Zobrazení zdroje stránky Fyziokratismus

[[Soubor:Quesnay Portrait.jpg|náhled|vpravo|[[François Quesnay]], považovaný za zakladatele fyziokratismu. Roku 1758 publikoval ''Tableau économique'' (''Ekonomická tabulka'').]]
[[Soubor:Pierre Samuel du Pont de Nemours (1739-1817).jpg|náhled|vpravo|[[Pierre Samuel du Pont de Nemours]], významný fyziokrat. Ve své knize ''la Physiocratie'', du Pont obhajoval [[Rovná daň|rovnou daň]] a volný obchod.]]

'''Fyziokratismus''' (z řeckého ''fysis'' = příroda, povaha; ''kratos'' = síla, vláda) je [[ekonomická teorie]] vyvinutá v 18. století skupinou [[osvícenství|osvícenských]] francouzských ekonomů, kteří věřili, že bohatství národů se odvozuje z hodnoty zemědělské půdy a zemědělské produkty by měly být vysoce ceněny.<ref>{{cite web|title=physiocrat|url=http://www.oxforddictionaries.com/definition/english/physiocrat?q=physiocracy#physiocrat__5|work=Oxford Dictionaries|publisher=Oxford University Press|accessdate=27 October 2013}}</ref> Jejich teorie vznikaly ve [[Francie|Francii]] a nejpopulárnějšími se staly ve 2. pol. 18. stol. Fyziokratismus lze považovat za první dobře propracovanou [[ekonomie|ekonomickou teorii]].

Obzvláště velký vliv na fyziokratické hnutí měli [[François Quesnay]] (1694–1774) a [[Anne Robert Jacques Turgot]] (1727–1781).<ref name="Steiner 2003 p62">Steiner (2003), pp. 61–62</ref>

Bezprostředně po fyziokratismu se vyvinula první moderní ekonomická škola – [[klasická ekonomie]] – jejíž počátkem byla publikace [[Adam Smith|Adama Smitha]] ''[[Pojednání o podstatě a původu bohatství národů]]'' z roku 1776.

Nejvýznamnějším přínosem fyziokratů bylo, že kladli důraz na produktivní práci jako na zdroj národního bohatství. Toto je odlišuje od předchozích ekonomických škol, především od [[merkantilismus|merkantilismu]], které se často zaměřovaly na bohatství panovníků, hromadění zlata a [[obchodní bilance|rovnováhu obchodu]]. Zatímco merkantilisté tvrdil, že hodnota produktů se vytváří až na místě prodeje<ref name=":0" /> výměnou produktu za peníze, fyziokraté viděli jako jediný zdroj hodnoty v práci na produktu (ne v produktu samém). Pro fyziokraty byla pouze zemědělská práce zdrojem hodnot<ref name=":0">Karl Marx and Frederick Engels (1988), pp. 348, 355, 358.</ref>, nezemědělské práce považovali za „neproduktivní doplňky“ k práci zemědělské.<ref name=":0" />

V době, kdy fyziokraté formulovali své názory, byla ekonomie skoro výhradně zaměřená na zemědělství. Pravděpodobně proto považovali pouze zemědělskou práci za hodnotnou. Fyziokraté viděli produkci statků a služeb jako ekvivalent spotřeby zemědělských nadbytků, protože hlavním zdrojem síly byla síla lidská nebo zvířecí a veškerá energie byla odvozená z přebytků zemědělské produkce. Výnosem v produkci byla pouze renta získávaná majiteli půdy, na které probíhala zemědělská produkce.<ref name=":0" />

„Fyziokraté zatracovali města pro jejich umělost a cenili si přírodnějších způsobů žití. Oslavovali rolníky.“<ref>''Why Americans Value Rural Life'' od [[Davida B. Danboma]]</ref> Sami se nazývali ''Lés Économistes'' (ekonomové), ale běžně jsou označováni jako fyziokraté, kvůli odlišení od dalších ekonomických škol, které vznikaly po nich.<ref name=":1">'The Penguin Dictionary of Economics' George Bannock, R. E. Baxter and Evan Davis. 5th Edition. Penguin Books 1992 p. 329.</ref>

== Předchůdci ==
Fyziokratismus je [[agrarismus|agrární]] filozofie, která se vyvinula v tehdy převážně venkovské evropské společnosti. V pozdním období [[starověký Řím|Římské republiky]] neměli [[Římský senát|senátoři]] povoleno se angažovat v bankovnictví nebo obchodě<ref name="Byrd, 34">Byrd (1995), 34</ref> . Proto se spoléhali se na jejich [[latifundie]], zemědělské velkostatky, které jim zajišťovaly příjmy. Na nich vydělávali tak, že obcházeli výše zmiňované pravidlo, a to osvobozením otroků, které zplnomocnili k prodeji přebytku zemědělských produktů.

Další inspiraci najdeme u čínského ekonomického systému, tehdy největšího na světě. Čínská společnost rozlišovala [[čtyři třídy]] dle povolání, panstvo na špičce společenské pyramidy a obchodníky dole (protože zboží neprodukovali, ale pouze ho distribuovali). Významní fyziokraté, jako [[François Quesnay]] byli dychtiví [[konfuciáni|konfuciánství]], kteří obhajovali čínské rolnické zásady.<ref name=":2">Derk Bodde (2005), [http://www.learn.columbia.edu/nanxuntu/html/state/ideas.pdf Chinese Ideas in the West] {{Wayback|url=http://www.learn.columbia.edu/nanxuntu/html/state/ideas.pdf |date=20141009070230 }} p.6, Reprinted with permission in China: A Teaching Workbook, Asia for Educators, Columbia University</ref> Někteří učenci obhajovali spojení s [[agrikulturalismus|agrikulturalismem]], který prosazoval utopický komunalismus.<ref>Maverick, Lewis A. (1938). "Chinese Influences Upon the Physiocrats". Economic History 3.</ref> Jedna z nedílných částí fyziokratismu, [[laissez faire]], byla převzata z Quesanyových dokumentů o Číně.<ref name=Baghdiantz>{{cite book|last=Baghdiantz McCabe|first=Ina|title=Orientalism in Early Modern France: Eurasian Trade Exoticism and the Ancien Regime|year=2008|publisher=Berg Publishers|isbn=978-1-84520-374-0|pages=271–72}}</ref> Jedná se o překlad pojmu [[wu wei]].<ref>{{cite book|last=Clarke|first=J.J.|title=Oriental Enlightenment: The Encounter Between Asian and Western Thought|year=1997|publisher=Routledge|isbn=978-0415133760|page=50}}</ref> Představa přírodního pořádku fyziokratismu má kořeny v “Přírodním řádu” čínského taoismu.<ref name=":2" />

== Historie ==
 
[[Pierre Le Pesant]], pán z Boisguilbert byl členem místní vlády [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] v Paříži. Psal pamflety a letáky, které byly spojené s jeho prací: daněmi, obchodem s obilovinami a penězi. Le Pesant tvrdil, že bohatství pochází z [[homo economicus|vlastního zájmu jedince]] a trhy jsou spojeny finančními toky (např. výdaj pro kupce je odměna pro výrobce). Tudíž si uvědomil, že snižování cen v době nedostatku – které bylo tehdy běžné – je ekonomicky nebezpečné, protože funguje jako brzda produkce. Obecně Le Pesant zastával menší míru zásahů státu do obchodu s obilovinami, protože úplné přerušení státních zákroků by generovalo „předtuchy”, které by zabránily této politice ve fungování.<ref name="Steiner 2003 p. 61">Steiner (2003), p. 61</ref>

Na příklad, když stát nakoupil kukuřici v zahraničí, někteří lidé si začali myslet, že pravděpodobně přijde nedostatek a koupili si víc kukuřice. Proto se ceny kukuřice následně zvýšily a došlo k ještě většímu nedostatku. Toto byl jeden z prvních příkladů obhajoby volného obchodu. V anonymně vydaných spisech [[Vauban]] představuje systém známý jako ''La dîme royale'': ten představoval velké zjednodušení francouzského daňového systému změnou na [[rovná daň|rovnou daň]] pro majetek a obchod. Vaubanovo užití statistik kontrastovalo s dřívějšími empirickými metodami v ekonomii.<ref name="Steiner 2003 p62" />

V období [[sedmiletá válka|sedmileté války]] mezi Francií a Anglií (1756-63) bylo hnutí fyziokratismu na vzestupu. Objevilo se několik tiskovin, jejichž čtenářů ve Francii přibývalo právě kvůli novým ekonomickým myšlenkám. Mezi nevýznamnější patřil ''Journal Œconomique'' (1721-72), který propagoval [[agronomie|agronomii]] a rozumné [[Chov zvířat|hospodářství]] a ''Journal du commerce'' (1759-62), který byl silně ovlivněn Irem [[RIchard Cantillon|Richardem Cantillonem]] (1680-1734). Mezi další tisk, kde převládali fyziokraté, patří ''Journal de l’agriculture, du commerce et des finances'' (1765-74) a Ephémérides du citoyen'' (1767-72 a 1774-76).<ref name="Steiner 2003 p62" />

[[Vincent de Gournay]] (1712-1759), správce obchodu, sloučil skupinu mladých výzkumníků, mezi které patřili [[François Véron Duverger de Forbonnais]] (1722-1800) a jeden z dvou nejznámějších fyziokratů, [[Anne-Robert-Jacques Turgot]] (1727-1781). Tím druhým nejznámějším byl [[François Quesnay]] (17694-1774), který se živil psaním do novin a časopisů.<ref name="Steiner 2003 p62" />

V 19. století se [[Henry George]] v USA zasazoval o vybírání [[renta|renty]] z půdy jako primárního zdroj, ne-li dokonce jediného zdroje veřejného příjmu.

== ''Tableau économique'' ==
[[Tableau économique]] nebo také ''Ekonomická tabulka'' je ekonomickým modelem, který poprvé popsal [[François Quesnay]] v roce 1759. Ten položil základní kámen fyziokratických ekonomických teorií.<ref name="Spiegel 1983 p.189">Henry William Spiegel (1983) ''The Growth of Economic Thought'', Revised and Expanded Edition, Duke University Press. pp. 189, 195–96</ref> Tableau économique také obsahuje základy moderních představ toku bohatství a charakter vzájemných vtahů v ekonomii.<ref name=":1" />

Model, který vytvořil [[François Quesnay|Quesnay]] se skládal ze tří ekonomických tříd: vlastnická třída z vlastníků půdy, produktivní třída ze zemědělců a sterilní třída z umělců a obchodníků. Tok produkce a peněz mezi těmito třídami byl založen na vlastnické třídě, protože vlastnila půdu a obchodovala s oběma zbylými třídami.

== Charakteristika ==

=== Přirozený řád ===
Fyziokraté se domnívali, že existuje „[[přirozený řád]]“, který umožňuje lidem žít dohromady. Lidé se nesblížili skrze svévolnou „[[společenská smlouva|společenskou smlouvu]]“. Spíše měli objevit zákonitosti přirozeného řádu, který by umožnil žít individuálně ve společnosti bez ztráty svobod.<ref>{{Cite book|url=https://archive.org/details/historyofeconomi00gideiala|title=A history of economic doctrines from the time of the physiocrats to the present day|last=Rist|first=Charles|last2=Gide|first2=Charles|year=1915|publisher=D.C. Heath and Company}}</ref> Tento koncept má své kořeny již v Číně. Číňané totiž věřili, že dobrou se vláda stává pouze v případě, kdy je mezi zájmy člověka (vládní instituce) a zájmem přirozenosti ([[François Quesnay|Quesnayho]] přirozený pořádek) naprostá harmonie.<ref name=":2" />

=== Individualismus a laissez-faire ===
{{Podrobně|Individualismus|Laissez faire}}
Fyziokraté, hlavně [[Anne Robert Jacques Turgot|Turgot]], věřili, že vlastní zájem je motivací, která hraje roli v každém segmentu ekonomie. Každý individuálně je nejlépe přizpůsoben k tomu, aby si určil, co chce a jakou práci a úsilí je nutné v životě vynaložit k vlastním cílům. I když by jednotlivec pracoval ku prospěchu druhých, stejně by práce vynaložená pro svůj vlastní prospěch byla usilovnější. Avšak potřeby každého jednotlivce jsou zajišťovány díky mnoha dalším lidem. Systém funguje nejlépe, když existuje komplementární vztah mezi potřebami jednoho člověka a přáními druhého, a tak omezení trhu umisťují nepřirozenou překážku v dosahování individuálních cílů. [[Laissez-faire]] popoularizoval fyziokrat [[Vincent de Gournay]], který převzal tento výraz ze spisů [[François Quesnay|Quesnayho]] o Číně.<ref name=Baghdiantz />

=== Soukromý majetek ===
Žádná z teorií o hodnotě pozemku by nemohla fungovat bez silné právní podpory pro vlastnictví soukromého majetku. V kombinaci se silným vlivem individualismu se soukromé vlastnictví stává stěžejní součástí fungování Ekonomické tabulky. Fyziokraté věřili v zavedení soukromého vlastnictví. Nahlíželi na majetek jako na strom a na sociální instituce jako na jeho větve. Zastávali názor, že majitelé půdy musí mít <math>\tfrac{2}{5}</math>z přebytků půdy a podporovali teorii, v níž by zemědělci platili daně majitelům pozemků. V opačném případě měli majitelé pozemků právo půdu zemědělcům odebrat.

=== Snížení výnosů ===
[[Anne Robert Jacques Turgot|Turgot]] byl jedním z prvních, kdo si uvědomil, že "postupné aplikace nestálých investic způsobí, že produkt poroste. Nejprve se zvyšujícím se tempem, později s klesajícím, dokud nedosáhne maxima."<ref name="Spiegel 1983 p.189" /> Učinil tak poznatek, že zvýšení produktivity potřebné ke zvýšení národního bohatství mělo konečný limit, a proto bohatství nemohlo být nekonečné.

=== Investiční kapitál ===
Jak [[François Quesnay]], tak [[Anne Robert Jacques Turgot]] uznali, že zemědělci potřebují kapitál, aby mohli zahájit výrobní proces. Kapitál byl také potřebný k udržení dělníků. Oba byli zastánci toho, že ke zvýšení produktivity je třeba využít některých ročních zisků. Zejména [[Anne Robert Jacques Turgot|Turgot]], který se zajímal o "strategickou funkci v ekonomice"<ref name="Spiegel 1983 p.189" /> , si uvědomoval, že existují příležitostné náklady a riziko spojené s využíváním kapitálu pro něco jiného než vlastnictví půdy.

== Následný vývoj ==
Myšlenky fyziokratů měly vliv na [[Adam Smith|Adama Smitha]], [[David Ricardo|Davida Ricarda]], [[John Stuart Mill|Johna Stuarta Milla]] a především na [[Henry George|Henryho George]], který se zprvu domníval, že k podobným výrokům dospěl jako první. [[Henry George]] se stal hnací silou Jednotného daňové hnutí (nezaměňovat s [[rovná daň|rovnou daní]]). Principem jednotné daně bylo, aby jediným a hlavním zdrojem veřejných příjmů byly roční poplatky za nájmy pozemků ([[daň z nemovitých věcí]]). Tato daň z pozemků, na rozdíl od daní z majetku, nezohledňuje hodnotu budov, ale pouze hodnotu půdy.

== Noví fyziokraté ==
Nová fyziokratická liga, také známá pod pojmem Noví fyziokraté, je nejnovějším celkem ve vývoji novodobé fyziokratické ideologie. Tato liga zavedla komplexní platformu zakořeněnou v původní fyziokracii, ale rozšířenou a aktualizovanou tak, aby zapadala do 21. století. Noví fyziokraté jsou pro zavedení varianty daně z pozemkové hodnoty, označované, jak již bylo zmíněno, [[daň z nemovitých věcí]] . Tato daň by poté byla hlavním zdrojem vládních příjmů.<ref>{{Cite news|url=https://newphysiocrats.org/platform/|title=Economic Reform Platform {{!}} New Physiocrats|work=New Physiocrats|access-date=2018-03-05|language=en-US}}</ref>

== Reference ==
{{Překlad|en|Physiocracy|865330126}}
<references />

== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}

== Literatura ==
* {{cite book|author=Byrd, Robert|year=1995|title=The Senate of the Roman Republic|publisher=US Government Printing Office Senate Document 103–23}}
* Henry William Spiegel (1983), ''The Growth of Economic Thought'', Revised and Expanded Edition, Duke University Press {{en}}
* Yves Charbit; Arundhati Virmani (2002) [https://www.jstor.org/stable/3246619 "The Political Failure of an Economic Theory: Physiocracy"], ''Population'', Vol. 57, No. 6. (Nov. – Dec., 2002), s.&nbsp;855–83, Institut National d'Études Démographiques {{en}}
* Část "Theories of Surplus Value" z "Economic Manuscripts of 1861–1863", obsažené v ''Collected Works of Karl Marx and Frederick Engels: Volume 30,'' New York: International Publishers, 1988. {{en}}
* A. L. Muller (1978) [https://www.jstor.org/stable/2662855 ''Quesnay's Theory of Growth: A Comment''], Oxford Economic Papers, New Series, Vol. 30, No. 1., s.&nbsp;150–56. {{en}}
* Steiner, Phillippe (2003) [http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/9780470999059.ch5/summary "Physiocracy and French Pre-Classical Political Economy"], Chapter 5. in eds. Biddle, Jeff E, Davis, Jon B, & Samuels, Warren J.: ''A Companion to the History of Economic Thought''. Blackwell Publishing, 2003. {{en}}
* [https://web.archive.org/web/20081202075607/http://homepage.newschool.edu/het/essays/youth ''The History of Economic Thought Website''],{{dead link|date=June 2013}} The New School of Social Research. 6 Feb. 2006 {{en}}
* [https://web.archive.org/web/20150428055943/http://cepa.newschool.edu/het/essays/youth/tableausum.htm Tableau Économique – Modern view]
* [http://openlibrary.org/books/OL7149809M/A_history_of_economic_doctrines_from_the_time_of_the_physiocrats_to_the_present_day A History of Economic doctrine from the time of the Physiocrats to the present day] – Charles Gide a Charles Rist. 1915 {{en}}
* Vinje, Victor Condorcet: ''Economics as if Soil and Health Matters''(Nisus Publications, 2017) {{en}}
* GIDE, Charles a RIST, Charles. ''Dějiny nauk národohospodářských od doby fysiokratů až po naše dny.'' 2. vyd. V Praze: Jan Laichter, 1928. 2 svazky. 434 + 487 s. cnb002031712. [Kapitola „Fysiokraté" je na str. 3–70 prvního svazku.]
* [[Robert Holman|HOLMAN, Robert]] a kol. ''Dějiny ekonomického myšlení.'' 4. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2017. 539 s. {{ISBN|978-80-7400-641-8}}. [Stať „Fyziokraté" je na str. 37–44.]
* KRČ, Miroslav a kol. ''Vojensko-ekonomické myšlení: (evropský středověk, merkantilismus, fyziokratismus).'' Vyd. 1. Brno: Univerzita obrany, 2008. 86 s. {{ISBN|978-80-7231-224-5}}. [Stať „Vojensko-ekonomické myšlení fyziokratů" je na str. 65–82.]
* LISÝ, Ján. ''Dejiny ekonomických teórií''. Prvé vydanie. Praha: Wolters Kluwer, 2018. 359 stran. {{ISBN|978-80-7598-080-9}}. [Stať „Fyziokratizmus" je na str. 17–24.]
* [[Karl Marx|MARX, Karl]]. ''Teorie o nadhodnotě.'' Část 1. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1958. 483 s. cnb002633896. [Kapitola „Fysiokraté" je na str. 40–64.]
* ''Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí''. 9. díl. V Praze: J. Otto, 1895. 1037 s. cnb000277218. [Stať „Fysiokratism" je na str. 796–799; autor [[Albín Bráf]].] [https://archive.org/details/ottvslovnknauni08ottogoog/page/n818 Dostupné online]
* [[Wolfgang Röd|RÖD, Wolfgang]]. ''Novověká filosofie. II, Od Newtona po Rousseaua.'' Překlad Jindřich Karásek. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2004. 579 s. {{ISBN|80-7298-109-9}}. [Stať „Fyziokraté" je na str. 294–300.]
* [[Milan Sojka|SOJKA, Milan]]. ''Dějiny ekonomických teorií''. Vyd. 1. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. 541 s. {{ISBN|978-80-87109-21-2}}. [Stať „Francouzské osvícenství a francouzští fyziokraté" je na str. 52–57.]
 
{{Ekonomické směry}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Ekonomie}}

[[Kategorie:Ekonomické teorie]]