20120325101428/http://education.yahoo.com/reference/dictionary/entry/universe
 | datum archivace = 2012-03-25
 | nedostupné = ano
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://dictionary.cambridge.org/dictionary/british/universe
| titul= Cambridge Dictionaries Online, definition universe
| vydavatel = Cambridge Advanced Learner's Dictionary
| jazyk = anglicky
| datum přístupu=2011-06-22}}</ref> V užším smyslu se ''vesmír'' také někdy užívá jako označení pro [[kosmický prostor]], tedy část/díl vesmíru mimo [[Země|Zemi]].

Různými názory na [[svět]] a jeho vznik se již od pradávna zabývaly [[mýtus|mýty]], některá [[náboženství]] a [[filozofie]]. V dnešní [[věda|vědě]] se zkoumáním vesmíru jako celku zabývá hlavně [[astronomie]], [[kosmologie]] a [[astrofyzika]], od které se dozvídáme stále více informací o vesmíru.

Díky měření evropského kosmického dalekohledu [[Planck (družice)|Planck]] mezi lety 2009 a 2013 se výrazně zpřesnil odhad stáří vesmíru, to se nyní odhaduje na přibližně 13,799 ± 0,021 miliardy let.<ref>[https://web.archive.org/web/20161124161525/https://smd-prod.s3.amazonaws.com/science-green/s3fs-public/mnt/medialibrary/2015/04/08/CRL_APS_2015-03-18_compressed2.pdf] NASA: Planck 2015 results (.pdf)</ref><ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Máme nové stáří vesmíru: 13,799 miliardy let | periodikum = TÝDEN.cz | datum_vydání = 2015-02-13 | url = https://www.tyden.cz/rubriky/veda/vesmir/mame-nove-stari-vesmiru-13-799-miliardy-let_333242.html}}</ref> Rozpíná se rychlostí asi 75 km/s na [[Megaparsek|Mpc]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Martinek
| jméno = František
| titul = Rozpínání vesmíru změřeno s doposud největší přesností
| url = https://www.astro.cz/clanky/vzdaleny-vesmir/rozpinani-vesmiru-zmereno-s-doposud-nejvetsi-presnosti.html
| vydavatel = astro.cz
| místo =
| datum vydání =
| datum přístupu = 9.8.2018
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = Universe’s Expansion Measured with Greatest Precision Yet
| url = http://www.sci-news.com/astronomy/universes-expansion-hubble-gaia-06205.html
| vydavatel =
| místo =
| datum vydání =
| datum přístupu = 2018-07-16
| jazyk = en
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Riess
| jméno = Adam
| titul = Milky Way Cepheid Standards for Measuring Cosmic Distances and Application to Gaia DR2: Implications for the Hubble Constant
| url = https://iopscience.iop.org/article/10.3847/1538-4357/aac82e
| vydavatel = The Astrophysical Journal
| místo =
| datum vydání =
| datum přístupu = 2018-07-12
| jazyk = en
}}</ref>

== Historie ==
[[Soubor:HubbleUltraDeepFieldwithScaleComparison.jpg|náhled|upright=1.5|Obrázek [[Hubbleovo ultra hluboké pole|Hubbleova ultra hlubokého pole]] s vysokým rozlišením zobrazuje pestrý rozsah [[galaxie|galaxií]], z nichž každá se skládá z miliard [[hvězda|hvězd]]. Ekvivalentní oblast oblohy, jakou zabírá obrázek, je zobrazena v levém dolním rohu. Nejmenší, nejčervenější galaxie, kterých je přibližně 100, jsou ty nejvzdálenější, jaké optický dalekohled kdy zachytil a které existovaly již krátce po velkém třesku.]]
[[Soubor:Cs-vesmír.ogg|náhled]]
Během historie lidstva vzniklo několik [[kosmologie|kosmologií]] a [[kosmogonie|kosmogonií]] pro pozorovatelný vesmír. Nejstarší kvantitativní [[Geocentrismus|geocentrické]] modely vznikly ve [[Starověké Řecko|starověkém Řecku]]. Předpokládaly, že vesmír je v prostoru konečný a existuje věčně, a obsahuje soubor soustředných [[koule|sfér]] konečných velikostí – které odpovídají stálicím, Slunci a různým planetám – rotujících kolem kulaté, ale nehybné [[Země]]. V průběhu staletí, díky přesnějším měřením a lepším teoriím gravitace vedl vývoj k heliocentrickému modelu Sluneční soustavy [[Mikuláš Koperník|Mikuláše Koperníka]] a k modelu vesmíru [[Isaac Newton|Isaaca Newtona]]. Další vývoj astronomie přinesl poznání, že [[Sluneční soustava]] je součástí galaxie složené z miliard hvězd, [[Galaxie Mléčná dráha|Mléčné dráhy]], a že mimo Mléčnou dráhu existují v dosahu astronomických přístrojů jiné [[galaxie]]. Pečlivé studium rozložení těchto galaxií a jejich [[spektrální čára|spektrálních čar]] vedlo ke vzniku moderní kosmologie. Objevy [[rudý posuv|rudého posuvu]] v roce 1924 [[Edwin Hubble|Edwinem Hubblem]] a [[reliktní záření|reliktního záření]] v roce 1964 [[Arno Allan Penzias|Arnem Penziasem]] a [[Robert Woodrow Wilson|Robertem Wilsonem]] ukázaly, že vesmír se rozpíná, a že měl patrně svůj počátek.

Podle dnes převládajícího vědeckého modelu vesmíru, známého jako [[Velký třesk]], se vesmír začal rozpínat v tzv. [[Planckův čas|Planckově čase]] z extrémně horkého a hustého bodu, v němž byla soustředěna veškerá hmota a energie [[pozorovatelný vesmír|pozorovatelného vesmíru]]. Od Planckova času se vesmír rozšířil do dnešní podoby, po velice krátkou dobu (méně než [[vědecký zápis čísel|10<sup>−32</sup>]] sekundy) trvala kosmická [[inflace (kosmologie)|inflace]].<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://natura.baf.cz/natura/1994/9/9409-3.html
| příjmení = Svršek
| jméno = Jiří
| titul= Inflační teorie vesmíru a unifikační teorie
| vydavatel = Natura
| issn = 1212-6748
| jazyk = česky
| datum přístupu=2011-06-22}}</ref> Několik nezávislých experimentálních měření tuto teoretickou inflaci i teorii velkého třesku podpořilo. Nedávná pozorování ukazují, že rychlost rozpínání vesmíru se zvětšuje, a to díky [[temná energie|temné energii]] (energii vakua), o níž první data získal v 1933 švýcarsko-americký astronom [[Fritz Zwicky]]: většina hmoty ve vesmíru se vyskytuje ve formě, kterou nelze zjistit současnými přístroji, a proto není zahrnuta v současných modelech vesmíru, což je případ [[temná hmota|temné hmoty]].{{Poznámka|Správnější název je „skrytá“ hmota a energie, užívá se ale i nesprávně názvů tmavá, tajemná, černá.}} Nepřesnosti současných pozorování vesmíru nedovolují předpovědět konečný osud vesmíru.

Současný výklad astronomických pozorování ukazuje, že stáří vesmíru je 13,799 ±0,021 miliardy let<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://iopscience.iop.org/0004-637X/711/1/201/
| příjmení = Suyu et. al.
| jméno = S. H.
| titul= Dissecting the Gravitational lens B1608+656. II. Precision Measurements of the Hubble Constant, Spatial Curvature, and the Dark Energy Equation of State
| vydavatel = The Astronomical Journal
| datum vydání = 2010
| strany = 201 až 221
| jazyk = anglicky
| doi = 10.1088/0004-637X/711/1/201
| datum přístupu = 2011-06-24
 | issn=0004-637X }}</ref> a že průměr pozorovatelného vesmíru je minimálně 93 miliard světelných let čili 8,80×10<sup>26</sup>
metrů.<ref name="lineweaver">{{Citace elektronické monografie | url=http://www.scientificamerican.com/article.cfm?id=misconceptions-about-the-2005-03&page=5
| příjmení = Lineweaver
| jméno = Charles H.
| příjmení2 = Davis
| jméno2 = Tamara M.
| titul= Misconceptions about the Big Bang
| vydavatel = Scientific American
| datum vydání = 2005
| jazyk = anglicky
| datum přístupu = 2011-06-24
}}</ref>
Podle obecné [[teorie relativity]] se prostor může rozšiřovat rychlostí větší, než je rychlost světla, a proto můžeme pozorovat jen malou část vesmíru v důsledku omezené [[rychlost světla|rychlosti světla]]. Protože nemůžeme pozorovat prostor ve vzdálenosti větší než dokázalo uletět světlo (či jakékoli jiné elektromagnetické záření) od velkého třesku, není jisté, zda velikost vesmíru je konečná nebo nekonečná.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | příjmení = Jersák
 | jméno = Jiří
 | titul = Rozpínání vesmíru
 | periodikum = Československý časopis pro fyziku
 | druh nosiče = pdf
 | strany = 142
 | url = http://tpe.physik.rwth-aachen.de/jersak/ArticleCsCasFyz.pdf
 | issn = 1804-8536
 | jazyk = česky
 | datum přístupu = 2011-06-22
 | url archivu = https://web.archive.org/web/20110915145641/http://tpe.physik.rwth-aachen.de/jersak/ArticleCsCasFyz.pdf
 | datum archivace = 2011-09-15
 | nedostupné = ano
}}</ref>

Podle některých vědeckých teorií je tento „náš“ vesmír součástí systému většího počtu vesmírů zvaného [[mnohovesmír|multivesmír]] nebo mnohovesmír (z anglického ''multiverse''). Tyto jiné vesmíry přitom mohou mít zcela odlišné fyzikální zákony než ten náš, který známe. Termín mnohovesmír se používá také v populární kultuře, především ve [[Science fiction|sci-fi]] literatuře.

== Etymologie, synonyma a definice ==
{{Podrobně|Kosmos|Příroda|Svět}}
České slovo vesmír pochází z ruského slova ''весь мир'' (ves mir – „celý svět“), které se začalo používat v době [[národní obrození|národního obrození]] místo staročeského vesvět. Anglické slovo pro vesmír (''universe'') pochází ze [[Starofrancouzština|starofrancouzského]] slova ''univers'', a to z latinského slova ''universum''. Toto slovo používal [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]] i pozdější autoři latinských textů ve stejném smyslu, jako se dnes používá slovo vesmír. Latinské slovo pochází z poetického zkrácení slova ''unvorsum'', poprvé použitého v Lukreciově knize ''De rerum natura'' (''O přírodě'') IV.262.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus:text:1999.04.0059:entry=universus&highlight=unvorsum
| příjmení = Lewis,
| jméno = Charlton T.
| příjmení2 = Short
| jméno2 = Charles
| titul= A latin Dictionary
| vydavatel = Perseus Digital Library
| jazyk = anglicky
| datum přístupu = 2011-08-07
}}</ref>
[[Soubor:Foucault pendulum animated.gif|náhled|vpravo|Obrázek [[Foucaultovo kyvadlo|Foucaultova kyvadla]], které potvrzuje otáčení planety Země kolem vlastní osy.]]
Alternativní výklad slova ''unvorsum'' je „vše se otáčí jako jedno“, nebo „vše je otáčeno jedním“. V tomto smyslu může být slovo překladem staršího řeckého slova pro vesmír, περιφορά, „něco přepravovat v kruhu“, které původně znamenalo roznášení jídla v kruhu hostů. Toto řecké slovo odkazuje na časné řecké modely vesmíru. Ohledně Platónovy metafory o Slunci<ref>Platón, Ústava 507b-509c.</ref> [[Aristotelés]] uvažoval o tom, že rotace nejvzdálenější sféry stálic prostřednictvím Slunce působí pohyb a změny na Zemi.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://astro.physics.muni.cz/download/documents/skripta/F6560.pdf
| příjmení = Štefl
| jméno = Vladimír
| příjmení2 = Krtička
| jméno2 = Jiří
| titul= Historie astronomie
| vydavatel = Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta
| strany = 20 až 21
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2011-08-07
}}</ref> Řekové celkem přirozeně předpokládali, že Země je pevná a že se nebe otáčí kolem ní, a teprve důmyslná astronomická a fyzikální měření (jako Foucaultovo kyvadlo) musela prokázat opak.

Nejvíce používaný termín pro „vesmír“ mezi starověkými [[antická řecká filozofie|řeckými filozofy]] od dob Pythagora byl τὸ πᾶν (všechno), definované jako celek (τὸ ὅλον) a prostor (τὸ κενόν). Další synonyma vesmíru u starověkých řeckých filozofů byla κόσμος (což znamenalo [[svět]], [[kosmos]]) a φύσις (jež původně znamenalo živou [[příroda|přírodu]] a z něhož pochází slovo [[fyzika]]). Podobná synonyma se vyskytují v latině (''totum, mundus, natura'') a přežila i v moderních jazycích, např. německá slova ''Das All, das Weltall'' a ''die Natur'' pro vesmír. Podobná synonyma jsou také v angličtině, jako ''everything'' (v [[teorie všeho|teorii všeho]]), ''cosmos'' (v [[kosmologie|kosmologii]]), ''world'' (hypotéza mnoha světů) nebo ''nature'' ([[přírodní zákon]]y a přírodní filozofie).

=== Nejširší definice: realita a pravděpodobnost ===
Nejširší definici vesmíru lze nalézt ve spise ''De Divisione naturae'' ''(O rozdělení přírody)'' středověkého filozofa a teologa [[Jan Scotus Eriugena|Jana Scota Eriugeny]], který definoval vesmír jako prostě vše: všechno stvořené i všechno nestvořené. Ve [[Richard Feynman|Feynmanově]] přístupu ke kvantové mechanice na bázi [[dráhový integrál|dráhového integrálu]]<ref>{{Citace elektronické monografie
 | url = http://jasanek.webpark.cz/feynman/doc/integr.doc
 | příjmení = Pavel
 | jméno = Javůrek
 | titul = Feynmanova metoda dráhového integrálu a její počítačová prezentace
 | vydavatel = ČVUT
 | datum vydání = 1999
 | jazyk = česky
 | datum přístupu = 2011-08-07
 | url archivu = https://web.archive.org/web/20070710031745/http://jasanek.webpark.cz/feynman/doc/integr.doc
 | datum archivace = 2007-07-10
 | nedostupné = ano
}}</ref> jsou [[amplituda pravděpodobnosti|amplitudy pravděpodobnosti]] různých výsledků určitého pokusu – za přesně definovaného počátečního stavu systému – určeny sumací po všech možných historiích (cestách), kudy mohl systém dospět z počátečního do konečného stavu systému.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.karlin.mff.cuni.cz/~holub/soubory/qc/node11.html
| příjmení = Holub
| jméno = Štěpán
| titul= Kvantová interference
| vydavatel = Matematická sekce	Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze
| datum vydání = 2001
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2011-08-07
}}</ref> Samozřejmě pokus může mít pouze jeden výsledek, jinými slovy, je možný pouze jeden skutečný výsledek v našem vesmíru, viz proces kvantového měření, také známý jako kolaps vlnové funkce. V tomto dobře definovaném matematickém významu i to, co neexistuje (všemi možnými cestami), může ovlivnit to, co skutečně existuje (experimentální měření). Konkrétní příklad: každý [[elektron]] je v podstatě totožný s každým jiným elektronem, a proto musí amplituda pravděpodobnosti počítat s možností, že si vymění místa, což je jev známý jako symetrie výměny. Toto pojetí vesmíru, a to jak existujícího, tak neexistujícího, má volnou paralelu v [[buddhismus|buddhistické]] doktríně [[šúnjata]] o [[patičča samuppáda|vzájemném vývoji reality]],<ref>{{Citace elektronické monografie
| url = http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~mpop6484/Buddhism_in_Nutshell.htm
| příjmení = Rinpoche
| jméno = Dzongsar Khyentse
| titul = Buddhismus v kostce: Čtyři pečeti Dharmy
| vydavatel = Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy v Praze
| datum vydání = 
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2011-08-07
| url archivu = https://web.archive.org/web/20120111144319/http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~mpop6484/Buddhism_in_Nutshell.htm
| datum archivace = 2012-01-11
| nedostupné = ano
}}</ref> a v představě [[Gottfried Wilhelm Leibniz|Gottfrieda Leibnize]] o existenci nekompatibilního, nekonzistentního.
[[Soubor:UGC 1810 and UGC 1813 in Arp 273 (captured by the Hubble Space Telescope).jpg|náhled|Skupina galaxií [[Arp 273]] v [[souhvězdí Andromedy]]]]

=== Definice reality ===
{{viz též|Skutečnost}} {{viz též|Fyzika}}
Obvykle se vesmír definuje jako vše, co existovalo, existuje a bude existovat. Podle našeho současného chápání se vesmír skládá ze tří principů: prostoru a času, souhrnně známého pod pojmem časoprostor nebo [[vakuum]]; forem [[energie]], včetně [[hybnost]]i a hmoty, a přírodních zákonů, které je dávají do vztahů. S definicí pojmu vesmíru souvisí vše, co existuje v jediném okamžiku [[vznik a vývoj vesmíru|kosmologického času]], jako je věta „Vesmír je nyní vyplněn jednotným [[Mikrovlny|mikrovlnným zářením]] na kosmickém pozadí“.

Tyto tři principy vesmíru (časoprostor, hmota, energie a fyzikální zákony) zhruba odpovídají představám Aristotelovým. Ve své knize [[Fyzika (kniha)|Fyzika]] (Φυσικῆς, od které odvozujeme slovo ''fyzika''), Aristoteles dělí τὸ πᾶν (vše) do tří zhruba analogických složek: hmoty (látka, ze které se skládá vesmír), tvaru (uspořádání hmoty ve vesmíru) a změny (stvoření, zničení nebo změna jeho vlastností, změna jeho tvaru). Fyzikální zákony jsou koncipovány jako pravidla pro vlastnosti hmoty, jejího tvaru a jejích změn. Později filozofové jako například [[Titus Lucretius Carus|Lucretius]], [[Averroes]], [[Avicenna]] nebo [[Baruch Spinoza]] změnili či upřesnili jejich rozdělení, například Averroes a Spinoza rozeznávají ''[[natura naturans]]'' (tvořící, aktivní přírodu) od ''[[natura naturata]]'', stvořené přírody.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | url = http://www.phil.muni.cz/~hanajana/Etika.doc
 | příjmení = Janečková
 | jméno = Hana
 | titul = Baruch Spinoza: Etika
 | vydavatel = Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
 | datum vydání = 
 | jazyk = česky
 | datum přístupu = 2011-08-07
 | url archivu = https://web.archive.org/web/20121123150446/http://www.phil.muni.cz/~hanajana/Etika.doc
 | datum archivace = 2012-11-23
 | nedostupné = ano
}}</ref>

[[Soubor:Antennae galaxies xl.jpg|náhled|Galaxie [[Tykadla (galaxie)|Tykadla]] v souhvězdí Havrana]]

=== Definice oddělených časoprostorů ===
Je možné si představit oddělené [[časoprostor]]y, každý existující sám o sobě, které ale nemohou navzájem spolu komunikovat. Snadno si lze představit jako metaforu skupinu samostatných mýdlových bublin, v nichž žijí pozorovatelé, a z jedné mýdlové bubliny nemohou spolupracovat s pozorovateli v jiných mýdlových bublinách, dokonce z principu. Podle jedné terminologie je každá „mýdlová bublina“ časoprostoru označována jako vesmír, zatímco náš konkrétní prostor a čas se označuje jako náš Vesmír, stejně jako my máme pojmenování pro náš [[měsíc (satelit)|měsíc]] [[Měsíc]]. Celá kolekce těchto oddělených prostorů se označuje [[mnohovesmír]].<ref name="ellis">{{Citace elektronické monografie | url=http://iopscience.iop.org/0004-637X/711/1/201/
| příjmení = Ellis et. al.
| jméno = G. F. R
| titul= Multiverses and physical cosmology
| vydavatel = Monthly Notices of the Royal Astronomical Society
| datum vydání = 2004
| strany = 921 až 936
| jazyk = anglicky
| doi = 10.1111/j.1365-2966.2004.07261.x
| datum přístupu = 2011-07-26
}}</ref> Tyto spolu nespojené vesmíry by mohly mít odlišné dimenze a topologie prostoročasu, různé formy [[hmota|hmoty]] a [[energie]], různé [[přírodní zákon|fyzikální zákony]] a [[fyzikální konstanty]], ačkoli takové možnosti jsou v současné době jen spekulativní.

=== Definice pozorovatelné reality ===
{{viz též|Pozorovatelný vesmír}}
Podle ještě více omezující definice je vesmír vše, co se nachází v našem [[časoprostor]]u a s čím bychom mohli interagovat nebo naopak. Podle [[obecná teorie relativity|obecné teorie relativity]] některé regiony prostoru nemohou být nikdy v interakci s naší částí prostoru za celou dobu existence vesmíru, a to kvůli konečné [[rychlost světla|rychlosti světla]] a pokračující expanzi vesmíru.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.aldebaran.cz/astrofyzika/kosmologie/problemy.html
| titul= Problém horizontu
| vydavatel = Aldebaran.cz
| jazyk = anglicky
| datum přístupu=2011-06-22}}</ref> Například rádiové signály vyslané ze Země nikdy nedosáhnou určité oblasti prostoru, a to i kdyby vesmír existoval navěky, neboť prostor se může šířit rychleji než světlo. Je třeba zdůraznit, že vzdálené oblasti vesmíru existují a jsou součástí reality stejně jako my, ale nikdy jich nemůžeme dosáhnout. Oblasti prostoru, které můžeme ovlivnit a které nás mohou kauzálně ovlivnit, jsou označovány jako [[pozorovatelný vesmír]].<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://astronomia.zcu.cz/objekty/nase/2337-pozorovatelny-vesmir
| titul= Pozorovatelný vesmír
| vydavatel = Aldebaran.cz
| jazyk = Astronomický server Fakulty pedagogické západočeské univerzity v Plzni
| datum přístupu=2011-06-22}}</ref> Přísně vzato, pozorovatelný vesmír závisí na poloze pozorovatele. Cestováním může pozorovatel přijít do styku s větší oblasti prostoru a času než pozorovatel, který je stále na jednom místě: pozorovatelný vesmír je pro prvního z nich větší než pro druhého. Přesto ani nejrychlejší cestovatel není schopen komunikovat se všemi částmi prostoru. Obvykle se pozorovatelným vesmírem rozumí vesmír pozorovatelný z naší Sluneční soustavy v Mléčné dráze.

== Velikost, stáří, obsah, struktura a zákony vesmíru ==
{{viz též|Pozorovatelný vesmír}}
[[Soubor:DarkMatterPie.jpg|náhled|400px|vpravo|Složení vesmíru dle dat [[Wilkinson Microwave Anisotropy Probe|WMAP]]]]
Oblast vesmíru viditelná ze Země ([[pozorovatelný vesmír]]) je koule o poloměru přibližně 46 miliard [[světelný rok|světelných let]],<ref name="lineweaver"/>; (celý vesmír podle nejnovějších odhadů má zhruba 96 miliard [[světelný rok|světelných let]]). Poloměr byl určen z nejvzdálenějších viditelných objektů se zahrnutím rozpínání vesmíru. Pro srovnání: typická galaxie má průměr přibližně 30&nbsp;000 světelných let a obvyklá vzdálenost mezi dvěma sousedními galaxiemi je 3 milióny světelných let.<ref name="Rindler350">{{Citace monografie
| příjmení = Rindler
| jméno = Wolfgang
| odkaz na autora = Wolfgang Rindler
| titul = Relativity: Special, General, and Cosmological
| url = https://archive.org/details/relativityspecia00rind_065
| vydání = 2
| vydavatel = Oxford University Press
| místo = Oxford
| poznámka = [dále jen Rindler]
| rok = 2006
| strany = [https://archive.org/details/relativityspecia00rind_065/page/n366 350]
| isbn = 0198567324
}}</ref> Například naše Galaxie má průměr zhruba 100&nbsp;000 světelných let,<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://imagine.gsfc.nasa.gov/docs/ask_astro/answers/980317b.html
| příjmení = Christian
| jméno = Eric
| příjmení2 = Safi-Harb
| jméno2 = Samar
| titul= How large is the Milky Way?
| vydavatel = NASA
| jazyk = anglicky
| datum přístupu = 2011-06-24
}}</ref> a [[galaxie v Andromedě]] se nachází zhruba ve vzdálenosti 2,5 milionů světelných let od Mléčné dráhy.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://iopscience.iop.org/1538-4357/635/1/L37/
| příjmení = Ribas et al
| jméno = Ignasi
| titul= First Determination of the Distance and Fundamental Properties of an Eclipsing Binary in the Andromeda Galaxy
| vydavatel = The Astronomical Journal
| datum vydání = 2010
| strany = 37 až 40
| jazyk = anglicky
| doi = 10.1086/499161
| datum přístupu = 2011-06-24
}}</ref> V pozorovaném vesmíru existuje pravděpodobně více než 100 miliard (10<sup>11</sup>) galaxií.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://astronomy.swin.edu.au/~gmackie/billions.html
| příjmení = Glen
| jméno = Mackie
| titul= To see the Universe in a Grain of Taranaki Sand
| vydavatel = Swinburne University of Technology, Melbourne, Australia
| jazyk = anglicky
| datum přístupu = 2011-06-24
}}</ref> V roce 2016 britští astronomové odhadli počet galaxií na více než jeden bilion.<ref>"[http://www.rozhlas.cz/zpravy/vesmir/_zprava/ve-vesmiru-je-desetkrat-vice-galaxii-vetsinu-z-nich-zatim-nevidime--1659406 Ve vesmíru je desetkrát více galaxií. Většinu z nich zatím nevidíme]". Český rozhlas. 14. října 2016.</ref> Velikosti galaxií se pohybují od [[Nepravidelná galaxie|trpasličích galaxií]] s méně než deseti miliony (10<sup>7</sup>) hvězd,<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.eso.org/public/news/eso0018/
| příjmení =
| jméno =
| titul= Unveiling the Secret of a Virgo Dwarf Galaxy
| vydavatel = ESO
| jazyk = anglicky
| datum přístupu = 2011-06-24
}}</ref> až po obří [[eliptická galaxie|eliptické galaxie]] s biliónem (10<sup>12</sup>) hvězd,<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.nasa.gov/mission_pages/hubble/science/hst_spiral_m10.html
| příjmení =
| jméno =
| titul= Hubble's Largest Galaxy Portrait Offers a New High-Definition View
| vydavatel = NASA
| jazyk = anglicky
| datum přístupu = 2011-06-24
}}</ref> všechny se otáčejí kolem těžiště ve středu galaxie. Z velice hrubého odhadu vyplývá, že v pozorovatelném vesmíru je kolem jedné [[Triliarda|triliardy]] hvězd (10<sup>21</sup>), nicméně v roce 2010 astronomové zveřejnili studii, která došla k číslu 300 triliard hvězd (3×10<sup>23</sup>).<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.usatoday.com/tech/science/space/2010-12-01-dwarf-stars_N.htm
| příjmení =
| jméno =
| titul= Universe holds billions more stars than previously thought
| vydavatel = USA Today
| jazyk = anglicky
| datum přístupu = 2011-06-24
}}</ref>

Pozorovatelná hmota ve vesmíru je rozšířena rovnoměrně (homogenně), pokud se berou průměrné hodnoty ve vzdálenostech větších než 300 miliónů světelných let.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.nature.com/nature/journal/v319/n6056/abs/319751a0.html
| příjmení = Mandolesi et. al.
| jméno = N.
| titul= Large-scale homogeneity of the Universe measured by the microwave background
| vydavatel = Letters to Nature
| datum vydání = 1986
| strany = 751 až 753
| jazyk = anglicky
| doi = 10.1038/319751a0
| datum přístupu = 2011-06-24
}}</ref> Nicméně v menším měřítku pozorujeme, jak se hmota hierarchicky „shlukuje“: [[atom]]y do [[hvězda|hvězd]], většina hvězd do galaxií, většina galaxií do [[kupa galaxií|kup galaxií]], kupy se sdružují v [[nadkupa galaxií|nadkupách galaxií]], tvoří vlákna ([[Filament (astronomie)|filamenty]]) o velikosti desítek až stovek milionů světelných let<ref>http://astronomia.zcu.cz/objekty/galaxie/1979-nadkupy-galaxii</ref> a nakonec tu jsou největší struktury ve vesmíru, jako je např. [[Sloanova velká zeď|Sloanova velká zeď galaxií]]. Také pozorovatelná hmota je ve vesmíru rozložena izotropně, což znamená, že vesmír se jeví ve všech směrech pozorování stejný, v každém směru pozorování tedy obsahuje přibližně stejné množství objektů.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://map.gsfc.nasa.gov/news/index.html
| příjmení = Hinshaw
| jméno = Gary
| titul= New Three Year Results on the Oldest Light in the Universe
| vydavatel = NASA WMAP
| datum vydání = 2006
| strany =
| jazyk = anglicky
| doi =
| datum přístupu = 2011-06-24
}}</ref> Ve vesmíru se vyskytuje rovněž izotropní [[mikrovlny|mikrovlnné]] [[záření]], které odpovídá tepelné rovnováze [[absolutně černé těleso|spektra záření černého tělesa]] o teplotě asi 2,725 [[Kelvin]]ů.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://map.gsfc.nasa.gov/universe/bb_tests_cmb.html
| příjmení = Hinshaw
| jméno = Gary
| titul= Tests of Big Bang: The CMB
| vydavatel = NASA WMAP
| datum vydání = 2005
| strany =
| jazyk = anglicky
| doi =
| datum přístupu = 2011-06-24
}}</ref> Hypotéza, že celý vesmír je homogenní a izotropní, je známa jako [[kosmologický princip]]<ref name="Rindler358">Rindler, str. 358.</ref> a astronomická pozorování ji podporují.

[[Soubor:2dfgrs.png|náhled|350px|vlevo|Rozložení galaxií ve vesmíru získané v rámci projektu 2dF Galaxy Redshift Survey]]
Současný vesmír má velmi nízkou celkovou hustotu, zhruba 9,9×10<sup>−30</sup> gramů na centimetr krychlový. Tato hmota a energie je rozdělena na 74 % [[Temná energie|temné energie]], 22 % chladné [[Temná hmota|temné hmoty]] a 4 % [[baryon]]ové (běžné) hmoty. Na čtyři metry krychlové připadá jeden atom vodíku.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://map.gsfc.nasa.gov/universe/uni_matter.html
| příjmení = Hinshaw
| jméno = Gary
| titul= What is the Universe Made Of?
| vydavatel = NASA
| jazyk = anglicky
| datum přístupu = 2011-06-26
}}</ref> Vlastnosti temné energie a temné hmoty jsou z velké části neznámé. Temná hmota podléhá gravitaci stejně jako obyčejná hmota a tudíž zpomaluje expanzi vesmíru, naopak temná energie toto rozpínání urychluje.

Nejpřesnější odhad věku vesmíru, 13,799±0,021 miliardy let, vznikl na základě pozorování [[reliktní záření|reliktního kosmického mikrovlnného záření]].<ref>[https://web.archive.org/web/20161124161525/https://smd-prod.s3.amazonaws.com/science-green/s3fs-public/mnt/medialibrary/2015/04/08/CRL_APS_2015-03-18_compressed2.pdf] Měření Planck 2015 </ref><ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://lambda.gsfc.nasa.gov/product/map/dr3/pub_papers/fiveyear/basic_results/wmap5basic.pdf
| příjmení = Hinshaw et. al.
| jméno = Gary
| druh nosiče = PDF
| titul= Five-Year Wilkinson Microwave Anisotropy Probe (WMAP) Observations:
Data Processing, Sky Maps, & Basic Results
| vydavatel = NASA
| jazyk = anglicky
| datum přístupu = 2011-06-26
}}</ref> Nezávislé odhady (založené například na [[radioaktivní datování|radioaktivním datování]]) věku vesmíru mají sice menší přesnost, přesto potvrdily věk 11–20 miliard let, či 13–15 miliard let.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | url = http://www.astro.ucla.edu/~wright/age.htm
 | příjmení = Wright
 | jméno = Edward L.
 | titul = Age of the Universe
 | vydavatel = UCLA
 | jazyk = anglicky
 | datum přístupu = 2011-06-26
}}{{Nedostupný zdroj}}</ref> Vesmír nebyl stejný po celou dobu své existence; například poměr mezi populacemi [[kvasar]]ů a galaxií se změnil a sám prostor se patrně rozšířil. Tato expanze umožnila, že pozemští vědci mohou pozorovat světlo z galaxie vzdálené třicet miliard světelných let od Země, a to i v případě, že světlo k nám cestovalo pouhých třináct miliard roků. Tato expanze je v souladu s pozorováním, že [[foton]]y emitované ze vzdálených galaxií mají posunutou [[vlnová délka|vlnovou délku]] do červeného oboru spektra a nižší [[frekvence|frekvenci]]. Rychlost prostorové expanze vesmíru se zrychluje, jak ukazuje studium [[Supernova#Typ Ia|supernov typu Ia]] a expanze byla potvrzena i dalším pozorováním. Novější výzkum s mnohem větším počtem supernov typu Ia však zrychlenou expanzi zpochybnil.<ref>http://www.osel.cz/9068-za-akceleraci-vesmiru-se-rozdavaly-nobelovky-bude-to-i-za-popreni.html</ref>

[[Soubor:Messier_81_HST.jpg|náhled|vpravo|Spirální galaxie [[Messier 81]] v souhvězdí Velké medvědice]]
Relativní podíly [[chemický prvek|chemických prvků]], především nejlehčích atomů, jako je [[vodík]], [[deuterium]] a [[helium]], se zdají být stejné v celém vesmíru a jsou pozorovatelné po celou jeho historii.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.astro.ucla.edu/~wright/BBNS.html
| příjmení = Wright
| jméno = Edward L.
| titul= Big Bang Nucleosynthesis
| vydavatel = UCLA
| datum vydání = 2005
| strany =
| jazyk = anglicky
| doi =
| datum přístupu = 2011-06-24
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://iopscience.iop.org/0004-637X/589/1/53/
| příjmení = Harwit
| jméno = M.
| příjmení2 = Spaans
| jméno2 = M
| titul= Chemical Composition of the Early Universe
| vydavatel = The Astrophysical Journal
| datum vydání = 2003
| strany = 53 až 57
| jazyk = anglicky
| doi = 10.1086/374415
| datum přístupu = 2011-06-26
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://adsabs.harvard.edu/abs/1997AAS...191.7603K
| příjmení = Kobulnicky
| jméno = C.
| příjmení2 = Skillman
| jméno2 = E. D
| titul= On the Timescales and Spatial Scales for Chemical Enrichment in Galaxies
| vydavatel = American Astronomical Society
| datum vydání = 1997
| strany =
| jazyk = anglicky
| doi =
| datum přístupu = 2011-06-26
}}</ref> Zdá se, že ve vesmíru je mnohem více [[hmota|hmoty]] než [[antihmota|antihmoty]], asymetrie pravděpodobně souvisí s narušením [[CPT symetrie|CP invariance]] při rozpadech elementárních částic.<ref>{{Citace elektronické monografie| url =http://www.pparc.ac.uk/ps/bbs/bbs_antimatter.asp| příjmení =| jméno =| titul =Particle Physics and Astronomy Research Council.| vydavatel =PPARC Science| datum vydání =2003| strany =| jazyk =anglicky| doi =| datum přístupu =2011-06-26| url archivu =https://web.archive.org/web/20040307075727/http://www.pparc.ac.uk/Ps/bbs/bbs_antimatter.asp| datum archivace =2004-03-07| nedostupné =ano}}</ref> Zdá se, že vesmír nemá žádný souhrnný [[elektrický náboj]], proto má [[gravitace]] dominantní postavení v kosmologických měřítkách délky. Zdá se také, že vesmír nemá žádnou souhrnnou hybnost či moment hybnosti. Absence náboje a hybnosti by vyplývaly ze známých fyzikálních zákonů ([[Gaussův zákon elektrostatiky|Gaussova zákona elektrostatiky]] a z Landauova-Lifšicova pseudotenzoru), pokud by vesmír byl konečný.<ref name="Landau385">{{Citace monografie
| příjmení = Landau
| jméno = Lev
| příjmení2 = Lifshitz
| jméno2 = Evgeny
| odkaz na autora =
| titul = Course of Theoretical Physics
| vydání =
| vydavatel =
| místo =
| poznámka = [dále jen Landau]
| rok = 1975
| strany = 385
| isbn = 978-0-750-62896-9
}}</ref>

Z pozorování se zdá, že vesmír tvoří spojité [[časoprostor|časoprostorové kontinuum]], které se skládá ze tří prostorových dimenzí a jednoho [[čas]]ového rozměru. [[3D|Prostor]] se zdá být téměř plochý (téměř nulové [[křivost křivky|zakřivení]]), což znamená, že [[Eukleidovská geometrie]] experimentálně platí s vysokou přesností pro většinu vesmíru.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://map.gsfc.nasa.gov/news/index.html =
| titul= WMAP Mission: Results – Age of the Universe
| vydavatel = NASA
| jazyk = anglicky
| datum přístupu = 2011-06-24
}}</ref> Zdá se, že časoprostor má souvislou [[topologie|topologii]], alespoň v měřítku pozorovatelného vesmíru. Jsou však také náznaky, že by vesmír mohl být vícedimenzionální, a že časoprostor může mít provázanou globální topologii, obdobně s válcovou nebo [[toroid]]ní topologií dvourozměrných prostorů.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.nature.com/nature/journal/v425/n6958/full/nature01944.html
| příjmení = Luminet et. al.
| jméno = Jean-Pierre
| titul= Dodecahedral space topology as an explanation for weak wide-angle temperature correlations in the cosmic microwave background
| vydavatel = Nature
| datum vydání = 2003
| strany = 593 až 595
| jazyk = anglicky
| doi = 10.1038/nature01944
| datum přístupu = 2011-06-24
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://arxiv.org/abs/astro-ph/9901364
| příjmení = Luminet et. al.
| jméno = Jean-Pierre
| titul= Topology of the Universe: Theory and Observations
| vydavatel = Proceedings of Cosmology School held at Cargese, Corsica
| datum vydání = 1998
| strany =
| jazyk = anglicky
| doi =
| datum přístupu = 2011-06-24
}}</ref>

[[Soubor:Milky Way IR Spitzer.jpg|náhled|vlevo|V naší galaxii [[Galaxie Mléčná dráha|Mléčná dráha]] je více než 200 miliard hvězd]]
Vesmír se podle pozorování řídí souborem [[přírodní zákon|fyzikálních zákonů]] a [[Fyzikální konstanty|fyzikálních konstant]].<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.astronomynotes.com/starprop/s7.htm
| příjmení = Strobel, Nick
| jméno = Nick
| titul= The Composition of Stars
| vydavatel = Astronomy Notes
| jazyk = anglicky
| datum přístupu = 2011-06-24
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.faqs.org/faqs/astronomy/faq/part4/section-4.html
| titul= Have physical constants changed with time?
| vydavatel = Astrophysics (Astronomy Frequently Asked Questions)
| jazyk = anglicky
| datum přístupu = 2011-06-24
}}</ref> Podle převažujícího standardního modelu fyziky se veškerá hmota skládá ze tří [[Generace (částice)|generací]] [[lepton]]ů a [[kvark]]ů, což jsou [[fermion]]y. Tyto [[elementární částice]] spolu interagují prostřednictvím nejvýše tří [[základní interakce|základních interakcí]]: [[elektroslabá interakce|elektroslabé interakce]], která zahrnuje [[elektromagnetismus]] a [[Slabá interakce|slabou jadernou sílu]], [[silná interakce|silnou jadernou sílou]], jak ji popisuje [[kvantová chromodynamika]], a [[gravitace|gravitaci]], která se v současné době dá nejlépe popsat [[obecná teorie relativity|obecnou teorií relativity]]. První dvě interakce mohou být popsány renormalizovanou [[kvantová teorie pole|kvantovou teorií pole]], interakce zprostředkovávají kalibrační [[boson]]y, které odpovídají určité kalibrační symetrii. Renormalizované kvantové teorie obecné relativity dosud nebylo dosaženo, i když různé formy [[teorie strun]] jsou nadějné. [[Speciální teorie relativity]] má platnost v celém vesmíru, za předpokladu, že prostorové a časové délky jsou dostatečně malé, jinak musí být použita obecná teorie relativity. Neexistuje žádné vysvětlení pro konkrétní hodnoty fyzikálních konstant, jako je [[Planckova konstanta]] ''h'' nebo [[gravitační konstanta]] ''G'' a jeví se, že jsou platné v celém vesmíru. Platí [[zákon zachování|zákony zachování]], jako např. [[Elektrický náboj|zákon zachování náboje]], [[hybnost]]i, [[moment hybnosti|momentu hybnosti]] a [[zákon zachování energie|energie]]; v mnoha případech mohou tyto zákony zachování souviset se [[symetrie|symetrií]] a [[Identita (matematika)|matematickou identitou]].

=== Jemné vyladění vesmíru ===
Z pozorování vyplývá, že základní fyzikální konstanty, které určují vlastnosti našeho vesmíru mají zvláštní hodnoty v tom smyslu, že ve vesmíru, kde by tyto konstanty měly jen mírně odlišné hodnoty, by nemohl vzniknout inteligentní život.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hawking
| jméno = Stephen
| odkaz na autora = Stephen Hawking
| titul = A Brief History of Time
| url = https://archive.org/details/briefhistoryofti0000hawk
| vydání =
| vydavatel = Bantam Books
| místo =
| poznámka =
| rok = 1988
| strany = [https://archive.org/details/briefhistoryofti0000hawk/page/125 125]
| isbn = 0-553-05340-X
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Rees
| jméno = Martin
| odkaz na autora = Martin Rees
| titul = Just Six Numbers
| vydání =
| vydavatel = HarperCollins Publishers
| místo =
| poznámka =
| rok = 1999
| strany =
| isbn = 0-465-03672-4
| url-access = registration
| url = https://archive.org/details/justsixnumbersde00rees_0
}}</ref> Existují vědecké práce, které ukazují, jak by alternativní vesmír mohl vypadat.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://iopscience.iop.org/1475-7516/2008/08/010/
| příjmení = Adams
| jméno = Fred C
| titul= Stars in other universes: stellar structure with different fundamental constants
| vydavatel = Journal of Cosmology and Astroparticle Physics
| datum vydání = 2008
| strany =
| jazyk = anglicky
| doi = 10.1088/1475-7516/2008/08/010
| datum přístupu = 2011-06-24
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://prd.aps.org/abstract/PRD/v74/i3/e035006
| příjmení = Harnik
| jméno = Roni
| příjmení2 = Graham D. Kribs
| jméno2 = Kribs
| příjmení3 = Perez
| jméno3 = Gilaz
| titul= A universe without weak interactions
| vydavatel = A universe without weak interactions
| datum vydání = 2006
| strany =
| jazyk = anglicky
| doi = 10.1103/PhysRevD.74.035006
| datum přístupu = 2011-06-24
}}</ref> Není však jisté, za jakých podmínek může vzniknout inteligentní život, jakých nabývá forem a tvarů a jak dlouhou má dobu trvání. Důležité konstatování v této diskusi je, že pro pozorovatele existuje vesmír, který je doladěn tak, že je schopen podporovat inteligentní život. Podmíněná pravděpodobnost pozorování vesmíru, který je vyladěný k podpoře inteligentního života, je 1. Tento poznatek je znám jako malý [[antropický princip]] a je zvláště důležitý v případě vzniku vesmíru a pravděpodobnosti vzniku jiných vesmírů s odlišnými vlastnostmi od našeho vesmíru. Naproti tomu velký antropický princip, který v této skutečnosti vidí stopu záměru, nemá vědeckou povahu<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Antropický princip
| url = https://www.sisyfos.cz/clanek/1132-antropicky-princip
| periodikum = Antropický princip {{!}} Sisyfos - Český klub skeptiků
| datum přístupu = 2019-05-10
| jazyk = cs
}}</ref> a je zdrojem polemik.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Polemika s antropickým principem a Borgesova knihovna
| url = https://www.scienceworld.cz/neziva-priroda/polemika-s-antropickym-principem-a-borgesova-knihovna-6785/
| datum přístupu = 2019-05-10
| jazyk = cs
}}</ref>

== Historické modely vesmíru ==
[[Soubor:Fairy of Eagle Nebula.jpg|náhled|upright|[[Orlí mlhovina]]]]
{{viz též|Kosmologie}}
Modely vesmíru (kosmologie) a jeho původu (kosmogonie) vznikaly na základě ve své době dostupných údajů a představ o vesmíru. V minulosti byla kosmologie a kosmogonie příběhem bohů vyprávěných různými způsoby. Teorie odosobněného vesmíru řídícího se fyzikálními zákony byly nejprve navrhovány [[Řekové|Řeky]] a [[Indie|Indy]]. V průběhu staletí se zlepšovala astronomická pozorování, vznikly teorie pohybu a gravitace, které vedly ke stále přesnějšímu popisu vesmíru. Moderní éra kosmologie začala v roce 1916 obecnou teorií relativity [[Albert Einstein|Alberta Einsteina]],<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Grygar
| jméno = Jiří
| odkaz na autora = Jiří Grygar
| příjmení2 = Zdeněk
| jméno2 = Horský
| odkaz na autora2 = Zdeněk Horský
| příjmení3 = Pavel
| jméno3 = Mayer
| odkaz na autora3 = Pavel Mayer
| titul = Vesmír
| vydání = 1
| vydavatel = Mladá fronta
| místo = Praha
| poznámka = [dále jen Vesmír]
| rok = 1979
| strany = 395 až 396
| isbn =
}}</ref> která umožnila kvantitativně předpovědět vznik, vývoj a konec vesmíru jako celku. Většina dnes přijímaných kosmologických teorií vychází z [[obecná teorie relativity|obecné teorie relativity]] a z předpokládané teorie [[velký třesk|Velkého třesku]], jsou však třeba ještě přesnější měření, která by určila, která z teorií je správná.
[[Soubor:The brilliant star VFTS 682 in the Large Magellanic Cloud.jpg|náhled|[[Mlhovina Tarantule]]]]

=== Stvoření světa ===
{{Podrobně|Stvoření světa}}
Mnohé kultury znají příběhy popisující stvoření světa, které můžeme rozdělit do několika různých typů. V jednom se svět rodí z vejce, jako například ve [[Finsko|finské]] epické básni [[Kalevala]],<ref>{{Citace elektronické monografie
| url=http://janar.wz.cz/finsko/kalevala.htm
| titul=Kalevala
| datum přístupu=2011-07-31
| url archivu=https://web.archive.org/web/20100310205816/http://janar.wz.cz/finsko/kalevala.htm
| datum archivace=2010-03-10
| nedostupné=ano
}}</ref> [[Čína|čínském]] příběhu [[Pangu]]<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://cina.yin.cz/mytologie/stvoreni-sveta/
| titul= Pangu
| datum přístupu=2011-07-31}}</ref> nebo [[Indie|indickém]] příběhu [[Brahmánda Purana]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| url=http://www.tantrajoga.cz/hlavniokno.php?rub=zaklady_3_2
| titul=Mytologické stvoření světa
| datum přístupu=2011-07-31
| url archivu=https://web.archive.org/web/20121208120619/http://www.tantrajoga.cz/hlavniokno.php?rub=zaklady_3_2
| datum archivace=2012-12-08
| nedostupné=ano
}}</ref> V jiných příbězích vystupuje bytost, která stvoří svět, jenž z ní vychází, jako v příběhu [[tibetský buddhismus|tibetského buddhismu]] o [[Ádi-buddha|Ádi-buddhovi]],<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.dzogchen.cz/?node=nauka
| titul= Nauka Dzogpa Čhenpo
| vydavatel = Komunita dzoghenu v ČR
| datum přístupu=2011-07-31}}</ref> ve starověkém řeckém příběhu [[Gaia|Gaii]] ''(Matky Země)'',<ref name="svetabuh">{{Citace elektronické monografie
| url=http://spqr.cz/content/stvo%C5%99en%C3%AD-sv%C4%9Bta-boh%C5%AF
| titul=Stvoření světa a bohů
| datum přístupu=2011-07-31
| url archivu=https://web.archive.org/web/20101224014153/http://spqr.cz/content/stvo%C5%99en%C3%AD-sv%C4%9Bta-boh%C5%AF
| datum archivace=2010-12-24
| nedostupné=ano
}}</ref> [[aztécká mytologie|mýtu aztécké]] bohyně [[Coatlicue]],<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://books.google.cz/books?id=1n8bnTyB3zoC&pg=PA42&lpg=PA42&dq=Coatlicue+stvo%C5%99en%C3%AD&source=bl&ots=5PI4GXfAaw&sig=tl0jLh80zJAUH6dMMqsEH59JBfo&hl=cs&ei=sno1TovlIor0-gbugt2fDQ&sa=X&oi=book_result&ct=result&resnum=4&ved=0CC4Q6AEwAw#v=onepage&q=Coatlicue%20stvo%C5%99en%C3%AD&f=false
| titul= Aztécká říše, síla života
| datum přístupu=2011-07-31}}</ref> v příběhu [[starověký Egypt|staroegyptského]] boha [[Atum]]a,<ref>{{Citace elektronické monografie
 | url = http://valda.wz.cz/bohove1.htm#A
 | titul = Bohové Egypta
 | datum přístupu = 2011-08-01
 | url archivu = https://web.archive.org/web/20120112040151/http://valda.wz.cz/bohove1.htm#A
 | datum archivace = 2012-01-12
 | nedostupné = ano
}}</ref> nebo stvoření světa podle biblické knihy [[Genesis]]. V dalším typu příběhu je svět stvořen ze spojení mužského a ženského božstva jako například v [[Maorové|maorském]] [[Rangi a Papa]].<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://is.muni.cz/th/74447/ff_m/Maorska_mytologie_a_jeji_symbolika_jako_esteticky_objekt_a_esteticky_zdroj.txt
| titul= Maorská mytologie a její symbolika
| datum přístupu=2011-08-01}}</ref> V jiných příbězích je vesmír stvořen ruční prací z již existujících materiálů, jako je tělo mrtvé bohyně [[Tiamat]] v [[babylón]]ském [[epos]]u [[Enúma eliš]]<ref>{{Citace elektronické monografie
 | url = http://mystudies.ic.cz/prace/enuma_elis.pdf
 | příjmení = Frantová
 | jméno = Milada
 | titul = Enúma eliš
 | druh nosiče = pdf
 | datum přístupu = 2011-08-01
}}{{Nedostupný zdroj}}</ref> nebo obra [[Ymir]]a v [[severská mytologie|severské mytologii]] – nebo z chaosu, jako [[Izanagi]] a [[Izanami]] v japonském bájesloví.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.volny.cz/nipp/historie.htm
| titul= Legenda o vzniku Japonska
| datum přístupu=2011-08-01}}</ref> V jiných příbězích vychází vesmír ze základních principů, jako je [[Brahman]] a [[Prakrti]],<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://is.muni.cz/th/145796/pedf_m/Diplomova_prace_new_14.doc
| příjmení = Havránková
| jméno = Pavla
| titul = Motiv přírody ve vybraných světových náboženstvích
| strany = 14
| vydavatel = Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity Brno
| druh nosiče = pdf
| datum přístupu=2011-08-01}}</ref> nebo [[jin a jang]] v [[čínská filozofie|čínské filozofii]].

=== Filozofické modely vesmíru ===
{{viz též|Předsókratici}} {{viz též|Čas}}
V [[6. století př. n. l.|6. století před naším letopočtem]] raní řečtí filozofové, [[předsókratici]], vytvořili první známé filozofické modely vesmíru. Nejdříve poznali, že zdání může klamat, a usilovali o lepší pochopení základních skutečností. Zvláště si všimli schopností věci změnit formu (např. led se změní na vodu a dál na páru) a několik filozofů si začalo uvědomovat, že všechny očividně různé látky na světě (dřevo, kov, atd.) jsou různými formami jednoho praelementu, ''arché''. Prvním byl [[Thalés z Milétu|Thalés]], který za tuto pralátku považoval vodu.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.fysis.cz/presokratici/thales/acz.htm
| titul = Thalés z Mílétu
| vydavatel = fysis.cz
| datum přístupu=2011-08-03}}</ref> Po něm [[Anaximenés]] za prvopočátek považoval vzduch a navrhl, že musí existovat přitažlivé a odpudivé síly, které způsobují že arché kondenzuje a vyskytuje se v různých formách.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.fysis.cz/presokratici/anaximenes.htm
| titul = Anaximenés z Mílétu
| vydavatel = fysis.cz
| datum přístupu=2011-08-03}}</ref> [[Empedoklés]] definoval jako základní látky čtyři živly ve vesmíru, které jsou nutné k vysvětlení jeho rozmanitosti (zemi, vzduch, oheň a vodu) a které se vyskytují v různých kombinacích a formách.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | url = http://www.cmsps.cz/~predmety/ZSv/Filosofie%20-%20Proks/nejstarsi%20rec.fil.%202.pdf
 | titul = Nejstarší řecká filosofie (předattické období) – předsokratici – přírodní
filosofie
 | vydavatel = Cyrilometodějské gymnázium a střední odborná škola pedagogická Brno
 | druh nosiče = pdf
 | datum přístupu = 2011-08-03
 | url archivu = https://web.archive.org/web/20100201154154/http://www.cmsps.cz/~predmety/ZSv/Filosofie%20-%20Proks/nejstarsi%20rec.fil.%202.pdf
 | datum archivace = 2010-02-01
 | nedostupné = ano
}}</ref> Tato teorie čtyř elementů byla přijata řadou dalších filozofů. Někteří filozofové před Empedoklem prosazovali méně hmotné věci pro arché, [[Hérakleitos]] prosazoval [[logos]] ''„rozum, který řídí veškerenstvo“'',<ref>{{Citace elektronické monografie
 | url = http://mystudies.ic.cz/prace/herakleitos.pdf
 | příjmení = Frantová
 | jméno = Milada
 | titul = Hérakleitos - Život a dílo
 | vydavatel = Centrum blízkovýchodních studií Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni
 | druh nosiče = pdf
 | datum přístupu = 2011-08-03
}}{{Nedostupný zdroj}}</ref> [[Pythagoras]] věřil, že všechny věci jsou složené z [[číslo|čísel]],<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://is.muni.cz/th/105410/pedf_m/DIPLOMKA.pdf
| příjmení = Kuncová
| jméno = Vendula
| titul = Historie matematiky ve vztahu k vyučování matematice na 1.stupni ZŠ
| vydavatel = Masarykova univerzita Brno, Pedagogická fakulta
| druh nosiče = pdf
| datum přístupu=2011-08-03}}</ref> kdežto Thaletův student [[Anaximandros]] věřil, že vše je složeno z chaotické látky známé jako [[apeiron]] (bezmezno),<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.fysis.cz/presokratici/anaximandros/acz.htm
| titul = Anaximandros
| vydavatel = fysis.cz
| datum přístupu=2011-08-03}}</ref> zhruba odpovídající modernímu pojmu [[kvantová pěna|kvantové pěny]]. Teorii apeiron pozoruhodně modifikoval [[Anaxágoras]], který navrhoval, že různé věci na světě jsou utkané z rychle rotujícího apeironu, který uvádí do pohybu [[Nús]] (mysl).<ref>{{Citace elektronické monografie | url=studentsky-panel.ic.cz/Prednasky/FIL1.rtf
| titul = Filosofie starověkého Řecka
| vydavatel = Masarykova univerzita Brno, Pedagogická fakulta
| druh nosiče = rtf
| datum přístupu=2011-08-03}}</ref> Jiní filozofové – především [[Leukippos z Milétu|Leukippos]] a [[Démokritos]] – navrhli, že vesmír je složen z nedělitelných atomů, pohybujících se v prázdném prostoru, [[vakuum|vakuu]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| url = https://sites.google.com/site/prirodnifilosofie/determinismus-kauzalita-a-neurcitelnost/leukippos-a-dmokritos
| titul = Leukippos a Démokritos
| vydavatel = Masarykova univerzita Brno, Pedagogická fakulta
| datum přístupu = 2011-08-03
| url archivu = https://web.archive.org/web/20140921201219/https://sites.google.com/site/prirodnifilosofie/determinismus-kauzalita-a-neurcitelnost/leukippos-a-dmokritos
| datum archivace = 2014-09-21
| nedostupné = ano
}}</ref> [[Aristotelés]] tomuto názoru oponoval (''Příroda se hrozí prázdnoty'') na základě toho, že [[odpor prostředí|odpor]] vůči pohybu se zvyšuje s [[hustota|hustotou]]; z tohoto důvodu by prázdný prostor neměl bránit pohybu, což by mělo vést k možnosti nekonečné [[rychlost]]i.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.phil.muni.cz/fil/eo/skripta/uvod_do_ontologie.pdf
| příjmení = Šmajs
| jméno = Josef
| příjmení2 = Krob
| jméno2 = Josef
| titul = Úvod do ontologie
| vydavatel = Masarykova univerzita Brno, Pedagogická fakulta
| strany = 35
| druh nosiče = pdf
| datum přístupu=2011-08-03}}</ref>

[[Soubor:425985main Cas a composite unlabeled.jpg|náhled|Pozůstatek po výbuchu [[supernova|supernovy]] v [[souhvězdí Kasiopeji]]]]
Ačkoli Hérakleitos byl zastáncem věčné změny, jeho současník [[Parmenidés]] přišel s myšlenkou, že všechny změny jsou pouhou iluzí, že opravdová základní skutečnost je věčně neměnná a jednoho charakteru.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.phil.muni.cz/fil/eo/skripta/uvod_do_ontologie.pdf
| příjmení = Šimůnková
| jméno = Sylva
| titul = Platónovo pojetí krásy
| vydavatel = Masarykova univerzita Brno, Filozofická fakulta
| datum přístupu=2011-08-03}}</ref> Parmenidés označil tuto skutečnost za τὸ ἐν (jedno). Parmenidova teorie nebyla pro mnoho Řeků přijatelná a jeho žák [[Zénón z Eleje]] předložil k řešení několik slavných paradoxů. [[Aristotelés]] vyřešil paradoxy zavedením pojmu nekonečně dělitelného kontinua a aplikoval je na [[Eukleidovský prostor|prostor]] a [[čas]].

[[Indická filozofie|Indický filozof]] Kanáda, zakladatel filozofické školy [[Vaišéšika]], která přišla s teorií [[Atomismus|atomismu]], si myslel, že [[světlo]] a [[teplo]] jsou různými druhy téže látky.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://is.muni.cz/th/63738/prif_m/DIPLOMOVA_PRACE.txt
| příjmení = Zemánek
| jméno = Ladislav
| titul = Vývoj představ o struktuře látek a jeho učebnicové zpracování
| vydavatel = Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity
| datum přístupu=2011-08-03}}</ref> V 5. století našeho letopočtu si buddhistický filozof atomista Dignāga myslel, že existují [[atom]]y bodové velikosti, které jsou krátkodobými záblesky světla a energie. Popíral existenci podstatných věcí, a myslel si, že pohyb je tvořen okamžitými proudy záblesků [[energie]].<ref>{{Citace elektronické monografie
 | url = http://johnsmith.ic.cz/dokumentace.doc
 | příjmení = Vančura
 | jméno = Jan
 | příjmení2 = Hořáček
 | jméno2 = Petr
 | titul = Historie optiky do začátků optiky vlnové
 | vydavatel = Vysoké učení technické v Brně, katedra informačních technologií
 | druh nosiče = doc
 | datum přístupu = 2011-08-03
}}{{Nedostupný zdroj}}</ref>

Teorie omezeného času (temporal finitism) je inspirována doktrínou stvoření světa sdíleného třemi [[Abrahámovská náboženství|abrahámovskými náboženstvími]]: [[judaismus|judaismem]], [[křesťanství]]m a [[islám]]em. Křesťanský filozof [[Jan Filoponos]] předložil filozofické argumenty proti starověké řecké představě nekonečné minulosti. Filoponovy argumenty proti nekonečné minulosti používal od počátku [[arabská filozofie|muslimský filozof]] [[Alkindus]], židovský filozof [[Sa'adja Ga'onn|Josefem Gaonem]] a muslimský teolog [[Al-Ghazzálí]]m. Nazývají se také kosmologický argument Kalam.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.rozumnavira.cz/apologetika/5-kosmologicky-argument-pro-existenci-boha.html
| příjmení = Lem
| jméno = Jiří
| titul = Kosmologický argument pro existenci Boha
| datum přístupu=2011-08-03}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| url=http://www.everystudent.cz/existuje-buh
| titul=Existuje Bůh?
| datum přístupu=2011-08-03
| url archivu=https://web.archive.org/web/20110919040857/http://www.everystudent.cz/existuje-buh
| datum archivace=2011-09-19
| nedostupné=ano
}}</ref> Použili dva logické argumenty proti [[nekonečno|nekonečné]] minulosti, z nichž první je argument „proti možnosti existence časového nekonečného [[regrese|regresu]]“, má následují strukturu:

* (1) ''Aktuální nekonečno nemůže existovat.''
* (2) ''Nekonečný časový regres událostí by vytvořil aktuální nekonečno.''
* (3) ''Proto nekonečný časový regres událostí nemůže existovat.''<ref>{{Citace elektronické monografie
 | url = http://rojka.sk/bohje/nemoznost-nekonecnej-serie-udalosti-w-l-craig/
 | příjmení = Rojka
 | jméno = Ľuboš
 | titul = Nemožnosť nekonečnej série udalostí (W.L. Craig)
 | datum přístupu = 2011-08-03
}}{{Nedostupný zdroj}}</ref>

Druhém argumentu, „nemožnosti utvořit aktuální nekonečno přidáváním“, se uvádí:

* (1) ''Časová série událostí je množinou, která je utvářená přidáváním událostí.''
* (2) ''Množina utvářená za sebou následující událostmi nemůže být aktuálním nekonečnem.''
* (3) ''Proto časová série událostí nemůže být aktuálním nekonečnem.''<ref>{{Citace elektronické monografie
 | url = http://rojka.sk/bohje/nemoznost-utvorit-aktualne-nekonecno-pridavanim/
 | příjmení = Rojka
 | jméno = Ľuboš
 | titul = Nemožnosť utvoriť aktuálne nekonečno pridávaním (W.L. Craig)
 | datum přístupu = 2011-08-03
}}{{Nedostupný zdroj}}</ref>

Oba argumenty byly přijaty později křesťanskými filozofy a teology, a druhý argument se stal slavným zejména poté, co byl přijat [[Immanuel Kant|Immanuelem Kantem]] v jeho diplomové práci o [[Antinomie|protimluvech]] týkajících se času.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.phil.muni.cz/fil/texty/metafysika_a_fysika.html
| příjmení = Zamarovský
| jméno = Peter
| titul = Metafysika a Fysika
| vydavatel = Elektrotechnická fakulta ČVUT
| datum přístupu=2011-08-03}}</ref>
[[Soubor:NASA Unveils Celestial Fireworks as Official Hubble 25th Anniversary Image.jpg|náhled|Hvězdokupa Westerlund 2]]

=== Astronomické modely vesmíru ===
První astronomické modely vesmíru byly vytvořeny krátce po vzniku [[astronomie]] babylonskými astronomy, kteří viděli Zemi jako plochý disk plovoucí v oceánu, a tak vytvořili předpoklady pro vznik raných řeckých map světa od [[Anaximandros|Anaximandra]] a [[Hekataios|Hekataia z Milétu]].<ref>{{Citace elektronické monografie
 | url = http://www.aldebaran.cz/famous/people/Anaximandros.html
 | titul = Anaximandros z Milétu
 | vydavatel = Aldebaran Group for Astrophysics
 | datum přístupu = 2011-07-30
 | url archivu = https://web.archive.org/web/20120905004148/http://www.aldebaran.cz/famous/people/Anaximandros.html
 | datum archivace = 2012-09-05
 | nedostupné = ano
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.fysis.cz/presokratici/milet/hekataios.htm
| titul= Hekataios z Mílétu
| vydavatel = fysis.cz
| datum přístupu=2011-07-30
}}</ref>

Pozdější řečtí filozofové sledovali pohyby nebeských těles a snažili se vytvořit modely vesmíru, založené na hlubších empirických důkazech. Podle modelu [[Eudoxos z Knidu|Eudoxa z Knidu]] je prostor a čas nekonečný a věčný, Země je kulatá a pevná, a všechno ostatní je omezeno pouze na otáčení dutých soustředných sfér, v jejichž středu je nehybná Země, jejíž střed je středem všech koulí.<ref name="pozn">{{Citace monografie
 | příjmení = Horský
 | jméno = Zdeněk
 | odkaz na autora = Zdeněk Horský
 | příjmení2 = Plavec
 | jméno2 = Miroslav
 | odkaz na autora2 = Miroslav Plavec
 | rok = 1962
 | titul = Poznávání vesmíru
 | vydavatel = Orbis
 | místo = Praha
 | poznámka = [dále jen Poznávání vesmíru]
 | isbn = 
 | strany = 41
}}</ref> Tento model byl zdokonalen řeckými astronomy [[Kallippos|Kalippem]] a [[Aristotelés|Aristotelem]],<ref name="pozn"/> a k téměř do dokonalé shody s astronomickým pozorováním jej přivedl [[Klaudios Ptolemaios|Ptolemaios]]. Model s nehybnou Zemí uprostřed se shoduje s bezprostřední lidskou zkušeností a Řekové byli přesvědčeni, že jen kruhový pohyb může trvat věčně. Nicméně všichni řečtí vědci nepřijali geocentrický model vesmíru. [[Pythagoreismus|Pythagorejský]] filozof [[Filolaos]] předpokládal, že ve středu vesmíru je „ohnivé centrum“, kolem kterého krouží [[Země]], [[Slunce]], [[Měsíc]] a [[planeta|planety]] rovnoměrným kruhovým pohybem.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Boyer
| jméno = Carl
| odkaz na autora =
| titul = A History of Mathematics
| vydání =
| vydavatel = John Wiley & Sons
| místo =
| poznámka =
| rok = 2006
| strany = 54
| isbn = 0470525487
}}</ref> Řecký astronom [[Aristarchos ze Samu]] byl první známým astronomem, který navrhl [[Heliocentrismus|heliocentrický]] model vesmíru.<ref name="pozn54">Poznávání vesmíru, str. 54 až 58.</ref> Ačkoli jeho původní spis se ztratil, odkaz v [[Archimédés|Archimédově]] knize [[O počítání písku]] popisuje Aristarchovu heliocentrickou teorii. Archimedes napsal:

„Aristarchos Samský však vydal knihy jakési s názvem Hypothesy, v nichž vychází z
předpokladu, že vesmír jest mnohokrát větší, než jak výše bylo řečeno. Předpokládá totiž, že stálice a Slunce zůstávají nehybné, země pak obíhá po obvodě kruhu kolem Slunce, jež stojí uprostřed dráhy, že dále koule stálic rozložená kolem téhož středu jako Slunce jest takové velikosti, že kruh, v němž, jak předpokládá, země obíhá, jest ku vzdálenosti stálic v tomtéž poměru, v jakém jest střed koule k povrchu. Totoť, jak patrno, jest nemožno. Neboť, ježto střed koule nemá žádné velikosti, jest se domnívati o něm, že není v žádném poměru k povrchu koule. Jest však přijmout, že Aristarchos myslil takto: jakmile předpokládáme, že Země jest jakoby středem vesmíru, tu v tom poměru, v jakém jest Země k tomu, co nazýváme vesmírem, jest koule, v níž jest kruh, v němž, jak předpokládá, Země obíhá, ke kouli stálic. Neboť důkazy fenoménů přizpůsobuje k tomuto předpokladu, a obzvláště zdá se, že velikost koule, v níž dává Zemi se pohybovati, pokládá za stejnou s tím, co nazýváme vesmírem.“<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.astrovm.cz/userfiles/file/projekty/apv/sbornik_apv.pdf
| příjmení = Bečvář
| jméno = Jindřich
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul= Aristarchovo měření vesmíru a Eratosthenovo měření Země
| vydavatel =
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2011-06-30
}}</ref>
[[Soubor:C2014 Q2.jpg|náhled|[[Kometa]] C/2014 Q2 Lovejoy]]

Aristarchos také věřil, že hvězdy musí být velice daleko, protože nemají viditelnou [[paralaxa|paralaxu]], a nelze tím pádem pozorovat pohyb hvězd vůči sobě, jako např. pohyb Země kolem Slunce.<ref name="pozn58">Poznávání vesmíru, str.58.</ref> Hvězdy se nacházejí v mnohem větší vzdálenosti od Země, než se ve starověku všeobecně předpokládalo, proto mohla být hvězdná paralaxa zjištěna dalekohledy až počátkem 19. století, což starověcí astronomové nemohli tušit.<ref name="pozn58">Poznávání vesmíru, str.58.</ref> Geocentrický model s planetární paralaxou podle nich vysvětloval, proč nelze pozorovat paralaxy hvězd. Odmítnutí heliocentrického názoru bylo zřejmě velmi silné, jak ukazuje následující pasáž z [[Plútarchos|Plutarchova]] díla:

''...[[Kleanthés z Assu]], současník Aristarcha a představitel [[Stoicismus|stoicismu]] byl přesvědčen, že bylo povinností Řeků obvinit Aristarcha ze Samu z bezbožnosti za to, že uvedl do pohybu srdce vesmíru (tj. Zemi) ... a že předpokládal, že nebe je v klidu, Země obíhá po šikmé kružnici a zároveň se otáčí kolem vlastní osy.''<ref>{{Citace elektronické monografie
 | url = http://gis.zcu.cz/studium/tka/Slides/historie_0.pdf
 | titul = Významná data v tematické
kartografii do přelomu letopočtu
 | vydavatel = Západočeská univerzita
 | druh nosiče = pdf
 | datum přístupu = 2011-07-30
 | url archivu = https://web.archive.org/web/20070706143430/http://gis.zcu.cz/studium/tka/Slides/historie_0.pdf
 | datum archivace = 2007-07-06
 | nedostupné = ano
}}</ref> Je to také první doložená žaloba na vědce, který zastával odlišný názor.
[[Soubor:ThomasDiggesmap.JPG|náhled|vlevo|Koperníkův model vesmíru z knihy Thomase Diggese z roku 1576, kde hvězdy už nejsou na sféře okolo Slunce, ale jsou rozloženy rovnoměrně v prostoru kolem]]
Jediný další známý astronom starověku, který podporoval Aristarchův heliocentrický model vesmíru, byl Seleukos z Babylónu, [[Helenizace|helénský]] astronom, který žil sto let po Aristarchovi. Podle Plutarcha byl Seleukos první astronom, který se snažil dokázat heliocentrický systém racionální úvahou, ale jeho argumenty nejsou známé.<ref name="pozn57">Poznávání vesmíru, str. 57.</ref> Pravděpodobně souvisely s fenoménem [[Slapové jevy|přílivu]] a [[Slapové jevy|odlivu]]. Podle [[Strabón]]a totiž Seleukos přišel jako první s myšlenkou, že přílivy a odlivy jsou způsobeny přitažlivostí Měsíce, a že výška přílivu závisí na poloze Měsíce vzhledem ke Slunci. Ve [[středověk]]u přišli s heliocentrickým modelem vesmíru ještě indický astronom [[Árjabhata]] a perští astronomové [[Albumasar]] a [[Al-Sijzi]].<ref name="pozn80">Poznávání vesmíru, str. 80.</ref>

Aristotelův a Ptolemaiův model byl v západním světě přijímán zhruba po dvě tisíciletí, než Koperník oživil Aristarchovu teorii, že by se astronomická data dala lépe vyložit, kdyby se [[Země]] otáčela kolem své osy a [[Slunce]] bylo ve středu vesmíru.

{{Citát|Uprostřed všech (planet) stojí Slunce. Kdo by v tomto překrásném chrámu postavil tuto lampu na jiné nebo lepší místo než toto, odkud může všechno zároveň osvětlovat?|Mikuláš Koperník, O obězích nebeských sfér, 1543}}

Koperník sám říká, že názor o rotaci Země je velice starého původu a lze jej sledovat přinejmenším k [[Filolaos|Filolaovi]] (asi 450 př. n. l.),<ref name="pozn39">Poznávání vesmíru, str. 39.</ref> k Herakleidovi z Pontu (přibližně 350 př. n. l.) a k Ekfantovi ze Syrakus. Sto let před Koperníkem křesťanský učenec [[Mikuláš Kusánský]] napsal ve své knize ''De docta ignorantia'' („Vědění o nevědění“, 1440), že Země se otáčí kolem své osy, totéž tvrdil [[Árjabhata]] (476–550), [[Brahmagupta]] (598–668) a Albumasar Al-Sijzi. První empirický doklad rotace Země kolem vlastní osy na základě pozorování [[kometa|komet]] podal [[ázerbájdžán]]ský astronom [[Nasir al-Din al-Tusi|Tusi]] (1201–1274) a [[Írán|perský]] astronom [[Ali Qushji]] (1403–1474). Tusi dále hájil Aristotelův geometrický model vesmíru, kdežto Qushji ho odmítal, podobně jako Koperník později obhájil rotaci Země. Al-Birjandi v roce 1528 dál rozvinul teorii „kruhové [[setrvačnost]]i“ pro vysvětlení rotace Země, kterou dále rozšířil [[Galileo Galilei]].

Koperníkův heliocentrický modelu vesmíru hvězdy umístil rovnoměrně do nekonečného prostotu kolem planety, tak jako [[Thomas Digges]] ve své knize ''Perfit Description of the Caelestiall Orbes according to the most aunciente doctrine of the Pythagoreanse'' („Úplný popis nebeských oběžných drah podle prastaré nauky Pythagorejců“) v roce 1576.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.v-art.cz/chudove_koreny/r01c01/studovna/grygar_dejiny.htm
| příjmení = Grygar
| jméno = Jiří
| titul = Giordano Bruno
| vydavatel = Ostravský astronomický víkend
| datum přístupu=2011-07-31
}}</ref> Dominikánský mnich [[Giordano Bruno]] rovněž přijal myšlenku o [[nekonečno]]sti prostoru a věřil, že ve vesmíru je mnoho Slunečních soustav podobných naší; za obhajování tohoto názoru byl upálen dne 17. února 1600 na náměstí [[Campo dei Fiori]] v [[Řím]]ě jako kacíř.<ref>{{Citace elektronické monografie
| url = http://www.elabs.com/van/Giordano_Bruno-Siudova_Ivona.htm
| příjmení = Siudová
| jméno = Ivona
| titul = Dějiny moderní kosmologie aneb Bylo, nebylo, a co bude dál?
| vydavatel = Virtuální centrum konvergence vědy a náboženství
| datum přístupu = 2011-07-31
| url archivu = https://web.archive.org/web/20140918010857/http://www.elabs.com/van/Giordano_Bruno-Siudova_Ivona.htm
| datum archivace = 2014-09-18
| nedostupné = ano
}}</ref>

[[Soubor:Libr0309.jpg|náhled|[[Johannes Kepler]] publikoval v roce 1627 Rudolfínské tabulky, které obsahují katalog hvězd a planet dle měření [[Tycho Brahe|Tychona Braha]]]]
Toto pojetí vesmíru přijal [[Isaac Newton]], [[Christiaan Huygens]] a další vědci, ačkoli obsahovalo několik paradoxů, které byly vyřešeny teprve s rozvojem obecné teorie relativity. První z nich byl, že se předpokládalo, že prostor a čas jsou nekonečné, a že hvězdy ve vesmíru stále vyzařují energii, nicméně hvězda má konečnou hmotnost, a tudíž nemůže věčně vyzařovat energii. Za druhé, [[Edmund Halley]] (1720) a [[Jean-Philippe de Cheseaux]] (1744) upozornili, že kdyby byl nekonečný prostor rovnoměrně vyplněný hvězdami, musela by noční obloha zářit tak jasně, jako Slunce ve dne (v 19. století dostal tento paradox název [[Olbersův paradox]]).<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://natura.baf.cz/natura/1996/11/9611-6.html
| příjmení = Svršek
| jméno = Jiří
| titul = Některé problémy současné fyziky, Olbersův paradox
| vydavatel = Natura
| issn = 1212-6748
| datum přístupu=2011-07-31
}}</ref> Za třetí, Newton poukázal na to, že nekonečný prostor stejnoměrně vyplněný hmotou by způsobil nekonečné síly a nestabilitu, takže hmota by se musela rozdrtit vlastní gravitací. Tuto nesnáz vysvětlilo v roce 1902 kritérium Jeansovy nestability. Jedním z možných řešení posledních dvou paradoxů byl [[Charlierův vesmír]], ve kterém je hmota uspořádána hierarchicky (systémy obíhajících těles, které obíhají větší systém, a tak dále do nekonečna), takže vesmír je [[fraktál]]ně uspořádán a má zanedbatelně malou celkovou hustotu. Takový model vesmíru navrhl už v roce 1761 [[Johann Heinrich Lambert]]. Významným pokrokem v astronomii 18. století bylo to, že např. [[Thomas Wright (astronom)|Thomas Wright]], [[Immanuel Kant]] a jiní pochopili, že hvězdy nejsou rozloženy rovnoměrně v celém prostoru, ale seskupují se do [[galaxie|galaxií]].<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://astronomia.zcu.cz/objekty/galaxie/1967-historie-pozorovani-galaxii
| titul = Historie pozorování galaxií
| vydavatel = Pedagogická fakulta Západočeské university
| datum přístupu=2011-07-31
}}</ref>

Moderní éra kosmologie začala v roce 1917, kdy [[Albert Einstein]] poprvé aplikoval svoji [[obecná teorie relativity|obecnou teorii relativity]] pro modelování struktury a dynamiky vesmíru. Tato teorie a její důsledky je podrobněji popsána v následující části.

== Teoretické modely vesmíru ==

=== Obecná teorie relativity ===
[[Soubor:Cassini-science-br.jpg|náhled|vpravo|Velmi přesný test obecné teorie relativity družicí [[Sonda Cassini|Cassini]], [[rozhlas|rádiové]] signály vysílané mezi Zemí a sondou (zelené vlny) jsou zpožděny [[Shapirův efekt|deformací]] [[časoprostor]]u (modré čáry), způsobenou hmotností [[Slunce]]]]
{{viz též|Obecná teorie relativity}}
Ze čtyř [[základní interakce|základních interakcí]] převládá v kosmologickém měřítku [[gravitace]], ostatní tři základní síly hrají zanedbatelnou roli při vytváření struktur na úrovni planet, hvězd, galaxií a dalších větších struktur. Důvodem je, že veškerá hmota a energie se navzájem přitahují a gravitační účinky se tedy kumulují, kdežto kladné a záporné náboje se navzájem ruší, takže [[elektromagnetismus]] je v kosmologických měřítkách relativně nevýznamný. Zbývající dvě interakce, [[slabá interakce|slabá]] a [[silná interakce|silná jaderná síla]], klesají velmi rychle se vzdáleností a jejich účinky se omezují především na subatomární vzdálenosti. Při popisu vývoje vesmíru je však potřeba brát v potaz i globální vlastnosti časoprostoru, jako jeho křivost, protože na takovýchto měřítkách již hrají významnou roli. Z tohoto důvodu vznikly první seriózní modely vesmíru až s objevem [[obecná teorie relativity|obecné teorie relativity]], která je schopna zahrnout oba tyto jevy.

Obecná teorie relativity popisuje vztahy mezi zakřivením časoprostoru a rozložením hmoty v něm. Zakřivení časoprostoru určuje pohyb hmoty, který probíhá podél nejkratších, resp. nejdelších spojnic, tzv. [[geodetika|geodetik]]. Rozložení hmoty naopak určuje zakřivení časoprostoru pomocí [[Einsteinovy rovnice|Einsteinových rovnic]], což jsou nelineární parciální diferenciální rovnice druhého řádu v čase i prostoru. Kosmologické modely vycházející z obecné teorie relativity se opírají o tzv. [[kosmologický princip]], tedy předpoklad, že vesmír je od měřítka stovek megaparseků homogenní a izotropní. Jinými slovy, že gravitační účinky galaxií, které tvoří vesmír, jsou od tohoto měřítka ekvivalentní působení jemného prachu rovnoměrně rozloženého po celém vesmíru, který má všude stejnou průměrnou hustotu. Tento předpoklad umožňuje snadno řešit Einsteinovy rovnice pole a předpovědět minulost a budoucnost vesmíru v kosmologických časových měřítkách.

Einsteinovy rovnice pole obsahují kosmologickou konstantu (Λ),<ref name="Einstein">{{Citace monografie
| příjmení = Einstein
| jméno = Albert
| odkaz na autora = Albert Einstein
| titul = Kosmologische Betrachtungen zur allgemeinen Relativitätstheorie
| vydání = 1
| vydavatel = Preussische Akademie der Wissenschaften, Sitzungsberichte
| místo =
| poznámka = [dále jen Einstein]
| rok = 1917
| strany = 142 až 152
| isbn =
}}</ref><ref name="Rindler47">Rindler, str. 226 až 229.</ref> která je nejčastěji interpretována jako hustota energie prázdného prostoru.<ref name="Landau">Landau, str. 358 až 359.</ref> V závislosti na znaménku, může kosmologická konstanta buď zpomalovat (záporné Λ) či zrychlovat (kladné Λ) expanzi vesmíru. Mnoho vědců včetně Einsteina se domnívalo, že (Λ) má nulovou hodnotu.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Einstein
| jméno = Albert
| odkaz na autora = Albert Einstein
| titul = Zum kosmologischen Problem der allgemeinen Relativitätstheorie
| vydání = 1
| vydavatel = Sitzungsberichte der Preussischen Akademie der Wissenschaften, Physikalisch-mathematische Klasse
| místo =
| poznámka =
| rok = 1931
| strany = 235 až 237
| isbn =
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://iopscience.iop.org/0004-637X/711/1/201/
| příjmení = Einstein
| jméno = Albert
| odkaz na autora = Albert Einstein
| příjmení2 = Willem
| jméno2 = de Sitter
| odkaz na autora2 = Willem de Sitter
| titul= On the relation between the expansion and the mean density of the universe
| vydavatel = Proceedings of the National Academy of Sciences
| datum vydání = 1932
| strany = 213 až 214
| jazyk = anglicky
| doi = 10.1073/pnas.18.3.213
| datum přístupu = 2011-06-27
}}</ref> Nedávná astronomická pozorování supernov typu Ia však objevila velké množství „[[temná energie|temné energie]]“, která zrychluje expanzi vesmíru.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://hubblesite.org/newscenter/archive/releases/2004/12/text/
| titul= New Clues About the Nature of Dark Energy: Einstein May Have Been Right After All
| vydavatel = NASA
| jazyk = anglicky
| datum přístupu = 2011-06-27
}}</ref> Předběžné studie naznačují, že tato temná energie odpovídá kladné hodnotě kosmologické konstanty Λ, ačkoli nelze ještě vyloučit jiné alternativní teorie. Ruský fyzik [[Jakov Borisovič Zeldovič|Zeldovič]] navrhl, že Λ je míra energie základního stavu vakua spojená s existencí [[Částice|virtuálních částic]] [[kvantová teorie pole|kvantové teorie pole]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| url = http://www.jetpletters.ac.ru/ps/1673/article_25521.pdf
| příjmení = Zeldovič
| jméno = Jakov Borisovič
| odkaz na autora = Jakov Borisovič Zeldovič
| titul = Cosmological constant and elementary particles
| vydavatel = Eksp. & Teor. Fiz. Pis'ma
| druh nosiče = PDF
| datum vydání = 1967
| strany = 316 až 317
| jazyk = anglicky
| doi = 
| datum přístupu = 2011-06-27
| url archivu = https://web.archive.org/web/20120111084650/http://www.jetpletters.ac.ru/ps/1673/article_25521.pdf
| datum archivace = 2012-01-11
| nedostupné = ano
}}</ref> Tato energie existuje i v prázdném prostoru a je závislá jen na jeho objemu, což je i vlastností kosmologické konstanty v Einsteinových rovnicích. Dokladem pro energii základního stavu je např. [[Casimirův jev]].

=== Fridmanův model ===
{{viz též|Velký třesk}}
[[Soubor:Closed Friedmann universe zero Lambda.ogg|náhled|vpravo|Vzdálenosti mezi galaxiemi se s časem zvyšují, ale vzdálenosti mezi hvězdami v každé galaxii zůstávají zhruba stejné, vzhledem k jejich vzájemnému gravitačnímu působení. Animace ukazuje uzavřený Fridmanův vesmír s nulovou [[kosmologická konstanta|kosmologickou konstantou]]; takový vesmír osciluje mezi [[velký třesk|velkým třeskem]] a [[velký křach|velkým křachem]].]]

Fridmanovy rovnice pro vývoj vesmíru jsou řešením Einsteinových rovnic pro případ homogenního a izotropního vesmíru. Toto řešení používá speciální tvar [[metrický tenzor|metrického tenzoru]]

: <math>
ds^2 = -c^{2} dt^2 +
R(t)^2 \left( \frac{dr^2}{1-k r^2} + r^2 d\theta^2 + r^2 \sin^2 \theta \, d\phi^2 \right),\;\;
</math><ref>{{Citace elektronického periodika
 | příjmení = Lachieze-Rey
 | jméno = M.
 | příjmení2 = Luminet
 | jméno2 = J.-P.
 | titul = Cosmic Topology
 | periodikum = Physics Reports
 | ročník = 1995
 | číslo = 3
 | strany = 135–214
 | doi = 10.1016/0370-1573(94)00085-H
 | arxiv = gr-qc/9605010
}}</ref>
tzv. [[Fridman-Lemaîter-Robertson-Walkerova metrika|Fridman-Lemaîter-Robertson-Walkerovu metriku]], která plyne z [[kosmologický princip|kosmologického principu]] a byla nezávisle objevena čtyřmi vědci: [[Alexandr Fridman|Fridmanem]], [[Georges Lemaître|Lemaîtrem]], [[Howard Percy Robertson|Robertsonem]] a [[Arthur Geoffrey Walker|Walkerem]]. Zjednodušeně můžeme říci, že metrika má pro časoprostor stejný význam, jako [[Pythagorova věta]] v [[Eukleidovský prostor|Eukleidově prostoru]] – určuje, jaký časoprostorový interval (analogie délky) je mezi dvěma blízkými body popsanými rozdíly souřadnic ''t, r, θ, φ''.

Tato [[Metrický prostor#Definice|metrika]] má jen dva neurčené parametry: celkové měřítko délky ''R(t)'', které se může měnit s časem, a index zakřivení ''k'', který může nabývat hodnot 0, 1 nebo −1, což odpovídá ploché [[eukleidovská geometrie|eukleidovské geometrii]], nebo prostoru s kladným či záporným [[zakřivení]]m. Když se ''R'' změní, veškeré prostorové vzdálenosti ve vesmíru se změní zároveň, a dojde k celkovému rozšíření nebo smrštění vesmíru. To odpovídá pozorování, že galaxie se od sebe vzdalují, prostor mezi nimi se rozšiřuje. Rozšiřování prostoru také odpovídá za zdánlivý paradox, že dvě galaxie mohou být 40 miliard světelných let od sebe, i když vycházely ze stejného místa prostoru před 13,8 miliardami let a nikdy se nepohybovaly rychleji, než je [[rychlost světla]]. [[Diferenciální rovnice]] popisující, jak se ''R'' se mění s časem, jsou známy jako Fridmanovy rovnice

: <math> \frac{\dot{R}^2 + kc^2}{R^2} = \frac{8 \pi G \rho + \Lambda c^2}{3} ,</math>
: <math>\frac{\ddot{R}}{R} =  -\frac{4 \pi G}{3}\left(\rho+\frac{3p}{c^2}\right) + \frac{\Lambda c^2}{3}.</math>

Jejich řešení závisí na několika parametrech: [[kosmologická konstanta|kosmologické konstantě]] Λ, průměrné hustotě látky ρ, tlaku (především) záření ''p'', gravitační konstantě ''G'' a již zmíněném parametru křivosti ''k''. Podle hodnot těchto parametrů vychází z rovnic několik scénářů a obecných pozorování pro vývoj vesmíru.

''Statický vesmír'', tedy případ, kdy délkové měřítko ''R'' zůstane konstantní, nastane pouze v případě, že má vesmír kladnou křivost ''(k=1)'' a přesně vyladěné hodnoty hustoty a kosmologické konstanty, na což jako první upozornil [[Albert Einstein]]. Tato rovnováha je však nestabilní a dříve či později by ji musely zvrátit drobné odchylky od počáteční izotropie a homogenity. Dnes však víme, že se vesmír rozpíná, což dobře koresponduje s předpovědí modelu.

Pro dynamický vesmír obsahující baryonovou hmotu a záření jsou ve Fridmanových rovnicích v různých fázích dominantní různé členy<ref>{{Citace elektronické monografie
 | url = http://www.nicadd.niu.edu/~bterzic/PHYS652/Lecture_05.pdf
 | jazyk = anglicky
 | titul = Archivovaná kopie
 | datum přístupu = 2012-05-19
 | url archivu = https://web.archive.org/web/20120105162751/http://nicadd.niu.edu/~bterzic/PHYS652/Lecture_05.pdf
 | datum archivace = 2012-01-05
 | nedostupné = ano
 }}</ref>. V raném vesmíru hraje nejvýznamnější roli hustota a tlak záření, neboť jejich relativní podíl roste při zmenšování ''R'' rychleji než hustota běžné hmoty. V pozdější fázi hraje největší podíl hustota hmoty a později přebírá diktát parametr křivosti ''k'' a kosmologická konstanta. V některých teoriích, jako [[Inflace (kosmologie)|inflační teorie]], dominují v raném vesmíru jiné formy látky s exotickou stavovou rovnicí.

Řešení Fridmanových rovnic naznačují, že vesmír začal gravitační singularitou, kdy byl parametr ''R'' nulový a hustota hmoty a energie nabývaly nekonečné hodnoty. Mohlo by se zdát, že tento závěr je slabě podložený, protože je založen na nejistých předpokladech dokonalé homogenity a izotropie. Je však doložen také [[Stephen Hawking|Hawkingovou]] a [[Roger Penrose|Penroseovou]] teorií singularity, která ukazuje, že počáteční [[singularita]] by měla existovat za velmi všeobecných podmínek. Nesmíme však zapomínat, že stále pracujeme v rámci obecné teorie relativity a závěr tak platí jen v mezích její platnosti. Každopádně to znamená, že vesmír začal nepředstavitelně horkým a hustým stavem, který existoval bezprostředně po této singularitě, což je podstatou modelu Velkého třesku vesmíru. Nekonečné hustoty počáteční singularity však naznačují, že pro popis je pravděpodobně potřeba použít přesnější teorii.

Konečný osud vesmíru je stále neznámý, protože kriticky závisí na indexu zakřivení ''k'' a kosmologické konstantě Λ. Vesmír se zápornou kosmologickou konstantou vždy skončí [[velký křach|velkým křachem]], tato možnost se však zdá být vyloučena pozorováním. Stejný osud čeká i dostatečně hustý vesmír, kde ''k'' se rovná +1 a jeho průměrné zakřivení v celém prostoru je kladné. Takový vesmír se nazývá ''uzavřený''. Naopak není-li vesmír dostatečně hustý, ''k'' se rovná 0 (''plochý vesmír'') nebo −1 (''otevřený vesmír''), bude se rozšiřovat donekonečna, zchladne a nakonec se stane nehostinným pro život. Stejně skončí i uzavřený vesmír, je-li kosmologická konstanta dost velká. Poslední měření naznačují, že rozpínání vesmíru se oproti očekávání zrychluje, což pravděpodobně ukazuje na vesmír s kladnou kosmologickou konstantou, který se bude rozpínat do nekonečna.

[[Soubor:UniverseEvolution WMAP czech.jpg|náhled|600px|střed|Převažující model vzniku a expanze časoprostoru]]

=== Teorie Velkého třesku ===
{{viz též|Velký třesk}} {{viz též|Vznik a vývoj vesmíru}}
Převažující model Velkého třesku vychází v současnosti z mnoha experimentálních měření, jako je například vztah vzdálenosti vesmírného objektu a [[rudý posuv|rudého posuvu]] galaxií, poměru atomů vodíku a hélia ve vesmíru a všudypřítomného, izotropního mikrovlnného záření kosmického pozadí. Jak již bylo uvedeno, rudý posuv má původ v rozpínání vesmíru, kterým se zvětšuje vlastní prostor vesmíru a zvětšuje se vlnová délka fotonu se zvyšující vzdáleností objektu, stejně jak klesá jeho energie. Čím delší cestu musel [[foton]] absolvovat, tím větší expanzi vesmíru zažil, a proto je záření nejstarších fotonů ze vzdálených galaxií nejvíce posunuto do červené oblasti spektra.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=Kosmologický červený posuv a zachování energie
| příjmení = Langer
| jméno = Jiří
| příjmení2 = Weinzettl
| jméno2 = Valentin
| titul= Kosmologický červený posuv a zachování energie
| vydavatel = Vesmír
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2011-08-02
}}</ref> Stanovení korelace mezi vzdáleností a rudým posuvem je důležitým problémem experimentální fyzikální kosmologie.
[[Soubor:Primordial nucleosynthesis.svg|náhled|vpravo|Jaderné reakce zodpovědné za relativní hojnost lehkých [[atomové jádro|atomových jader]], pozorovanou ve vesmíru.]]
Další experimentální pozorování expanze vesmíru může vysvětlit kombinace [[jaderná fyzika|jaderné]] a [[atomová fyzika|atomové fyziky]]. Jak probíhala expanze vesmíru, hustota energie [[elektromagnetické záření|elektromagnetického záření]] klesala rychleji než hustota [[hmota|hmoty]], protože energie fotonu se snižuje s jeho vlnovou délkou.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | url = https://mail.utef.cvut.cz/~smolek/U3V/ZM/08%20-%20Vznik%20a%20vyvoj%20Vesmiru.pdf
 | příjmení = Smolek
 | jméno = Karel
 | titul = Vznik a vývoj vesmíru
 | vydavatel = ČVUT
 | druh nosiče = pdf
 | jazyk = česky
 | datum přístupu = 2011-08-02
}}{{Nedostupný zdroj}}</ref> A tak, i když hustota energie vakua nyní ve vesmíru dominuje, kdysi dominovalo záření, poeticky řečeno, vše bylo [[světlo|světlem]].<ref>{{Citace elektronické monografie
 | url = https://mail.utef.cvut.cz/~smolek/U3V/ZM/08%20-%20Vznik%20a%20vyvoj%20Vesmiru.pdf
 | příjmení = Opatrný
 | jméno = Tomáš
 | příjmení2 = Richterek
 | jméno2 = Lukáš
 | titul = Vybrané partie současné fyziky
 | druh nosiče = pdf
 | strany = 20
 | vydavatel = Katedra teoretické fyziky, Univerzita Palackého Olomouc
 | jazyk = česky
 | datum přístupu = 2011-08-02
}}{{Nedostupný zdroj}}</ref> Jak se vesmír rozpínal, jeho hustota energie klesala, stával se chladnějším a [[elementární částice]] hmoty se mohly spojovat do stále složitějších objektů. Tak se v rané fázi vesmíru s převládající hmotou mohly vytvořit stabilní [[proton]]y a [[neutron]]y, které se pak sdružovaly do [[atomové jádro|atomových jader]]. V této fázi vývoje byl vesmír velmi horkým a hustým [[plazma]]tem ze záporných [[elektron]]ů, neutrálních [[neutrino|neutrin]] a kladných jader prvků. Jaderné reakce mezi jádry vedly k současné hojnosti lehčích jader prvků, a to zejména [[vodík]]u, [[deuterium|deuteria]] a [[helium|helia]]. Nakonec se elektrony a jádra spojily do stabilních atomů a vesmír se stal průhledným pro většinu vlnových délek záření.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://geologie.vsb.cz/jelinek/tc-vesmir.htm
| titul= Vesmír, teoretická část
| vydavatel = Vysoká škola báňská, Technická univerzita Ostrava
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2011-08-02
}}</ref> V tomto okamžiku se záření oddělilo od hmoty a vytvořilo všudypřítomné, izotropní mikrovlnné záření kosmického pozadí, které dodnes pozorujeme.

Některá jiná pozorování nemůže současná fyzika vysvětlit. Podle převládající teorie hmoty nad [[antihmota|antihmotou]] mírně převládala už při vzniku nebo velice krátce po velkém třesku, možná díky narušení CP invariance, jež bylo pozorováno v [[Fyzika částic|částicové fyzice]]. I když [[anihilace]] hmoty a antihmoty většinu hmoty zničila a vyprodukovala fotony, malý zbytek hmoty existuje do dnešní doby a tvoří dnešní vesmír. Některé důkazy rovněž naznačují, že rychlá [[Inflace (kosmologie)|kosmická inflace]] vesmíru proběhla velice brzy po jeho vzniku (přibližně 10<sup>−35</sup> sekundy).<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.aldebaran.cz/astrofyzika/kosmologie/inflace.html
| titul= Inflační vesmír a pbb
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2011-08-02
}}</ref> Nedávná pozorování také ukazují, že kosmologická konstanta (Λ) není nulová, a v souhrnné hmotnosti a energii ve vesmíru dominují temná energie a temná hmota, které dosud nebyly vědecky popsány. Liší se svými gravitační účinky. [[Temná hmota]] se projevuje gravitací a zpomaluje expanzi vesmíru, naopak, [[temná energie]] urychluje expanzi vesmíru.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://utf.mff.cuni.cz/popularizace/eter/JEVICK08.pdf
| příjmení = Podolský
| jméno = Jiří
| titul= Stručný průvodce po kosmologii 20. století
| druh nosiče = pdf
| strany =
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2011-08-02
}}</ref>

=== Teorie mnohovesmíru ===
{{viz též|Mnohovesmír}}
[[Soubor:Multiverse - level II.svg|náhled|vpravo|Zobrazení mnohovesmíru ze sedmi vesmírných „bublin“, což jsou oddělená [[časoprostor]]ová kontinua, která mají odlišné [[přírodní zákon|fyzikální zákony]], [[fyzikální konstanty]], a možná dokonce i jiný počet dimenzí nebo i odlišnou [[topologie|topologii]]]]
Některé spekulativní kosmologické teorie tvrdí, že náš vesmír je pouze jedním z množiny vesmírů, které se označují jako [[mnohovesmír]] (z anglického ''multiverse'').<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Multivesmír aneb Kolik vesmírů existuje… ve vesmíru? (1.)
 | periodikum = 100+1 zahraniční zajímavost
 | datum_vydání = 9. června 2019
 | url = https://www.stoplusjednicka.cz/multivesmir-aneb-kolik-vesmiru-existuje-ve-vesmiru-1
}}</ref><ref name="ellis"/><ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.jstor.org/pss/2707516
| příjmení = Munitz
| jméno = MK
| titul= One Universe or Many?
| vydavatel = Journal of the History of Ideas
| datum vydání = 1959
| strany = 231 až 235
| jazyk = anglicky
| doi = 10.2307/2707516
| datum přístupu = 2011-07-26
}}</ref> Tento termín byl poprvé použit psychologem a filozofem [[William James|Williamem Jamesem]]. Vesmíry tvořící mnohovesmír se někdy nazývají paralelní vesmíry a jejich povaha a způsob jejich vzájemné interakce závisí na konkrétním fyzikální modelu. Koncept mnohovesmíru a oddělených vesmírů nicméně není nový, například biskup [[Étienne Tempier]] v [[Paříž]]i roku 1277 řekl, že Bůh mohl vytvořit tolik vesmírů, kolik uznal za vhodné, o čemž se tehdy hodně diskutovalo.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Misner
| jméno = Charles W.
| příjmení2 = Thorne
| jméno2 = Kip. S
| příjmení3 = Wheeler
| jméno3 = John A.
| titul = Gravitation
| url = https://archive.org/details/gravitation00cwmi
| vydání = 1
| vydavatel = W. H. Freeman
| místo =
| rok = 1973
| strany = [https://archive.org/details/gravitation00cwmi/page/n785 753]
| isbn = 0-7167-0344-0
}}</ref>

Kosmolog [[Max Tegmark]] klasifikoval nejčastěji diskutované modely mnohovesmíru do čtyř kategorií tak, že mnohovesmír vyššího řádu zahrnuje mnoho světů řádu nižšího:
: '''1. řád: Časoprostor za kosmologickým horizontem '''
: [[Inflace (kosmologie)|Inflační teorie]] předpovídá na počátku vesmíru velmi rychlou metrickou expanzi. Při tomto procesu se vesmír zvětší natolik, že některé jeho části nemůžeme pozorovat, protože z nich k nám světlo ještě nestihlo dorazit. V některých scénářích vývoje vesmíru mohou existovat i oblasti, ze kterých k nám světlo nedorazí nikdy. Časoprostor, který nevidíme, protože je mimo pozorovatelný vesmír, se označuje jako multiverzum prvního řádu.

: '''2. řád: Vesmíry s jinými fyzikálními konstantami'''
: [[Věčná inflace (kosmologie)|Teorie věčné inflace]]<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/0370269386906118
| příjmení = Linde
| jméno = A. D
| titul= Eternally existing self-reproducing chaotic inflanationary universe
| vydavatel = Journal of the History of Ideas
| datum vydání = 1986
| strany = 395 až 400
| jazyk = anglicky
| doi = 10.1016/0370-2693(86)90611-8
| datum přístupu = 2011-07-26
}}</ref> předpokládá, že k rozpadu [[falešné vakuum|falešného vakua]], které má na svědomí exponenciální rozpínání vesmíru v jeho počátku, nedochází všude najednou v reakci na klesající hustotu a tlak, ale lokálně, formou [[tunelový jev|kvantového tunelování]]. Vznikne tak zárodečná bublina, která se již rozpíná řádově pomaleji než okolní prostor. V různých bublinách může dojít k různému [[spontánní narušení symetrie|spontánnímu narušení symetrie]], což má za následek obecně jinou hodnotu různých fyzikálních konstant. Takové vesmíry se nazývají multiverzem druhého řádu.

: Do této kategorie patří i ''teorie oscilujícího vesmíru'' [[John Archibald Wheeler|Johna A. Wheelera]] nebo ''teorie kosmologického přírodního výběru'' [[Lee Smolin]]a.

: '''3. řád: Interpretace mnoha světů kvantové mechaniky'''
: [[Hugh Everett|Everettova]] [[teorie mnoha světů]] je dnes jednou ze standardních [[interpretace kvantové mechaniky|interpretací]] [[kvantová mechanika|kvantové mechaniky]]. Je postavena na předpokladu, že vesmír lze popsat globální vlnovou funkcí, která nikdy neprochází [[kolaps vlnové funkce|kolapsem]]. V momentě, kdy provádíme měření na dílčím kvantovém systému, celý vesmír se rozdělí na několik větví, ve kterých se realizují všechny možné výsledky měření. Pravděpodobnostní charakter měření je důsledek toho, že nevíme, ve které z větví se budeme po rozdělení vesmíru nacházet. Zatímco různé vesmíry multiverza 1. a 2. řádu jsou od sebe vzdáleny v klasickém prostoru, jednotlivé větve mnohasvětové interpretace jsou od sebe vzdáleny v nekonečněrozměrném [[Hilbertův prostor|Hilbertově prostoru]], na kterém je definována globální vlnová funkce vesmíru.

: '''4. řád: Soubor všech vesmírů dostatečně popsatelných matematickou strukturou'''
: Do této kategorie Tegmark zahrnuje vlastní hypotézu, podle které bychom měli připsat rovnou měrou existenci všem myslitelným vesmírům, které lze dostatečně formálně popsat vhodnou matematickou strukturou. Tegmarkovu hypotézu dále rozvedl [[Jürgen Schmidhuber]], který kritizovat především vágní definici pojmu „každá myslitelná matematická struktura“. Navrhl omezení na množinu světů popsatelných počítačovými programy, které skončí v konečném čase, byť by tento čas nebyl předpověditelný kvůli [[Kurt Gödel|Gödelovým]] větám.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Schmidhuber
| jméno = Jürgen
| titul = A Computer Scientist's View of Life, the Universe, and Everything.
| publikace = Lecture Notes in Computer Science
| vydavatel = Springer: IDSIA - Dalle Molle Institute for Artificial Intelligence
| strany = 201–208
| url = http://www.idsia.ch/~juergen/everything/
| jazyk = anglicky
| rok = 1997
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Schmidhuber
| jméno = Jürgen
| titul = Algorithmic Theories of Everything
| arxiv = arXiv:quant-ph/0011122
| jazyk = anglicky
| rok = 2000
| url = http://arxiv.org/abs/quant-ph/0011122
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Schmidhuber
| jméno = Jürgen
| titul = Hierarchies of generalized Kolmogorov complexities and nonenumerable universal measures computable in the limit
| periodikum = International Journal of Foundations of Computer Science
| vydavatel = IDSIA - Dalle Molle Institute for Artificial Intelligence
| strany = 587–612
| jazyk = anglicky
| číslo = 13(4)
| rok = 2002
| url = http://www.idsia.ch/~juergen/kolmogorov.html
}}</ref>

Teorie mnohovesmíru jsou často považovány za spekulativní až [[falzifikace|nevědecké]], protože žádný [[experiment]]ální test dostupný v jednom vesmíru nemůže odhalit existenci nebo vlastnosti vesmíru jiného.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Grygar
| jméno = Jiří
| titul = Žeň objevu 2008 2008 (XLIII.) - DíL F, Kosmologické principy
| vydavatel = Astronomický ústav Slovenskej akadémie vied
| datum přístupu = 2011-08-09
}}</ref><ref name="ellisg">{{Citace elektronické monografie | url=http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1468-4004.2008.49229.x/full
| příjmení = Carr
| jméno = Bernard
| příjmení2 = Ellis
| jméno2 = George
| titul= Universe or multiverse?
| vydavatel = Astronomy & Geophysics
| datum vydání = 2008
| strany = 2.29–2.33
| jazyk = anglicky
| doi = 10.1111/j.1468-4004.2008.49229.x
| datum přístupu = 2011-08-12
}}</ref> Zatímco někteří tvrdí, že podle [[Occamova břitva|Occamovy břitvy]] bychom neměli zavádět do popisu entity, které nemůžeme empiricky pozorovat, jiní tvrdí, že bychom podle stejného principu měli upřednostnit jednodušší matematický popis, který předpovídá více světů, než zavést dodatečný axiom, kterým jejich existenci popřeme.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Tegmark
| jméno = Max
| titul = Parallel universes. Not just a staple of science fiction, other universes are a direct implication of cosmological observations.
| periodikum = Scientific American
| datum vydání = květen 2003
| strany = 40–51
| jazyk = anglicky
| číslo = 288(5)
}}</ref>

== Tvar vesmíru ==
{{Aktualizovat|část}}
Tvarem vesmíru rozumíme jeho [[geometrie|geometrii]] a [[topologie|topologii]]. Geometrie vesmíru přitom zahrnuje především jeho křivost, zatímco topologie definuje, zjednodušeně řečeno, tvar vesmíru jako celku. Křivost můžeme měřit přímo z vlastností pozorovatelného vesmíru, ale topologii vesmíru bychom mohli empiricky zjistit jen v případě, kdy by byla velikost pozorovatelného vesmíru v nějakém směru srovnatelná s celkovou velikostí vesmíru.

Formálněji řečeno při hledání topologie vesmíru zkoumáme, která trojrozměrná [[varieta (matematika)|varieta]] odpovídá prostorovému řezu čtyřrozměrného časoprostoru vesmíru v souřadnicích, které se pohybují s ním (comoving coordinates).<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.aldebaran.cz/astrofyzika/gravitace/metriky.html#FRW
| titul= Fridmanova-Lemaitrova-Robertsonova-Walkerova metrika (FLRW)
| vydavatel = Aldebaran.cz
| jazyk = česky
| datum přístupu=2011-07-26}}</ref> Pozorovatelný vesmír představuje světelný či kauzální kužel od počátku vesmíru, tedy množinu bodů, z nichž mohlo světlo za tento čas dospět k pozorovateli. Pokud je pozorovatelný vesmír menší než celý vesmír (v některých modelech je o mnoho řádů menší), nelze určit globální strukturu vesmíru pozorováním.

Výpočty z obecné teorie relativity, např. modely založené na FLRW metrice, nemohou samy o sobě rozhodnout o topologii vesmíru, protože Einsteinovy rovnice jsou lokální a nepředepisují celkový tvar časoprostoru. Nejjednodušším a (především v populárních textech) asi nejčastěji používaným dodatečným předpokladem je, že vesmír je [[Jednoduše souvislý prostor|jednoduše souvislý]]. Potom platí, že vesmír s kladnou křivostí má konečný objem a topologii povrchu čtyřrozměrné koule (tzv. tři-sféry), zatímco plochý vesmír a vesmír se zápornou křivostí jsou prostorově nekonečné<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://map.gsfc.nasa.gov/universe/uni_shape.html
| titul= Will the Universe expand forever?
| vydavatel = NASA
| jazyk = anglicky
| datum přístupu=2011-07-26}}</ref>. Obecnější modely však uvažují například Poincarého prostor, který tvoří pravidelný sférický dvanáctistěn,<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.nature.com/nature/journal/v425/n6958/full/nature01944.html
| příjmení = Lumine et. al.
| jméno = Jean-Pierre
| titul= Dodecahedral space topology as an explanation for weak wide-angle temperature correlations in the cosmic microwave background
| vydavatel = Nature
| datum vydání = 2003
| strany = 595 až 595
| jazyk = anglicky
| doi = 10.1038/nature01944
| datum přístupu = 2011-07-26
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.aanda.org/index.php?option=com_article&access=doi&doi=10.1051/0004-6361:20078777&Itemid=129
| příjmení = Roukema
| jméno = B
| příjmení2 = Lew
| jméno2 = B
| titul= A test of the Poincaré dodecahedral space topology hypothesis with the WMAP CMB data
| vydavatel = The Astronomical Journal
| datum vydání = 2008
| strany = 747
| jazyk = anglicky
| doi = 10.1051/0004-6361:20078777
| datum přístupu = 2011-07-26
}}</ref> či model Picardova rohu.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://iopscience.iop.org/0264-9381/21/21/010/
| příjmení = Aurich
| jméno = Ralf
| příjmení2 = Lustig
| jméno3 = Sven
| příjmení3 = Steiner
| jméno2 = Frank
| titul= Hyperbolic universes with a horned topology and the cosmic microwave background anisotropy
| vydavatel = Classical and Quantum Gravity
| datum vydání = 2004
| strany = 4901 až 4926
| jazyk = anglicky
| doi = 10.1088/0264-9381/21/21/010
| datum přístupu = 2011-07-26
}}</ref>

Údaje, z nichž se sestavují modely vesmíru, poskytla zejména družice [[Wilkinson Microwave Anisotropy Probe]] (WMAP). NASA zveřejnila první údaje z WMAP v únoru 2003. V roce 2009 zahájila činnost kosmická observatoř [[Planck (družice)|Planck]], která pozoruje záření mikrovlnného kosmického pozadí s vyšším rozlišením, než měla WMAP, což by mohlo přinést nová data o tvaru vesmíru. Údaje by měly být k dispozici na konci roku 2012.<ref>{{Citace periodika
 | titul = Aký tvar má vesmír
 | periodikum = Kozmos
 | rok = 2008
 | měsíc = 
 | ročník = XXXIX
 | číslo = 3
 | strany = 10 až 15
 | issn = 0323-049X
}}</ref>

== Získávání zdrojů z vesmíru ==
{{Vyjmout}}

Vesmír je plný vzácného surového materiálu ([[zlato]], [[stříbro]], [[platina]] atd.) a jeho úložiště v tělesech v blízkosti země. Nabízí se zde tedy možnost převážet tento materiál zpět na zemi a zde jej prodávat.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = O'Leary
| jméno = B.
| titul = American Association for the Advancement of Science
| periodikum = American Association for the Advancement of Science
| ročník = 1977
}}</ref> V případě [[Železo|železa]], kterého je ve vesmíru taktéž velké množství, můžeme využití nalézt ve stavbě a údržbě základní vesmírné infrastruktury.

Je zde však enormní množství překážek, které bude nutné překonat.

* Vysoká cena letů do vesmíru<ref name=":0">{{Citace periodika
| příjmení = Benedikter
| jméno = R.
| titul = The Future of Resources: A New Chapter
| periodikum = New Global Studies
| datum vydání = 2016
| strany = 133–161
}}</ref>
* Nespolehlivá identifikace [[Ložisko (geologie)|ložisek]]<ref name=":0" />
* Problémy s [[Extrakce|extrakcí]] a přemístěním materiálu<ref name=":0" />
* Vývoj ceny získaného materiálu ([[inflace]] ceny kvůli množství)<ref name=":0" />

Kvůli těmto problémům je zatím jediným způsobem zisk materiálu pouze ze Země.<ref name=":0" /><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Remy
| jméno = Danica
| titul = Space mining, asteroids and why we need to map inner solar system
| periodikum = Financial Times
| datum vydání = 19.10.2017
| ročník = 2017
}}</ref>V případě rozšíření financování a s neustálým čerpáním vzácných a nedostatkových kovů na zemi se však situace může změnit a první společnosti začnou tyto překážky překonávat. Ze znalosti současných rezerv a růstu spotřeby ve více i méně vyvinutých zemích světa je možné předpokládat, že klíčové prvky pro moderní [[průmysl]] budou vyčerpány v následujících 50 až 60 letech.<ref name=":0" /> Mezi tyto prvky patří: [[fosfor]], [[antimon]] (využití ve výrobě elektronických prvků), zinek, cín, olovo, stříbro, zlato, platina, měď a další cenné prvky. Všechny tyto prvky jsou na zemi jen díky [[asteroid]]ům, které na zemi dopadly. [[Geologie]] země nahrává budoucnosti kosmické [[Těžba|těžby]] surovin a zachování esenciálního prvku ekonomiky a [[Technologie|technologickému]] postupu (Benedikter et al., 2016). Neméně důležitým faktorem je i finanční proveditelnost. Vesmírné podnikání, a hlavně těžba surovin je vysoce riziková, s dlouhými dodacími lhůtami a potřebou obřích investic.<ref name=":1">{{Citace periodika
| příjmení = Lee
| jméno = R.
| titul = Law and Regulation of Commercial Mining of Minerals in Outer Space
| periodikum = Springer
| ročník = 2012
}}</ref>

=== Těžba z asteroidů ===
Náklady spojené s těžbou asteroidů byly v roce 1996 odhadnuty na zhruba 100 miliard dolarů.<ref name=":1" /> Při těžbě asteroidů je důležité vybrat správný cíl. Kritickým faktorem pro prvotní výběr je relativní [[rychlost]] cíle a [[vzdálenost]]. Rychlost určuje obtížnost interakce s cílem a [[náklad]]y na palivo kvůli obtížnější manipulaci. Vzdálenost je jednoznačnější – určuje časovou náročnost [[mise]] a taktéž náklady spojené s palivem.<ref name=":1" />

[[Asteroid]]y jsou rozdělené na 3 typy:

* Typ – C: Vysoký obsah vody a uhlíku. Tyto asteroidy jsou důležité pro tvorbu infrastruktury a udržitelnost, avšak mají malou hodnotu.
* Typ – S: Malý obsah vody a obsahují množství [[Kovy|vzácných kovů]] hlavně nikl, zlato a platinu.
* Typ – M: Velmi vzácné. Obsahují až 10x více vzácných kovů, něž typ – S.

Taktéž jsou tu i různé možnosti, jak s asteroidy pracovat:

* Transport surového materiálu zpět na Zemi.
* Zpracovat materiál na místě a převést jej zpět na Zemi případně na orbitu.

* Transport asteroidu na oběžnou dráhu [[Země]] nebo [[Měsíc]]e.

Každá z těchto možností má své výhody a nevýhody. Zpracováním materiálu na místě se sníží energetické nároky transportace materiálu, ovšem zpracovatelské nástroje budou muset být stále přítomné a převážené. Kvůli vzdálenosti od Země může být komunikace opožděná i o několik minut, a tak by těžící nástroje musely být [[Automatizace|automatizované]] nebo by musel být přítomný lidský faktor. To by řešilo přemístění asteroidu. Na druhé straně, prodleva v komunikaci nezabránila osídlení Marsu roboty, a navíc autonomní [[systém]]y jsou dlouhodobě levnější.<ref name=":1" />

Jeden z možných konceptů představila v roce 2012 společnost Planetary Resources společně s jejich investory. Plánem s uskutečněním v roce 2020 (plán nebyl realizovaný) je vytvoření vesmírné „[[Čerpací stanice pohonných hmot|čerpací pumpy]]“. Za využití vody a materiálu z asteroidů by vyráběli [[raketové palivo]], kterým by se následně daly zásobovat lodě, které jsou na [[Oběžná dráha|orbitě]] a získané vzácné suroviny, hlavně pak zlato a platina, zasílat zpět na zemi. Projekt se setkal s vlnou [[Skepticismus|skepticismu]] a byl označen za cenově neefektivní.

Probíhající mise [[NASA]] OSIRIS-REx má navrátit na zemi množství 60 g povrchového materiálu z [[asteroid]]u a mělo by být možné získat i 2 kilogramy materiálu, avšak tato mise stojí jednu miliardu dolarů a zisk z této mise, pokud by se navrátila 2 kila zlata, se pohybuje 24 okolo 100 tisíc dolarů.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = OSIRIS-REx Mission
| periodikum = OSIRIS-REx Mission
| url = https://www.asteroidmission.org/
| jazyk = en-US
| datum přístupu = 2021-06-17
}}</ref> S dalším podobným konceptem přišla společnost Deep Space Industries, které počítá se začátkem těžby v roce 2023.

== Odkazy ==

=== Poznámky ===
{{Poznámky}}

=== Reference ===
<references />

=== Literatura ===
* {{Citace monografie
 | příjmení = Barrow
 | jméno = John D
 | titul = Původ vesmíru
 | rok = 1997
 | vydavatel = Archa
 | místo = Bratislava
 | isbn = 80-7115-092-4
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Davies
 | jméno = Paul
 | titul = Posledné tri minúty
 | rok = 1995
 | vydavatel = Archa
 | místo = Bratislava
 | isbn = 80-7115-070-3
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Greene
 | jméno = Brian
 | odkaz na autora = Brian Greene
 | titul = Elegantní vesmír
 | rok = 2001
 | vydavatel = Mladá fronta
 | místo = Praha
 | isbn = 80-204-0882-7
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Greene
 | jméno = Brian
 | odkaz na autora = Brian Greene
 | titul = Struktura vesmíru
 | rok = 2006
 | vydavatel = Paseka
 | místo = Praha
 | isbn = 80-7185-720-3
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Grygar
 | jméno = Jiří
 | odkaz na autora = Jiří Grygar
 | příjmení2 = Horský
 | jméno2 = Zdeněk
 | odkaz na autora2 = Zdeněk Horský
 | příjmení3 = Mayer
 | jméno3 = Pavel
 | odkaz na autora3 = Pavel Mayer
 | titul = Vesmír
 | rok = 1979
 | vydavatel = Mladá Fronta
 | místo = Praha
 | isbn = 
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Grygar
 | jméno = Jiří
 | odkaz na autora = Jiří Grygar
 | titul = Vesmír, jaký je
 | rok = 1997
 | vydavatel = Mladá Fronta
 | místo = Praha
 | isbn = 80-204-0637-9
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Kleczek
 | jméno = Josip
 | odkaz na autora = Josip Kleczek
 | titul = Život se Sluncem a ve vesmíru. Nová věda - bioastronomie
 | rok = 2010
 | vydavatel = Ladislav Horáček-Paseka
 | místo = Praha, Litomyšl
 | isbn = 978-80-7432-075-0
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Hawking
 | jméno = Stephen W
 | odkaz na autora = Stephen Hawking
 | titul = Stručná historie času
 | rok = 1991
 | vydavatel = Mladá fronta
 | místo = Praha
 | isbn = 80-204-0169-5
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Horský
 | jméno = Zdeněk
 | odkaz na autora = Zdeněk Horský
 | příjmení2 = Plavec
 | jméno2 = Miroslav
 | odkaz na autora2 = Miroslav Plavec
 | titul = Poznávání vesmíru
 | rok = 1962
 | vydavatel = Orbis
 | místo = Praha
 | isbn = 
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Kaku
 | jméno = Michio
 | odkaz na autora = Michio Kaku
 | titul = Paralelní světy
 | rok = 2007
 | vydavatel = Argo
 | místo = Praha
 | isbn = 978-80-7203-847-3
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Novikov
 | jméno = Igor
 | odkaz na autora = Igor Novikov
 | titul = Černé díry a vesmír
 | rok = 1989
 | vydavatel = Mladá fronta
 | místo = Praha
 | isbn = 
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Rees
 | jméno = Martin
 | odkaz na autora = Martin Rees
 | titul = Pouhých šest čísel (Skryté síly utvářející vesmír)
 | rok = 2004
 | vydavatel = Academia
 | místo = Praha
 | isbn = 80-200-1152-8
}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Vilenkin
 | jméno = Alex
 | odkaz na autora = Alex Vilenkin
 | titul = Mnoho světů v jednom
 | rok = 2008
 | vydavatel = Ladislav Horáček-Paseka
 | místo = Praha, Litomyšl
 | isbn = 978-80-7185-936-9
}}

=== Související články ===
* [[Bod Omega]]
* [[Galaxie]]
* [[Kosmický prostor]]
* [[Kardašovova škála]]
* [[Kosmologie]]
* [[Světový názor]]
* [[Vznik a vývoj vesmíru]]
* [[Dějiny průzkumu sluneční soustavy]]

=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat|Universe}}
* {{Wikicitáty|téma=Vesmír}}
* {{Wikislovník|heslo=vesmír}}
* [http://astronuklfyzika.cz/Gravitace5-4.htm Kniha online o vesmíru] {{Cs}}
* [http://www.astro.cz Česká astronomická společnost] {{Cs}}
* [https://web.archive.org/web/20150718054637/http://www.atlasoftheuniverse.com/ Atlas Vesmíru] {{En}}
* [http://science.howstuffworks.com/dictionary/astronomy-terms/hole-in-universe.htm Is there a hole in the universe?] {{En}}
* [http://www.pbs.org/wnet/hawking/html/home.html Stephen Hawking's Universe] {{Wayback|url=http://www.pbs.org/wnet/hawking/html/home.html |date=20120623201507 }} {{En}}
* [http://www.astro.ucla.edu/~wright/cosmology_faq.html Frequently Asked Questions in Cosmology] {{En}}
* [http://www.co-intelligence.org/newsletter/comparisons.html Comparative planetary and stellar sizes] {{En}}
* [http://www.astro.princeton.edu/universe/ Logarithmic Maps of the Universe] {{En}}
* [http://www.slate.com/id/2087206/nav/navoa/ My So-Called Universe] {{Wayback|url=http://www.slate.com/id/2087206/nav/navoa/ |date=20101225211703 }} {{En}}
* [http://cosmology.lbl.gov/talks/Ho_07.pdf The Dark Side and the Bright Side of the Universe] {{En}}
* [https://web.archive.org/web/20130417083030/http://www.nasa.gov/topics/universe/index.html Exploring the Universe] {{En}}

{{Autoritní data}}
{{Portály|Astronomie}}
{{1000 nejdůležitějších článků}}

[[Kategorie:Vesmír| ]]
[[Kategorie:Astronomie]]
[[Kategorie:Kosmologie]]