Zobrazení zdroje stránky Chlor

{{Infobox - chemický prvek
<!-- tabulka ( + část obecné) -->
  | značka = Cl
  | protonové číslo = 17
  | nukleonové číslo = 35, 36, 37
  | název = Chlor
  | latinsky = Chlorum
  | nad = [[Fluor|F]]
  | pod = [[Brom|Br]]
  | vlevo = [[Síra]]
  | vpravo = [[Argon]]
  | dolní tabulka = ano
<!-- obecné -->
  | chemická skupina = Halogeny
  | číslo CAS = 7782-50-5
  | skupina = 17
  | perioda = 3
  | blok = p
  | koncentrace v zemské kůře = 130 až 1900&nbsp;ppm
  | koncentrace v mořské vodě = 19000&nbsp;mg/l
  | obrázek = Chlorine_ampoule.jpg
  | popisek = Plynný chlor
  | emisní spektrum = Chlorine_spectrum_visible.png
  | vzhled = Žlutozelený plyn
<!-- Atomové vlastnosti -->
  | relativní atomová hmotnost = 35,453
  | atomový poloměr = 100&nbsp;pm
  | kovalentní poloměr = 102±4&nbsp;pm
  | Van der Waalsův poloměr = 175&nbsp;pm
  | elektronová konfigurace = [Ne] 3s<sup>2</sup> 3p<sup>5</sup>
  | oxidační čísla = '''VII''', VI, '''V''', IV, '''III''', II, '''I''', '''−I'''
<!-- Fyzikální vlastnosti -->
  | skupenství = [[Plyn]]né
  | krystalografická soustava = Orthorhombická
  | hustota = 0,0032 g/cm<sup>3</sup> (0&nbsp;°C, 101,325 kPa)
1,5623 g/cm<sup>3</sup> (kap. při ''T<sub>v</sub>'')
2,10 g/cm<sup>3</sup> (−70&nbsp;°C)
  | tvrdost = 
  | magnetické chování = [[Diamagnetismus|Diamagnetický]]
  | teplota tání = −101,5
  | teplota varu = −34,4
  | molární objem = 17,39×10<sup>−6</sup> m<sup>3</sup>/mol
  | skupenské teplo tání = 6,406 kJ/mol (Cl<sub>2</sub>)
  | skupenské teplo varu = 20,41 kJ/mol (Cl<sub>2</sub>)
  | tlak syté páry = 10 Pa (139 K)<br />1 kPa (170 K)<br />100 kPa (239 K)
  | rychlost zvuku = 206&nbsp;m/s
  | měrná tepelná kapacita = 480 Jkg<sup>−1</sup>K<sup>−1</sup>
  | měrný elektrický odpor = >10 Ω·m (20&nbsp;°C)
  | tepelná vodivost = 8,9×10<sup>−3</sup>&nbsp;W⋅m<sup>−1</sup>⋅K<sup>−1</sup>
<!-- Různé -->
  | standardní elektrodový potenciál = 1,36&nbsp;V
  | elektronegativita = 3,16
  | spalné teplo na m3 = 
  | spalné teplo na kg = 
  | ionizační energie = 1251,2 KJ/mol
  | ionizační energie2 = 2298 KJ/mol
  | ionizační energie3 = 3822 KJ/mol
  | iontový poloměr = 181&nbsp;pm
<!-- Izotopy -->
  | izotopy = {{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop
  | nukleonové číslo = 35
  | značka = Cl
  | výskyt = 75,77%
  | počet neutronů = 18
}}{{Infobox - chemický prvek/Nestabilní izotop
  | nukleonové číslo = 36
  | značka = Cl
  | výskyt = stopy
  | poločas = 3,013×10<sup>5</sup> roků
  | způsob = [[Záření beta|β<sup>−</sup>]]
  | energie = 0,709&nbsp;53
  | nukleonové číslo produktu = 36
  | značka produktu = Ar
  | způsob2 = [[Záchyt elektronu|ε]] [[Záření beta|β+]]
  | energie2 = 1,142&nbsp;13
  | nukleonové číslo produktu2 = 36
  | značka produktu2 = S
}}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop
  | nukleonové číslo = 37
  | značka = Cl
  | výskyt = 24,23 %
  | počet neutronů = 20
}}
  | R-věty = {{R|23}}, {{R|36/37/38}}, {{R|50}}
  | S-věty = ({{S|1/2}}), {{S|9}}, {{S|45}}, {{S|61}}
  | symboly nebezpečí GHS = {{GHS03}}{{GHS06}}{{GHS07}}{{GHS09}}<ref name=pubchem_cid_24526>{{Citace elektronického periodika | titul = Chlorine | periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov | vydavatel = PubChem | url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/24526 | jazyk = en | datum přístupu = 2021-05-24 }}</ref><br>{{Nebezpečí}}<ref name=pubchem_cid_24526 />
}}
'''Chlor''', chemická značka '''Cl''', latinsky ''chlorum'' ({{Vjazyce2|grc|χλωρóς}}, ''chlóros'' – „zelený“) je [[jed|toxický]], světle zelený [[plyn]], druhý člen řady [[Halogeny|halogenů]].

== Základní fyzikálně-chemické vlastnosti ==
Chlor je velmi reaktivní plyn, který se ochotně slučuje s většinou [[Chemický prvek|prvků]] [[Periodická tabulka|periodické soustavy]]. Byl objeven roku [[1774]] [[Carl Wilhelm Scheele|Carlem Wilhelmem Scheelem]], ale dnešní pojmenování mu dal až roku [[1810]] [[Anglie|anglický]] [[chemik]] sir [[Humphry Davy]].

== Výskyt v přírodě ==
[[Soubor:Halit-Kristalle.jpg|vlevo|náhled|krystalický NaCl]]
Na [[Země|Zemi]] je chlor přítomen pouze ve formě [[chemická sloučenina|sloučenin]], většina z nich je rozpuštěna v [[mořská voda|mořské vodě]] a ve vodě některých vnitrozemských [[jezero|jezer]] ([[Mrtvé moře]], [[Velké solné jezero]] a další). Z [[minerál]]ů je nejznámější [[chlorid sodný]] (NaCl) neboli kuchyňská sůl. Velká ložiska chloridu sodného se nacházejí např. v [[Polsko|Polsku]] a [[Spojené státy americké|USA]] a [[geologie|geologicky]] vznikla jako pozůstatek po odpaření slaných vnitrozemských jezer.
Viz také [[minerál]] [[halit]].

V [[zemská kůra|zemské kůře]] je chlor 20. nejrozšířenějším prvkem a je přítomen v koncentraci 200–1900&nbsp;[[parts per million|ppm]] (mg/kg). V mořské vodě tvoří chloridové [[ion]]ty nejvíce zastoupený [[anion]], jejich koncentrace se pohybuje kolem 19&nbsp;g/l. Přesto je na Zemi zhruba 10krát méně chloru, než by odpovídalo jiným planetám, což mohlo napomoci rozšíření života.<ref>http://www.national-geographic.cz/detail/zivot-na-zemi-umoznilo-i-zasadni-odsoleni-pred-miliardami-let-42608/ {{Wayback|url=http://www.national-geographic.cz/detail/zivot-na-zemi-umoznilo-i-zasadni-odsoleni-pred-miliardami-let-42608/ |date=20130611084438 }} – Život na Zemi umožnilo i zásadní odsolení před miliardami let</ref>

Zastoupení ve [[vesmír]]u odpovídá vyššímu [[atomové číslo|atomovému číslu]] chloru. Předpokládá se, že na 1 [[atom]] chloru připadá přes 17 milionů atomů [[vodík]]u.

Chlor je [[mikrobiogenní]]m prvkem rostlin. Přijímají ho z půdy z vodného roztoku. V rostlině je velmi pohyblivý. Pomáhá kompenzovat kladný náboj [[draslík]]u, spolu s [[vápník]]em stabilizuje [[komplex rozkládající vodu]] v primární fázi [[fotosyntéza|fotosyntézy]] a spolu s draslíkem se podílí na otvírání a zavírání [[průduch]]ů.

== Sloučeniny ==
Ve [[chemická sloučenina|sloučeninách]] se chlor vyskytuje v mocenství Cl<sup>−I</sup>, Cl<sup>I</sup>, Cl<sup>III</sup>, Cl<sup>IV</sup>, Cl<sup>V</sup> a Cl<sup>VII</sup>.

V každém mocenství, ve kterém se chlor vyskytuje, vytváří i příslušnou kyselinu.
* jedinou bezkyslíkatou kyselinou je [[kyselina chlorovodíková]] (HCl) s chlorem záporně jednomocným Cl<sup>−I</sup>
* [[kyselina chlorná]] HClO odpovídá valenci Cl<sup>I</sup> a patří mezi velmi slabé kyseliny
* v mocenství Cl<sup>III</sup> je známa [[kyselina chloritá]] HClO<sub>2</sub>
* v mocenství Cl<sup>IV</sup> je znám [[oxid chloričitý]] ClO<sub>2</sub> používaný k bělení [[Celulóza|celulózy]] v papírenském průmyslu<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Greenwood
| jméno = Norman Neill
| titul = Chemie prvků. Sv. 1.
| url = https://www.worldcat.org/oclc/320245801
| vydání = 1. vyd
| vydavatel = Informatorium
| místo = Praha
| počet stran = 793 s., 1 příl
| strany = 1042–1043
| isbn = 80-85427-38-9
| isbn2 = 978-80-85427-38-7
| oclc = 320245801
}}</ref> a také v údajně léčivém přípravku [[Miracle Mineral Supplement|MMS]]<ref>{{Citace elektronické monografie
| url = http://www.mzcr.cz/Verejne/dokumenty/varovani-pred-konzumaci-doplnku-stravy-miracle-mineral-supplement_11799_3460_5.html
| titul = Varování před konzumací doplňku stravy MIRACLE MINERAL SUPPLEMENT
| datum přístupu = 2020-03-31
| url archivu = https://web.archive.org/web/20200603054008/http://www.mzcr.cz/Verejne/dokumenty/varovani-pred-konzumaci-doplnku-stravy-miracle-mineral-supplement_11799_3460_5.html
| datum archivace = 2020-06-03
| nedostupné = ano
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie|url=http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1026042 | titul=Inspekce varuje před přípravkem Miracle Mineral Supplement}}</ref>
* [[kyselina chlorečná]] HClO<sub>3</sub> odpovídá valenci Cl<sup>V</sup>
* velmi silná [[kyselina chloristá]] HClO<sub>4</sub> přísluší sedmimocnému chloru Cl<sup>VII<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Greenwood
| jméno = Norman Neill
| titul = Chemie prvků. Sv. 2.
| url = https://www.worldcat.org/oclc/320245801
| vydání = 1. vyd
| vydavatel = Informatorium
| místo = Praha
| počet stran = 793 s., 1 příl
| strany = 1068–1074
| isbn = 80-85427-38-9
| isbn2 = 978-80-85427-38-7
| oclc = 320245801
}}</ref></sup>

Všechny uvedené kyseliny vytvářejí soli s elektropozitivními prvky a především v případě kyseliny chlorné, chlorité a chlorečné mají tyto soli mnohem větší praktický význam než příslušné kyseliny.

Organické sloučeniny chloru jsou v přírodě výjimečné a naprostá většina organických molekul obsahujících atom chloru, s nimiž se lze setkat, vznikla chemickou syntézou. K&nbsp;nejpoužívanějším patří [[chloroform]], [[tetrachlormethan]], [[polyvinylchlorid|PVC]], [[DDT]], [[freony]] atd.

== Výroba a využití ==
{{Viz též|Hydroxid sodný#Elektrolytická výroba}}
[[Soubor:Chloralkali membrane.svg|náhled|vlevo|upright=1.3|Schéma membránového elektrolyzéru]]
Průmyslově vyráběný plynný chlor vzniká jako vedlejší produkt výroby [[hydroxid sodný|hydroxidu sodného]] nebo [[hydroxid draselný|draselného]] elektrolýzou vodného roztoku [[chlorid sodný|chloridu sodného]] nebo [[chlorid draselný|draselného]] – solanky (dalším vedlejším produktem je [[vodík]]). Starší amalgámový způsob výroby používal jako katodu kovovou kapalnou [[rtuť]], což mohlo vést ke kontaminaci výrobních závodů i okolního životního prostředí (např. [[Spolana Neratovice]]<ref>[http://www.transparentnost.ecn.cz/pripady.php?id=1&sid=8 Spolana Neratovice]</ref>, [[Spolek pro chemickou a hutní výrobu|Spolchemie Ústí nad Labem]]<ref>[http://www.transparentnost.ecn.cz/pripady.php?id=3&sid=29 Spolchemie]</ref>). Modernějšími a v současnosti používanými způsoby přípravy chloru jsou membránová nebo diafragmová elektrolýza. Při diafragmové elektrolýze je katodový a anodový prostor oddělen polopropustnou membránou, která má za úkol zabránit vedlejším reakcím, vzhledem k nízké účinnosti je však tento způsob historií (malá čistota vznikajícího hydroxidu). Dnes se k této přípravě užívá způsobu membránového, fungujícího na podobném principu jako diafragmové provedení, avšak s vyšší účinností, pro diafragmový i membránový způsob jsou společné užívané elektrody, tedy anoda (rozměrově stálá) z titanu pokrytého tenkou vrstvou oxidu titaničitého a katoda ze železa či niklu. Tlakové kovové lahve s plynným chlorem jsou označeny žlutým pruhem.

* Při práci s plynným chlorem je nezbytné zachovávat přísná bezpečnostní opatření, protože je velmi silně toxický a z průmyslových provozů je známa řada havárií se smrtelnými následky. Plynný chlor je znám jako první prakticky použitá chemická bojová látka již z [[První světová válka|1. světové války]] v roce [[1915]].
* Elementární chlor se prakticky používá k dezinfekci [[pitná voda|pitné vody]], protože i v malých koncentracích hubí [[bakterie]] a jeho nadbytek lze z vody snadno odstranit pouhým probubláním vzduchem. Další uplatnění nachází chlor v papírenském a textilním průmyslu, kde se používá k bělení surovin.

=== Kyselina chlorovodíková, chloridy ===
[[Soubor:Liquid chlorine in flask.jpg|náhled|upright|Kapalný chlor]]
[[Chlorovodík]] HCl je bezbarvý plyn o bodu varu 53&nbsp;°C, po rozpuštění ve vodě reaguje silně kysele a je označován jako [[kyselina chlorovodíková]]. Vyrábí se působením kyseliny sírové na [[chlorid sodný]] nebo častěji přímou reakcí plynného [[vodík]]u a chloru. Značné množství chlorovodíku vzniká jako odpadní produkt při chloraci uhlovodíků. Komerčně se dodává v roztocích o koncentraci kolem 35 %.

* Směs kyseliny chlorovodíkové a [[Kyselina dusičná|dusičné]] v poměru (3:1) se nazývá [[lučavka královská]]. Tato směs rozpouští i velmi odolné drahé kovy jako [[zlato]] nebo [[platina|platinu]]. K tomuto jevu dochází kombinací velmi silných oxidačních vlastností kyseliny dusičné a komplexotvorných vlastností chloridového iontu, který vytváří stabilní komplexní ionty [AuCl<sub>4</sub>]<sup>−</sup> a [PtCl<sub>6</sub>]<sup>2−</sup>.
* [[Chlorid sodný]] NaCl je nezbytnou složkou potravy, je obsažen v krvi i krevní plazmě. Jeho příjem v potravě je však třeba udržovat v rozumných mezích, protože jeho přebytek působí nepříznivě na kardiovaskulární systém a zvyšuje riziko infarktu myokardu.
* Chlorid sodný a chlorid vápenatý CaCl<sub>2</sub> se v zimním období rozprašují na vozovky, aby z nich odstranily námrazu. Využívá se přitom faktu, že roztoky těchto látek mrznou až při teplotě pod −20&nbsp;°C a při kontaktu ledu s uvedenými chloridy led taje a vznikají nasycené chloridové roztoky. Problémem zůstává korozivní působení těchto roztoků na kovové součásti automobilů i zatížení půdy v okolí komunikací vysokými koncentracemi solí.
* Většina chloridů je výborně rozpustná ve vodě. Výjimku tvoří [[chlorid stříbrný]] AgCl a chlorid rtuťný neboli [[kalomel]] Hg<sub>2</sub>Cl<sub>2</sub>. Nerozpustnosti AgCl ve vodě je možno využít k oddělení stříbra z roztoků dalších kovů, přičemž kovové stříbro lze z filtrátu AgCl poměrně jednoduše získat pyrometalurgicky. Vysoce čistý chlorid stříbrný je důležitou složkou fotografických materiálů (filmy, fotopapíry). Kalomel se přes svoji toxicitu používá v analytické chemii jako redukční činidlo pří vážkovém stanovení platinových kovů.

=== Kyselina chlorná, chlornany ===
[[Kyselina chlorná]] HClO je poměrně slabá kyselina a chemicky značně nestálá sloučenina. Větší význam mají její soli chlornany.

* [[Chlornan sodný]] NaClO je sloučenina s oxidačními a především dezinfekčními účinky. Připravuje se zaváděním plynného chloru do roztoku [[hydroxid sodný|hydroxidu sodného]], za vzniku chlornanového a chloridového iontu. Reakce tohoto typu se nazývá [[disproporcionace]].
<center>
<math>
\mathrm{Cl}_2+2\mathrm{NaOH}\rightarrow \mathrm{NaCl}+\mathrm{NaClO}+\mathrm H_2\mathrm O
</math>
</center>

* Vyrobený chlornan sodný je nejčastěji distribuován a dále používán přímo jako roztok.

=== Kyselina chlorečná a chloristá, chlorečnany a chloristany ===
[[Kyselina chlorečná]] HClO<sub>3</sub> je nestálá kapalina se silně oxidačními účinky.

* Ze solí jsou nejznámější [[chlorečnan sodný]] a draselný, základní složky „Travexu“, přípravku pro hubení plevelů a trávy. Kromě toho se tyto chlorečnany vyznačují velmi silnými oxidačními vlastnostmi a ve směsi s organickými látkami (cukr) velmi snadno a silně explodují. Řada především mladších amatérských pyrotechniků byla při experimentech s těmito směsmi vážně zraněna.{{Doplňte zdroj}}
* [[Kyselina chloristá]] HClO<sub>4</sub> je jednou z nejsilnějších kyselin. Vyrábí se obvykle elektrochemickou oxidací chlorečnanů a komerčně se distribuuje jako vodný roztok o koncentraci přibližně 70%, který je prakticky neomezeně stálý.
* Ve zředěných roztocích se kyselina chloristá chová pouze jako velmi silná kyselina. V koncentrovaném stavu a za horka je ovšem mimořádně silným oxidačním prostředkem, využívaným např. k rozkladům stálých organických polymerů (polystyren, [[polyvinylchlorid|PVC]]). Doporučuje se však, aby uvedené reakce prováděl pouze zkušený analytický chemik, protože při nich hrozí '''nebezpečí exploze'''. Zároveň je známo, že organické látky (např. dřevěné součásti laboratorních [[digestoř]]í) mohou po dlouhodobém styku s parami kyseliny chloristé nebo oxidu chloristého samovolně explodovat.
* Velká většina solí kyseliny chloristé, chloristanů jsou sloučeniny velmi dobře rozpustné ve vodě. Výjimku tvoří chloristan draselný KClO<sub>4</sub>, rubidný RbClO<sub>4</sub>, cesný CsClO<sub>4</sub> a amonný NH<sub>4</sub>ClO<sub>4</sub>. V analytické chemii slouží tento jev k důkazu nebo separaci uvedených kationtů.
* [[Chloristan draselný]] a amonný jsou složkou různých pyrotechnických směsí. Chloristan amonný je základem pevného paliva raketových motorů, využívá jej např. i americký [[Kosmický raketoplán|raketoplán]] [[Space Shuttle]].

== Organické sloučeniny chloru ==
Výroba chlorovaných uhlovodíků v průběhu 20. století dosahovala milionů tun nejrůznějších sloučenin a dodnes představuje řada těchto produktů velkou ekologickou zátěž pro naši planetu. Řada sloučenin byla v době svého objevu pokládána za prakticky neškodné a teprve po mnohaletém masovém používání se ukázalo, že jejich dlouhodobé působení v přírodě může mít katastrofální následky. Jedním z příkladů je vliv chlorofluorovaných uhlovodíků – [[Freony|freonů]] na ozonovou vrstvu, o které se podrobněji píše v kapitole o [[fluor]]u.

=== Chlorovaná organická rozpouštědla ===
Nejjednoduššími významnými chlorovanými uhlovodíky jsou trichlormetan neboli [[chloroform]] CHCl<sub>3</sub> a tetrachlormetan, nazývaný [[tetrachlor]] CCl<sub>4</sub>. Obě sloučeniny jsou těžké kapaliny s relativně nízkým bodem varu (CHCl<sub>3</sub> 62&nbsp;°C a CCl<sub>4</sub> 77&nbsp;°C). Obě jsou nehořlavé a při vdechování nejsou toxické. Chloroform má navíc narkotizační účinky a byl v omezeném množství používán i v medicíně pro uspávání pacientů při operacích.

* Obě kapaliny se prakticky nemísí s vodou, ale jsou výbornými rozpouštědly nepolárních organických sloučenin a tuků. Ještě před několika lety prakticky všechny čistírny oděvů praly zboží svých zákazníků ve směsi těchto kapalin. Organické znečištění bylo velmi efektivně odstraněno a díky nízkému bodu varu čisticí směsi byly její zbytky z oděvů snadno odstraněny zahřátím.
* Řada barev na kovy i dřevo měla za rozpouštědlo pigmentů a ochranných látek právě chloroform či tetrachlor.
* Díky nehořlavosti terachlormetanu sloužila tato sloučenina jako náplň některých hasicích přístrojů.
* Obě látky se dodnes v omezeném měřítku používají pro extrakci tuků z biologického materiálu i pro separace organických sloučenin ze směsí [[extrakce|extrakcí]] typu kapalina-kapalina.
* Podrobné dlouhodobé klinické studie však bohužel ukázaly, že trvalý dlouhodobý styk organizmu s těmito rozpouštědly značně zvyšuje riziko vzniku rakovinného bujení a obě sloučeniny se dostaly do seznamu [[karcinogen]]ních látek. Na základě této skutečnosti je v současné době velmi silně omezena jak produkce, tak praktické využití těchto organických rozpouštědel.

=== PCB ===
[[Soubor:PCB.svg|náhled|strukturní vzorec polychlorovaného bifenylu]]
[[Soubor:Bifenyl.svg|vpravo|náhled|strukturní vzorec bifenylu]]
Podobný osud má i skupina organických chlorovaných aromatických uhlovodíků nazvaná [[polychlorované bifenyly]] neboli [[Polychlorované bifenyly|PCB]]. Existuje celkem 208 kongenerů, které se liší počtem atomů chloru a jejich vzájemnou polohou na bifenylovém skeletu. Jsou to výševroucí nehořlavé a chemicky jsou mimořádně stálé kapaliny. Jsou výbornými rozpouštědly nepolárních organických sloučenin a tuků.

Hlavní uplatnění nalezly PCB jako náplně [[transformátor]]ů, [[kondenzátor]]ů a dalších elektrických zařízení. Dále byly užívány jako hydraulické kapaliny, součásti tiskových barev, nátěrových hmot, tmelů a dalších výrobků.

PCB byly v době počátku jejich výroby považovány za zcela neškodné látky a na jejich únik do prostředí nebyl brán ohled. Teprve po desetiletích jejich užívání bylo zjištěno PCB se v přírodě nerozkládají (jsou [[Perzistentní organická látka|perzistentní]], hromadí se v tělech živočichů a šíří se v potravních řetězcích (jsou [[Bioakumulace|bioakumulativní]]) a že mají i ve stopových množstvích nepříznivé účinky na živé organismy. V průběhu let byla jejich výroba zastavena a jejich užívání omezeno
[[Stockholmská úmluva|Stockholmskou úmluvou]].

=== DDT ===
[[Soubor:DDT.svg|náhled|strukturní vzorec insekticidu DDT]]
[[DDT]] je zkratka sloučeniny dichlordifenyltrichlorethan nebo 1,1,1-trichlor-2,2-bis(''p''-chlorofenyl)ethan (ClC<sub>6</sub>H<sub>4</sub>)<sub>2</sub>CH(CCl<sub>3</sub>), jeden z nejstarších a nejznámějších [[insekticid]]ů.

DDT byl poprvé syntetizován již v roce [[1874]]. Jeho insekticidní účinky však objevil až [[Švýcarsko|švýcarský]] chemik [[Paul Hermann Müller]] v roce [[1939]]. Od [[druhá světová válka|druhé světové války]] bylo DDT používáno v masovém měřítku, kde sloužilo jako pro přípravek k hubení škodlivého hmyzu v [[zemědělství]], ale především k likvidaci komárů a moskytů v tropických zemích.

Postupně bylo zjištěno, že jde o [[Perzistentní organická látka|perzistentní]] látku, která se hromadí v tělech živočichů i člověka (je [[Bioakumulace|bioakumulativní]]) a má i v malých dávkách nepříznivé účinky na zdraví. Proto bylo jeho výroba a použití v mnoha zemích zakázáno a celosvětově je použití omezeno [[Stockholmská úmluva|Stockholmskou úmluvou o perzistentních organických látkách]].

=== PVC ===
[[Soubor:Vinylchlorid.svg|náhled|strukturní vzorec vinylchloridu]]
Polymer [[polyvinylchlorid]], PVC, patří dodnes k nejrozšířenějším průmyslově vyráběným plastickým hmotám. Vyrábí se [[Polymerizace|polymerací]] nenasyceného chlorovaného uhlovodíku [[vinylchlorid]]u, (C<sub>2</sub>H<sub>3</sub>Cl). Vzniklý produkt se dále barví a plní různými aditivy, takže na trh se dostává velmi široká škála plastů s rozdílnými fyzikálním vlastnostmi.

* Všechny vyráběné druhy PVC se vyznačují dobrou chemickou odolností, jsou velmi špatně hořlavé a tepelně dobře odolné. Vnášením různých pigmentů do hmoty plastu lze připravit rozsáhlou paletu barevných odstínů. Povrch plastu je velmi snadno omyvatelný vodou. Z těchto důvodů se stále hojně používají k výrobě podlahových krytin a bytových textilií. Povrchy domácích zahradních bazénů jsou často pokryty vrstvou PVC, z PVC se vyrábí armatury pro rozvody pitných i odpadních vod.
* Další využití nalézá PVC v medicíně jako inertní součást různých aparátů (hadičky, trubičky, zásobníky tekutin…), ale jsou z něj např. vyráběny i hračky pro děti.
* Problém s PVC nastává v okamžiku jeho '''hoření nebo tepelného rozkladu'''. Přestože je za normálních okolností téměř nehořlavé, za vysokých teplot (např. při požáru bytu) začíná tepelně degradovat za uvolňování širokého spektra vesměs velmi toxických organických sloučenin (nejznámější je patrně [[fosgen]]). I při řízeném spalování se do plynných spalin dostávají atomy chloru, které působí silně korozivně na spalovací aparatury díky vznikajícímu chlorovodíku. Reakcí chloru s aromatickými uhlovodíky dochází ke vzniku zvláště nebezpečných [[dioxin]]ů.

== Dioxiny – ekologická hrozba ==
[[Soubor:Dibenzodioxin.svg|náhled|molekula dibenzodioxinu]]
[[Soubor:Dibenzylfuran.svg|náhled|molekula dibenzylfuranu]]

[[Dioxiny]] představují ekologicky nejproblematičtější organické sloučeniny chloru. Tímto termínem jsou označovány dvě skupiny látek: Polychlorované dibenzo-para-dioxiny a dibenzofurany, jejichž základní skelet ukazují připojené obrázky. Záměnou jednoho nebo několika vodíkových atomů za atomy chloru vznikají sloučeniny, které jsou obvykle označovány souhrnným názvem dioxiny. Tyto látky se vyznačují jak značnou přímou toxicitou, jsou však i silně [[mutagen]]ní i [[karcinogen]]ní.

Tyto sloučeniny se průmyslově nevyrábějí, vznikají jako nechtěné příměsi při chemické syntéze jiných aromatických chlorovaných látek. Často uváděným příkladem je [[defoliant]] [[Agent Orange]], který byl ve [[Válka ve Vietnamu|Vietnamské válce]] masově rozprašován americkou armádou na tropické pralesy s cílem zbavit vegetaci listů. Přestože dioxiny nejsou originálně složkou této směsi, vyskytovaly se zde v relativně značném množství díky nedokonalému čištění základních složek{{Doplňte zdroj}}. Dodnes jsou ve [[Vietnam]]u oblasti, kde je půda natolik zatížena těmito látkami, že ji nelze zemědělsky využívat. Daleko tragičtější jsou však tisíce případů mrtvě narozených dětí, dětí narozených s hrůznými deformitami, extrémní nárůst případů onemocnění rakovinou v postižených oblastech. Problémy se nevyhnuly ani americkým vojákům a řada veteránů Vietnamské války vykazovala podobné syndromy jako vietnamští domorodci. To vše je dáváno do souvislosti s dlouhodobým kontaktem postižených osob s dioxiny obsaženými v Agent Orange.

Jedna ze složek Agent Orange ([[2,4,5-T]]) se od roku [[1965]] vyráběla i v [[Československo|Československu]] v chemičce [[Spolana Neratovice]]. Během krátké doby v důsledku kontaminace dioxiny vážně onemocněly desítky zaměstnanců Spolany, kteří se podíleli na výrobě [[pesticid]]u.<ref>[[Miroslav Šuta]]: [http://www.literarky.cz/?p=clanek&id=5407 Agent Orange a Spolana] {{Wayback|url=http://www.literarky.cz/?p=clanek&id=5407 |date=20110718174805 }}, [[Literární noviny]], č. 24/2008</ref>

[[Soubor:Dioxin.svg|náhled|molekula tetrachlordibenzodioxinu]]

Rozhodně nejvýznamnějším zdrojem dioxinů v životním prostředí je spalování organických sloučenin, především komunálního odpadu. Důvodem je především fakt, že aromatické benzenové jádro je značně stálé a při spalování organických sloučenin dochází k přednostní oxidaci běžných uhlovodíků. Benzenový skelet přitom často zůstává nedotčen a jeho reakcí s [[kyslík]]em a chlorem vznikají dioxiny.

* V současné době jsou spalovny komunálního odpadu konstruovány tak, aby v plynných emisích došlo k destrukci valné většiny vznikajících dioxinů. Dosahuje se toho převážně tak, že spaliny z primárního spalování odpadu vstupují do druhého spalovacího stupně, ve kterém je obvykle zvýšena teplota' na 1 500&nbsp;°C i více{{Doplňte zdroj}}. Kombinací vysoké teploty spalování a prodloužené doby pobytu organických sloučenin v prostředí o extrémně vysoké teplotě lze dosáhnout prakticky kompletní oxidace přítomných dioxinů. Pro zajímavost lze uvést, že pražská spalovna komunálního odpadu je vybavena ještě dalším, třetím spalovacím stupněm. Všechny spalovny jsou navíc ze zákona pravidelně kontrolovány a obsah dioxinů ve spalinách je monitorován. Měření jsou většinou prováděna po dobu 18 hodin dvakrát ročně. Dioxiny zůstávají velkým problémem v popílcích a dalších odpadech z čištění spalin.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | titul = Chráněná krajinná oblast byla kontaminována popílkem za peníze Evropské unie
 | url = https://arnika.org/chranena-krajinna-oblast-byla-kontaminovana-popilkem-za-penize-evropske-unie
 | datum vydání = 2005-11-01
 | datum přístupu = 2020-06-03
 | vydavatel = Arnika
}}</ref>
* Bylo prokázáno, že vliv jednotlivých kongenerů dioxinů na živé organizmy se podstatně liší. Pro zjednodušení byl vybrán jeden z nich – 2,3,7,8-tetrachlorodibenzen-p-dioxin ''(obrázek)'' a při uvádění koncentrace dioxinů v analytickém vzorku jsou obvykle obsahy všech přítomných dioxinů vztahovány k této sloučenině.

== Odkazy ==

=== Reference ===
<references />

=== Literatura ===
* Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
* Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
* Dr. Heinrich Remy, ''Anorganická chemie'' 1. díl, 1. vydání 1961
* N. N. Greenwood – A. Earnshaw, ''Chemie prvků'' 1. díl, 1. vydání 1993 {{ISBN|80-85427-38-9}}

=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat|Chlorine}}
* {{Wikislovník|heslo=chlor}}
* {{cs}} [http://chemie.gfxs.cz/index.php?pg=prvek&prvek_id=17 Chemický vzdělávací portál]
* [[Miroslav Šuta]]: ''Chemické látky v životním prostředí a zdraví'', [[Ekologický institut Veronica]], Brno 2008, {{ISBN|978-80-87308-00-4}}
* [https://www.eurochlor.org/ Stránky sdružení evropských výrobců chlóru a hydroxidů Eurochlor] {{en}}
* {{en}} [http://www.cdc.gov/niosh/topics/chlorine/ Chlorine] – National Institute for Occupational Safety and Health
* [[Agency for Toxic Substances and Disease Registry]]: [https://web.archive.org/web/20100607045216/http://www.atsdr.cdc.gov/substances/toxsubstance.asp?toxid=36 Chlorine]
* [https://web.archive.org/web/20090518141937/http://electrochem.cwru.edu/encycl/art-b01-brine.htm Electrolytic production]
* [https://web.archive.org/web/20100429205421/http://www.amazingrust.com/Experiments/how_to/Liquid_Cl2.html Production and liquefaction of chlorine]
* [https://web.archive.org/web/20080706020039/http://oceana.org/chlorine Chlorine Production Using Mercury, Environmental Considerations and Alternatives]

{{Periodická tabulka (navbox)}}

{{Autoritní data}}
{{Portály|Chemie}}

[[Kategorie:Chlor| ]]
[[Kategorie:Halogeny]]
[[Kategorie:Chemické prvky]]
[[Kategorie:Oxidační činidla]]
[[Kategorie:Dezinfekční látky]]
[[Kategorie:Klinicky významné minerály]]