Zobrazení zdroje stránky Enceladus (měsíc)

{{Infobox - planeta
| typ = [[Měsíc (satelit)|měsíc]]
| typ barva = měsíc
| název = Enceladus
| obrázek = PIA17202 - Approaching Enceladus.jpg
| popisek = Enceladus na snímku pořízeném sondou [[Cassini (sonda)|Cassini]]
| označení = 
| předběžné označení = 
| kdy = [[28. srpen|28. srpna]] [[1789]]
| kde = 
| kým = [[William Herschel]]
| hvězda = [[Saturn (planeta)|Saturn]]
| velká poloosa km = 237&nbsp;948
| velká poloosa au = 0,001&nbsp;591
| výstřednost = 0,0045
| periapsida = 
| apoapsida = 
| sklon dráhy ke slunečnímu rovníku = 0,019
| sklon dráhy k ekliptice = 
| oběžná doba d = 1,370&nbsp;218
| orbitální rychlost průměrná = 
| zdánlivá magnituda = 
| absolutní magnituda = 
| albedo = 0,99±0,06
| rovníkový průměr km = 504.2±0.2
| rovníkový průměr = 0.0395 Země
| povrch km2 = 
| objem km3 = 
| hmotnost kg = 1,08×10<sup>20</sup>
| hustota = 1,61
| gravitační parametr = 7,207&nbsp;15
| gravitace na rovníku m/s2 = 0,113
| gravitace na rovníku g = 0,0115
| úniková rychlost = 0,241
| perioda rotace = 
| rychlost rotace = 
| sklon rotační osy = 0
| povrchová teplota průměrná = 51
| povrchová teplota maximální = 75±3
| atmosférický tlak = 
| prvek1 jméno = [[Voda]] a její ionty
| prvek1 hodnota = ~ 100 %
}}
'''Enceladus''' (definitivní astronomické označení '''Saturn II''') je šestý největší [[Měsíce Saturnu|měsíc planety Saturn]]. Měsíc má v&nbsp;průměru téměř 500&nbsp;kilometrů,<ref name="Facts">{{Cite web|url=http://solarsystem.nasa.gov/planets/profile.cfm?Object=Sat_Enceladus&Display=Facts|title=Solar System Exploration – Enceladus: Facts & Figures|publisher=NASA|date=August 12, 2013|accessdate=April 26, 2014|archiveurl=https://web.archive.org/web/20131016093801/http://solarsystem.nasa.gov/planets/profile.cfm?Object=Sat_Enceladus&Display=Facts|archivedate=October 16, 2013|titul=Archivovaná kopie|datum přístupu=2017-03-04|url archivu=https://web.archive.org/web/20131016093801/http://solarsystem.nasa.gov/planets/profile.cfm?Object=Sat_Enceladus&Display=Facts|datum archivace=2013-10-16|nedostupné=ano}}</ref> což je přibližně desetina velikosti největšího měsíce Saturnu, [[Titan (měsíc)|Titanu]]. Enceladus je z&nbsp;většiny pokryt mladým a relativně čistým [[led]]em, který [[albedo|odráží]] téměř veškeré [[sluneční světlo]] dopadající na jeho povrch. To má za následek extrémně nízkou [[teplota|teplotu]] povrchu pohybující se okolo -198&nbsp;°C. I přes jeho malou velikost se na Enceladu nachází celá řada povrchových útvarů od starších oblastí silně posetých [[impaktní kráter|impaktními krátery]] po novější útvary vzniklé v&nbsp;posledních 100&nbsp;milionech let. Rozsáhlou geologickou aktivitu vyvolávají patrně [[slapová síla|slapové síly]] planety Saturn, podobně jako u [[Jupiter (planeta)|Jupiterových]] měsíců [[Io (měsíc)|Io]] a [[Europa (měsíc)|Europa]], protože vlastní významné zdroje tepla z&nbsp;[[Radioaktivita|radioaktivního rozpadu]] Enceladus s&nbsp;ohledem na svou velikost mít nemůže. Předpokládá se, že k&nbsp;zahřívání přispívá i [[rezonance|rezonanční]] vazba Enceladu s&nbsp;měsícem [[Dione (měsíc)|Dione]] v&nbsp;poměru 1&nbsp;:&nbsp;2, což vyvolává uvnitř obou měsíců dodatečné slapové síly, a spolupůsobit může i měsíc [[Mimas (měsíc)|Mimas]]. Vliv slapových sil by však nestačil k&nbsp;roztavení ledu, proto se vědci domnívají, že nitro Enceladu musí obsahovat i jiné těkavé látky s&nbsp;nízkým bodem varu. Na ledovém povrchu lze rozpoznat nejméně pět různých [[povrchový útvar (planetologie)|typů terénů]]: četné deformace, trhliny a prolákliny, ale jen málo impaktních [[kráter]]ů, z&nbsp;nichž jsou mnohé přetvořené plastickým tečením povrchových vrstev měsíce. Největší kráter má průměr asi 35&nbsp;km. Z&nbsp;jejich absence je tak zřejmé, že povrch je relativně mladý.

V&nbsp;roce 2005 vstoupila do systému Saturnu sonda [[Cassini–Huygens|Cassini]], která uskutečnila řadu blízkých průletů okolo měsíce Enceladu. To umožnilo spatřit jeho povrch v&nbsp;do té doby nedostupném rozlišení a lépe porozumět podmínkám, které na povrchu panují. Pozorování umožnila objevit mračna vodního ledu vznášející se nad oblastí jižního pólu.<ref name="NYT-20150315">{{Cite news|last=Chang|first=Kenneth|title=Suddenly, It Seems, Water Is Everywhere in Solar System|url=http://www.nytimes.com/2015/03/13/science/space/suddenly-it-seems-water-is-everywhere-in-solar-system.html|date=March 12, 2015|work=[[The New York Times|New York Times]]|accessdate=March 13, 2015}}</ref> Tím došlo k&nbsp;objevení [[kryovulkanismus|kryovulkanismu]] vyvrhujícího z&nbsp;více než 100&nbsp;[[gejzír]]ů směs vodního ledu, dalších plynných látek a pevných částic včetně krystalků [[chlorid sodný|soli]], do okolního vesmíru rychlostí kolem 200&nbsp;kilogramů za sekundu.<ref name="Hansen">{{Cite journal|doi=10.1126/science.1121254|title=Enceladus' Water Vapor Plume|date=2006|journal=Science|volume=311|pages=1422–5|pmid=16527971|issue=5766|bibcode=2006Sci...311.1422H|last=Hansen|first=Candice J.|last2=Esposito|first2=L.|display-authors=etal}}</ref><ref name="Lovett_cosmos">{{Cite web|url=http://www.cosmosmagazine.com/features/secret-life-saturns-moon-enceladus/|title=Secret life of Saturn's moon: Enceladus|work=Cosmos Magazine|last=Lovett|first=Richard A.|date=September 4, 2012|accessdate=August 29, 2013|titul=Archivovaná kopie|datum přístupu=2017-03-04|url archivu=https://web.archive.org/web/20140815095512/http://cosmosmagazine.com/features/secret-life-saturns-moon-enceladus/|datum archivace=2014-08-15|nedostupné=ano}}</ref><ref name="Spencer2013a">{{Cite journal|last1=Spencer|first1=J. R.|last2=Nimmo|first2=F.|doi=10.1146/annurev-earth-050212-124025|title=Enceladus: An Active Ice World in the Saturn System|journal=[[Annual Review of Earth and Planetary Sciences]]|volume=41|pages=693–717|date=May 2013|bibcode=2013AREPS..41..693S}}</ref><ref name="NASA-20140728">{{Cite web|display-authors=etal|last=Dyches|first=Preston|last2=Brown|first2=Dwayne|title=Cassini Spacecraft Reveals 101 Geysers and More on Icy Saturn Moon|url=http://www.jpl.nasa.gov/news/news.php?release=2014-246&2|date=July 28, 2014|publisher=NASA|accessdate=July 29, 2014}}</ref> Část vyvrženého materiálu dopadá ve formě [[sníh|sněhu]] zpět na povrch, část má dostatečně vysokou rychlost, aby z&nbsp;gravitačního působení měsíce unikla. Uniklé částice dodávají většinu materiálu, ze kterého je tvořen [[Prstence Saturnu|Saturnův prstenec&nbsp;E]].<ref name="E ring">{{Cite news|url=http://www.nasa.gov/jpl/cassini/icy-tendrils-reaching-into-saturn-ring-traced-to-their-source/|title=Icy Tendrils Reaching into Saturn Ring Traced to Their Source|work=NASA News|date=April 14, 2015|accessdate=April 15, 2015}}</ref><ref name="E ring 2006">{{Cite web|url=http://saturn.jpl.nasa.gov/photos/imagedetails/index.cfm?imageId=2276|title=Ghostly Fingers of Enceladus|work=NASA/JPL/Space Science Institute|publisher=NASA|date=September 19, 2006|accessdate=April 26, 2014|archive-url=https://web.archive.org/web/20140427010559/http://saturn.jpl.nasa.gov/photos/imagedetails/index.cfm?imageId=2276|archive-date=2014-04-27|dead-url=ano|titul=Archivovaná kopie|datum přístupu=2017-03-04|url archivu=https://web.archive.org/web/20150910091857/http://saturn.jpl.nasa.gov/photos/imagedetails/index.cfm?imageId=2276|datum archivace=2015-09-10}}</ref> Dle výzkumu chemického složení materiálu se zdá, že odpovídá složení [[kometa|komet]].<ref name="NS-20080326">{{Cite web|last=Battersby|first=Stephen|title=Saturn's moon Enceladus surprisingly comet-like|url=http://www.newscientist.com/article/dn13541-saturns-moon-enceladus-surprisingly-cometlike.html|date=March26, 2008|work=[[New Scientist]]|accessdate=April 16, 2015}}</ref> Výzkumy navíc ukazují, že se pod povrchem měsíce nachází rozsáhlý oceán tvořený kapalnou vodou.<ref name="NASA-20140403"/><ref name="Witze2014"/><ref name="SCI-20140404"/>

Aktivita gejzírů společně s&nbsp;únikem vnitřního tepla a velice malým množstvím impaktních kráterů v&nbsp;oblasti jižního pólu naznačují, že Enceladus je i dnes geologicky aktivním tělesem. Podobně jako mnoho dalších měsíců v&nbsp;okolí [[plynný obr|plynných obrů]], i Enceladus je v&nbsp;[[orbitální rezonance|orbitální rezonanci]], konkrétně s&nbsp;měsícem [[Dione (měsíc)|Dione]]. Tato rezonance pak způsobuje udržování excentricity oběžné dráhy Enceladu a tím působení [[slapové zahřívání|slapového zahřívání]] na vnitřek měsíce s&nbsp;následnou geologickou aktivitou na povrchu.

Měsíc objevil 28.&nbsp;srpna [[1789]] německo-britský astronom [[William Herschel]]. Pojmenován byl podle jednoho z&nbsp;[[Giganti|Gigantů]], [[Enkelados|Enkelada]], kterého zahubila bohyně [[Athéna|Pallas Athéna]] tím, že na něho hodila ostrov [[Sicílie|Sicílii]]. Jméno navrhl v&nbsp;roce [[1847]] objevitelův syn, astronom [[John Herschel]].<ref name="Discovery">{{Cite web|url=http://planetarynames.wr.usgs.gov/append7.html|title=Planetary Body Names and Discoverers|work=Gazetteer of Planetary Nomenclature|publisher=[[Astrogeology Research Program|USGS Astrogeology Science Center]]|accessdate=January 12, 2015}}</ref><ref name="Herschel_1790">{{Cite journal|last=Herschel|first=W.|title=Account of the Discovery of a Sixth and Seventh Satellite of the Planet Saturn; With Remarks on the Construction of Its Ring, Its Atmosphere, Its Rotation on an Axis, and Its Spheroidal Figure|url=http://rstl.royalsocietypublishing.org/content/80.toc|journal=Philosophical Transactions of the Royal Society of London|volume=80|date=January 1, 1790|doi=10.1098/rstl.1790.0004|pages=1–20}}</ref><ref name="Herschel_1795"/> Až do 80.&nbsp;let 20.&nbsp;století, kdy okolo měsíce proletěla dvojice amerických planetárních sond Voyager, bylo o vzhledu měsíce známo jen málo.<ref name="Lovett_cosmos"/>

== Historie ==

=== Objevení ===
Enceladus byl objeven 28.&nbsp;srpna 1789 sirem [[William Herschel|Fredrickem Williamem Herschelem]], během prvního použití jeho nového teleskopu se zrcadlem o šířce 1,22&nbsp;metru, který tehdy představoval největší teleskop na světě.<ref name="Herschel_1795">{{Cite journal|last=Herschel|first=W.|date=1795|url=http://adsabs.harvard.edu/cgi-bin/nph-data_query?bibcode=1795RSPT...85..347H&db_key=AST&link_type=ABSTRACT&high=45eb6e10af23195|title=Description of a Forty-feet Reflecting Telescope|journal=Philosophical Transactions of the Royal Society of London|volume=85|pages=347–409|bibcode=1795RSPT...85..347H|doi=10.1098/rstl.1795.0021}} (reported by {{Cite web|first=M.|last=Arago|date=1871|url=http://laplaza.org/~tom/People/Herschel.htm|title=Herschel|work=Annual Report of the Board of Regents of the Smithsonian Institution|pages=198–223|access-date=04-03-2017|archive-url=https://web.archive.org/web/20160113070818/http://laplaza.org/~tom/People/Herschel.htm|archive-date=13-01-2016|dead-url=ano|titul=Archivovaná kopie|datum přístupu=04-03-2017|url archivu=https://web.archive.org/web/20160113070818/http://laplaza.org/~tom/People/Herschel.htm|datum archivace=13-01-2016}})</ref><ref>{{Cite web|last=Frommert|first=H.|last2=Kronberg|first2=C.|url=http://messier.seds.org/xtra/Bios/wherschel.html|title=William Herschel (1738–1822)|accessdate=March 11, 2015}}</ref> Jeho zdánlivá magnituda (''H<sub>V</sub>'' = +11,7) a blízkost k&nbsp;mnohem jasnějšímu Saturnu s&nbsp;prstenci dělala z&nbsp;Enceladu obtížný cíl pro pozorování s&nbsp;využitím menších teleskopů. Podobně jako mnoho jiných Saturnových měsíců objevených před kosmickými lety, i Enceladus byl poprvé pozorován během Saturnovy [[rovnodennost]]i, kdy je Země ve stejné rovině s&nbsp;prstenci obklopujícími tuto planetu. V&nbsp;ten moment je totiž měsíce snazší pozorovat, protože prstence jsou téměř neviditelné, čímž klesá z&nbsp;nich vycházející oslnění.<ref name="SP-20130405">{{Cite web|last=Redd|first=Nola Taylor|title=Enceladus: Saturn's Tiny, Shiny Moon|url=http://www.space.com/20543-enceladus-saturn-s-tiny-shiny-moon.html|date=April 5, 2013|work=Space.com|accessdate=April 27, 2014}}</ref> Od objevení až po průlet planetárních [[Program Voyager|sond Voyager]] byly naše znalosti o Enceladu v&nbsp;podstatě stejné. Známa byla pouze jeho oběžná charakteristika a hrubé odhady jeho [[hmotnost]]i, [[hustota|hustoty]] a [[albedo|albeda]].

=== Pojmenování ===
Enceladus je pojmenován po obru [[Enkelados|Enkeladovi]] z&nbsp;[[řecká mytologie|řecké mytologie]].<ref name="Discovery"/> Jméno, podobně jako v&nbsp;případě ostatních prvních sedmi měsíců Saturnu, bylo navrženo synem Williama Herschela [[John Herschel|Johnem]] v&nbsp;jeho publikaci z&nbsp;roku 1847 ''Results of Astronomical Observations made at the Cape of Good Hope''.<ref name="Lassell">As reported by {{Cite journal|authorlink=William Lassell|last=Lassell|first=William|url=http://adsabs.harvard.edu//full/seri/MNRAS/0008//0000042.000.html|title=Names|journal=Monthly Notices of the Royal Astronomical Society|volume=8|issue=3|pages=42–3|date=January 14, 1848|bibcode=1848MNRAS...8...42L|doi=10.1093/mnras/8.3.42}}</ref> John Herschel zvolil tato jména, protože [[Saturn (bůh)|Saturn]], známý v&nbsp;řecké mytologii jako [[Kronos]], byl vůdcem [[Titáni|titánů]].

Povrchové útvary na Enceladu jsou pojmenovány [[Mezinárodní astronomická unie|Mezinárodní astronomickou unií]] (IAU) po postavách a místech z&nbsp;překladu knihy [[Tisíc a jedna noc|''Tisíc a jedna noc'']], který vyhotovil [[Richard Francis Burton]].<ref name="NameCategories">{{Cite web|url=http://planetarynames.wr.usgs.gov/append6.html|title=Categories for Naming Features on Planets and Satellites|work=Gazetteer of Planetary Nomenclature|publisher=[[Astrogeology Research Program|USGS Astrogeology Science Center]]|accessdate=January 12, 2015}}</ref> Impaktní krátery jsou pojmenovány po postavách, zatímco ostatní typy útvarů, jako například dlouhé rovné deprese (tzv. ''[[fossae]]''), hřebeny (''dorsa''), pláně (''planitia'') či dlouhé rovnoběžné trhliny (''sulci''), jsou pojmenovány po místech. K&nbsp;roku 2015 bylo na povrchu Enceladu oficiálně pojmenováno 85&nbsp;povrchových útvarů.<ref>{{Cite web|url=http://planetarynames.wr.usgs.gov/SearchResults?target=ENCELADUS|title=Nomenclature Search Results: Enceladus|work=Gazetteer of Planetary Nomenclature|publisher=USGS Astrogeology Science Center|accessdate=January 13, 2015|archive-url=https://web.archive.org/web/20130617012144/http://planetarynames.wr.usgs.gov/SearchResults?target=ENCELADUS|archive-date=2013-06-17|dead-url=ano|titul=Archivovaná kopie|datum přístupu=2017-03-04|url archivu=https://web.archive.org/web/20130617012144/http://planetarynames.wr.usgs.gov/SearchResults?target=ENCELADUS|datum archivace=2013-06-17}}</ref><ref>{{Gazetteer of Planetary Nomenclature|15329|Samaria Rupes}}</ref>

== Tvar a velikost ==
Enceladus je relativně malý měsíc tvořený ledem a kamením.<ref>{{Cite web|url=http://www.jpl.nasa.gov/news/news.php?release=2007-025|title=A Hot Start Might Explain Geysers on Enceladus|publisher=NASA/[[Jet Propulsion Laboratory]]|date=March 12, 2007|accessdate=January 12, 2015}}</ref> Má nepravidelný elipsoidní tvar, v&nbsp;jednom směru má průměr 513&nbsp;km, mezi polokoulí přivrácenou a odvrácenou k&nbsp;Saturnu pak 503&nbsp;km a mezi severním a jižním pólem je průměr 497&nbsp;km.<ref name="Porco Helfenstein et al. 2006" /> Enceladus tak dosahuje přibližně jedné sedminy velikosti pozemského Měsíce. Jedná se o šestý největší a šestý nejhmotnější měsíc Saturnu.<ref>{{Cite web|url=http://nssdc.gsfc.nasa.gov/planetary/factsheet/saturniansatfact.html|title=Saturnian Satellite Fact Sheet|publisher=NASA|accessdate=July 15, 2016|date=October 13, 2015}}</ref><ref name="Thomas2007">{{Cite journal|display-authors=etal|last=Thomas|first=P. C.|last2=Burns|first2=J. A.|title=Shapes of the saturnian icy satellites and their significance|journal=Icarus|volume=190|pages=573–584|date=2007|doi=10.1016/j.icarus.2007.03.012|bibcode=2007Icar..190..573T|issue=2}}</ref>

== Oběžná dráha a rotace ==
[[Soubor:Enceladus orbit 2.jpg|náhled|Pohled na oběžnou dráhu Enceladu (zvýrazněnou červeně) z&nbsp;oblasti nad severním pólem Saturnu]]

Enceladus je společně s&nbsp;[[Dione (měsíc)|Dione]], [[Tethys (měsíc)|Tethysem]] a [[Mimas (měsíc)|Mimasem]] jedním z&nbsp;velkých [[vnitřní měsíce Saturnu|vnitřních měsíců Saturnu]]. Obíhá 238&nbsp;000&nbsp;km od středu Saturnu a 180&nbsp;000&nbsp;km od vrcholku jeho mračen. Jeho oběžná dráha tak leží mezi měsíci Mimas a Tethys. Enceladus oběhne Saturn jednou za 32,9&nbsp;hodin, což je dostatečně rychle, aby jeho pohyb byl pozorovatelný během jednoho nočního pozorování. V&nbsp;současnosti je Enceladus v&nbsp;oběžné rezonanci 2:1 s&nbsp;měsícem Dione; Enceladus tak stihne vždy dvakrát oběhnout Saturn než ho jednou oběhne Dione. Tato rezonance má za následek udržování excentricity jeho oběžné dráhy (0,0047). Excentricita oběžné dráhy pak umožňuje přítomnost slapových deformací na Enceladu a s&nbsp;tím spojenou produkci tepla vlivem [[slapové zahřívání|slapového zahřívání]]. Předpokládá se, že právě takto produkované teplo je hlavní příčinou geologické aktivity pozorované na povrchu Enceladu.<ref name="Porco Helfenstein et al. 2006">
{{Cite journal| doi = 10.1126/science.1123013| last1 = Porco| first1 = C. C.| authorlink1 = Carolyn Porco| last2 = Helfenstein| first2 = P.| last3 = Thomas| first3 = P. C.| last4 = Ingersoll| first4 = A. P.| last5 = Wisdom| first5 = J.| last6 = West| first6 = R.| last7 = Neukum| first7 = G.| last8 = Denk| first8 = T.| last9 = Wagner| first9 = R.| date = March 10, 2006| title = Cassini Observes the Active South Pole of Enceladus| journal = Science| volume = 311| issue = 5766| pages = 1393–1401| pmid = 16527964| pmc = | bibcode = 2006Sci...311.1393P| ref = harv}}
</ref> Enceladus obíhá v&nbsp;nejhustší části [[Prstence Saturnu|Saturnova prstence E]], nejvzdálenějšího z&nbsp;hlavních Saturnových prstenců, a je současně i hlavním zdrojem materiálu tvořícího tento prstenec.<ref name="ras.377">{{Cite journal|last=Hillier|first=J. K.|last2=Green|first2=S. F.|title=The composition of Saturn's E ring|journal=[[Monthly Notices of the Royal Astronomical Society]]|volume=377|issue=4|pages=1588–96|date=June 2007|bibcode=2007MNRAS.377.1588H|doi=10.1111/j.1365-2966.2007.11710.x|display-authors=etal}}</ref> Podobně jako většina Saturnových větších měsíců, rotuje i Enceladus kolem své osy stejně rychle, jako obíhá mateřskou planetu. K&nbsp;Saturnu je tak stále přivrácena jen jedna strana měsíce. Oproti pozemskému [[Měsíc]]i ale Enceladus nevykazuje významnější známky [[librace]]. Nicméně analýza tvaru Enceladu naznačuje, že dříve v&nbsp;historii byl Enceladus ve vynucené sekundární spin-orbitální libraci v&nbsp;poměru 1:4.<ref name="Porco Helfenstein et al. 2006"/> Tato librace mohla Enceladu poskytovat zdroj tepla navíc.<ref name="Harvard 2008">{{Cite web|url=http://adsabs.harvard.edu/abs/2008DPS....40.0806H|title=Implications of Spin-orbit Librations on Enceladus|last=Hurford|first=Terry|last2=Bruce|first2=B.|work=American Astronomical Society, DPS meeting #40, #8.06|publisher=NASA|accessdate=April 27, 2014}}</ref>

=== Zdroj částic Saturnova prstence E ===
Bylo prokázáno, že mračna stoupající z&nbsp;povrchu Enceladu, která mají mimochodem stejné složení jako komety,<ref name="NS-20080326"/> jsou zdrojem materiálu Saturnova prstence&nbsp;E.<ref name="E ring"/> Prstenec&nbsp;E je nejširší a nejvzdálenější z&nbsp;prstenců Saturnu (nicméně nutno dodat, že přibližně 100× dále od planety než se nacházejí klasické prstence, existuje ještě extrémně tenký a řídký prstenec, který je pravděpodobně tvořený materiálem vyvrženým z&nbsp;měsíce [[Phoebe (měsíc)|Phoebe]]. Ten ale není pozorovatelný klasickými dalekohledy<ref name="yirka">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Yirka
| jméno = Bob
| url = http://phys.org/news/2015-06-saturn-outer-bigger-thought.html - Saturn's outer ring much bigger than thought
| titul = Saturn's outer ring much bigger than thought
| vydavatel = Phys.org
| datum vydání = 2015-06-11
| datum přístupu = 2015-07-14
| jazyk = anglicky
}}</ref>). Prstenec E je tvořen mikroskopickými částicemi ledu a prachu, jež jsou rozprostřeny mezi oběžné dráhy měsíců [[Mimas (měsíc)|Mimas]] a [[Titan (měsíc)|Titan]].<ref name="Hedman_2012">{{Cite journal|display-authors=etal|last1=Hedman|first1=M. M.|last2=Burns|first2=J. A.|date=2012|title=The three-dimensional structure of Saturn's E ring|journal=Icarus|volume=217|pages=322–338|doi=10.1016/j.icarus.2011.11.006|arxiv=1111.2568|bibcode=2012Icar..217..322H}}</ref>

Matematické modely ukazují, že prstenec&nbsp;E je v&nbsp;čase nestálý, měl by zaniknout mezi 10&nbsp;000 až 1&nbsp;000&nbsp;000 lety. Částice, které prstenec tvoří, tak musí být neustále doplňovány.<ref name="csa.cassini">{{Cite web|url=https://www.researchgate.net/publication/251317042_Cassini_visits_Enceladus_-_New_light_on_a_bright_world|title=Cassini visits Enceladus: New light on a bright world|last=Vittorio|first=Salvatore A.|work=Cambridge Scientific Abstracts (CSA)|publisher=CSA|date=July 2006|accessdate=April 27, 2014}}</ref> Jelikož Enceladus leží uvnitř tohoto prstence (v&nbsp;jeho nejužší, ale na částice nejbohatší části), objevovaly se již od 80.&nbsp;let 20.&nbsp;století úvahy, že by samotný Enceladus mohl být zdrojem těchto částic.<ref name="Baum 1981">{{Cite journal|title=Saturn's E ring: I. CCD observations of March 1980|journal=Icarus|date=July 1981|last=Baum|first=W. A.|last2=Kreidl|first2=T.|volume=47|pages=84–96|doi=10.1016/0019-1035(81)90093-2|url=http://adsabs.harvard.edu/abs/1981Icar...47...84B|accessdate=April 27, 2014|bibcode=1981Icar...47...84B}}</ref><ref name="Haff 1983">{{Cite journal|first=P. K.|last=Haff|first2=A.|last2=Eviatar|display-authors=etal|title=Ring and plasma: Enigmae of Enceladus|journal=Icarus|date=1983|volume=56|pages=426–438|bibcode=1983Icar...56..426H|doi=10.1016/0019-1035(83)90164-1}}</ref><ref name="ref.09459">{{Cite journal|first=Kevin D.|last=Pang|first2=Charles C.|last2=Voge|display-authors=etal|url=http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1029/JB089iB11p09459/abstract|title=The E ring of Saturn and satellite Enceladus|journal=Journal of Geophysical Research|date=1984|volume=89|page=9459|doi=10.1029/JB089iB11p09459|bibcode=1984JGR....89.9459P}}</ref><ref name="ssu.241">{{Cite book|title=Solar System Update|publisher=Springer Science|location=Berlin Heidelberg|first=Philippe|last=Blondel|first2=John|last2=Mason|date=August 23, 2006|pages=241–3|url=http://www.springer.com/us/book/9783540260561|isbn=978-3-540-37683-5|doi=10.1007/3-540-37683-6}}</ref> Tato hypotéza byla potvrzena během prvních dvou průletů americké planetární sondy ''Cassini'' uskutečněných v&nbsp;roce 2005.<ref name="Spahn">{{Cite journal|title=Cassini Dust Measurements at Enceladus and Implications for the Origin of the E ring|journal=Science|volume=311|issue=5766|pages=1416–18 |date=2006|doi=10.1126/science.1121375|pmid=16527969|bibcode=2006Sci...311.1416S|last=Spahn|first=F.|last2=Schmidt|first2=J.|display-authors=etal}}</ref><ref name="ut.12710">{{Cite news|last=Cain|first=Fraser|url=http://www.universetoday.com/12710/enceladus-is-supplying-ice-to-saturns-a-ring/|title=Enceladus is Supplying Ice to Saturn's A-Ring|work=NASA|publisher=Universe Today|date=February 5, 2008|accessdate=April 26, 2014}}</ref>

<gallery mode="packed" heights="200px">
File:E ring with Enceladus.jpg|Pohled na Enceladus vně prstence E
File:PIA17191-SaturnMoon-Enceladus-TendrilSims-20150414.jpg|Koláž dvou snímků Enceladu (a, c) uvnitř prstence E s viditelnými výtrysky mračen směsi ledu a solí společně s výsledky numerického modelování (b, d)
File:PIA17192-SaturnMoon-Enceladus-GeyserLocations-20150414.jpg|Oblast jižního pólu Enceladu s vyznačenými pozicemi nejaktivnějších gejzírů
</gallery>
[[Soubor:PIA19061-SaturnMoonEnceladus-CurtainNotDiscrete-Eruptions-20150506.jpg|náhled|střed|600px|Zatímco na fotografiích vypadají erupce na povrchu Enceladu jako místně ohraničené události, ve skutečnosti se může jednat o rozsáhlé výtrysky podél celé délky trhliny.]]

== Geologie ==

=== Útvary na povrchu ===
[[Soubor:PIA18362-SaturnMoonEnceladus-Plains-20160114.jpg|náhled|vpravo|Pohled na ledový povrch Enceladu]]
První sondou, která spatřila povrch Enceladu, byla v&nbsp;srpnu 1981 americká planetární sonda [[Voyager 2]]. Na snímcích ve vysokém rozlišení bylo rozpoznatelné, že povrch měsíce je tvořen nejméně pěti různými typy terénů; jak oblastmi výrazně posetými impaktními krátery, tak i oblastmi hladkými a tedy relativně mladými. Dále se zde nacházela místa protkaná sítí trhlin, která byla často obklopena hladkými oblastmi.<ref name="Rothery"/> Navíc byly pozorovány lineární [[extenze|extenzivní]] praskliny<ref name="cracks">{{Cite news|publisher=NASA|title=Cracks on Enceladus Open and Close under Saturn's Pull|url=http://www.nasa.gov/mission_pages/cassini/media/enceladus_cracks.html|date=May 16, 2007|first=Bill|last=Steigerwald}}</ref> a srázy. Absence významného počtu impaktních kráterů na hladkých pláních nacházejících se v&nbsp;blízkosti těchto trhlin naznačuje, že tyto oblasti jsou méně než několik [[geologický čas|stovek miliónů let staré]]. To znamená, že Enceladus musel být relativně nedávno geologicky aktivním světem, kde například kryovulkanismus či jiné procesy byly schopny významně přetvořit povrch.<ref name="Solstice">{{Cite web|url=http://saturn.jpl.nasa.gov/science/moons/enceladus/|title=Satun Moons – Enceladus|work=Cassini Solstice Mission Team|publisher=JPL/NASA|accessdate=April 26, 2014}}</ref> Obnovení povrchu mělo také za následek, že povrch utváří čerstvý, čistý led, který je schopen odrážet většinu dopadajícího slunečního záření, což z&nbsp;Enceladu činí pravděpodobně nejvíce odrazivé těleso ve [[sluneční soustava|sluneční soustavě]] s&nbsp;[[geometrické albedo|vizuálním geometrickým albedem]] 1,38.<ref name="Verbiscer et al. 2007">
{{Cite journal| doi = 10.1126/science.1134681| last1 = Verbiscer| first1 = A.| last2 = French| first2 = R.| last3 = Showalter| first3 = M.| last4 = Helfenstein| first4 = P.| title = Enceladus: Cosmic Graffiti Artist Caught in the Act| journal = Science| volume = 315| issue = 5813| page = 815| date = February 9, 2007| pmid = 17289992| bibcode = 2007Sci...315..815V| ref = harv| url = http://www.sciencemag.org/content/315/5813/815.abstract| accessdate = December 20, 2011}} (supporting online material, table S1)
</ref> Kvůli vysoké odrazivosti pak na povrchu měsíce panují extrémně nízké teploty, které se v&nbsp;noci mohou pohybovat až okolo −198&nbsp;°C. Průměrné teploty na noční straně Enceladu jsou tak nižší, než je tomu u ostatních měsíců Saturnu běžné.<ref name="Spencer"/>

Pozorování pořízená během průletů sondy Cassini ze 17.&nbsp;února, 9.&nbsp;března a 14.&nbsp;července roku 2005 umožnila spatřit povrch Enceladu v&nbsp;mnohem větším detailu, než umožnily sondy [[Voyager 1]] a [[Voyager 2|2]]. Hladké pláně pozorované již na fotografiích od sondy Voyager&nbsp;2 se na detailnějších snímcích ukázaly jako oblasti bez významnějšího množství impaktních kráterů, ale s&nbsp;množstvím hřebenů a srázů. Ve starších oblastech, které byly výrazněji poseté impaktními krátery, bylo rozpoznáno množství trhlin naznačující, že tyto oblasti musely projít výraznou extenzivní deformací poté, co krátery vznikly.<ref name="Rathbun">{{Cite journal|last=Rathbun|first=J. A.|last2=Turtle|first2=E. P.|display-authors=etal|date=2005|title=Enceladus' global geology as seen by Cassini ISS|url=http://adsabs.harvard.edu/abs/2005AGUFM.P32A..03R|journal=Eos Trans. AGU|volume=82|issue=52 (Fall Meeting Supplement), abstract P32A–03|bibcode=2005AGUFM.P32A..03R }}</ref> V&nbsp;jiných oblastech se nepodařilo objevit žádné impaktní krátery, tyto části povrchu tak musely projít kompletním přetvořením v&nbsp;geologicky nedávné době. Sonda Cassini také umožnila spatřit části povrchu, jež se nepodařilo sondám Voyager vyfotografovat v&nbsp;rozlišení umožňujícím detekovat větší povrchové útvary. Jedním z&nbsp;těchto míst byla i zvláštní oblast v&nbsp;okolí jižního pólu.<ref name="Porco Helfenstein et al. 2006"/> Všechna tato pozorování naznačovala, že vnitřek Enceladu by mohl být do dnešních dní tekutý i přes to, že takto malé těleso by mělo zcela zmrznout již před dlouhou dobou.<ref name="Solstice"/>

[[Soubor:Color map of Enceladus PIA18435 Nov. 2014 full size.jpg|náhled|800px|Barevná globální mapa Enceladu pořízená sondou Cassini, přivrácená polokoule k Saturnu je zachycena napravo]]

==== Impaktní krátery ====
Srážky různě velkých těles a s&nbsp;tím spojený vznik impaktních kráterů je na objektech sluneční soustavy běžným jevem. Většina povrchu Enceladu je tak poseta impaktními krátery o různé velikosti a o různém stupni degradace, ale také o různé četnosti výskytu.<ref name="Smith">{{Cite journal|doi=10.1126/science.215.4532.504|title=A New Look at the Saturn System: The Voyager 2 Images|date=1982|journal=Science|volume=215|pages=504–37|pmid=17771273|issue=4532|bibcode=1982Sci...215..504S|last=Smith|first=B. A.|last2=Soderblom |first2=L.|display-authors=etal}}</ref> Rozdílná četnost výskytu impaktních kráterů na povrchu (a tedy rozdílného stáří jeho částí) naznačuje, že Enceladus byl v&nbsp;historii přetvořen několikrát.<ref name="Solstice"/>

Sonda Cassini umožnila detailnější pohled na rozložení četnosti impaktních kráterů a jejich velikost, ale také odhalila, že mnoho impaktních kráterů je výrazně degradováno vlivem [[viskózní relaxace]] povrchu a pozdějším vznikem povrchových trhlin.<ref name="Turtle">{{Cite web|last=Turtle|first=E. P.|display-authors=etal|url=http://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/products/pdfs/CHARM_Turtle_050426.pdf|archiveurl=https://www.webcitation.org/5nDebNFQ5?url=http://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/products/pdfs/CHARM_Turtle_050426.pdf|archivedate=01-02-2010|format=PDF|title=Enceladus, Curiouser and Curiouser: Observations by ''Cassini's'' Imaging Science Subsystem|work=''Cassini'' CHARM Teleconference|publisher=JPL/NASA|date=April 28, 2005|access-date=04-03-2017|dead-url=ano|titul=Archivovaná kopie|datum přístupu=04-03-2017|url archivu=https://web.archive.org/web/20130501022702/http://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/products/pdfs/CHARM_Turtle_050426.pdf|datum archivace=01-05-2013}}</ref> Viskózní relaxace umožňuje [[gravitace|gravitaci]] v&nbsp;měřítkách geologického času deformovat krátery a další povrchové útvary vzniklé na povrchu tvořeným vodním ledem, čímž dochází ke změně jejich tvaru a [[topografie]] v&nbsp;čase. Rychlost, jakým tento proces probíhá, je závislý na teplotě ledu. Teplejší a tedy měkčí led je totiž snazší deformovat než tužší studený led. Impaktní krátery, které prošly viskózní relaxací mají tendenci mít do výšky vyzvednutá dna, či mít vnitřek kráteru natolik zahlazený, že se existence kráteru dá rozpoznat jen díky zachovalému okraji impaktního kráteru, nikoliv přítomností centrální deprese. Ukázkovým příkladem takovéto změny na Enceladu je kráter [[Dunyazad (kráter)|Dunyazad]].<ref name="Se-4">{{Cite web|title=Shahrazad (Se-4)|work=PIA12783: The Enceladus Atlas|publisher=NASA/Cassini Imaging Team|url=http://photojournal.jpl.nasa.gov/figures/PIA12783_full_5.jpg|accessdate=February 4, 2012}}</ref>

==== Tektonické útvary ====
[[Soubor:Enceladus PIA06191.jpg|náhled|vlevo|Pohled na oblast Enceladu, která svým vzhledem připomíná povrch měsíce Europy. Uprostřed se nachází síť prasklin zvaná [[Labtayt Sulci]], v&nbsp;levé dolní části jsou pak útvary [[Ebony dorsa|Ebony]] a [[Cufa dorsa]]. Snímek pořídila sonda Cassini v&nbsp;roce 2005]]

Sonda Voyager&nbsp;2 objevila řadu útvarů na Enceladu vzniklých tektonickými procesy. Jednalo se například o smykové plochy a pásy rýh či hřebenů.<ref name="Rothery"/> Údaje pořízené sondou Cassini následně naznačily, že hlavním důvodem deformace povrchu Enceladu je [[tektonismus]]. Na povrchu byly objeveny i zvláštní kaňony, tzv. [[rift]]y, které mohou být až 200&nbsp;kilometrů dlouhé, 5 až 10&nbsp;kilometrů široké a okolo 1&nbsp;kilometru hluboké. Tyto útvary musí být geologicky velmi mladé, protože protínají jiné povrchové tektonické útvary a protože mají ostrý topografický profil s&nbsp;výraznými [[výchoz]]y podél stěny útesů, což naznačuje, že ještě nebyly výrazněji erodovány.<ref name="LPS 2006">{{Cite conference|display-authors=etal|last=Helfenstein|first=P.|last2=Thomas|first2=P. C.|title=Patterns of fracture and tectonic convergence near the south pole of Enceladus|url=http://www.lpi.usra.edu/meetings/lpsc2006/pdf/2182.pdf|format=PDF|conference=Lunar and Planetary Science XXXVII (2006)}}</ref>

Důkazy o tektonické aktivitě na Enceladu nabízejí i oblasti tvořené zakřivenými pásy rýh a hřebenů. Tyto pásy, jež byly prvně pozorovány sondou Voyager&nbsp;2, od sebe často oddělují hladké pláně a oblasti výrazně poznamenané impaktními krátery.<ref name="Rothery"/> Rýhované oblasti, jako například ''[[Samarkand Sulci]]'', připomínají svým vzhledem zdánlivě některá místa na povrchu měsíce [[Ganymede|Ganymedu]]. Nicméně oproti nim je jejich rozložení složitější. Většinou tak nevytváří sady rovnoběžných pásů, ale spíše sady nahodile prohnutých útvarů. Navíc se sondě Cassini povedlo v&nbsp;oblasti ''Samarkand Sulci'' pozorovat i tmavé oblasti (125 a 750&nbsp;metrů široké) ležící rovnoběžně od rovných zlomů. Ty byly později interpretovány jako malé deprese vzniklé kolapsem ledového povrchu vystaveného změně [[Mechanické napětí|napětí]] kůry.<ref name="Turtle"/>

Vyjma těchto útvarů se na Enceladu vyskytují i další typy tektonických poruch. Mnoho těchto prasklin se nachází v&nbsp;oblastech s&nbsp;množstvím impaktních kráterů. Předpokládá se, že praskliny sahají do hloubky pouze několika stovek metrů.<ref name="Turtle"/><ref>{{Cite conference|last=Barnash|first=A. N.|display-authors=etal|date=2006|url=http://adsabs.harvard.edu/abs/2006DPS....38.2406B|title=Interactions Between Impact Craters and Tectonic Fractures on Enceladus|work=Bulletin of the American Astronomical Society|volume=38|issue=3, presentation no. 24.06|page=522}}</ref> Dalším příkladem jsou lineární rýhy poprvé pozorované sondou Voyager&nbsp;2 a později v&nbsp;mnohem lepším rozlišení sondou Cassini. Tyto lineární rýhy představují jedny z&nbsp;nejmladších útvarů, které se na povrchu Enceladu nachází. Toto tvrzení ale neplatí beze zbytku pro všechny. [[stratigrafie|Stratigrafická]] pozice některých totiž naznačuje, že mohou být i velice staré. Dalšími pozorovanými tektonickými útvary jsou hřebeny dosahující výšky až 1&nbsp;kilometru. Nicméně nejsou tak časté jako v&nbsp;případě Jupiterova měsíce [[Europa (měsíc)|Europy]]. S&nbsp; ohledem na tyto útvary a na rozsah přetvoření povrchu Enceladu je tak očividné, že tektonické procesy hrály významnou roli po většinu doby existence měsíce.<ref name="LPS 2006"/>

==== Hladké pláně ====
Sonda Voyager&nbsp;2 pozorovala dvě oblasti tvořené hladkými pláněmi s&nbsp;relativně plochým [[reliéf (geografie)|reliéfem]] a relativně malým počtem impaktních kráterů (ve srovnání s&nbsp;jinými oblastmi silně posetými impaktními krátery). To naznačuje, že tyto oblasti jsou relativně mladé.<ref name="Smith"/> V&nbsp;oblasti ''[[Sarandib Planitia]]'' se dokonce na základě tehdejších snímků nepodařilo objevit žádný impaktní kráter. V&nbsp;jiné oblasti ležící jihozápadně od ''Sarandib Planitia'' se nachází řada vzájemně se protínajících trhlin. Sonda Cassini tyto oblasti nasnímala s&nbsp;mnohem lepším rozlišením, což umožnilo zjistit, že se zde nacházejí nízké hřebeny a trhliny pravděpodobně vzniklé [[střihové napětí|střihovým napětím]].<ref name="Turtle"/> Snímky ve vysokém rozlišení oblasti ''Sarandib Planitia'' pak odhalily pouze malý počet impaktních kráterů, což naznačilo, že jednotka je stará buď přes 170&nbsp;miliónů, nebo 3,7&nbsp;miliardy let. Rozptyl stáří je dán závislostí předpokládané četnosti srážek Enceladu s&nbsp;okolními tělesy.<ref name="Porco Helfenstein et al. 2006"/>

V&nbsp;podstatě globální pokrytí povrchu Enceladu fotografiemi získanými sondou Cassini umožnilo objevit další hladké pláně na povrchu měsíce. Většina z&nbsp;nich se nachází na polokouli přivrácené po směru oběžné dráhy měsíce. V&nbsp;této oblasti, která leží na opačné straně Enceladu než oblasti ''[[Sarandib Planitiae|Sarandib]]'' a ''[[Diyar Planitiae]]'', je povrch posetý sítí mělkých propadlin a nízkých hřebenů, tvarem podobných deformacím známým z&nbsp;oblasti jižního pólu. Naznačuje to tak, že jejich vhled je ovlivněn slapovým působením Saturnu na Enceladus.<ref name="Pappalardo">{{Cite journal|last=Nimmo|first=F.|last2=Pappalardo|first2=R. T.|date=2006|title=Diapir-induced reorientation of Saturn's moon Enceladus|journal=Nature|volume=441|issue=7093|pages=614–16|doi=10.1038/nature04821|pmid=16738654|bibcode=2006Natur.441..614N}}</ref>

==== Oblast jižního pólu ====
Snímky pořízené sondou Cassini během průletu ze dne 14.&nbsp;července 2005 odhalily zvláštní tektonicky deformovanou oblast obklopující jižní pól měsíce. Tato oblast, která se rozkládá od pólu až k 60°&nbsp;jižní šířky, je pokryta tektonickými prasklinami a hřebeny.<ref name="Porco Helfenstein et al. 2006"/><ref name="Ciclops1223">{{Cite web|url=http://ciclops.org/view.php?id=1223|title=Enceladus in False Color|publisher=Cassini Imaging|date=July 26, 2005|accessdate=March 22, 2006|titul=Archivovaná kopie|datum přístupu=2017-03-04|url archivu=https://web.archive.org/web/20060309110455/http://ciclops.org/view.php?id=1223|datum archivace=2006-03-09|nedostupné=ano}}</ref> Současně se zde nachází jen minimum impaktních kráterů, což naznačuje, že se jedná nejenom o nejmladší část povrchu Enceladu, ale i o nejmladší povrch na jakémkoliv středně velkém ledovém měsíci sluneční soustavy. Odhady stáří na základě modelování pravděpodobnosti vzniku impaktních kráterů naznačují, že tato oblast by mohla být mladší než 500&nbsp;000 let.<ref name="Porco Helfenstein et al. 2006"/> Poblíž středu této oblasti se nachází čtyři rozsáhlé praskliny ohraničené hřbety, které se neoficiálně označují jako ''tygří pruhy''. Zdá se, že se jedná o nejmladší útvary v&nbsp;této oblasti. Jejich okolí tvoří mentolově zelený vodní led (jedná se o falešnou barvu viditelnou na infračervených snímcích), který je možné spatřit na výchozech a na stěnách prasklin.<ref name="Ciclops1223"/> Naproti tomu okolní hladké pláně jsou pokryty „modrým“ ledem, což napovídá, že je oblast natolik mladá, že nestihla být ještě pokryta ledovými částicemi dopadajícími zpět na povrch z&nbsp;prstence&nbsp;E. Výsledky pořízené spektrometrem pro viditelné a infračervené pásmo (tzv. VIMS) naznačují, že nazelenalý materiál obklopující tygří pruhy je chemicky odlišný od zbytku povrchu měsíce. Uvnitř pruhů detekoval VIMS krystalický vodní led svědčící o tom, že by tento materiál mohl být mladší než 1&nbsp;000&nbsp;let (či by alternativně mohl být teplotně pozměněn v&nbsp;nedávné minulosti).<ref name="VIMS_PR">{{Cite web|url=http://www.nasa.gov/mission_pages/cassini/media/cassini-083005.html|title=Cassini Finds Enceladus Tiger Stripes Are Really Cubs|work=NASA.gov|publisher=NASA|date=August 30, 2005|accessdate=April 3, 2014}}</ref> VIMS taktéž detekoval jednoduché organické sloučeniny v&nbsp;oblasti tygřích pruhů, které nebyly prozatím detekovány nikde jinde na povrchu Enceladu.<ref name="Brown">{{Cite journal|date=2006|title=Composition and Physical Properties of Enceladus' Surface|journal=Science|volume=311|issue=5766|pages=1425–28|doi=10.1126/science.1121031|pmid=16527972|bibcode=2006Sci...311.1425B|last=Brown|first=R. H.|last2=Clark |first2=R. N.|displayauthors=etal}}</ref> Při průletu ze dne 14.&nbsp;července 2005 byla jedna oblast charakterizovaná přítomností „modrého“ ledu nafocena ve vysokém detailu, což umožnilo odhalit, že oblast byla významně tektonicky deformována a že je pokryta kameny o velikosti desítek až stovek metrů.<ref name="Ciclops1250">{{Cite web|url=http://ciclops.org/view.php?id=1250|title=Boulder-Strewn Surface|publisher=Cassini Imaging|date=July 26, 2005|accessdate=March 26, 2006|titul=Archivovaná kopie|datum přístupu=2017-03-04|url archivu=https://web.archive.org/web/20130511074838/http://www.ciclops.org/view.php?id=1250|datum archivace=2013-05-11|nedostupné=ano}}</ref>

[[Soubor:PIA18366-SaturnMoon-Enceladus-Yshaped-20160215.jpg|náhled|Hřbet ve tvaru písmene Y, snímek z 15.&nbsp;února 2016]]

Hranice jižní polární oblasti je ohraničena souborem rovnoběžných hřbetů a údolí ve tvaru Y a V. Tvar, orientace a pozice těchto útvarů naznačuje, že vznikly vlivem celkové změny tvaru měsíce Enceladu. K&nbsp;roku 2006 existovaly dvě hlavní teorie vysvětlující jejich vznik. Obě dvě předpokládají, že oběžná dráha Enceladu se posunula blíže k&nbsp;Saturnu, čímž došlo ke zrychlení rotace měsíce. Následkem toho bylo buď zploštění měsíce<ref name="Porco Helfenstein et al. 2006"/> nebo nárůst množství teplého, méně hustého materiálu uvnitř Enceladu, který se následně začal pohybovat směrem k&nbsp;jižnímu pólu měsíce.<ref name="Pappalardo"/> Následkem toho se tvar měsíce pokoušel této nové situaci přizpůsobit. Problémem této představy je, že jak jižní oblast v&nbsp;okolí pólu, tak i severní oblast by měly mít podobné tektonické deformace, což ale nepozorujeme.<ref name="Porco Helfenstein et al. 2006"/> Nicméně oblast v&nbsp;okolí severního pólu je silně poseta impaktními krátery, je tedy mnohem starší. To napovídá, že by mohla být i značně tlustší.<ref name="Smith"/> Nabízí se tak možnost, že právě rozdílná tloušťka litosféry měsíce by mohla být jedním z vysvětlení rozdílnosti ve vzhledu severní a jižní polokoule.<ref name="Porco Helfenstein et al. 2006"/>

=== Vnitřní stavba ===
[[Soubor:Enceladus Roll.jpg|náhled|vlevo|Model vnitřní stavby Enceladu: silikátové jádro (hnědě), plášť bohatý na vodní led (bíle), předpokládaný výstup teplejšího materiálu, tzv. diapir, pod jižním pólem (znázorněn červeně a žlutě)<ref name="Pappalardo"/>]]

Před misí ''Cassini'' jsme věděli jen velmi málo o tom, jak vypadá vnitřní stavba Enceladu. To se změnilo s&nbsp;průlety sondy Cassini, které poskytly jak přesné informace o hmotnosti a tvaru měsíce, tak i detailní fotografie povrchu a řadu geofyzikálních měření.<ref name="esa.usea">{{Cite web|url=http://www.esa.int/Our_Activities/Space_Science/Cassini-Huygens/Icy_moon_Enceladus_has_underground_sea|title=Icy moon Enceladus has underground sea|publisher=ESA|date=April 3, 2014|accessdate=April 30, 2014}}</ref><ref name="aas.44">{{Cite conference|display-authors=etal|last=Tajeddine|first=R.|last2=Lainey|first2=V.|date=October 2012|title=Mimas and Enceladus: Formation and interior structure from astrometric reduction of Cassini images|bibcode=2012DPS....4411203T|conference=American Astronomical Society, DPS meeting #44, #112.03}}</ref>

První přibližné určení hmotnosti se podařilo provést na základě průletů sond Voyager, což nám dalo šanci odhadnout, že Enceladus musí být tvořen téměř kompletně z&nbsp;vodního ledu.<ref name="Rothery"/> Nicméně na základě gravitačního působení Enceladu na sondu Cassini bylo možné určit hmotnost měsíce mnohem přesněji a tím i zpřesnit odhady jeho hustoty. Došlo tak k&nbsp;navýšení vypočítané hustoty Enceladu na 1,61&nbsp;[[gram|g]]/cm<sup>3</sup>.<ref name="Porco Helfenstein et al. 2006"/> To je více, než je hustota ostatních středně velkých ledových měsíců Saturnu. Naznačuje to, že Enceladus obsahuje větší zastoupení [[Křemičitany|silikátů]] a železa ve svém nitru.

Vědci navrhli, že měsíc [[Iapetus (měsíc)|Iapetus]] a další ledové měsíce Saturnu včetně Enceladu vznikly relativně krátce po zformování prachového mračna, ze kterého vznikl Saturn, což se projevilo ve vysokém zastoupení [[radionuklid]]ů s&nbsp;[[poločas přeměny|krátkým poločasem rozpadu]] v&nbsp;jejich nitru.<ref name="Castillo1">{{Cite journal|last=Castillo|first=J. C.|last2=Matson |first2=D. L.|display-authors=etal|date=2005|title=<sup>26</sup>Al in the Saturnian System&nbsp;– New Interior Models for the Saturnian satellites|url=http://adsabs.harvard.edu/abs/2005AGUFM.P32A..01C|work=Eos Transactions AGU|volume=82|issue=52 (Fall Meeting Supplement), abstract P32A–01|page=1|bibcode=2005AGUFM.P32A..01C}}</ref> Tyto radionuklidy (jako například [[hliník|Al]]-26 a [[železo]]-60, mají krátkou životnost, během které ale produkují relativně rychle velké množství [[teplo|tepla]]. Bez zastoupení těchto radionuklidů s&nbsp;krátkou životností, které tak doplnily produkcí tepla radionuklidy s&nbsp;dlouhým poločasem rozpadu, by Enceladus neměl dostatek tepla pro zabránění rychlého zamrznutí.<ref name="Castillo2">{{Cite conference|last=Castillo|first=J. C.|last2=Matson|first2=D. L.|display-authors=etal|date=2006|url=http://www.lpi.usra.edu/meetings/lpsc2006/pdf/2200.pdf|format=PDF|title=A New Understanding of the Internal Evolution of Saturnian Icy Satellites from Cassini Observations|conference=37th Annual Lunar and Planetary Science Conference, Abstract 2200}}</ref> S&nbsp;ohledem na relativně vysoký podíl hornin ve stavbě Enceladu odrážející se ve vysokém obohacení právě o <sup>26</sup>Al a <sup>60</sup>Fe se předpokládá, že měsíc prošel vnitřní diferenciací, během které vznikl ledový plášť a kamenité jádro.<ref name="Schubert2007">{{Cite journal|doi=10.1016/j.icarus.2006.12.012|title=Enceladus: Present internal structure and differentiation by early and long-term radiogenic heating|date=2007|last=Schubert|first=G.|last2=Anderson|first2=J.|display-authors=etal|journal=Icarus|volume=188|issue=2|pages=345–55|bibcode=2007Icar..188..345S}}</ref> Následné teplo uvolňované radioaktivním rozpadem prvků s&nbsp;dlouhým poločasem rozpadu v&nbsp;kombinaci s&nbsp;teplem vznikajícím během slapového zahřívání mohlo zvýšit teplotu jádra až na 1&nbsp;000&nbsp;K, což by stačilo k&nbsp;roztavení vnitřního ledového pláště. Nicméně k&nbsp;tomu, aby byl Enceladus stále aktivní, část jádra měsíce musí být roztavená a schopna tak pohybu při působení slapových sil Saturnu. Slapové zahřívání, ať už způsobené rezonancí s&nbsp;Dione nebo librací měsíce, by mohlo stále udržovat tyto horké oblasti v&nbsp;jádře a tak umožňovat současnou geologickou aktivitu.<ref name="Harvard 2008"/><ref name="Matson">{{Cite web|last=Matson|first=D. L.|display-authors=etal|date=2006|url=http://www.lpi.usra.edu/meetings/lpsc2006/pdf/2219.pdf|format=PDF|title=Enceladus' Interior and Geysers&nbsp;– Possibility for Hydrothermal Geometry and N<sub>2</sub> Production|work=37th Annual Lunar and Planetary Science Conference, abstract|page=2219}}</ref>

Současný tvar měsíce napovídá, že Enceladus není v&nbsp;hydrostatické rovnováze. Měsíc tak nejspíše dříve rotoval rychleji než dnes.<ref name="Schubert2007"/> Gravitační měření provedená sondou Cassini ukázala, že hustota jádra je nízká, což napovídá, že se v&nbsp;jádře vyskytuje vyjma silikátových hornin i voda.<ref name="Taubner et al. 2014">
{{Citation | author=Taubner R. S. | author2=Leitner J. J. | author3=Firneis M. G. | author4=Hitzenberg, R. |title=Including Cassini gravity measurements from the flyby E9, E12, E19 into interior structure models of Enceladus. Presented at EPSC 2014-676 | journal=European Planetary Science Congress 2014 | volume=9 | pages=EPSC2014–676 |date=April 2014 |bibcode=2014EPSC....9..676T }}</ref>

==== Podpovrchový vodní oceán ====
[[Soubor:PIA19058-SaturnMoon-Enceladus-PossibleHydrothermalActivity-ArtistConcept-20150311.jpg|náhled|Umělecká představa možné hydrotermální aktivity na dně oceánu na Enceladu.<ref>{{Cite journal|last1=Hsu|first1=Hsiang-Wen|last2=Postberg|first2=Frank|display-authors=etal|title=Ongoing hydrothermal activities within Enceladus|journal=Nature|date=March 11, 2015|volume=519|issue=7542|pages=207–10|doi=10.1038/nature14262|bibcode=2015Natur.519..207H}}</ref>]]
[[Soubor:PIA19656-SaturnMoon-Enceladus-Ocean-ArtConcept-20150915.jpg|náhled|vpravo|Umělecká představa globálního podpovrchového oceánu kapalné vody<ref name="NASA-20140403" /><ref name="SCI-20140404"/>]]Důkazy o přítomnosti kapalné vody pod povrchem Enceladu se začaly hromadit od roku 2005, kdy vědci objevili mračna obsahující vodní páru vznášející se nad oblastí jižního pólu měsíce,<ref name="Porco Helfenstein et al. 2006"/><ref name="rain">{{Cite web|url=http://www.esa.int/Our_Activities/Space_Science/Herschel/Enceladus_rains_water_onto_Saturn|title=Enceladus rains water onto Saturn|publisher=[[European Space Agency]]|date=2011|accessdate=January 14, 2015}}</ref> která jsou vyvrhována z&nbsp;povrchu do okolního prostoru rychlostí až 2&nbsp;189&nbsp;km/h<ref name="news9.9422981">{{Cite news|agency=The Associated Press|title=Astronomers find hints of water on Saturn moon|url=http://www.news9.com/story/9422981/astronomers-find-hints-of-water-on-saturn-moon?redirected=true|work=News9.com|date=November 27, 2008|accessdate=September 15, 2011}}</ref> a v&nbsp;množství okolo 250&nbsp;kg/s.<ref name="rain"/> Krátce poté, v&nbsp;roce 2006, sonda Cassini odhalila, že Enceladus je zdrojem částic Saturnova prstence&nbsp;E.<ref name="Porco Helfenstein et al. 2006"/><ref name="Spahn"/> Při průzkumu povrchu měsíce bylo objeveno, že povrch v&nbsp;blízkosti tygřích pruhů je nerovnoměrně pokryt částečkami solí, kdežto materiál prstence&nbsp;E je tvořen převážně krystalky vodního ledu. To je dáno tím, že částice soli jsou těžší, takže nemohou tak snadno uniknout z&nbsp;gravitačního působení měsíce.<ref name="Postberg2011">{{Cite journal|last1=Postberg|first1=F.|last2=Schmidt|first2=J.|display-authors=etal|title=A salt-water reservoir as the source of a compositionally stratified plume on Enceladus|doi=10.1038/nature10175|journal=Nature|volume=474|issue=7353|pages=620–2|year=2011|pmid=21697830|bibcode=2011Natur.474..620P }}</ref> Přítomnost solí tak ale naznačuje, že se pod povrchem nachází slaný oceán kapalné vody.<ref name="space.090624">{{Cite web|url=http://www.space.com/scienceastronomy/090624-enceladus-ocean.html|title=Ocean Hidden Inside Saturn's Moon|publisher=Space.com|date=June 24, 2009|accessdate=January 14, 2015}}</ref> Sondě Cassini se taktéž podařilo v&nbsp;mračnech objevit známky jednoduchých organických sloučenin.<ref name="Postberg2011"/><ref name="esa.037PG">{{Cite web|url=http://www.esa.int/esaSC/SEMSZ2037PG_index_0.html|title=''Cassini'' samples the icy spray of Enceladus' water plumes|publisher=ESA|date=2011}}</ref>

Gravimetrická data z&nbsp;prosince 2010 pořízená během průletu sondy Cassini nad Enceladem ukázala, že se pod zmrzlým povrchem měsíce pravděpodobně nachází oceán kapalné vody situovaný pod oblastí jižního pólu.<ref name="NASA-20140403">{{Cite web|last=Platt|first=Jane|last2=Bell|first2=Brian|title=NASA Space Assets Detect Ocean inside Saturn Moon|url=http://www.jpl.nasa.gov/news/news.php?release=2014-103|work=NASA|date=April 3, 2014|accessdate=April 3, 2014}}</ref><ref name="Witze2014">{{Cite journal|doi=10.1038/nature.2014.14985|title=Icy Enceladus hides a watery ocean|url=http://www.nature.com/news/icy-enceladus-hides-a-watery-ocean-1.14985|journal=Nature|date=April 3, 2014|last1=Witze|first1=A.}}</ref><ref name="SCI-20140404">{{Cite journal|last=Iess|first=L.|last2=Stevenson|first2=D. J.|display-authors=etal|title=The Gravity Field and Interior Structure of Enceladus|url=http://www.sciencemag.org/content/344/6179/78|journal=Science|volume=344|number=6179|pages=78–80|doi=10.1126/science.1250551|date=April 4, 2014|accessdate=April 3, 2014|bibcode=2014Sci...344...78I}}</ref><ref name="Ocean Apr 2014">{{Cite news|last=Amos|first=Jonathan|url=http://www.bbc.com/news/science-environment-26872184|title=Saturn's Enceladus moon hides 'great lake' of water|work=BBC News|date=April 3, 2014|accessdate=April 7, 2014}}</ref> Oceán by se měl nacházet nejspíše pod 30 až 40&nbsp;kilometry ledu a jeho mocnost by měla být minimálně 10&nbsp;kilometrů v&nbsp;oblasti jižního pólu.<ref name="NASA-20140403"/><ref name="Guardian-20140403">{{Cite web|last=Sample|first=Ian|title=Ocean discovered on Enceladus may be best place to look for alien life|url=http://www.theguardian.com/science/2014/apr/03/ocean-enceladus-alien-life-water-saturn-moon|publisher=The Guardian|date=April 3, 2014|accessdate=April 3, 2014}}</ref>

Měření librace Enceladu naznačuje, že je celá ledová kůra měsíce oddělena od kamenitého jádra měsíce, což napovídá, že podpovrchové těleso kapalné vody má globální charakter.<ref name=global>{{Cite web|title=Cassini finds global ocean in Saturn's moon Enceladus|url=http://www.astronomy.com/news/2015/09/cassini-finds-global-ocean-in-saturns-moon-enceladus|publisher=Astronomy|accessdate=September 15, 2015}}</ref> Míra librace (0,120° ± 0,014°) naznačuje hloubku tohoto globálního oceánu mezi 26 a 31&nbsp;kilometry.<ref>{{Cite journal|title=Enceladus's measured physical libration requires a global subsurface ocean|url=http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0019103515003899|journal=Icarus|doi=10.1016/j.icarus.2015.08.037|first=P. C.|last=Thomas|first2=R.|last2=Tajeddine|display-authors=etal|arxiv=1509.07555|bibcode=2016Icar..264...37T|volume=264|pages=37–47}}</ref><ref name='NASA-Global'>{{Cite web|title=Cassini Finds Global Ocean in Saturn's Moon Enceladus|url=http://www.nasa.gov/press-release/cassini-finds-global-ocean-in-saturns-moon-enceladus|accessdate=September 17, 2015}}</ref><ref name=sciam>{{Cite web|title=Cassini Confirms a Global Ocean on Saturn's Moon Enceladus|url=http://blogs.scientificamerican.com/observations/cassini-confirms-a-global-ocean-on-saturn-s-moon-enceladus/|accessdate=September 17, 2015|first=Lee|last=Billings}}</ref><ref>{{Cite web|title=Under Saturnian moon's icy crust lies a 'global' ocean {{!}} Cornell Chronicle|url=http://www.news.cornell.edu/stories/2015/09/under-saturnian-moons-icy-crust-lies-global-ocean|work=Cornell University|accessdate=September 17, 2015}}</ref> Pro srovnání oceán na Zemi má průměrnou hloubku 3,7 kilometru.<ref name=sciam/>

Odhaduje se, že oceán je tvořen slanou vodou (-Na, -Cl, -CO<sub>3</sub>) a že je výrazně zásaditý (hodnota [[pH]] 11 až 12).<ref name="pH 2015">{{Cite journal|title=The pH of Enceladus' ocean|journal=Geochimica et Cosmochimica Acta|date=April 16, 2015|last=R. Glein|first=Christopher|last2=Baross|first2=John A.|display-authors=etal|doi=10.1016/j.gca.2015.04.017|url=http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0016703715002239|accessdate=May 8, 2015|arxiv=1502.01946|bibcode=2015GeCoA.162..202G|volume=162|pages=202–19}}</ref><ref name="Glein 2015">{{Cite conference|last=Glein|first=C. R.|last2=Baross|first2=J. A.|display-authors=etal|title=The chemistry of Enceladus' ocean from a convergence of Cassini data and theoretical geochemistry|url=http://www.hou.usra.edu/meetings/lpsc2015/pdf/1685.pdf|format=PDF|conference=46th Lunar and Planetary Science Conference 2015|date=March 26, 2015}}</ref> Vysoká hodnota pH je vysvětlována jako důsledek [[serpentinizace]] [[chondrit]]ických hornin, což vede ke vzniku molekul H<sub>2</sub>, významného geochemického zdroje energie, který by mohl podporovat jak abiotickou, tak i biologickou syntézu organických molekul shodných s&nbsp;těmi, které byly detekovány v&nbsp;mračnech vyvrhovaných gejzíry nad povrch Enceladu.<ref name="pH 2015"/><ref name="Wall">{{Cite news|last=Wall|first=Mike|url=http://www.space.com/29334-enceladus-ocean-energy-source-life.html|title=Ocean on Saturn Moon Enceladus May Have Potential Energy Source to Support Life|work=Space.com|date=May 7, 2015|accessdate=May 8, 2015}}</ref>

=== Mračna nad jižním pólem ===
{{Viz též|Kryovulkanismus}}
[[Soubor:Enceladus Cold Geyser Model.svg|náhled|vlevo|Jedno z možných schémat průběhu [[kryovulkanismus|kryovulkanismu]] na Enceladu]]

Po průletu sond Voyager okolo Enceladu na počátku 80.&nbsp;let 20.&nbsp;století se začali vědci domnívat na základě mladého vzhledu povrchu měsíce a jeho vysoké odrazivosti, že by se mohlo jednat o geologicky aktivní těleso.<ref name="Rothery"/> Současně si povšimli, že měsíc se nachází v&nbsp;nejužší, ale na částice nejbohatší části prstence&nbsp;E, což je vedlo k&nbsp;úvaze, že by měsíc mohl být zdrojem tohoto materiálu za pomoci vyvrhování vodní páry do vesmírného prostoru.<ref name="Baum 1981"/><ref name="Haff 1983"/> Tento předpoklad se potvrdil na základě dat získaných sondou Cassini, když byla na snímcích kamery ISS v&nbsp;lednu a únoru 2005<ref name="Porco Helfenstein et al. 2006"/> zachycena mračna směsi ledu a dalších látek aktivního kryovulkanismu, zvláštní formy sopečné činnosti, během které není na povrch vyvrhované magma tvořené silikáty, ale směs vody a různých látek. Během prvního pozorování mračen vyvstala otázka, jestli se nejedná o artefakt vzniklý během pořízení snímku, nicméně na základě údajů z&nbsp;magnetometru z&nbsp;února 2005 bylo zjištěno, že mračna představují skutečné objekty. Magnetometr zaznamenal nárůst intenzity iontových cyklotronových vln v&nbsp;okolí Enceladu. Tyto vlny jsou produkovány vlivem interakce ionizovaných částic s&nbsp;magnetickým polem a jejich frekvence může být použita k&nbsp;určení chemického složení ionizovaného plynu, v&nbsp;tomto případě vodní páry.<ref name="Dougherty">{{Cite journal|doi=10.1126/science.1120985|title=Identification of a Dynamic Atmosphere at Enceladus with the Cassini Magnetometer|date=2006|journal=Science|volume=311|pages=1406–9|pmid=16527966|issue=5766|bibcode=2006Sci...311.1406D|last=Dougherty|first=M. K.|last2=Khurana|first2=K. K.|display-authors=etal}}</ref> Následující průlety pak umožnily zjistit, že hustota atmosféry Enceladu klesá se vzdáleností od jižního pólu.<ref name="Dougherty"/>

[[Soubor:Enceladus plume molecules.jpg|náhled|vpravo|Chemické složení mračen vznášejících se nad povrchem Enceladu]]

Shodou náhod se sondě Cassini podařilo 14.&nbsp;června 2005 proletět skrze mračno vyvržených plynů, což umožnilo řadě instrumentů provést detailní měření jeho složení. Zjistilo se, že mračno tvoří hlavně vodní pára společně s dusíkem, metanem a oxidem uhličitým.<ref name="Waite">{{Cite journal|doi=10.1126/science.1121290|title=Cassini Ion and Neutral Mass Spectrometer: Enceladus Plume Composition and Structure|date=2006|journal=Science|volume=311|pages=1419–22|pmid=16527970|issue=5766|bibcode=2006Sci...311.1419W|last1=Waite|first1=J. H.|last2=Combi|first2=M. R.|display-authors=etal}}</ref> Současně se podařilo potvrdit, že koncentrace částic významně narůstá směrem k Enceladu, což potvrdilo, že tento měsíc je zdrojem těchto částic tvořících prstenec E.<ref name="Spahn"/> Analýza dat následně potvrdila, že mračno tvořené hlavně vodní párou, kterým sonda Cassini proletěla, je výsledkem povrchových projevů kryovulkanismu odehrávajícího se v&nbsp;okolí jižního pólu.<ref name="JPL619">{{Cite web| url=http://www.jpl.nasa.gov/news/news.php?release=2005-171 |title=NASA's Cassini Images Reveal Spectacular Evidence of an Active Moon| publisher=JPL/NASA| date=December 5, 2005| accessdate=May 4, 2016}}</ref>

[[Soubor:PIA19059-SaturnMoon-Enceladus-OceanMethane-20150311.png|náhled|vlevo|Možný původ metanu nalezeného v mračnech]]

Přímé pozorování gejzírů, ze kterých se do okolí dostávají nad jižním pólem mračna, se sondě Cassini podařilo uskutečnit v&nbsp;listopadu 2005.<ref name="E ring 2006"/><ref name="Porco Helfenstein et al. 2006"/> (Nicméně samotná mračna byla zachycena na fotografiích již v&nbsp;lednu a únoru tohoto roku. Bylo ale potřeba zjistit, jestli se nejedná o umělý jev způsobený odleskem slunce na čočce kamery<ref name="Ciclops1652">{{Cite web|url=http://ciclops.org/view.php?id=1652|title=Spray Above Enceladus|publisher=Cassini Imaging|accessdate=March 22, 2005|titul=Archivovaná kopie|datum přístupu=2017-03-04|url archivu=https://web.archive.org/web/20060225074236/http://ciclops.org/view.php?id=1652|datum archivace=2006-02-25|nedostupné=ano}}</ref>). Na listopadových fotografiích se pak podařilo rozpoznat jednotlivé výtrysky materiálu pravděpodobně pocházejících z&nbsp;několika zdrojů.<ref name="JPL619"/> Podařilo se i určit, že částice se pohybují střední rychlostí 1,25±0,1&nbsp;km/s.<ref name="perry2846">{{Cite conference |last=Perry |first= M. E. |last2= Teolis |first2=B. D. |last3=Grimes |first3=J. |display-authors=etal |title=Direct Measurement of the Velocity of the Enceladus Vapor Plumes |url=http://www.hou.usra.edu/meetings/lpsc2016/pdf/2846.pdf |format=PDF |conference=47th Lunar and Planetary Science Conference |place=The Woodlands, Texas |date=March 21, 2016 |page=2846 }}</ref>

Další poznatky přinesl průlet z 12.&nbsp;března 2008, který odhalil chemické složení mračen. Bylo zjištěno, že se v&nbsp;mračnu vyskytují jednoduché uhlovodíky, jako například [[Methan|metan]], [[propan]], [[acetylén]] a [[formaldehyd]].<ref name="space.5179">{{Cite news|last=Mosher|first=Dave|url=http://www.space.com/5179-seeds-life-saturn.html|title=Seeds of Life Found Near Saturn|work=Space.com|date=March 26, 2014|accessdate=April 9, 2014}}</ref><ref name="PR03262008">{{Cite web|url=http://www.nasa.gov/mission_pages/cassini/media/cassini-20080326.html|title=Cassini Tastes Organic Material at Saturn's Geyser Moon|publisher=NASA|date=March 26, 2008|accessdate=March 26, 2008}}</ref> Složení mračen se tak velice podobalo chemickému složení většiny pozorovaných komet.<ref name="PR03262008"/>
[[Soubor:Fountains of Enceladus PIA07758.jpg|Mračna stoupající z povrchu Enceladu zásobují materiálem Prstenec E|náhled]]
[[Soubor:False color Cassini image of jets in the southern hemisphere of Enceladus.jpg|Snímek v [[Nepravé barvy|nepravých barvách]] pořízený sondou Cassini ukazuje výtrysky materiálu z povrchu měsíce|náhled]]
Kombinovaná analýza pořízených snímků, hmotnostní spektrometrie a magnetosférických dat naznačila, že mračna vystupují z&nbsp;natlakovaných podpovrchových prostor podobající se prostorám pod pozemskými [[gejzír]]y,<ref name="Porco Helfenstein et al. 2006"/> nicméně s tím, že mechanismus, který pohání a udržuje erupce zůstal nejasný.<ref>{{Cite journal |title=Sustained eruptions on Enceladus explained by turbulent dissipation in tiger stripes |journal=Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America |date=January 29, 2016 |last=Kite |first=Edwin S. |last2=Rubin |first2=Allan M. |volume=113 |issue=15 |doi=10.1073/pnas.1520507113}}</ref> Bylo zjištěno, že síla erupcí se v&nbsp;čase mění v&nbsp;závislosti na pozici Enceladu během oběhu okolo Saturnu. Mračna jsou přibližně čtyřikrát jasnější, když je Enceladus nejdále od Saturnu než když je k&nbsp;němu nejblíže.<ref name="Spotts2013">{{Cite web| last=Spotts|first=P.| title=What's going on inside Saturn moon? Geysers offer intriguing new clue| work=The Christian Science Monitor|url=http://www.csmonitor.com/Science/2013/0731/What-s-going-on-inside-Saturn-moon-Geysers-offer-intriguing-new-clue| date=July 31, 2013|accessdate=August 3, 2013}}</ref><ref name="Lakdawalla2013">{{Cite web| last=Lakdawalla|first=E.| title=Enceladus huffs and puffs: plumes vary with orbital longitude| work=Planetary Society blogs| publisher=[[The Planetary Society]]| url=http://www.planetary.org/blogs/emily-lakdawalla/2013/12111647-enceladus-huffs-and-puffs.html| date=March 11, 2013| accessdate=January 26, 2014}}</ref><ref name="Spencer2013b">{{Cite journal| last=Spencer| first=J.| title=Solar system: Saturn's tides control Enceladus' plume| journal=Nature| date=July 31, 2013| issn=0028-0836| doi=10.1038/nature12462| bibcode=2013Natur.500..155S|volume=500| issue=7461| pages=155–6| pmid=23903653}}</ref> Toto chování je ve shodě s&nbsp;geofyzikálními výpočty, které naznačují, že praskliny v&nbsp;okolí jižního pólu by měly být v&nbsp;kompresi, tedy se uzavírat, když je měsíc nejblíže k&nbsp;Saturnu (tedy v&nbsp;[[Apsida (astronomie)|periapsidě]]), a naopak v&nbsp;tenzi, tedy se otevírat, když je od Saturnu nejdále (tedy v&nbsp;[[Apsida (astronomie)|apoapsidě]]).<ref name="HedmanGosmeyer2013">{{Cite journal| last=Hedman|first=M. M.| last2=Gosmeyer| first2=C. M.| display-authors=etal| title=An observed correlation between plume activity and tidal stresses on Enceladus| journal=Nature| issn=0028-0836|doi=10.1038/nature12371| bibcode=2013Natur.500..182H| volume=500|issue=7461| pages=182–4| pmid=23903658|date=July 31, 2013}}</ref>

Většina materiálu mračen je vyvrhována během erupcí probíhající ve velké části rozsáhlých trhlin, nikoliv tedy jednotlivými izolovanými gejzíry, jak by se mohlo z&nbsp;fotografií zdát. Na snímcích jsme totiž svědky optického klamu způsobeným směrem pozorování a lokální geometrií prasklin.<ref>{{Cite journal| title=Curtain eruptions from Enceladus' south-polar terrain| url=http://www.nature.com/nature/journal/v521/n7550/full/nature14368.html| journal=Nature| date=May 7, 2015| accessdate=May 8, 2015| issn=0028-0836| pages=57–60| volume=521| issue=7550| doi=10.1038/nature14368| first=Joseph N.| last=Spitale| first2=Terry A.| last2=Hurford|display-authors=etal|bibcode=2015Natur.521...57S}}</ref><ref>{{Cite web|title='Jets' on Saturn Moon Enceladus May Actually Be Giant Walls of Vapor and Ice| url=http://www.space.com/29330-saturn-moon-enceladus-geysers-curtains.html| accessdate=May 8, 2015| publisher=Space.com|date=May 6, 2015|author=Charles Q. Choi}}</ref><ref>{{Cite news| title=Long 'curtains' of material may be shooting off Saturn's moon Enceladus| url=http://www.latimes.com/science/sciencenow/la-sci-sn-enceladus-jets-curtains-20150506-story.html| newspaper=Los Angeles Times|access-date=May 8, 2015|issn=0458-3035}}</ref>

[[Soubor:PIA17198-Enceladus-20151026hd.webm|náhled|střed|Animace zachycuje mračno nad povrchem Enceladu]]

=== Možný zdroj tepla ===
Během průletu uskutečněného 14.&nbsp;července 2005 zjistila sonda Cassini za pomoci infračerveného spektrometru, že okolí jižního pólu je abnormálně teplé. Teploty zde většinou dosahují mezi 85 až 90&nbsp;K, nicméně několik prostorově malých oblastí má teplotu až 157&nbsp;K. Příliš na to, aby se jednalo o výsledek zahřátí povrchu Sluncem. Takto vysoké teploty tak naznačily, že je povrch ohříván v&nbsp;důsledku procesů odehrávajících se uvnitř měsíce. V&nbsp;současnosti panuje obecná shoda, že se pod povrchem nachází kapalný oceán,<ref name="Showman 2013">{{Cite journal|title=The effect of an asymmetric core on convection in Enceladus' ice shell: Implications for south polar tectonics and heat flux <!-- original "in press" title: The hemispheric dichotomy of surface tectonics and heat flux on Enceladus -->|journal=Geophysical Research Letters| display-authors=etal| last=Showman| first=Adam P.| last2=Han| first2=Lijie| url=http://adsabs.harvard.edu/abs/2013GeoRL..40.5610S<!-- original "in press" url: http://www.lpl.arizona.edu/~showman/publications/enceltopo.pdf -->| date=November 2013| volume=40|issue=21|pages=5610–14| bibcode=2013GeoRL..40.5610S|doi=10.1002/2013GL057149|accessdate=December 17, 2014<!-- original "in press" accessdate: April 10, 2014 -->}}</ref> nicméně ani jeho přítomnost nevysvětluje zdroj tepla s&nbsp;tepelným tokem okolo 200&nbsp;mW/m<sup>2</sup>, což je přibližně 10&nbsp;krát více tepla, než jsou schopny poskytnout radioaktivní prvky svým přirozeným rozpadem.<ref name="heat flux 2016">{{Cite conference |last=Kamata |first=S. |last2=Nimmo |first2=F. |title=INTERIOR THERMAL STATE OF ENCELADUS INFERRED FROM THE VISCOELASTIC STATE OF ITS ICY SHELL |url=http://www.hou.usra.edu/meetings/lpsc2016/pdf/1097.pdf |format=PDF |conference=47th Lunar and Planetary Science Conference |publisher=Lunar and Planetary Institute |date=March 21, 2016 }}</ref>

[[Soubor:Jet Spots in Tiger Stripes PIA10361.jpg|náhled|vlevo|Teplotní mapa oblasti v okolí jižního pólu, kde se nachází několik teplotních anomálií v podobě tzv. tygřích pruhů]]

V&nbsp;průběhu let bylo navrženo několik vysvětlení pro pozorované teplotní anomálie a s&nbsp;nimi spojenými gejzíry a mračny. K&nbsp;těmto vysvětlením patří série prasklin propojující podpovrchový oceán kapalné vody s&nbsp;povrchem, sublimace ledu,<ref name="DPS meeting #45">{{Cite journal|title=Enceladus Near-Fissure Surface Temperatures|journal=American Astronomical Society|volume=45|date=2013|last=Howell|first=Robert R.|last2=Goguen |first2=J. D.|display-authors=etal|bibcode=2013DPS....4541601H}}</ref> dekomprese a disociace [[metan hydrát]]u, střižné zahřívání,<ref name="spencer 2014">{{Cite conference|last=Abramov|first=O.|last2=Spencer|first2=J. R.|title=New Models of Endogenic Heat from Enceladus' South Polar Fractures|url=http://www.hou.usra.edu/meetings/lpsc2014/eposter/2878.pdf|format=PDF|conference=45th Lunar and Planetary Science Conference 2014|publisher=LPSC|date=March 17–21, 2014}}</ref> nicméně vědecká diskuse o možných zdrojích tepla Enceladu je stále ještě v běhu.

Zahřívání Enceladu probíhalo v&nbsp;průběhu času různými mechanismy. Radioaktivní rozpad některých prvků v&nbsp;jeho jádře mohl na začátku tento měsíc zahřát,<ref name="A Hot Start on Enceladus">{{Cite web|url=http://www.astrobio.net/pressrelease/2269/a-hot-start-on-enceladus|title=A Hot Start on Enceladus|publisher=Astrobio.net|accessdate=March 21, 2010|date=March 14, 2007}}</ref> vlivem čehož mohlo vzniknout teplé jádro a podpovrchový oceán, který je nyní udržován před zamrznutím neznámým mechanismem. Geofyzikální modely naznačují, že slapové zahřívání představuje hlavní současný zdroj tepla, pravděpodobně ještě dodatečně podporovaný radioaktivním rozpadem některých prvků a nějakou nám zatím neznámou chemickou reakcí produkující teplo.<ref name="15 gigawatts">{{Cite news|url=http://www.nasa.gov/mission_pages/cassini/whycassini/cassini20110307.html|title=Cassini Finds Enceladus is a Powerhouse|publisher=NASA|date=March 7, 2011|accessdate=April 7, 2014}}</ref><ref name="sd.001237">{{Cite journal|title=Non-steady state tidal heating of Enceladus|journal=Icarus|volume=235|pages=75–85|date=March 14, 2014|last=Shoji|first=D.|last2=Hussmann |first2=H.|display-authors=etal|doi=10.1016/j.icarus.2014.03.006|url=http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0019103514001237|accessdate=April 7, 2014|bibcode=2014Icar..235...75S}}</ref><ref name="areps.41">{{Cite journal|title=Enceladus: An Active Ice World in the Saturn System|journal=Annual Review of Earth and Planetary Sciences|date=May 2013|last=Spencer|first=John R.|last2=Nimmo|first2=Francis|volume=41|pages=693–717|doi=10.1146/annurev-earth-050212-124025|url=http://www.annualreviews.org/eprint/cF6FMgeA4KPIQzvRaUgc/full/10.1146/annurev-earth-050212-124025|accessdate=April 7, 2014|bibcode=2013AREPS..41..693S}}</ref><ref name="icarus.226.1">{{Cite journal|title=Impact of tidal heating on the onset of convection in Enceladus’s ice shell|journal=Icarus|date=September–October 2013|last=Běhounková|first=Marie|last2=Tobie |first2=Gabriel|display-authors=etal|volume=226|issue=1|pages=898–904|doi=10.1016/j.icarus.2013.06.033|url=http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0019103513002984|accessdate=April 7, 2014|bibcode=2013Icar..226..898B}}</ref> V&nbsp;roce 2007 vyšla studie zaměřující se na vnitřní teplo Enceladu, ze které vyplynulo, že množství tepla produkovaného slapovým zahříváním odpovídá zdroji o výkonu ne větším než 1,1&nbsp;gigawattu,<ref name="EPSC 2013"/> což je v&nbsp;rozporu s&nbsp;pozorováním. Sonda Cassini totiž zjistila s&nbsp;pomocí infračerveného spektrometru zkoumajícího po 16&nbsp;měsíců oblast jižního pólu, že množství tepla produkovaného uvnitř Enceladu musí odpovídat zdroji o výkonu okolo 4,7 gigawattu<ref name="EPSC 2013">{{Cite conference|last=Spencer|first=J. R.|title=Enceladus Heat Flow from High Spatial Resolution Thermal Emission Observations|url=http://meetingorganizer.copernicus.org/EPSC2013/EPSC2013-840-1.pdf|format=PDF|conference=European Planetary Science Congress 2013|publisher=EPSC Abstracts|date=2013}}</ref> a že je měsíc v teplotním equilibriu.<ref name="Spencer">{{Cite journal|doi=10.1126/science.1121661|title=Cassini Encounters Enceladus: Background and the Discovery of a South Polar Hot Spot|date=2006|journal=Science|volume=311|pages=1401–5|pmid=16527965|issue=5766|bibcode=2006Sci...311.1401S|last=Spencer|first=J. R.|last2=Pearl|first2=J. C.|display-authors=etal}}</ref><ref name="VIMS_PR"/><ref name="nature.7163">{{Cite journal|last=Spitale|first=J. N.|last2=Porco|first2=Carolyn C.|title=Association of the jets of Enceladus with the warmest regions on its south-polar fractures|journal=Nature|date=2007|volume=449|issue=7163|pages=695–7|doi=10.1038/nature06217|pmid=17928854|bibcode=2007Natur.449..695S}}</ref>

Pozorovaný teplotní výstup o výkonu 4,7&nbsp;gigawattů je obtížné vysvětlit jen za pomoci slapového zahřívání, takže hlavní zdroj tepla Enceladu tak zůstává záhadou.<ref name="Porco Helfenstein et al. 2006"/><ref name="15 gigawatts"/> Většina vědců se domnívá, že pozorovaný tepelný tok není dostatečný k&nbsp;tomu, aby udržel podpovrchový oceán kapalný, takže se jeví pravděpodobné, že se jedná o pozůstatek z&nbsp;doby, kdy měsíc měl mnohem větší excentricitu a s&nbsp;tím spojené větší slapové zahřívání než dnes. Případně dříve musel být mnohem aktivnější jiný zdroj produkce tepla.<ref name="icarus.188.2">{{Cite journal|last=Meyer|first=J.|last2=Wisdom|first2=Jack|title=Tidal heating in Enceladus|journal=Icarus|date=2007|volume=188|issue=2|pages=535–9|doi=10.1016/j.icarus.2007.03.001|bibcode=2007Icar..188..535M}}</ref><ref name="Roberts2008"/>

==== Slapové zahřívání ====
Slapové zahřívání způsobují procesy slapového tření, kdy je oběžná a rotační energie přeměňována v&nbsp;kůře měsíce na teplo. Množství tepla a místo, kde vznikne, pak může ovlivnit ještě [[librace]] tělesa.<ref name="Harvard 2008"/> V&nbsp;případě Enceladu je slapové zahřívání ledové kůry tak významné proto, že tento měsíc má pod povrchem oceán. Vědecké modely naznačují, že množství tepla, které Enceladus díky slapovému zahřívání dostává, ale nestačí k&nbsp;tomu, aby udržel oceán kapalný po více než 30&nbsp;miliónů let. A to i tehdy, pokud by oceán obsahoval vyšší zastoupení látek snižující teplotu tuhnutí. Proto se domníváme, že Enceladus měl dříve více excentrickou oběžnou dráhu, což umožňovalo významnější působení slapového zahřívání a tím i vyšší produkci tepla. Je tedy možné, že hloubka oceánu na Enceladu se tak může periodicky měnit v&nbsp;čase v&nbsp;závislosti na pravidelných změnách excentricity měsíce.<ref name="Roberts2008">{{Cite journal|last=Roberts|first=J. H.|last2=Nimmo|first2=Francis|title=Tidal heating and the long-term stability of a subsurface ocean on Enceladus|journal=Icarus|date=2008|volume=194|issue=2|pages=675–689|doi=10.1016/j.icarus.2007.11.010|bibcode=2008Icar..194..675R}}</ref> Předchozí modely naznačují, že [[perturbace]] oběžné dráhy by mohl způsobovat měsíc Dione.<ref name="Porco Helfenstein et al. 2006"/> Povrch Enceladu naznačuje, že celý měsíc prošel obdobím vyššího tepelného toku.<ref name="grl.052736">{{Cite journal|last=Bland|first=M. T.|last2=Singer |first2=Kelsi N.|display-authors=etal|title=Enceladus' extreme heat flux as revealed by its relaxed craters|journal=Geophysical Research Letters|date=2012|volume=39|issue=17|doi=10.1029/2012GL052736|bibcode=2012GeoRL..3917204B}}</ref>

==== Radioaktivní zahřívání ====
Enceladus pravděpodobně v&nbsp;době svého vzniku měl vyšší zastoupení radioaktivních prvků s&nbsp;krátkým poločasem rozpadu, jako například izotop hliníku-26, železa-60 nebo hořčíku-60. Jejich rozpadem bylo enormní množství tepla uvolněné v&nbsp;relativně krátké době, během 7&nbsp;miliónů let, což umožnilo vznik kamenitého jádra obklopeného ledovým pláštěm. I přes to, že množství produkovaného tepla z&nbsp;těchto radioaktivních zdrojů časem významně klesalo, kombinace radioaktivního tepla s&nbsp;teplem vzniklým slapovým zahříváním mohla zabránit zamrznutí podpovrchového oceánu.<ref name="A Hot Start on Enceladus"/> V&nbsp;současnosti radioaktivní zahřívání poskytuje okolo 3,2 × 10<sup>15</sup> erg/s (3,2 × 10<sup>8</sup> J/s) − za předpokladu, že Enceladus je složený z&nbsp;ledu, železa a křemičitých hornin.<ref name="Porco Helfenstein et al. 2006"/> Zahřívání radioaktivními prvky s&nbsp;dlouhým poločasem rozpadu, jako je uran-238, nebo uran-235, thorium-232 a draslík-40, představuje uvnitř měsíce zdroj s výkonem přibližně 0,3&nbsp;gigawattů.<ref name="15 gigawatts"/> Přítomnost hlubokého oceánu v&nbsp;některých oblastech pod povrchem Enceladu naznačuje, že tepelný tok musí být desetkrát vyšší, než může radioaktivní rozpad prvků uvnitř jádra poskytnout.<ref name="perry2846"/>

==== Teplo z chemických reakcí ====
Protože ve vyvrhovaných mračnech nebyl zpočátku přístroji sondy Cassini detekován žádný [[Amoniak|čpavek]], který by působil jako nemrznoucí směs, předpokládalo se, že se pod povrchem nachází prostory vyplněné téměř čistou vodou o teplotě minimálně 270&nbsp;K. Čistá voda totiž vyžaduje vyšší teplotu k&nbsp;udržení v&nbsp;kapalném skupenství. Stopy čpavku se povedlo objevit během průletu sondy v&nbsp;roce 2008, což významně změnilo naše představy.<ref name="jpl.2238">{{Cite web|author=JPL|url=http://www.jpl.nasa.gov/news/features.cfm?feature=2238|title=Saturnian Moon Shows Evidence of Ammonia|publisher=NASA|date=July 22, 2009|accessdate=March 21, 2010}}</ref><ref name="NAT-20090723-JHW">{{Cite journal|last=Waite Jr.|first=J. H.|last2=Lewis|first2=W. S.|title=Liquid water on Enceladus from observations of ammonia and 40Ar in the plume|url=http://www.nature.com/nature/journal/v460/n7254/abs/nature08153.html|date=July 23, 2009|journal=[[Nature (journal)|Nature]]|volume=460|pages=487–490|doi=10.1038/nature08153|accessdate=November 8, 2014|display-authors=etal|bibcode=2009Natur.460..487W }}</ref> Přítomnost čpavku totiž naznačila, že bude postačovat nižší teplota k&nbsp;udržení kapalné vody a vzniku mračen.<ref name="ucl.84452">{{Cite journal|last=Fortes|first=A. D.|date=2007|url=http://discovery.ucl.ac.uk/84452/|title=Metasomatic clathrate xenoliths as a possible source for the south polar plumes of Enceladus|journal=Icarus|volume=191|issue=2|pages=743–8|doi=10.1016/j.icarus.2007.06.013|bibcode=2007Icar..191..743F|titul=Archivovaná kopie|datum přístupu=2017-03-04|url archivu=https://web.archive.org/web/20170323185017/http://discovery.ucl.ac.uk/84452/|datum archivace=2017-03-23|nedostupné=ano}} {{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://discovery.ucl.ac.uk/84452/ |datum přístupu=2017-03-04 |url archivu=https://web.archive.org/web/20170323185017/http://discovery.ucl.ac.uk/84452/ }}</ref><ref name="ammonia">{{Cite journal|title=Ammonia clathrate hydrates as new solid phases for Titan, Enceladus, and other planetary systems|journal=Proceedings of the National Academy of Sciences of the USA|date=September 11, 2012|last=Shin|first=Kyuchul|last2=Kumar|first2=Rajnish|display-authors=etal|volume=109|issue=37|pages=14785–90|doi=10.1073/pnas.1205820109|url=http://www.pnas.org/content/109/37/14785.full|accessdate=April 8, 2014|bibcode=2012PNAS..10914785S}}</ref> Je tak možné, že se pod povrchem nachází vrstva směsi vody a čpavku o teplotě pouhých 170&nbsp;K, což by znamenalo, že je potřeba mnohem méně energie ke vzniku mračen. Nicméně tepelný tok ze zdroje o výkonu 4,7&nbsp;gigawattů je ke vzniku kryovulkanismu dostatečný i bez přítomnosti čpavku.<ref name="EPSC 2013"/><ref name="ammonia"/>

[[Soubor:Enceladus_size_corrected.png|Porovnání velikosti [[Země]], [[Měsíc]]e a Enceladu|náhled]]

== Vznik ==

=== Paradox Mimas–Enceladus ===
Měsíc Mimas, který leží k&nbsp;Saturnu blíže než Enceladus, je geologicky mrtvým světem. A to i přes to, že díky své bližší poloze k&nbsp;Saturnu by měl být vystaven silnějším slapovým jevům než Enceladus. Tento paradox může být vysvětlen z&nbsp;části závislosti chování vodního ledu na teplotě. Tedy látky, která tvoří převážnou část Mimase i Enceladu. Velikost slapového zahřívání na jednotku hmotnosti je dána vztahem <math>q_{tid}=\frac{63\rho n^{5} r^{4} e^{2}}{38 \mu Q }</math>, kde ''ρ'' je hustota měsíce, ''n'' je střední úhlová rychlost, ''r'' je poloměr měsíce, ''e'' je excentricita oběžné dráhy měsíce, ''μ'' je [[modul pružnosti ve smyku]] a ''Q'' je bezrozměrný [[disipační faktor]]. Pro stejné teplotní přiblížení vychází, že očekávaná hodnota q<sub>tid</sub> pro Mimas je přibližně 40&nbsp;násobná než u Enceladu. Nicméně parametry ''μ'' a ''Q'' jsou teplotně závislé. Za vysokých teplot (blízko bodu tání) ''μ'' a ''Q'' jsou nízké, takže slapové zahřívání je silné. Modelování naznačuje, že pro Enceladus jak základní nízkoenergetický teplotní stav s&nbsp;malým vnitřním teplotním gradientem, tak i excitovaný vysokoenergetický teplotní stav s&nbsp;významným teplotním gradientem a doprovodnou konvekcí, pokud dojde k&nbsp;jejímu vzniku, je stabilní. V&nbsp;případě Mimasu se zdá, že pouze nízkoenergetický stav je stabilní a to i přes to, že Mimas je k&nbsp;Saturnu blíže. Geofyzikální modely tak naznačují nízkoenergetický teplotní stav pro Mimas (hodnoty ''μ'' a ''Q'' jsou vyšší), ale možný vyšší teplotní stav pro Enceladus (hodnoty ''μ'' a ''Q'' jsou nízké).<ref name="asr.013">{{Cite journal|last=Czechowski|first=Leszek|date=2006|title=Parameterized model of convection driven by tidal and radiogenic heating|journal=Advances in Space Research|volume=38|pages=788–93|doi=10.1016/j.asr.2005.12.013|bibcode=2006AdSpR..38..788C|issue=4}}</ref> Další informace z&nbsp;historie Enceladu jsou potřeba k&nbsp;vysvětlení toho, jak mohl Enceladus vůbec dosáhnout vysokoenergetického stavu (například radioaktivním zahříváním nebo vyšší excentricitou oběžné dráhy v&nbsp;minulosti).<ref name="aj.752">{{Cite journal|title=Strong tidal dissipation in Saturn and constraints on Enceladus' thermal state from astrometry|journal=The Astrophysical Journal|date=May 22, 2012|last=Lainey|first=Valery|last2=Karatekin|first2=Ozgur|display-authors=etal|volume=752|issue=1|page=14|doi=10.1088/0004-637X/752/1/14|url=http://iopscience.iop.org/0004-637X/752/1/14/article|accessdate=April 28, 2014|arxiv=1204.0895|bibcode=2012ApJ...752...14L}}</ref>

Významně vyšší hustota Enceladu ve srovnání s&nbsp;Mimasem (1,61 vs. 1,15&nbsp;g/cm<sup>3</sup>), která naznačuje vyšší zastoupení hornin a tím pádem i vyšší produkci tepla radioaktivním zahříváním po zformování těchto těles, je často uváděna jako významný faktor ve vyřešení tohoto paradoxu.<ref name="Cowen2006">{{Cite journal|last=Cowen|first=Ron|title=The Whole Enceladus: A new place to search for life in the outer solar system|journal=[[Science News]]|volume=169|issue=15|page=282|date=April 15, 2006|url=http://www.phschool.com/science/science_news/articles/whole_enceladus.html|accessdate=April 8, 2014}}</ref>

Bylo navrženo, že aby ledové měsíce o velikosti Mimase nebo Enceladu mohly vstoupit do excitovaného stavu slapového zahřívání a s&nbsp;tím vzniku doprovodného konvektivního proudění, musí vstoupit do oběžné rezonance dříve, než ztratí příliš mnoho počátečního tepla. Protože je Mimas menší než Enceladus, je tak možné, že chladl a zmrzl mnohem rychleji, což by znamenalo, že příležitost pro vstup do oběžné rezonance s&nbsp;jiným tělesem byla mnohem kratší.<ref name="Czechowski2014"/>

=== Hypotéza Proto-Enceladu ===
Enceladus ztrácí svou hmotnost rychlostí přibližně 200&nbsp;kg/s. Kdyby měsíc ztrácel svou hmotnost takovouto rychlostí po 4,5&nbsp;miliardy let, tak by během té doby ztratil přibližně 30&nbsp;% své původní hmotnosti. Podobné hodnoty je dosaženo za předpokladu, že počáteční hustota Enceladu a Mimase byla shodná.<ref name="Czechowski2014">{{Cite journal|doi=10.1016/j.pss.2014.09.010|title=Some remarks on the early evolution of Enceladus|journal=[[Planetary and Space Science]]|volume=104|pages=185–99|date=December 2014|last=Czechowski|first=L.|bibcode=2014P&SS..104..185C}}</ref> To naznačuje, že tektonismus v&nbsp;oblasti jižního pólu je pravděpodobně spojen s&nbsp;poklesem a doprovodnou subdukcí způsobenou procesy spojenými se ztrátou materiálu.<ref name="Czechowski2014"/>'''

=== Doba vzniku ===
V&nbsp;roce 2016 vyšla studie zkoumající změnu oběžné dráhy Saturnových měsíců na základě slapového působení mateřské planety, která ukazuje, že všechny měsíce ležící mezi Saturnem a Titanem, včetně Enceladu, mohly vzniknout relativně nedávno. Před přibližně 100&nbsp;miliony let.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = California
| jméno = SETI Institute, Mountain View
| titul = Moons of Saturn may be younger than the dinosaurs {{!}} Astronomy.com
| url = https://www.astronomy.com/science/moons-of-saturn-may-be-younger-than-the-dinosaurs/
| datum vydání = 2016-03-25
| datum přístupu = 2024-02-01
| jazyk = en-US
}}</ref> Pozdější studie z roku 2019 odhadla, že oceán Enceladu je starý kolem jedné miliardy let.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Enceladus' ocean right age to support life {{!}} Space {{!}} EarthSky
| periodikum = earthsky.org
| url = https://earthsky.org/space/enceladus-ocean-moon-habitability-right-age-to-support-life/
| datum vydání = 2019-07-17
| jazyk = en-US
| datum přístupu = 2024-02-01
}}</ref>

== Možná obyvatelnost ==
[[Soubor:Enceladus - January 17 2006 (24199218078).png|náhled|Fotografie Enceladu v&nbsp;paralelním postavení se Saturnovým prstencem (fotografie pořízená v&nbsp;lednu 2006 sondou Cassini)]]
Enceladus vyvrhuje mračna slané vody, která obsahuje nepatrná zrna křemičitého písku,<ref name='Tobie 2015'>{{Cite journal |title=Planetary science: Enceladus' hot springs |journal=Nature |date=March 12, 2015 |last=Tobie |first=Gabriel |volume=519 |issue=162–163 |doi=10.1038/519162a|bibcode = 2015Natur.519..162T }}</ref> dusíku ve formě čpavku,<ref name="McKay 2014" /> a organických molekul, včetně stop metanu, propanu, acetylenu a formaldehydu.<ref name="space.5179" /><ref name="PR03262008" /><ref name="Space.com">{{Cite web | url=http://www.space.com/29334-enceladus-ocean-energy-source-life.html | title=Ocean on Saturn Moon Enceladus May Have Potential Energy Source to Support Life | publisher=Space.com | date=May 7, 2015 | accessdate=August 15, 2015 | author=Wall, Mike}}</ref> To naznačuje, že pod povrchem měsíce dochází k&nbsp;hydrotermální aktivitě a že se tam tedy nachází energetický zdroj.<ref name='Tobie 2015'/><ref name="hydrothermal vents">{{Cite web | url=http://news.discovery.com/space/alien-life-exoplanets/potentially-life-giving-hydrothermal-activity-revealed-on-enceladus-150312.htm | title=Enceladus Has Potentially Life-Giving Hydrothermal Activity | publisher=Discovery News | date=March 12, 2015 | accessdate=August 15, 2015 | author=O' Neill, Ian | titul=Archivovaná kopie | datum přístupu=2017-03-04 | url archivu=https://web.archive.org/web/20150901010629/http://news.discovery.com/space/alien-life-exoplanets/potentially-life-giving-hydrothermal-activity-revealed-on-enceladus-150312.htm | datum archivace=2015-09-01 | nedostupné=ano }}</ref> Navíc geofyzikální modely naznačují, že kamenité jádro je porézní, což umožňuje vodě do něj snadno pronikat a tím z&nbsp;jádra odvádět teplo.<ref name='Spotts'>{{Cite news |last=Spotts |first=Peter |url=http://www.csmonitor.com/Science/2015/0916/Proposed-NASA-mission-to-Saturn-moon-If-there-s-life-we-ll-find-it |title=Proposed NASA mission to Saturn moon: If there's life, we'll find it |work=The Christian Science Monitor |date=September 16, 2015 |accessdate=September 27, 2015 }}</ref><ref name="Taubner EPSC 2015">{{Cite conference |last=Taubner |first=R.-S. |last2=Leitner |first2=J. J. |last3=Firneis |first3=M. G. |last4=Hitzenberger |first4=R. |title=Including Cassini’s Gravity Measurements from the Flybys E9, E12, E19 into Interior Structure Models of Enceladus |url=http://meetingorganizer.copernicus.org/EPSC2014/EPSC2014-676.pdf |format=PDF |conference=European Planetary Science Congress 2014 |publisher=EPSC Abstracts |date=September 7, 2014 }}</ref> Molekulární vodík (H<sub>2</sub>), geochemický zdroj energie, který může být metabolizován metanogenními bakteriemi, by mohl být dle modelů ve slaném oceánu Enceladu přítomen, pokud by měl oceán zásadité pH vlivem serpentinizace chondritických hornin.<ref name="pH 2015"/><ref name="Glein 2015"/><ref name="Wall"/>

Přítomnost podpovrchového globálního slaného oceánu, ve kterém se pravděpodobně nachází globální cirkulace,<ref name='Spotts'/> zdroj energie a jednoduché organické sloučeniny a kde je voda v&nbsp;kontaktu s&nbsp;kamenitým jádrem měsíce,<ref name="Witze2014"/><ref name="SCI-20140404" /><ref name="MckayPR">{{Cite web |url=http://www.nasa.gov/mission_pages/cassini/media/enceladus-f20080326.html |title=A Perspective on Life on Enceladus: A World of Possibilities |work= |publisher=NASA |date=March 26, 2008 |accessdate=September 15, 2011 }}</ref> představuje vhodné prostředí, kde lze případně pátrat po stopách možného mimozemského života.<ref name="NASA-20140403" /><ref name="Ocean Apr 2014"/><ref name="Guardian-20140403" /><ref name=guardian>{{Cite web|last1=McKie|first1=Robin|title=Enceladus: home of alien lifeforms?|url=http://www.theguardian.com/science/2012/jul/29/alien-life-enceladus-saturn-moon|publisher=The Guardian|accessdate=August 16, 2015|date=July 29, 2012}}</ref><ref name="Discover Magazine">{{Cite web | url=http://blogs.discovermagazine.com/crux/2015/03/12/enceladus-oceans-life/ | title=Warm Oceans on Saturn's Moon Enceladus Could Harbor Life | publisher=Discover Magazine | date=March 12, 2015 | accessdate=August 15, 2015 | author=Coates, Andrew}}</ref><ref>[http://web.gps.caltech.edu/~jkirschvink/pdfs/Enceladus_OLEB_online_published_paper.pdf Habitability of Enceladus: Planetary Conditions for Life] {{Wayback|url=http://web.gps.caltech.edu/~jkirschvink/pdfs/Enceladus_OLEB_online_published_paper.pdf |date=20180614085929 }}. (PDF) Christopher D. Parkinson, Mao-Chang Liang,
Yuk L. Yung, and Joseph L. Kirschivnk. ''Origins of Life and Evolution of Biospheres'' April 10, 2008. {{DOI|10.1007/s11084-008-9135-4}}</ref> Z toho důvodu bylo navrženo několik dalších robotických misí zaměřených na výzkum Enceladu a jeho oceánu.

V&nbsp;roce 2020 vědci ze Southwest Research Institute z&nbsp;[[texas]]kého [[San Antonio|San Antonia]] (USA) modelovali [[chemická reakce|chemické procesy]] v&nbsp;podpovrchovém oceánu Enceladu.<ref>
{{Citace elektronického periodika
 | příjmení = Martinek
 | jméno = František 
 | titul = Nové objevy podporují možnost existence života na Enceladu
 | periodikum = Astro.cz
 | datum vydání = 2021-01-04
 | datum přístupu = 2021-01-12
 | url = https://www.astro.cz/clanky/slunecni-soustava/nove-objevy-podporuji-moznost-existence-zivota-na-enceladu.html
}}</ref> Ze studie vyplývá možnost, že [[Kosmické záření|záření z&nbsp;vesmíru]] může vytvářet [[oxidant]]y (jako [[kyslík]] a [[peroxid vodíku]]), které mohou podporovat [[Metabolismus|metabolické procesy]] a tedy i potenciální [[Mikroorganismus|mikrobiální]] společenství v&nbsp;oceánu kapalné vody pod ledovou kůrou tohoto satelitu.

V&nbsp;červnu 2023 [[Národní úřad pro letectví a vesmír|NASA]] oznámila, že na měsíci byl pod ledovým povrchem nalezen fosfor. Úřad uvedl, že zjištění je dalším faktorem podporující tvrzení, že tento měsíc je vhodným prostředím pro vznik mimozemského života.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Na Saturnově měsíci Enceladu je fosfor. Tento prvek je příslibem života
 | periodikum = ČT24
 | datum vydání = 2023-06-15
 | datum přístupu = 2023-06-15
 | url = https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/3593602-na-saturnove-mesici-enceladu-je-fosfor-tento-prvek-je-prislibem-zivota
 | jazyk = cs
}}</ref>

== Průzkum ==

=== Průlet sond Voyager ===
Dvojice sond Voyager byly prvními sondami, které pořídily první detailní snímky Enceladu z&nbsp;bezprostřední blízkosti. Voyager&nbsp;1 proletěl kolem měsíce jako první, 12.&nbsp;listopadu 1980 a to ve vzdálenosti 202&nbsp;000&nbsp;km.<ref name="Voyager">{{Cite web |url=http://pds-rings.seti.org/voyager/mission/ |title=Voyager Mission Description |publisher=SETI |date=February 19, 1997 |accessdate=May 29, 2006 }}</ref> Snímky pořízené z&nbsp;této vzdálenosti měly velice nízké rozlišení, ale i přes to umožnily zjistit, že vysoce odrazivý povrch je relativně málo posetý impaktními krátery naznačující, že je relativně mladý.<ref name="Terrile">{{Cite web |last=Terrile |first=R. J. |last2=Cook |first2=A. F. |date=1981 |url=http://articles.adsabs.harvard.edu//full/seri/LPICo/0428//0000010.000.html |title=Enceladus: Evolution and Possible Relationship to Saturn's E-ring |work=12th Annual Lunar and Planetary Science Conference, Abstract |page=428 |publisher= }}</ref> Voyager&nbsp;1 taktéž potvrdil, že Enceladus se nachází v&nbsp;nejhustší části Saturnova prstence&nbsp;E. To, společně s&nbsp;mladým vzhledem povrchu, vedlo vědce k&nbsp;domněnce, že by částice prstence&nbsp;E mohly pocházet z&nbsp;povrchu Enceladu.<ref name="Terrile" />

Sonda [[Voyager 2]] proletěla 26.&nbsp;srpna 1981 kolem Enceladu blíže než její sesterská sonda a to ve vzdálenosti 87&nbsp;010&nbsp;km, což umožnilo pořídit snímky s&nbsp;vyšším rozlišením.<ref name="Voyager" /> Nové fotografie pomohly odhalit oblasti s&nbsp;různým vzhledem, množstvím kráterů a tím i rozdílným věkem. Zatímco krátery silně poseté oblasti se našly převážně na severní polokouli směrem k&nbsp;pólu, tak oblasti impaktními krátery málo postižené byly nalezeny v&nbsp;blízkosti rovníku. Enceladus tak svým vzhledem na první pohled neodpovídal impaktními krátery silně posetému Mimasu, dalšímu měsíci Saturnu, který je jen o trochu menší než Enceladus. Objev oblastí s&nbsp;malým množstvím impaktních kráterů vědeckou obec překvapil, protože do té doby žádná vědecká teorie nepředpokládala, že by tak malý a chladný měsíc mohl takto vypadat.

=== Sonda Cassini ===
{{Více obrázků|zarovnání = střed| hlavička =Enceladus – blízký průlet (28. října 2015)<ref name="NASA-20151030-flyby">{{Cite web |last1=Dyches |first1=Preston |last2=Brown |first2=Dwayne |last3=Cantillo |first3=Laurie |title=Saturn's Geyser Moon Shines in Close Flyby Views |url=http://www.jpl.nasa.gov/news/news.php?feature=4759 |date=October 30, 2015 |work=[[NASA]] |accessdate=October 31, 2015 }}</ref>| obrázek1 =PIA17202-SaturnMoon-Enceladus-ApproachingFlyby-20151028.jpg
| velikost obrázku1 = 200px
| popisek1 =<center>Přibližování se</center>
| obrázek2 =PIA17203-SaturnMoon-Enceladus-BeforeFlyby-20151028.jpg
| velikost obrázku2 = 200px
| popisek2 =<center>Před</center>
| obrázek3 =PIA17204-SaturnMoon-Enceladus-UpClose-20151028.jpg
| velikost obrázku3 = 200px
| popisek3 =<center>Detail povrchu</center>
| obrázek4 =PIA17202-SaturnMoon-Enceladus-FlybyPlumes-20151028.jpg
| velikost obrázku4 = 200px
| popisek4 =<center>Mračno ledového materiálu</center>
| obrázek5 =PIA17205-SaturnMoon-Enceladus-AfterFlyby-20151028.jpg
| velikost obrázku5 = 220px
| popisek5 =<center>Po</center>
| patička =<center>49 km nad povrchem</center>
}}
{{Více obrázků| zarovnání = střed| hlavička =Enceladus – závěrečný průlet (19. prosince 2015)<ref name="NASA-20151221-flyby">{{Cite web |last=Dyches |first=Preston |title=Cassini Completes Final Close Enceladus Flyby |url=http://www.jpl.nasa.gov/news/news.php?feature=4803 |date=December 21, 2015 |work=[[NASA]] |accessdate=December 22, 2015 }}</ref>| obrázek1 =PIA18347-SaturnMoon-Enceladus-CassiniHuygens-20150818.jpg
| velikost obrázku1 = 220px
| popisek1 =<center>Stará a nová oblast</center>
| obrázek2 =PIA17211-SaturnMoon-Enceladus-CloseFlyby-20151219.jpg
| velikost obrázku2 = 200px
| popisek2 =<center>Severní útvary</center>
| obrázek3 =PIA17209-SaturnMoon-Enceladus-CloseFlyby-20151219.jpg
| velikost obrázku3 = 200px
| popisek3 =<center>Zmrzlé praskliny</center>
| obrázek4 =PIA20017-SaturnMoonEnceladus-DarkSpots-20151219.jpg
| velikost obrázku4 = 200px
| popisek4 =<center>Tmavé skvrny</center>
| obrázek5 =PIA17210-SaturnMoon-Enceladus-CloseFlyby-20151219.jpg
| velikost obrázku5 = 200px
| popisek5 =<center>Led a atmosféra</center>
| patička =<center>4999 km nad povrchem</center>
}}
[[Soubor:Cassini-huygens anim.gif|náhled|vlevo|Animovaný 3D model sondy ''Cassini–Huygens'']]
{|class="toccolours" style="float: right; font-size: 75%; margin-left: 1em; text-align: right;" cellpadding="0" cellspacing="0"
|+ Průlety Cassini okolo Enceladu<ref name="jpl.tour">{{Cite web |url=http://saturn.jpl.nasa.gov/science/moons/enceladus/index.cfm?pageListID=1 |publisher=Cassini Solstice Mission, NASA JPL |title=Enceladus |accessdate=January 14, 2015 }}</ref>
|- style="text-align: center;"
! Datum
----
! Vzdálenost (km)
----
|-
| 17. února, 2005
| 1264
|-
| 9. března, 2005
| 500
|-
| 14. července, 2005
| 175
|-
| 24. prosince, 2005
| 94&nbsp;000
|-
| 12. března, 2008
| 48
|-
| 11. srpna, 2008
| 54
|-
| 9. října 2008
| 25
|-
| 31. října, 2008
| 200
|-
| 2. listopadu, 2009
| 103
|-
| 21. listopadu, 2009
| 1&nbsp;607
|-
| 28. dubna, 2010
| 103
|-
| 18. května, 2010
| 201
|-
| 13. srpna, 2010
| 2&nbsp;554
|-
| 30. listopadu, 2010
| 48
|-
| 21. prosince, 2010
| 50
|-
| 1. října, 2011
| 99
|-
| 19. října, 2011
| 1&nbsp;231
|-
| 6. listopadu, 2011
| 496
|-
| 27. června, 2012
| 74
|-
| 14. dubna, 2012
| 74
|-
| 2. května, 2012
| 74
|-
|October 14, 2015
|1&nbsp;839
|-
|28. října, 2015
|49
|-
|19. prosince, 2015
|4999
|}

Zodpovězení mnoha otázek musela počkat až do doby, kdy byla do soustavy Saturnu 1.&nbsp;června 2004 úspěšně navedena sonda Cassini. S&nbsp;ohledem na poznatky sond Voyager představoval Enceladus jeden z&nbsp;hlavních vědeckých cílů této nové mise, což se odrazilo v&nbsp;naplánování několika poměrně blízkých průletů v&nbsp;okolí tohoto měsíce. Data pořízená během průletů pak umožnila celou řadu objevů umožňujících lépe pochopit procesy odehrávající se na tomto měsíci. Současně objev aktivního kryovulkanismu na Enceladu způsobil, že se v&nbsp;průběhu mise dostalo Enceladu mnohem větší pozornosti a naplánování dalších průletů (některých ve vzdálenosti pouhých 48 až 50&nbsp;km nad povrchem).<ref>{{Cite web |url=http://www.planetary.org/explore/space-topics/space-missions/cassinis-tour.html |title=Cassini's Tour of the Saturn System |publisher=Planetary Society |date= |accessdate=March 11, 2015}}</ref> Když skončila primární fáze mise Cassini a došlo k&nbsp;prodloužení mise, Enceladus byl stále vědecky zajímavým cílem, proto bylo zařazeno dalších 7&nbsp;průletů okolo tohoto tělesa.<ref name="SpaceDaily02052007">{{Cite web |last=Moomaw |first=B. |url=http://www.spacedaily.com/reports/Tour_de_Saturn_Set_For_Extended_Play_999.html |title=Tour de Saturn Set For Extended Play |work=Spacedaily |date=February 5, 2007 |accessdate=February 5, 2007 }}</ref>

Sonda Cassini poskytla množství důkazů, že Enceladus má pod povrchem oceán kapalné vody se zdrojem energie a řadou anorganických i organických látek, což z&nbsp;tohoto měsíce dělá jedno z&nbsp;nejvhodnějších míst ve sluneční soustavě pro pátrání po případných prostředích umožňujících existenci mimozemského života.<ref name="LCPM Enceladus" /><ref name="Ciclops1881">{{Cite web |url=http://ciclops.org/view.php?id=1881 |title=Cassini Images of Enceladus Suggest Geysers Erupt Liquid Water at the Moon’s South Pole |work= |publisher=Cassini Imaging |date= |accessdate=March 22, 2006 |titul=Archivovaná kopie |datum přístupu=2017-03-04 |url archivu=https://web.archive.org/web/20110725171423/http://ciclops.org/view.php?id=1881 |datum archivace=2011-07-25 |nedostupné=ano }}</ref> Vodní oceán na Europě je totiž skryt pod mnohem tlustší vrstvou ledu, což ztěžuje jeho případný průzkum.<ref>{{Cite web |url=https://www.nasa.gov/jpl/signs-of-europa-plumes-remain-elusive-in-search-of-cassini-data |title=Signs of Europa Plumes Remain Elusive in Search of Cassini Data |publisher=NASA |date=December 17, 2014 |accessdate=January 12, 2015}}</ref>

=== Koncepty budoucích misí ===
Množství objevů sondy Cassini přimělo vědce k&nbsp;předložení dalších návrhů sond, které by na úspěchy Cassini navázaly. Jedním z&nbsp;navržených konceptů [[NASA]] tak byla sonda, která by byla schopna nejenom průletu skrz mračna materiálu vyvrženého gejzíry, ale i odebrání jejich vzorků s&nbsp;následným návratem zpět na Zemi.<ref name="McKay 2014">{{Cite journal |title=Follow the Plume: The Habitability of Enceladus |journal=Astrobiology |date=April 15, 2014|display-authors=2|last=McKay |first=Christopher P. |last2=Anbar |first2=Ariel D. |last3=Porco |first3=Carolyn |last4=Tsou |first4=Peter |volume=14 |issue=4 |pages=352–355 |url=http://online.liebertpub.com/doi/full/10.1089/ast.2014.1158 |accessdate=May 4, 2014 |bibcode = 2014AsBio..14..352M |doi = 10.1089/ast.2014.1158 |pmid=24684187 }}</ref><ref name="LCPM Enceladus">{{Cite conference |last=Tsou |first=P. |last2=Brownlee |first2=D. E. |last3=McKay |first3=C. P. |last4=Anbar |first4=A. |display-authors=2 |title=Low Cost Enceladus Sample Return Mission Concept |url=http://lcpm10.caltech.edu/pdf/session-5/10_LIFE_LCPM_FINAL.pdf |format=PDF |conference=Low Cost Planetary Missions Conference (LCPM) # 10 |date=June 18–20, 2013 |accessdate=04-03-2017 |titul=Archivovaná kopie |datum přístupu=04-03-2017 |url archivu=https://web.archive.org/web/20140408060245/http://lcpm10.caltech.edu/pdf/session-5/10_LIFE_LCPM_FINAL.pdf |datum archivace=08-04-2014 |nedostupné=ano }} {{Wayback|url=http://lcpm10.caltech.edu/pdf/session-5/10_LIFE_LCPM_FINAL.pdf |date=20140408060245 }} {{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://lcpm10.caltech.edu/pdf/session-5/10_LIFE_LCPM_FINAL.pdf |datum přístupu=2017-03-04 |url archivu=https://web.archive.org/web/20140408060245/http://lcpm10.caltech.edu/pdf/session-5/10_LIFE_LCPM_FINAL.pdf |datum archivace=2014-04-08 }}</ref> Další návrh (pracovní označení [[Journey to Enceladus and Titan]]) předpokládal průlet skrze mračno a následný výzkum zachyceného materiálu na místě,<ref name="Sotin2011">{{Cite conference |last=Sotin |first=C. |last2=Altwegg |first2=K. |display-authors=etal |title=JET: Journey to Enceladus and Titan |url=http://www.lpi.usra.edu/meetings/lpsc2011/pdf/1326.pdf |format=PDF |conference=42nd Lunar and Planetary Science Conference |publisher=Lunar and Planetary Institute |date=2011 }}</ref><ref name="JET flyby mission">{{Cite web |url=http://futureplanets.blogspot.com/search?q=jet+enceladus+titan |title=Cost Capped Titan-Enceladus Proposal |work=Future Planetary Exploration |date=March 21, 2011 |accessdate=April 9, 2014 }}</ref> či přistávací modul ([[Enceladus Explorer]]) navržený německým [[Německé středisko pro letectví a kosmonautiku|DLR]] umožňující výzkum případné obyvatelnosti podpovrchového oceánu<ref name="Konstantinidis 2015">{{Cite journal |title=A lander mission to probe subglacial water on Saturn's moon Enceladus for life |journal=Acta Astronautica |date=February 2015 |last=Konstantinidis |first=Konstantinos |last2=Flores Martinez |first2=Claudio L. |last3=Dachwald |first3=Bernd |last4=Ohndorf |first4=Andreas |last5=Dykta |first5=Paul |volume=106| pages=63–89 |doi=10.1016/j.actaastro.2014.09.012 |url=http://www.researchgate.net/publication/268748795_A_lander_mission_to_probe_subglacial_water_on_Saturns_moon_Enceladus_for_life |accessdate=April 11, 2015 |bibcode = 2015AcAau.106...63K }}</ref><ref name="ut.93879">{{Cite news |last=Anderson |first=Paul Scott |url=http://www.universetoday.com/93879/exciting-new-enceladus-explorer-mission-proposed-to-search-for-life/ |title=Exciting New 'Enceladus Explorer' Mission Proposed to Search for Life |work=Universe Today |date=February 29, 2012 | accessdate=April 9, 2014 }}</ref><ref name="dlr.4874">{{Cite web |url=http://www.dlr.de/dlr/en/desktopdefault.aspx/tabid-10081/151_read-2751/#gallery/4874 |title=Searching for life in the depths of Enceladus |publisher=German Aerospace Center (DLR) |date=February 22, 2012 |accessdate=April 9, 2014 }}</ref> a dva koncepty astrobiologicky orientované mise (the [[Enceladus Life Finder]]<ref name="2015 LPSC">{{Cite conference |last=Lunine |first=J. I. |last2=Waite |first2=J. H. |last3=Postberg |first3=F. |last4=Spilker |first4=L. |title=Enceladus Life Finder: The Search for Life in a Habitable Moon| url=http://www.hou.usra.edu/meetings/lpsc2015/pdf/1525.pdf |format=PDF |conference=46th Lunar and Planetary Science Conference (2015) |publisher= Lunar and Planetary Institute |place=Houston, Texas. |year=2015 }}</ref><ref name="contestants">{{Cite news |last=Clark |first=Stephen |url=http://spaceflightnow.com/2015/04/06/diverse-destinations-considered-for-new-interplanetary-probe/ |title=Diverse destinations considered for new interplanetary probe |work=Space Flight Now |date=April 6, 2015 |accessdate=April 7, 2015 }}</ref> a [[Life Investigation For Enceladus]]).<ref name="Interview2012">{{Cite news |last=Wall |first=Mike |url=http://www.space.com/18792-enceladus-sample-return-mission.html |title=Saturn Moon Enceladus Eyed for Sample-Return Mission |work=Space.com |date= December 6, 2012 |accessdate=April 10, 2015 }}</ref><ref name="Astro2012">{{Cite journal |title=LIFE: Life Investigation For Enceladus A Sample Return Mission Concept in Search for Evidence of Life. |journal=Astrobiology |date=August 2012 |last=Tsou |first=Peter |last2=Brownlee |first2=D. E. |first3=Christopher |last3=McKay |last4=Anbar |first4=A. D. |last5= Yano |first5=H. |volume=12 |issue=8 |pages=730–742 |doi=10.1089/ast.2011.0813 |pmid=22970863|bibcode = 2012AsBio..12..730T }}</ref> Evropská vesmírná agentura [[Evropská kosmická agentura|ESA]] taktéž pracuje na koncepčních studiích k&nbsp;vyslání sondy k&nbsp;Enceladu v&nbsp;rámci kombinované mise [[Titan Saturn System Mission#Origin and status|''TandEM'']] (Titan and Enceladus Mission).<ref name="TandEM">{{Cite web |url=http://sci.esa.int/science-e/www/object/index.cfm?fobjectid=42337 |title=TandEM (Titan and Enceladus Mission) Workshop |work= |publisher=European Space Agency |date=February 7, 2008 |accessdate=March 2, 2008 }}</ref>

Mise ''[[Titan Saturn System Mission]]'' (''TSSM'') byla plánovaná jako společná mise [[NASA]]/[[Evropská kosmická agentura|ESA]] za účelem průzkumu Saturnových měsíců s&nbsp;důrazem na výzkum Enceladu. Nicméně návrh mise TSSM soupeřil o finance a tedy realizaci s&nbsp;návrhem mise ''[[Europa Jupiter System Mission]]'' (''EJSM'') k&nbsp;výzkumu Europy, měsíce Jupitera. V&nbsp;únoru 2009 bylo oznámeno, že NASA/ESA dá přednost misi ''EJSM'' před misí ''TSSM''.<ref name="bbc.7897585">{{Cite news |last=Rincon |first=Paul |url=http://news.bbc.co.uk/1/hi/sci/tech/7897585.stm |work=Science & Environment |title=Jupiter in space agencies' sights |publisher=BBC News |date=February 18, 2009 |accessdate=March 13, 2009 }}</ref> K&nbsp;posledně navrženým sondám NASA patří Enceladus Orbilander, která dokonce počítá s&nbsp;více než ročním pobytem sondy při obletech kolem Enceladu.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Enceladus Orbilander {{!}} Space@APL
| periodikum = space.jhuapl.edu
| url = https://space.jhuapl.edu/initiatives/enceladus-orbilander
| jazyk = en
| datum přístupu = 2024-02-01
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Meet Orbilander, a Mission to Search for Life on Enceladus
| periodikum = The Planetary Society
| url = https://www.planetary.org/articles/meet-orbilander-enceladus-mission
| jazyk = en
| datum přístupu = 2024-02-01
}}</ref>

== Odkazy ==

=== Reference ===
{{Překlad|jazyk=en |článek=Enceladus |revize= 768037736}}
<references>
<ref name="Rothery">{{Cite book |last=Rothery |first=David A. |title=Satellites of the Outer Planets: Worlds in their own right |publisher=Oxford University Press |date=1999 |isbn=978-0-19-512555-9 }}</ref>
</references>

=== Externí odkazy ===
* {{Wikislovník|heslo=Enceladus}}
* {{Commonscat|Enceladus}}
* [http://www.nineplanets.org/enceladus.html Enceladus] (anglicky)
* [https://web.archive.org/web/20130217190247/http://solarsystem.nasa.gov/planets/profile.cfm?Object=Enceladus Saturn: Moons: Enceladus] (anglicky)
* [http://astro.sci.muni.cz/clanek.php?id=393 Podrobný článek o měsíci Enceladus]
* [http://www.matfyz.cz/clanky/410-geofyzici-z-mff-objasnuji-aktivitu-gejziru-na-enceladu Geofyzici z MFF objasňují aktivitu gejzírů na Enceladu, 14. 7. 2015]

{{Saturnovy měsíce}}
{{Autoritní data}}

{{Portály|Planetární vědy}}

{{Dobrý článek}}

[[Kategorie:Měsíce Saturnu]]