Zobrazení zdroje stránky Produktivita

'''Produktivita''' v [[Ekonomie|ekonomii]] (existuje více výkladů pojmu „produktivita“, kupř. i v lingvistice nebo v biologii; zde se rozebírá z hlediska ekonomie jako vědy) je vztah mezi výsledkem a energií potřebnou k dosáhnutí tohoto výsledku. Míra efektivnosti spočívá v poměřování vstupů neboli zdrojů k výstupům z dané ekonomické činnosti. V ekonomickém vnímání tak jde o míru zapojení a využití zdrojů ve vztahu k výsledkům ekonomické činnosti (produkce) jako jsou [[Výrobek|výrobky]] nebo [[Služba|služby]].

== Efektivnost zapojení zdrojů ==
[[Soubor:Produktivity_Increase_Cycle.jpg|náhled|Cyklus zvyšování produktivity: měření – hodnocení – plánování – zlepšování<ref>[http://www.slcp.sk/index.php?category=118 Produktivita], Slovenské centrum produktivity, slcp.sk</ref>]]

Produktivita se označuje též jako ''efektivnost zapojení zdrojů'', přičemž vložené prostředky se nazývají vstupy a velikost užitku výstupy. Pakliže označíme efektivnost symbolem <math>Ef_{x}</math>, vstupy symbolem <math>X</math> a výstupy <math>Y</math>, pak platí obecný vzorec: <math>Ef_{x} = \frac{Y}{X}</math>.<ref name="zpe">{{Citace monografie
 | jméno = Zdeněk
 | příjmení = Novotný
 | titul = ZÁKLADY PODNIKOVÉ EKONOMIKY
 | strany = 17
 | vydavatel = Obchodní akademie v Břeclavi
 | rok = 2009
 | jazyk = čeština
}}</ref>

Produktivita je především hospodářský ukazatel, jeho podstatou je měření výkonnosti některého z [[Výrobní faktor|výrobních faktorů]]. Výrobní faktory, to jsou zdroje, které jsou potřeba k tomu, abychom mohla probíhat výroba (produkce):

* [[Přírodní zdroj]]e: [[půda]], nerostné bohatství, lesy, voda,
* [[Práce]]: souhrn fyzických a duševních schopností člověka, které vynakládá,
* [[Kapitál]]: vše, co se dá ocenit financemi a vložit do podnikání, [[peníze]],
* [[Informace]]: data a intelektuální kapitál,
* [[Znalost]]i: formální, tedy získané vzděláváním, a skryté, tedy získané zkušenostmi, poznáním, učením se, atp.

V ukazateli produktivity je poměřován výstup ve fyzických jednotkách se vstupem ve fyzických jednotkách, a to vše za určitou dobu. Fyzické jednotky označují množství v kusech, kilogramech, pracovních hodinách, strojových hodinách. Výsledkem je změřená schopnost jednotky vstupu k produkci určitého množství výstupu za daný čas.

Znázorní-li se hospodářská činnost jako fungování hospodářského systému, pak vstupy (inputs) jsou vynakládané prostředky, které si organizace nakupuje na [[Trh (ekonomie)|trhu]], a výstupy (outputs) výsledky nebo dosažené cíle, které se dají ocenit ve finančních jednotkách.

== Produktivita práce ==
{{podrobně|Produktivita práce}}
Produktivita [[Práce (ekonomie)|práce]] je jedním z častých ukazatelů v podnikové praxi. V ní se vyprodukované množství výrobku měří počtem pracovních hodin, co se rovná [[Produktivita práce|produktivitě práce]] v kusech za jednu hodinu. Vyprodukovaný výstup, kupř. počet výrobků za směnu v kusech se podělí počtem pracovníků a získá se produktivita jednoho pracovníka za směnu.

''Jednofaktorová analýza'' – nejběžnější ukazatel produktivity práce, určitou veličinu poměřujeme vždy pouze k jednomu faktoru – např. objem vyrobených výrobků za hodinu práce, [[Tržba|tržby]] nebo čistý zisk na 1 pracovníka, nebo počet hodin strávených jedním člověkem na projektu, atd., a srovnáváme s předchozím obdobím nebo s jiným pracovníkem, nebo s [[Hospodářská soutěž|konkurencí]], abychom zjistili odchylky od předchozího vývoje.

''Vícefaktorová analýza'' – multiplikační – ukazuje poměr skutečné hodnoty výstupu na kombinovaných vstupech, převážně práce a [[kapitál]]u. Někdy jde jenom o souhrn výrobních faktorů. Je to lepší ukazatel, protože měří, jak se hlavní výrobní faktory, práce a kapitál, spájejí za účelem generování vyššího výstupu. Nevýhodou je, že se z ní nedá zjistit, který z faktorů se na zvýšení nebo snížení produktivity podílel.

Faktory, které ovlivňují produktivitu práce:
* přírodní a klimatické podmínky,
* [[technologie]],
* kvalifikace pracovníků,
* [[motivace]] pracovníků,
* [[Management|organizace řízení]].

Stejným způsobem se může měřit produktivita stroje, zařízení, počítače nebo procesoru, atd. Základem měření jsou tu fyzické, nikoli peněžní jednotky vstupu.

== Produktivita půdy ==
Dle [[Fyziokratismus|fyziokratů]] bohatství pocházelo pouze z práce na [[Půda|půdě]]. Ústřední myšlenkou fyziokratizmu fyziokratizmus bylo, že [[zemědělství]] je jediným odvětvím, které je produktivní. V tom smyslu, že vytváří větší hodnotu, než jakou samo spotřebovává. Odvozovali ji z toho, že pouze zemědělství je zdrojem renty, z níž může žít nečinná třída vlastníků půdy. Dle nich zemědělství dokázalo vytvářet čistý produkt (''produit net''), nabývající podobu rent, které dostávali vlastníci půdy a ten představoval dodatečné bohatství. Proto považovali zemědělství za produktivní sektor a za jediný zdroj bohatství.'''<ref>R.Holman v monografii „Dějiny ekonomického myšlení“ (C.H.Beck, Praha, 1999) dle Alexandra Ače</ref>'''

Podle [[Klasická ekonomie|klasické ekonomie]] byla půda jedním z výrobních faktorů a setkává se na trhu výrobních faktorů, měla svou cenu, tzn. rozumí se cena, která je spojena se službou tohoto faktoru, tzn. s jeho pronájmem. V případě půdy se platí [[pacht]]ovné a cenou je sazba pozemkové renty. Výši pozemkové renty určuje její výše sazby a množství pronajaté plochy. Protože nabídka půdy v zemi je fixní, ovlivňuje výši renty převážně [[poptávka]]. Čistá ekonomická renta je cena fixního faktoru. Cena půdy vhodné pro pěstování obilí je vysoká, protože vysoká je cena obilí. Protože nabídka půdy je neelastická, bude půda obdělávaná vždy, ať už jí konkurence přiřadí jakoukoli cenu. Hodnota půdy je tedy zcela odvozena od hodnoty produktu a nikoli naopak.

Naopak podle [[Marxistická ekonomie|marxistické ekonomie]] jakmile byla dána kapitalistická výroba, za jinak stejných podmínek a při dané délce pracovního dne se mění velikost nadpráce podle přírodních podmínek práce a zejména podle [[úrodnost]]i půdy.

Dnes půda jako zemědělsky zpracovávaný pozemek je dnes již velice vzácný obchodní statek. Podle poslední studie organizace [[Organizace pro výživu a zemědělství|FAO]] (Food and Agricultural Organization) dochází k intenzivnější degradaci půd v mnohých oblastech světa. Vědci k studii využili hlavně satelitní údaje za posledních 20 roků. Podle jejich zjištění degradace půd postihuje asi 20 procent všech obdělávaných půd, 20 procent lesů a 10 procent travnatých porostů.<ref>Zpráva FAO: Degradace půd je na vzestupu, rubrika Ekologická devastace, 19.7.2008</ref> Jako obchodní statek je v tržní ekonomice více využíván [[pozemek]], tedy plošní výměra v závislosti od možností využití pozemků, od výstavby cest a dálnic, přes výstavbu obytných areálů, průmyslových parků, po turistické resorty atd. Produktivita pozemku tady závisí od blízkosti atraktivních center, dopravní a jiné [[Infrastruktura|infrastruktury]], nebo od vzdálenosti k [[Urbanizace|urbanizaci]], od projektů využití pozemku, co všechno svědčí více o produktivitě spojené s využitím pozemku než o produktivitě samé půdy.

== Produktivita kapitálu podle klasické ekonomické teorie ==
Čistá produktivita kapitálu je příjem, který připadá na jednotku vloženého [[kapitál]]u. Není to vlastně nic jiného než [[úrok]]. Matematicky vyjádřeno, v podmínkách [[Dokonalá konkurence|dokonalé konkurence]] (kdy všichni mají rovné podmínky):

<math>MPK x p = MRP</math>

kde „MRP“ je cena kapitálu (úrok) nebo příjem z [[Mezní produkt|mezního produktu]] (''marginal revenue product''), „MPK“ je marginální (mezní) produkt kapitálu a „p“ je [[cena]].

V podmínkách [[Nedokonalá konkurence|nedokonalé konkurence]] (kdy se podmínky u jednotlivých podnikatelů liší):

<math>MPK x MR = MRP</math>

kde „MR“ je mezní produkt (''marginal product'').

Úrok, resp. [[Úroková sazba|úroková míra]] určují poptávku po kapitálu. Když čistá produktivita kapitálu je vyšší než trhová úroková míra, [[podnikatel]] si kapitál půjčí a zapojí kapitál do produkce. Když je čistá produktivita kapitálu nižší než trhová úroková míra, podnikatel si nepůjčí a radši vkládá kapitál do [[Banka|banky]].

Poptávka po výrobních faktorech je určována mezními produkty a příjmy z mezních produktů, přičemž na trhu faktorů (faktory jsou zdroje jako půda, práce, kapitál) jsou na straně nabídky [[domácnost]]í (jako vlastníci půdy, kapitálu a práce) a na straně poptávky podnikatelé ([[Firma|firmy]]) jako producenti. Kapitál jsou hmotné a nehmotné statky, je to druhotní výrobní faktor, liší se od ostatních tím, že je výsledkem výrobní činnosti. Výchozí formou kapitálu je peněžní forma kapitálu, která se člení na potenciální kapitál (naakumulované úspory v bankách) a reálný kapitál (úspory, které se půjčují jako úvěr).<ref>Vlček, J. a kol.: Ekonomie a ekonomika, Praha, ASPI 2005</ref>

== Posun v produktivitě tradičních zdrojů ==
V polovině sedmdesátých let se světová ekonomika změnila z ekonomiky mezinárodní v ekonomiku transnárodní (dnes nazývaná globální). Stala se dominantním faktorem, do značné míry ovládajícím ekonomiku národních států. Je utvářena místo obchodem zboží a službami především [[Peněžní tok|peněžními toky]]. Ty mají svou vlastní dynamiku. Tradiční i zde jmenované výrobní faktory (zejména půda a práce) hrají v této globální ekonomice podružnou roli. Ani peníze, které nabyly transnárodního charakteru a jsou univerzálně dostupné, už nejsou nejproduktivnějším výrobním faktorem, který by mohl jedné zemi poskytovat na světovém trhu konkurenční výhodu před jinými. Rozhodujícím „výrobním faktorem“ se stalo řízení, [[management]], na němž je třeba stavět konkurenční postavení.<ref>Drucker.P.F.: Nové reality, str.107, Transnárodní ekonomika-transnárodní ekologie, vyd. Management Press, 1995, Praha</ref> Jak ale měřit produktivitu v ekonomii? Drucker bádal dál a v jeho díle lze nalézt odpověď.

== Produktivita znalostí ==
[[Peter Drucker|Peter Ferdinand Drucker]] nejenom osvětlil jiný náhled na Tayolorovu teorii vědeckého řízení, ale definoval produktivitu založenou na znalostech jako nejefektivnějším ekonomickém zdroji pro 21. století:
{{Citát v rámečku|„Základním ekonomickým zdrojem, ′výrobním prostředkem′, již není kapitál, nejsou jím ani přírodní zdroje (ekonomicky řečeno ′půda′),není jim ani ′práce′. Jsou a budou jím znalosti. Hlavním nástrojem tvorby bohatství nebude ani jeden ze dvou pólů ekonomické teorie 19. století, ať již jde o teorii klasickou, marxistickou, keynesiánskou nebo neoklasickou, totiž rozmísťování kapitálu s cílem jeho produktivního využití, či ′práce′. Hodnota je nyní vytvářena prostřednictvím produktivity a inovací, přičemž oba tyto faktory představují aplikaci znalostí v pracovním procesu.“|P. F. Drucker}}

Jeho ''pracovník disponující znalostmi'' není nástupcem příslušníka [[Svobodné povolání|svobodných povolání]] z roku 1750 nebo 1900, je to potomek včerejšího zaměstnance, kvalifikovaného či nekvalifikovaného [[dělník]]a. Rozpor se vytváří mezi postavením pracovníka disponujícího [[znalost]]mi jako zaměstnancem a mezi tradicí, už není [[Proletariát|proletář]] ani dělník, protože vlastní svoji kvalifikaci, svoje znalosti a je placen za to, že své znalosti aplikuje, uplatňuje vlastní úsudek a bere na sebe odpovědné vedení za produkci.

== Historie produktivity ==
* Období instinktivního přirozeného poznání od dob prvních lidoopů, kteří si všímali, že z klíční kosti nebo stehenní kosti kostry je vhodný nástroj k vyhrabání, rozbíjení, rytí i zabíjení (názorně v episodě filmu S. Kubricka ''[[Vesmírná odysea]]'', rok 2001, A. C. Clarke) až po období přirozeného znásobování produktivity práce dokonalejšími nástroji (zadržování a využití vody, zpracování kovů, vynález kola, atd).
* Období starověkých civilizací od staveb [[Starověký Egypt|starověkého Egypta]], [[Starověká Čína|Číny]], [[Mezopotámie|sumerské civilizace]] po [[Starověké Řecko|řeckou]] a [[Starověký Řím|římskou civilizaci]].
* Období [[Manufaktura|manufakturního]] zdokonalování: středověk, až novověk, vynález pluhu, knihtisku, atd.
* Období [[Průmyslová revoluce|průmyslové revoluce]]: od cílených vynálezů parního stroje, využívání jednosměrného a dvousměrného el. proudu, žárovka, bezdrátový přenos, přechod od manufaktur na továrenskou masovou výrobu.
* Období [[informační revoluce]]: místo zboží a služeb se produkují a distribuují [[informace]] a myšlenky, resp. [[Znalostní ekonomika|znalosti]]. S termínem znalostní obory přišel jako první princetonský ekonom [[Fritz Machlup]].<ref>Production and Distribuction of Knowledge in the United States, 1962, Princeton University Press</ref>

== Teorie produktivity ==
Protože se až začátkem průmyslové revoluce z čistě ekonomických důvodů začala teoreticky produktivitou zabývat [[ekonomie]], později i [[sociologie]] a [[psychologie]], existuje více teorií v historickém sledu 19. a 20. století.

=== Teorie vědeckého řízení ===
[[Soubor:chocolate_assembly_line.jpg|náhled|Pásová výroba do 60. let 20. století]]
[[Frederick Winslow Taylor]] zaobíral se produktivitou nekvalifikovaného dělníka, která pravděpodobně zvýšila při aplikaci jeho produktivitu stonásobně. Jeho pracovní studie pomocného dělníka Schmidta, zpracovaná v 1899, pojednávala o přehazování písku, kde rozložil jednotlivé pohyby dělníka na fáze a zdokonalil jejich provedení, čím umožnil dělníkovi pracovat rychleji a úsporněji. Celý proces byl zdokonalován až k výsledné produktivitě [[Pásová výroba|pásové výroby]], kterou zavedl jako první americký výrobce automobilů [[Henry Ford]] a celý systém řízení se pojmenoval jako [[fordismus]] a pásová výroba jako aplikace produktivity se udržela až do začátků 60. let 20. století.

=== Hawthornský efekt a vliv na teorii produktivity lidí ===
Série experimentů v letech 1924 až 1933 analyzovaných profesorem [[Elton Mayo|Eltonem Mayem]] je známá jako [[Hawthornské efekty]]. Pojem se uplatnil od roku 1955, kdy [[Henry A. Landberger]] analyzoval dřívější experimenty z let 1924–1932 ve Western Electric, Hawthornově továrně u Chicaga. Byly to série studií o produktivitě dělníků, kterým bylo v průběhu experimentů měněno různé množství podmínek jako úroveň osvětlení, mzda, čistota, čas na přestávky. Každá změna překvapivě vedla k růstu produktivity, i když se případně pak vrátila k původním podmínkám. Tak tomu bylo u jednotlivců i u skupin dělníků. Je zřejmé, že [[Proměnná|proměnné]], kterými bylo manipulováno při experimentu, nebyly pouhými nebo dominantními příčinami změny produktivity. Dle interpretace E. Maya a jeho kolegů [[Fritz Jules Roethlisberger|F. J. Roethlisbergera]] a W. F. Dicksona bylo podstatné, že dělníci měli pocit, že jsou hlouběji zapojeni do příčin zlepšení výkonů. O tom se teď mluví jako o Hawthornském efektu (''Hawthorne effect''). Experimenty prvně začaly kvůli zkoumání vztahu mezi produktivitou a pracovními podmínkami na konfrontující fyzikální a psychologické vlivy na pracovní místo (světlost, vlhkost) a přesunuly se na zkoumání psychologických aspektů (přestávky, napětí v skupině, tlak na práci, pracovní hodiny, vedení a řízení).

Zkoumání Hawthornského efektu spolu s experimenty [[Frederick Winslow Taylor|F. Taylora]] otevřelo cestu pro novou oblast známou ve světě managementu jako [[průmyslová psychologie]]. V téhle oblasti se důraz klade na vliv skupinového chování a [[Interpersonální komunikace|interpersonální komunikaci]], a dále i na výzkum efektivity v souvislosti s časem a pracovním potenciálem pracovníků jako i všeobecnými faktory produktivity. Od šedesátých let se začal uplatňovat pojem řízení [[Lidské zdroje|lidských zdrojů]] a důraz na produktivitu se přesunul na to, jak organizace řídí lidské zdroje.<ref>{{en}}[http://management.thinkahead.net.in/hawthorne-effect-definition-and-explanation-theory-of-productivity-of-workers-elton-mayo-f-j-roethlisberger-and-william-j-dickson.html Hawthorne effect: Definition and Explanation] {{Wayback|url=http://management.thinkahead.net.in/hawthorne-effect-definition-and-explanation-theory-of-productivity-of-workers-elton-mayo-f-j-roethlisberger-and-william-j-dickson.html |date=20100106152254 }}, ''Theory of Productivity of Workers'', Elton Mayo, F.J. Roethlisberger, William J. Dickson, management.thinkahead.net.in, 22.12.2009.</ref>

=== Škola lidských vztahů ===
Mezi prvními, kteří se teoreticky i prakticky zabývali produktivitou v ekonomice, byl [[Elton Mayo|George Elton Mayo]], americko-australský psycholog a sociolog, zakladatel teorie managementu ''Škola lidských vztahů''. Přišel na fakt, že zlepšení pracovních podmínek vede ke zvýšení produktivity práce. Pokud se skupina pracovníků podrobena tomuto systému vrátí zpět do horších podmínek, jejich produktivita zůstává i nadále stejná. Změnil tak průmyslovou teorii, začal se vytvářet vztah důvěry, sankce byly opuštěny a vyžadovala se odpovědnost pracovníka za svou práci. Produktivita je funkcí představ, které získáváme po práci. Zaměstnavatel se má chovat k podřízeným jako otec k dětem, např. zakladatel firmy Baťa [[Tomáš Baťa]].

=== Pracovní teorie hodnoty ===
[[Karl Marx]] ve své ''pracovní teorii hodnoty'' v díle [[Kapitál (kniha)|''Kapitál'']] definoval, že pojem produktivity kapitálu odmítá jako případ jeho ztělesnění v produktivitě, a doporučil ji nahradit pojmy jako organické složení kapitálu a hodnota produktu práce. Ostrý rozpor, navržený Marxem pro produktivitu práce, je v pojmech vytvořeného fyzického výstupu a hodnoty nebo ocenění tohoto výstupu. Vysvětlil, že malý fyzický výkon neboli výstup může vytvářet velké hodnoty, zatímco veliký fyzický výstup může vytvářet jen malé hodnoty, což má přirozeně dopad na způsob produkování práce a muže být zvlášť odměňován na [[Trh (ekonomie)|trhu]]. Byla-li navíc velká výstupní hodnota vytvářená lidmi, nemusí mít výstup nezbytně nic společného s jejich fyzickou prací.

Vysoká výstupní hodnota by mohla souviset víc s příznivým oceněním výstupů, které byly nebo budou obchodovány na trhu. Marx uváděl, že jenom soustředění na realizované hodnoty výstupů může proto při hodnocení produktivity vést k mylným závěrům. Ve všeobecnosti odmítl možnost, že pojem produktivita je úplně neutrální nebo nestranná z hlediska zájmů a norem různých [[Společenská třída|společenských tříd]]. Přinejlepším se dá objektivně říci, že některé praktiky ve společnosti mohly být obecně považovány za více-méně produktivní, zejména když jde o zvýšení produktivity, bez ohledu na to, zdali je to skutečně pravda. Jinými slovy, produktivita byla vždy interpretována z určitého přesného úhlu pohledu. Je typické, že Marx navrhoval svoji kritiku z pohledu [[Politická ekonomie|politické ekonomie]], kde se zaměřil jenom na zisky rostoucí produktivity, a ne na zapojení lidských nákladů nebo nákladů vnějšího prostředí. Takto mohl Marx najít sympatie u proletářů i [[Luddité|ludditů]] (rozbíječů strojů) a prezentoval kritický pojem míry [[vykořisťování]] lidské pracovní síly k vyrovnání obvyklého ekonomického pokroku vycházejícího z růstu produktivních sil práce.{{Doplňte zdroj|2010-04-29}}

[[Nadhodnota]] (přebytková hodnota, angl. ''surplus value'') je v pracovní teorii hodnoty přebytek hodnoty vyprodukované pracovní sílou nad rámec jí vyplacené mzdy. Je to hlavní pojem [[marxismus|marxistické ekonomie]], základ pro marxistický názor, že „pravý“ ekonomický systém může být dosažen, budou-li dělníci kontrolovat (řídit) proces výroby, a tak získají jejich nadhodnotu. Jako u mnoha marxistických teorií, i tato byla víc úspěšná jako politická doktrína než jako popis ekonomického procesu.

Pozdější ekonomické teorie marxistické ekonomie si více všímaly nadhodnoty a méně vlivu tvorby hodnot kvalifikovanou pracovní silou, a tedy vlivu znalostí na produktivitu. Až „objevení“ znalostí jako ekonomického zdroje produktivity umožnilo přehodnotit pracovní teorii hodnoty, protože skutečně se ''nadhodnota, nebo dodatečná hodnota (surplus value)'' ve výzkumu jeví jako důsledek zapojení znalostí a zproduktivnění znalostí v podniku.

=== Produktivita průmyslového inženýra ===
[[Frederick Winslow Taylor|Taylorovo]] vědecké řízení původně nevycházelo z myšlenky efektivity a úspor, jak se obecně tvrdí, už vůbec ne z cíle zajištění zisku pro zaměstnavatele. Vědecké řízení jako systematické studium práce řešilo otázku palčivého sociálního problému mezi pracovní sílou a kapitálem. Klíčem bylo, že není pravda, že jediným způsobem, jak více produkovat, je více a usilovněji pracovat. Klíčem k zvyšování produktivity práce byla chytřejší práce, tedy aplikování znalostí v práci. I ve své pracovní studii naučil pomocného dělníka rozložit si práci na jednotlivé fáze a pak jich zdokonalovat, využít svých dosavadních zkušeností a aplikovat nové znalosti, takže tím dosáhl toho, že vytvořil kvalifikaci, která nikdy dříve neexistovala, kvalifikaci prvního průmyslového inženýra, která spočívala na znalostech a ne jenom na zkušenostech. Pomocný dělník náhle začal být produktivní, kvalifikace mu umožnila vydělávat slušné peníze a byl předmětem veliké poptávky v dobách růstu ekonomiky. Takhle definovaný průmyslový inženýr vědeckého řízení se stal prototypem všech pracovníků disponujících znalostmi.

=== Teorie produktivity znalostí ===
Teorii produktivity znalostí rozpracoval [[Peter Drucker|P. F. Drucker]] v díle ''Věk diskontinuity a Postkapitalistická společnost'', rozvíjeli ji i japonští vědci Nonaka a Takeuschi a dnes je nedílnou součástí organizačního manažmentu v podnicích, [[management znalostí]].

Důležitým principem je zproduktivnění znalostí, tedy využití způsobů, jak znalosti, které jsou formální, tedy explicitně definované ve formálním procesu [[vzdělávání]] a distribuování informací a znalostí, a především znalosti skryté (tacitní), které jsou vytvářeny zkušeností a schopnostmi člověka a jsou uložené v jeho hlavě a nevyslovitelné, nebo obtížně formovatelné, přinutit k tvorbě hodnot.

Na znalostní obory (''knowledge industries'') připadala v [[Spojené státy americké|USA]] v roku 1955 jedna čtvrtina [[Hrubý domácí produkt|hrubého domácího produktu]]. Už tehdy to byl trojnásobek příslušného podílu domácího produktu, který USA vynaložila na sektor znalostí v roce 1900. Přesto však v roce 1965 představoval sektor znalostí jednu třetinu mnohem vyššího domácího produktu. Koncem 70. let na něj připadala jedna polovina úhrnného domácího produktu.

Fyzickým posunem k ověření této teorie v praxi bylo, že dříve se stroje a zařízení obklopovaly dělníky a pracovníky, v době informačních technologií se pracovník obklopuje technickými zařízeními a dělník stroji. Základním principem je produktivita znalostí, která umožňuje aby pracovník disponující znalostmi rozhodoval, kdy a jak který stroj a zařízení použít k tvorbě hodnot.

Znalost je proto tak produktivní, že její transakce se uskutečňují v duševní sféře, nepotřebují samy o sobě velké [[investice]] (ačkoli některé druhy znalostí se získávají jedině s pomocí vyspělé techniky (''hightech''), není třeba čekat na realizaci stavebních či technologických investic. Znalost má zvláštní účinek v produktivním procesu. Je to jediný zdroj, který se používáním nezmenšuje, neubývá, neničí. Naopak, při používání se nabaluje jako sněhová koule: přibírá další znalost a zvětšuje se.<ref> Z polemiky na Konferenci o investování do lidského kapitálu, 2005 na VŠFS v Praze, z Moderní řízení 13.1.2006, autor Jaroslav A.Jirásek </ref>
 

== Paradox produktivity ==
Pod pojmem ''záhadný paradox produktivity'' se diskutuje zajímavý fenomén spojený s tím, že nárůst počtu počítačů zdaleka nevede k růstu produktivity práce. I když se využití [[Informační technologie|informačních technologií]] (IT) rozšířilo na všechny oblasti života, „věk počítačů vidíte všude jenom ne ve statistikách produktivity“. Tenhle výrok se připisuje [[Robert Solow|Robertu Solowovi]], který v 1987 definoval rozpor mezi mírou investic do IT a hodnotami vstupů v hospodářství a hodnotami výstupů v ekonomice na národní úrovni a po něm se jmenuje [[Sollowův počítačový paradox produktivity]].<ref>Robert Solow, New York Review of Books, July 12, 1987</ref> I když byly počítače rozšířeny do celé ekonomiky, nevznikly v produktivitě žádné viditelné výsledky.

Jednou z hypotéz je, že počítače jsou produktivní jenom za podmínky, že se produktivita měří v časové prodlevě a rozvíjejí se doplňkové kapitálové investice, které umožní plné využití počítačů. Jiná hypotéza tvrdí, že počítače produktivitu nezvyšují, protože k efektivnímu využití vyžadují čas vzácného lidského zdroje na vstupu. To znamená, že produktivita IT je spojená s produktivitou znalostí a bez zlepšení produktivity práce založené na znalostech nemá počítačová produktivita žádný reálný efekt.<ref>Brynjolfsson, Erik (1993). "The productivity paradox of information technology".</ref>

I když může dnes velká koncentrace finančních prostředků za pomoci počítačů provádět operace, které by jinak nebyly běžně možné (a tomuto fenoménu se dnes říká ''globální finanční kapitál''), velké koncentrace informací jsou už dnes schopné efektivně konkurovat velkému kapitálu, příklad [[Linux|OS Linux]] apod. Počítače ve spojení se znalostmi mají potenciál v průběhu příštích let zlomit moc kapitálu a překonat produktivitu kapitálu.<ref>Článek na serveru InfoJet.cz s názvem Záhadný paradox produktivity http://www.infojet.cz</ref>

== Produktivita na národní úrovni ==
Míra produktivity se často používá na označení schopnosti země, jak využít svých lidských a hmotných zdrojů k vytváření [[Hospodářský růst|hospodářského růstu]] země. Míra produktivity je klíčovým ukazatelem ekonomické výkonnosti země a proto je velikým zájmem porovnání v mezinárodním měřítku. [[Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj|OECD]] vydává výroční přehled ukazatelů produktivity, zahrnující jak práci tak i multifaktorové opatření produktivity.

Zdrojem růstu produktivity na národní úrovni jsou i dostupné technologie a [[know-how]] pro dosažení požadovaných výstupů v hospodářství, také způsoby, jakými jsou organizované zdroje v podnicích a v průmyslu. Průměrnou produktivitu země lze zlepšit, když se hospodářské subjekty v zemi přesunou k nejlepším dosažitelným technologiím a omezí nebo zruší provozy s nízkou produktivitou. Firmy mohou změnit své organizační struktury (základní funkce, dodavatelské vztahy, systémy řízení, pracovní smlouvy) za účelem lepšího využití nových technologií a měnících se tržních příležitostí. Průměrná národní úroveň produktivity může být ovlivněná pohybem zdrojů z odvětví s nízkou produktivitou do odvětví s vysokou produktivitou.

== Digitální nástroje na podporu produktivity ==
V dnešní době existuje spoustu multifunkčních aplikací, díky kterým zvládne uživatel organizovat nejen sám sebe své projekty, ale i celé týmy. Synonymem slova produktivita je efektivnost, kterou nám mohou digitální nástroje nabídnout. Mezi tyto digitální nástroje patří například Slack, Asana, Trello nebo Evernote. Také jsou zde multifunkční aplikace, které obsahují více platforem dohromady jako je Notion.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Notion - Recenze, zkušenost a šablona zdarma - Fintree
| url = https://fintree.cz/novinky/notion-recenze/
| datum přístupu = 2021-11-26
| jazyk = cs
}}</ref>  Díky digitálním nástrojům se dostáváme k celkové digitalizaci pracovního procesu. Samotná digitalizace procesů přitom zásadně mění pracovní podmínky a nároky na zaměstnance prakticky ve všech odvětvích podnikání od těžařství přes výrobu až po finanční služby.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = IoT
| jméno = (c) 2016-2030 CTIT- Technologická platforma komunikačních nástrojů a
| titul = Pracovní zdraví a bezpečnost v digitálním světě
| url = https://www.ctit.cz/pracovni-zdravi-a-bezpecnost-v-digitalnim-svete/
| datum vydání = 2021-11-24
| datum přístupu = 2021-11-26
| jazyk = cs-CZ
}}</ref>

Digitální nástroje:

* Notion
* Asana
* Trello
* Evernote
* Slack

== Reference ==
{{Překlad|en|Productivity|347890966}}<references />

== Literatura ==
* Vlček, J. a kol.: Ekonomie a ekonomika, Praha, ASPI 2005
* Samuelson,P.A.- Nordhaus, W.D.: Ekonomie, Praha, Svoboda, 1991
* Mankiw, N.C.: Zásady ekonomie, Praha, GRADA Publishing, 1999
* Frank H., R.; Bemanke, B., S.: Ekonomie, Praha , GRADA Publishing, 2002
* Drucker, P.F.: Nové reality, vyd. Management press, Praha, 1995,
* Drucker, P.F.: Věk diskontinuity, Obraz měnící se společnosti, 1994, vyd. Management Press, Praha,
* Drucker, P.F.: Postkapitalistická společnost, kap. Produktivita nových pracovních sil, 1993, vyd. Management Press, Praha,
* Drucker, P.F.: Výzvy managementu pro 21. století, část 5, Produktivita pracovníka disponujícího znalostmi, 2000, vyd. Management Press, Praha,
* Brynjolfsson, Erik: "The productivity paradox of information technology". Communications of the ACM 36 (12): 66–77. doi:10.1145/163298.163309.1993, ISSN 00010782.
* Wetherbe, J. C. ;Turban, Efraim; Leidner, Dorothy E.: Information Technology for Management: Transforming Organizations in the Digital Economy (6th ed.). 2007, Wiley, New York. {{ISBN|0-471-78712-4}}

== Související články ==
* [[Ekonomická efektivnost]]
* [[Produkční funkce]]
* [[Transakční náklady]]
* [[Investice]]
* [[Průmysl v Česku]]

== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
* https://web.archive.org/web/20100207152808/http://www.eamos.cz/amos/kat_spo/externi/kat_spo_2966/1/kap19.html
{{Autoritní data}}

[[Kategorie:Mikroekonomie]]
[[Kategorie:Makroekonomie]]