Zobrazení zdroje stránky Atom

{{Různé významy|tento=částici hmoty}}
{{Infobox - částice
| název = Atom
| symbol = 
| obrázek = Helium atom QM.svg
| velikost obrázku = 300px
| popisek = Znázornění struktury atomu [[helium|helia]]. [[Elektronový obal]], sestávající z [[atomový orbital|orbitalu]] 1s, je zobrazen černě, přičemž odstín vyjadřuje [[amplituda pravděpodobnosti|hustotu pravděpodobnosti]] (integrovanou podél přímky pohledu). Oblast [[atomové jádro|atomového jádra]] je vyznačena růžově; jeho zvětšenina, na které jsou červeně zobrazeny [[proton]]y a fialově [[neutron]]y, je však jen schematická. Ve skutečnosti je i jádro helia (a vlnové funkce jednotlivých nukleonů) kulově symetrické.
| klasifikace = Nejmenší částice [[chemický prvek|chemického prvku]]
| generace = 
| symboly = 
| složení = 
| antičástice = 
| hmotnost eV = 
| jednotka = 
| hmotnost kg = ≈ 1,67×10<sup>−27</sup> až 4,52×10<sup>−25</sup>&nbsp;
| náboj e = 
| náboj C = 0 (atom má vždy stejný počet protonů a elektronů, v jiném případě se nejedná o atom, nýbrž o [[ion]])
| magnetický moment = 
| dipólový moment = 
| barevný náboj = 
| spin = 
| izospin = 
| střední doba života = 
| interakce = 
| předpověděl = 
| objevil = 
}}
'''Atom''' (z [[řečtina|řeckého]] ἄτομος, ''átomos'' – ''nedělitelný'') je nejmenší [[částice]] běžné [[hmota|hmoty]], částice, kterou už [[chemie|chemickými]] prostředky dále nelze dělit (ovšem [[fyzika|fyzikálními]] ano – viz např. [[jaderná reakce]]) a která definuje vlastnosti daného [[chemický prvek|chemického prvku]]. Atom se skládá z [[atomové jádro|atomového jádra]] obsahujícího [[proton]]y a [[neutron]]y a [[elektronový obal|obalu]] obsahujícího [[elektron]]y.

== Historický vývoj atomové teorie ==
[[Soubor:Rutherford atomic planetary model.svg|náhled|Rutherfordův model atomu]]
První představy o atomu pocházejí z [[Starověké Řecko|antického Řecka]], ve kterém v [[5. století př. n. l.]] [[Démokritos]] představil [[filozofie|filozofickou]] teorii – [[atomismus]], podle které nelze [[hmota|hmotu]] dělit do nekonečna, neboť na nejnižší úrovni existují dále nedělitelné částice, které označil slovem ''atomos'' (ἄτομος). Podle této teorie je veškerá hmota složena z různě uspořádaných atomů různého druhu, které jsou nedělitelné, přičemž je nelze vytvářet ani ničit. Navíc se objevuje i myšlenka existence prázdného prostoru, kterým se mohou atomy pohybovat.<ref>http://www.osel.cz/10700-demokritos-jen-atomy-a-prazdno.html - Démokritos: Jen atomy a prázdno</ref>

Vědeckou formu atomové teorii poskytl na začátku [[19. století]] [[John Dalton]], podle kterého se každý [[chemický prvek]] skládá ze stejných atomů zvláštního typu, které nelze měnit ani ničit, ale lze je skládat do složitějších struktur ([[chemická sloučenina|sloučenin]]). Na základě této teorie byl schopen vysvětlit některé otevřené otázky tehdejší chemie, např. proč při [[chemická reakce|chemických reakcích]] reagují vždy jednoduché poměry množství příslušných látek (viz [[zákon násobných poměrů slučovacích]]).

=== Thomsonův (pudinkový) model atomu ===
{{Viz též|Thomsonův model atomu}}
Teorii o nedělitelných atomech (přesněji částicích, které atomy nazval Dalton) však v roce [[1897]] vyvrátil [[Joseph John Thomson|J. J. Thomson]], který při studiu [[katodové záření|katodového záření]] objevil [[elektron]] — tedy první [[subatomární částice|subatomární částici]]. Na základě tohoto objevu vytvořil tzv. ''[[Thomsonův model atomu]]'' (též ''pudinkový model''), který předpokládal, že atom je tvořen rovnoměrně rozloženou kladně [[elektrický náboj|nabitou]] hmotou, ve které jsou (jako [[rozinka|rozinky]] v [[pudink]]u) rozptýleny záporně nabité elektrony.

=== Rutherfordův (planetární) model atomu ===
{{Viz též|Rutherfordův model atomu}}
Thomsonův model překonal na začátku [[20. století]] [[Ernest Rutherford]], který analýzou experimentů [[Johannes Wilhelm Geiger|Geigera]] a [[Ernest Marsden|Marsdena]] dokázal, že většina hmoty s kladným nábojem je umístěna ve velmi malém prostoru ve středu atomu.<ref>E. Rutherford, The Scattering of <math>\alpha</math> and <math>\beta</math> Particles by Matter and the Structure of the Atom, Philos. Mag, '''6''' (1911) 21, [http://mrmackenzie.co.uk/podpress_trac/feed/3110/0/Rutherford-paper.pdf PDF]</ref> To ho vedlo k ''[[Rutherfordův model atomu|Rutherfordově modelu]]'', podle kterého se atom skládá z kladně nabitého hutného [[atomové jádro|jádra]], kolem kterého obíhají záporně nabité elektrony obdobně jako [[planeta|planety]] obíhají [[Slunce]] (proto se tento model nazývá též ''planetární model atomu''). Později také zjistil, že jádro atomu [[vodík]]u je nejjednodušším jádrem, které je tvořeno jedinou částicí, přičemž tato částice je obsažena také v jádrech ostatních atomů. Tato částice se nazývá [[proton]]. V roce [[1932]] pak [[James Chadwick]] objevil [[neutron]], který se v jádře nachází spolu s protony.

Planetární model však trpěl mnoha zásadními nedostatky: například podle všech známých zákonů by elektricky nabité těleso (elektron) obíhající po kruhové či eliptické dráze muselo vysílat [[elektromagnetické záření]], čímž by ztrácelo [[energie|energii]] a ve velmi krátkém čase by se všechny elektrony spirálovitě zřítily do atomových jader.

{{clear}}

=== Bohrův-Sommerfeldův model atomu ===
[[Soubor:Bohr Model.svg|náhled|Bohrův model atomu]]
{{Viz též|Bohrův model atomu}}
Zásadní problémy Rutherfordova modelu překonala až nová [[Kvantová fyzika|kvantová teorie]], podle které je elektromagnetické záření vysíláno i pohlcováno po nedělitelných množstvích, [[kvantum|kvantech]]. V roce [[1913]] vytvořil [[Niels Bohr]] podle této teorie ''[[Bohrův model atomu]]''. Podle tohoto modelu obíhají elektrony atomové jádro jen na některých dovolených kruhových drahách, přičemž nemohou vyzařovat a spirálovitě padat do jádra, protože mezilehlé dráhy nejsou možné a vyzařování energie není spojité, mohou pouze za určitých podmínek jednorázovými změnami „přeskočit“ z jedné [[Elektronová konfigurace#Slupky a podslupky|energetické hladiny]] do jiné.

Bohrův model byl navržen ''[[ad hoc]]'', byl poměrně komplikovaný, ale dokázal předpovědět několik důležitých faktů o atomových [[Spektrální čára|spektrech]]. V některých ohledech však stále selhával (např. vysvětlení štěpení [[spektrální čára|spektrálních čar]]). Bohrův model je stále založen na [[klasická fyzika|klasické fyzice]], na rozdíl od planetárního modelu však doplnil některé [[postulát]]y, kterými se pokusil odstranit rozpory planetárního modelu. Jedná se tedy o soubor uměle definovaných fenomenologických tvrzení, o kterém byl samotný Bohr přesvědčen, že nemůže být konečným vysvětlením. Bohrovy postuláty však byly jedním z podstatných podnětů, které iniciovaly vznik kvantové teorie — nového teoretického základu, ze kterého postuláty přirozeně vyplývají.

[[Arnold Sommerfeld]] doplnil Bohrův model o vybrané eliptické dráhy oběhu elektronů a přidal příslušné postuláty. Umožnil tak dílčí vysvětlení pro rozštěpení některých spektrálních linií a některé změny spekter v magnetickém poli.

=== Kvantověmechanický model atomu ===
Moderní ''[[kvantová mechanika|kvantověmechanický]] model atomu'' vznikl na základě [[Louis de Broglie|de Broglieho]] teorie částicových vln a následné [[Erwin Schrödinger|Schrödingerovy]] práce, v níž představil tzv. [[Schrödingerova rovnice|Schrödingerovu rovnici]], podle které elektron (stejně jako všechny ostatní částice) není popisován jako [[hmotný bod]], ale jako [[vlnová funkce]] definující [[pravděpodobnost]]i výskytu elektronu v různých místech prostoru. Spolu s [[Princip neurčitosti|Heisenbergovými relacemi neurčitosti]] to znamená, že mechanistické eliptické dráhy Bohrova-Sommerfeldova modelu byly opuštěny a nahrazeny neostře definovanými oblastmi, ve kterých se elektron s určitou [[pravděpodobnost]]í nalézá, tzv. [[Atomový orbital|orbitaly]].

Model založený na Schrödingerově kvantové mechanice dokázal vysvětlit mnoho atomových vlastností, které byly dřívějšími teoriemi nepředpověditelné (např. pravděpodobnosti přechodů a tedy intenzity spektrálních čar). Některé jevy v jemné struktuře spekter se však pomocí něho vysvětlit nepodařilo.

K přesnějšímu vystižení vlastností atomového obalu je potřeba relativistická kvantová mechanika. Chování elektronů tak lépe popisuje [[Speciální teorie relativity|relativistická]] [[Diracova rovnice]], ze které přirozeně vyplývají i korekce k Schrödingerovu modelu, mající původ v relativistické změně [[hmotnost]]i a v interakci [[spin]]ů elektronů (přesněji jejich magnetických polí) ve víceelektronových atomových obalech. Podobně [[Kleinova–Gordonova rovnice]] popisuje vlastnosti exotických [[mezoatom]]ů, jejichž atomový obal je tvořený mezony (zpravidla záporné [[pion]]y).

== Složení atomu ==
{{viz též|atomové jádro|elektronový obal}}
Přestože podle jména je atom „nedělitelný“, ve skutečnosti jej lze rozložit na menší složky, někdy označované jako [[subatomární částice]]:
* [[elektron]]y jsou záporně nabité částice, které se nacházejí v [[elektronový obal|atomovém obalu]], ze kterého je lze relativně snadno vyjmout a vytvořit tím nabitý [[ion]]t (viz [[ionizace]]);
* ve středu atomu je [[atomové jádro]] obsahující tzv. [[nukleon]]y (jádro zabírá jen nepatrnou část atomu, ale tvoří naprostou většinu jeho hmotnosti):
** [[proton]]y jsou kladně nabité částice, zhruba 1836krát hmotnější než elektrony,
** [[neutron]]y jsou elektricky neutrální částice, jen o trochu hmotnější než protony.

Elektrony jsou k atomovému jádru vázány [[Lorentzova síla|elektromagnetickou silou]] zprostředkovávanou [[foton]]y. Protony a neutrony v jádře jsou navzájem vázány [[Silná interakce|jadernou silou]] zprostředkovanou [[gluon]]y.

Samotné protony a neutrony se ještě skládají z [[kvark]]ů.

== Druhy atomů ==
Různé atomy se liší svým složením: počtem jednotlivých částic. Atomy různých prvků se liší svým [[atomové číslo|atomovým číslem]], které vyjadřuje počet protonů v jádře (např. atom se šesti protony je atomem [[uhlík]]u; počet elektronů v obalu je u běžného elektricky neutrálního atomu shodný s počtem protonů v jádře). Atomy jednoho prvku se mohou lišit počtem neutronů v jádře (tzv. [[nukleonové číslo|nukleonovým číslem]]), čímž tvoří různé [[izotop]]y (např. atom s šesti protony a osmi neutrony je izotop [[uhlík 14]], <sup>14</sup>C). Pokud se z elektricky neutrálního atomu vyjme elektron (nebo se naopak do něj vloží), vznikne nabitý [[ion]]t.

Je známo asi 256 druhů atomů ([[nuklid]]ů), které jsou stabilní, a mnoho dalších, jejichž jádra jsou nestabilní a samovolně se [[Radioaktivita|radioaktivně rozpadají]].

=== Exotické druhy ===
{{Podrobně|Exotické atomy}}
V atomovém jádře může být nukleon nahrazen [[hyperon]]em, zpravidla hyperonem Λ. Jedná se pak o atom s [[hyperjádro|hyperjádrem]].

Elektron v atomovém obalu může být nahrazen [[mion]]em (nebo lehčím záporně nabitým [[mezon]]em, např. [[pion]]em<ref>{{Citace elektronického periodika
 | příjmení1 = Houser
 | jméno1 = Pavel
 | titul = Na okamžik připravili heliový atom s pionem namísto elektronu
 | periodikum = SCIENCEmag.cz
 | datum_vydání = 2020-05-08
 | url = https://sciencemag.cz/na-okamzik-pripravili-heliovy-atom-s-pionem-namisto-elektronu/
}}</ref>). Takový atom se pak nazývá mioatomem (resp. mezoatomem). Vzhledem k větší hmotnosti je [[Bohrův model atomu|klasický Bohrův poloměr]] mioatomu mnohem menší, mion je vázán těsněji a je vysoká pravděpodobnost záchytu mionu jádrem (obdoba záchytu elektronu u [[záření beta|radioaktivní přeměny beta]]). Atomové orbitaly mezoatomů se liší nejen kvůli odlišné hmotnosti, ale také tím, že k popisu kvantověmechanického chování mezonu v obalu je nutno použít [[Kleinova–Gordonova rovnice|Kleinovu–Gordonovu rovnici]] (na rozdíl od [[Diracova rovnice|Diracovy rovnice pro elektron]]). Také jádro (proton u atomu lehkého vodíku) může být také nahrazeno antimionem nebo kladně nabitým mezonem – v r. 2016 tak např. byla prokázána existence exotických atomů složených z pionu a kaonu (jak K<sup>+</sup>π<sup>−</sup> tak π<sup>+</sup>K<sup>−</sup>).<ref name="DIRAC">{{Citace elektronického periodika
 | příjmení = Adeva
 | jméno = B.
 | spoluautoři = ''et al.'' (DIRAC Collaboration)
 | titul = Observation of ''π''<sup>−</sup>''K''<sup>+</sup> and ''π''<sup>+</sup>''K''<sup>−</sup> Atoms
 | periodikum = Physical Review Letters
 | rok vydání = 2016
 | měsíc vydání = září
 | den vydání = 8
 | ročník = 117
 | typ ročníku = svazek
 | číslo = 11: 112001
 | url = http://journals.aps.org/prl/abstract/10.1103/PhysRevLett.117.112001
 | dostupnost2 = 
 | url2 = 
 | issn = 1079-7114
 | doi = 10.1103/PhysRevLett.117.112001
 | jazyk = anglicky
}}</ref>

Někdy bývá za exotický atom považováno i tzv. [[pozitronium]], vázaná soustava [[pozitron]]u a elektronu, a [[mionium]], název nesystematicky používaný jak pro soustavu antimionu a elektronu, tak antimionu a mionu. Ve všech těchto případech kladně nabitý antilepton nahrazuje klasické atomové jádro.

Mohou existovat i vázané soustavy atomového jádra a [[antiproton]]u, nahrazujícího elektron v obalu. Takové soustavy se nazývají baryonové atomy. V r. 1991 bylo objeveno antiprotonové hélium (atomové jádro hélia s „obalem“ tvořeným antiprotonem a elektronem), v r. 2006 pak byla prokázána produkce protonia čili antiprotonového vodíku, vázané soustavy protonu a antiprotonu.<ref>[http://www.osel.cz/index.php?clanek=2932 Spojení světa a antisvěta]</ref> V případě antiprotonového hélia, jakéhosi hybridu mezi atomem a molekulou, se používá též název atomkule. Za relativní stabilitu dvou jeho konfigurací může koordinace kvantového chování antiprotonu a elektronu v jeho obalu.<ref name="Houser_2020">{{Citace elektronického periodika
 | příjmení = Houser
 | jméno = Pavel
 | titul = Kouzla s antihmotou: Atomy helia, ale s antiprotonem
 | periodikum = SCIENCEmag.cz
 | vydavatel = Nitemedia s.r.o.
 | rok vydání = 2020
 | měsíc vydání = březen
 | den vydání = 19
 | url = https://sciencemag.cz/kouzla-s-antihmotou-atomy-helia-ale-s-antiprotonem/
}}</ref>

Všechny exotické atomy jsou nestabilní.

== Atomy a molekuly ==
V [[plyn]]ech, [[kapalina|kapalinách]] a některých [[pevná látka|pevných látkách]] jsou atomy [[chemická vazba|chemickými vazbami]] vázány do [[molekula|molekul]]. V jiných pevných látkách jsou atomy vázány přímo bez tvorby molekul. Tak vznikají [[krystal]]ické látky; zvláštním případem jsou [[molekulární krystal]]y.

== Silové působení v atomu ==
Protože je atom složen z částic, je pro jeho stabilitu důležitá vyváženost sil, které v něm působí:<ref>D. McMahon, Quantum Field Theory Demystified, McGraw-Hill (2008) 12-32</ref>
* [[Newtonův gravitační zákon|Gravitační síla]] působící mezi všemi formami hmoty je v atomech zanedbatelná. Je to nejen z důvodu, že subatomární částice mají velkou hybnost, ale především proto, že gravitace je ze všech [[Základní interakce|interakcí]] nejslabší. Například mezi protonem a elektronem vzdáleným 10<sup>−10</sup>m (poloměr atomu) působí gravitační síla 10<sup>−47</sup>N, zatímco síla mezi dvěma protony (či neutrony) vzdálenými 10<sup>−15</sup>m (poloměr jádra atomu) působí gravitační síla 10<sup>−34</sup>N.
* [[Lorentzova síla|Elektromagnetická síla]] je síla nekonečného dosahu, která působí pouze na částice s elektrickým nábojem. V běžném atomu to jsou elektron a proton, zatímco neutron je elektricky neutrální. Přitažlivá elektromagnetická síla mezi záporně nabitým elektronem a kladně nabitým protonem je tedy síla, která drží elektrony v elektronovém obalu a brání jim, aby atom opustily a to silou řádu 10<sup>−8</sup>N. Na druhou stranu mezi samotnými protony působí odpudivá elektromagnetická síla, a to v řádu 100 N.
* [[Silná interakce|Silná jaderná síla]] je přitažlivá síla, která působí mezi všemi [[kvark]]y a [[gluon]]y až do vzdálenosti 10<sup>−15</sup>m. V atomu jsou z kvarků složeny proton a neutron. Silná síla je tedy zodpovědná za to, že protony a neutrony drží pohromadě a vytváří atomové jádro a především, že drží pohromadě protony, které se vzájemně elektricky odpuzují.
* [[Slabá interakce|Slabá jaderná síla]] je síla působící mezi všemi [[fermion]]y až do vzdálenosti 10<sup>−18</sup>m. V běžném atomu jsou všechny částice fermiony, protože mají spin 1/2.

Z toho vyplývá, že za interakce v atomovém obalu (elektrony v poli jádra, elektrony navzájem, přechody mezi energetickými stavy) je zodpovědná elektromagnetická interakce.

V atomovém jádře se významně projevuje silná interakce (drží jádro pohromadě, je zodpovědná za radioaktivní přeměnu alfa), ale i slabá interakce (zodpovědná za radioaktivní přeměnu beta) a elektromagnetická interakce (snižuje vazbovou energii jádra, zodpovědná za přechody mezi energetickými stavy jádra – radioaktivitu gama).

== Výzkum atomů ==

=== Nemožnost vizualizace atomů viditelným světlem ===
Vizualizaci [[Makroskopický a mikroskopický|makroskopických]] objektů lze bezproblémově provést opticky, tedy pomocí viditelného světla. Tehdy lze proces vizualizace popsat následovně: Světlo putuje ze zdroje záření na objekt od nějž se odrazí (nebo je světlo pohlceno a následně vyzářeno) a pokračuje do měřícího přístroje, např. [[mikroskop]]u. Makroskopické objekty jsou díky své hmotnosti ovlivněny světelným tokem pouze nepatrně a vliv měření se zpravidla zanedbává.

Problém nastává u mikroskopických objektů, jako jsou atomy, kde vliv měření zanedbat nelze. Maximální přesnost měření je dána [[Princip neurčitosti|principem neurčitosti]], <math>\triangle x\triangle p\geq\hbar/2</math>. Vyplývá z něj, že polohu atomu nemůžeme změřit naprosto přesně, takže obraz bude vždy rozostřen a toto omezení nelze nijak obejít. Dále z něj vyplývá, že čím menší rozostření <math>\triangle x</math> chceme, tím větší hybnost světlo musí mít. Protože ale hovoříme o rozostření menším než velikost atomu, tedy v řádu <math>\triangle x\approx10^{-10}\,\mbox{m}</math>, tak hybnost fotonů musí být v řádu <math>\triangle p\approx10^{-24}\,\mbox{kgms}^{-1}</math>, neboli minimální frekvence použitelného světla je <math>\nu\approx10^{18}\,\mbox{Hz}</math>. Nejvyšší frekvence viditelného [[Světlo|světla]] je ale řádu <math>10^{14}\,\mbox{Hz}</math> a tedy ''viditelným světlem není možné atomy pozorovat''. Zpětný výpočet ukazuje, že viditelným světlem je možné pozorovat pouze objekty, které jsou alespoň 10000krát větší než je atom. Toto omezení je platné pro všechny optické mikroskopy bez ohledu na jejich konstrukci.

=== Zařízení pro vizualizaci atomů ===
Aby se daly atomy vizualizovat, je nutné místo viditelného světla použít něco jiného nebo použít úplně jiný způsob vizualizace. Mezi základní zařízení pro vizualizaci atomů patří:
* [[Elektronový mikroskop]] – Namísto viditelného světla (fotonů) používá elektrony a namísto optických čoček používá elektromagnetické čočky. Použití elektronů umožňuje kvantová mechanika, podle níž mají všechny částice, a tedy i elektron, vlnovou povahu ([[Dualita částice a vlnění|korpuskulárně-vlnový dualismus]]). Výhoda elektronového mikroskopu je jeho mnohostrannost.
* [[Řádkovací tunelový mikroskop]] – Pro zobrazení povrchu využívá [[tunelový jev]]. Ostrý hrot se pohybuje těsně nad povrchem zkoumaného vzorku. Tunelový jev umožňuje přechod proudu (elektronů) z povrchu na hrot i když se hrot povrchu „nedotýká“. Mikroskop v dané poloze hrotu <math>[x,y,0]</math> z velikosti procházejícího proudu určí vzdálenost mezi hrotem a povrchem a tedy výšku povrchu (z-ovou souřadnici). Na základě zmapování vzdáleností hrotu a povrchu v mnoha bodech roviny v níž se hrot pohybuje, vytvoří mikroskop obraz reliéfu zkoumaného povrchu. Nevýhodou tunelovacího mikroskopu je, že se dá použít pouze pro vizualizaci vodivých povrchů.
* [[Mikroskopie atomárních sil|AFM mikroskop]] – Pro zobrazení povrchu využívá atomárních sil atomů povrchu zkoumaného vzorku. Ostrý hrot připevněný na ohebném nosníku se pohybuje po povrchu vzorku. Atomární síly povrchových atomů působí na hrot a ohýbají nosník. Mikroskop sledováním ohybu nosníku v dané poloze <math>[x,y]</math> určí polohu hrotu a tedy i výšku povrchu. K vizualizaci reliéfu celého povrchu je potřeba hrotem zmapovat celý povrch. Výhoda AFM je, že se dá použít i pro vizualizaci nevodivých povrchů.

=== Manipulace s atomy ===
S jednotlivými atomy se poprvé podařilo manipulovat v roce [[1989]] [[Donald Eigler|Donaldu Eiglerovi]] z [[IBM]], který ze 35 atomů [[xenon]]u vytvořil nápis „IBM“. Pro manipulaci s atomy použil [[řádkovací tunelový mikroskop]] při velmi nízkých teplotách a v [[Vakuum#Vakuum experimentální a technické|ultravysokém vakuu]].

Manipulace s jednotlivými atomy je velmi důležitá pro budoucí rozvoj [[nanotechnologie]], oboru, který na úrovni atomů a molekul pomáhá vytvářet materiály speciálních vlastností, např. materiály s vysokou pevností.

== Reference ==
<references />

== Literatura ==
* Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
* N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 {{ISBN|80-85427-38-9}}

== Související články ==
* [[Kvantová fyzika]]
* [[Chemie]]

== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
* {{Commons|Atom}}
* {{Wikicitáty|téma=Atom}}
* {{Wikislovník|heslo=atom}}
* {{Otto|heslo=Atom}}

{{Částice}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Fyzika|Chemie}}
{{1000 nejdůležitějších článků}}

[[Kategorie:Atomová fyzika]]
[[Kategorie:Teoretická chemie]]
[[Kategorie:Modely atomu]]