Zobrazení zdroje stránky Antimon

{{Infobox - chemický prvek
  | značka = Sb
  | protonové číslo = 51
  | nukleonové číslo = 
  | název = Antimon
  | latinsky = stibium
  | nad = [[Arsen|As]]
  | pod = [[Bismut|Bi]]
  | vlevo = [[Cín]]
  | vpravo = [[Tellur]]
  | dolní tabulka = ano
  | chemická skupina = Polokovy
  | číslo CAS = 7440-36-0
  | skupina = 15
  | perioda = 5
  | blok = p
  | obrázek = Antimony-4.jpg
  | emisní spektrum = Antimony spectrum visible.png
  | vzhled = stříbřitě lesklá šedá
  | relativní atomová hmotnost = 121,760
  | atomový poloměr = 140&nbsp;pm
  | kovalentní poloměr = 139±4&nbsp;pm
  | Van der Waalsův poloměr = 206&nbsp;pm
  | elektronová konfigurace = &#91;[[Krypton|Kr]]&#93; 4d<sup>10</sup> 5s<sup>2</sup> 5p<sup>3</sup>
  | oxidační čísla = −III, '''III''', '''V'''
  | skupenství = pevné
  | krystalografická soustava = trigonální (bílá)<br />[[Soubor:Rhombohedral.svg|100px|tetragonální]]
  | hustota = (při [[Pokojová teplota|p.t.]]) 6.697&nbsp;
  | tvrdost = 3,0
  | magnetické chování = [[Diamagnetismus|diamagnetické]]
  | teplota tání = 630,63
  | teplota varu = 1587
  | rychlost zvuku = (při 20&nbsp;°C) 3420&nbsp;m/s
  | měrný elektrický odpor = 417 nΩ·m (při 20&nbsp;°C)
  | součinitel elektrického odporu = 3,6 až 5,1 K<sup>−1</sup>
  | tepelná vodivost = 24,4&nbsp;W⋅m<sup>−1</sup>⋅K<sup>−1</sup>
  | skupenské teplo tání = 19,79 kJ·mol<sup>−1</sup>
  | skupenské teplo varu = 193,43 kJ·mol<sup>−1</sup>
  | měrná tepelná kapacita = 25,23 J·mol<sup>−1</sup>·K<sup>−1</sup>
  | elektronegativita = 2,05
  | ionizační energie = 834 kJ·mol<sup>−1</sup>
  | ionizační energie2 = 1594,9 kJ·mol<sup>−1</sup>
  | ionizační energie3 = 2440 kJ·mol<sup>−1</sup>
  | iontový poloměr = 76&nbsp;pm
  | izotopy = {{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop
  | nukleonové číslo = 121
  | značka = Sb
  | počet neutronů = 70
  | výskyt = 57,36
}}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop
  | nukleonové číslo = 123
  | značka = Sb
  | počet neutronů = 72
  | výskyt = 42,64
}}{{Infobox - chemický prvek/Nestabilní izotop
  | nukleonové číslo = 125
  | značka = Sb
  | výskyt = syntetický
  | poločas = 2,7582 let
  | způsob = [[Přeměna beta minus|β<sup>−</sup>]]
  | energie = 0,767
  | nukleonové číslo produktu = 125
  | značka produktu = [[Tellur|Te]]
}}
  | symboly nebezpečí GHS = {{GHS07}}{{GHS08}}{{GHS09}}<ref name=pubchem_cid_5354495>{{Citace elektronického periodika | titul = Antimony | periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov | vydavatel = PubChem | url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/5354495 | jazyk = en | datum přístupu = 2021-05-24 }}</ref><br>{{Varování}}<ref name=pubchem_cid_5354495 />
}}
'''Antimon''' (chemická značka '''Sb''', {{vjazyce|la}} ''stibium'') je [[polokovy|polokovový]] prvek, lidstvu je znám již od [[starověk]]u. Slouží jako součást různých slitin, používá se ve výrobě elektronických prvků, [[pigment|barviv]] a [[keramika|keramických]] materiálů.

== Značka a název ==
Antimon je na první pohled odlišný od většiny ostatních prvků, a to proto, že se jeho chemická značka ('''Sb''') a latinský název (s''tibium'') vůbec neshodují s jeho běžným názvem ('''antimon''' či '''antimonium''').

Chemická značka '''Sb''' je starší, pochází ze starověkého Řecka, konkrétně ze slova „stibi“, česky „značka“, anglicky „mark“, a to proto, že se ve starověkém Řecku antimon používal jako oční líčení. Název '''antimon''' se zřejmě objevil až ve středověku, a nejčastější vysvětlení je, že jde o spojení řeckých slov „anti“ a „mono“, tedy v překladu „ne sám“ nebo „ne jeden“, jelikož se antimon ve valné většině případů vyskytuje ve sloučeninách, nikoli sám.{{Doplňte zdroj}}

== Základní fyzikálně-chemické vlastnosti ==

Antimon je stříbrolesklý kovový až polokovový prvek, známý již od starověku. Ve sloučeninách se vyskytuje v&nbsp;mocenstvích Sb<sup>3−</sup>, Sb<sup>3+</sup>, Sb<sup>4+</sup> a Sb<sup>5+</sup>.

Antimon stojí v&nbsp;[[Beketovova řada kovů|elektrochemické řadě napětí kovů]] až za vodíkem a proto se rozpouští pouze působením silných minerálních oxidačních kyselin, vůči kterým není antimon příliš odolný. Velmi rychle se také rozpouští v&nbsp;[[kyselina chlorovodíková|kyselině chlorovodíkové]] za přítomnosti i malého množství oxidačních činidel (např. [[Kyselina dusičná|HNO<sub>3</sub>]], [[peroxid vodíku|H<sub>2</sub>O<sub>2</sub>]]). Ochotně reaguje s&nbsp;[[halogeny]] a [[sulfan]]em. Za tepla se slučuje se sírou, fosforem, arsenem a dalšími prvky. Při zahřívání s&nbsp;oxidačními činidly (např. dusičnany, chlorečnany) práškový antimon vybuchuje za vzniku solí kyseliny antimoničné.

Kovový antimon se vyskytuje v&nbsp;několika alotropních modifikacích: modrobílý kovový antimon a nestálé nekovové formy žlutého a černého antimonu.
* Kovový neboli šedý antimon je středně tvrdý a velmi křehký. Na vzduchu je za normálních teplot neomezeně stálý, za zvýšené teploty reaguje s&nbsp;[[kyslík]]em za vzniku oxidu antimonitého Sb<sub>2</sub>O<sub>3</sub>.
* Žlutý antimon lze získat zaváděním kyslíku do kapalného [[stiban|antimonovodíku]] při −90&nbsp;°C a odpovídá modifikacím žlutého [[arsen]]u a bílého [[fosfor]]u . Nad −80&nbsp;°C černá a přechází na modifikaci černého antimonu.
* Černý antimon vzniká buď ze žlutého nebo působením [[vzduch]]u na kapalný antimonovodík při teplotách vyšších než −80&nbsp;°C. Černý antimon je reaktivnější než kovový. Za obyčejné teploty se vzduchem oxiduje a může se dokonce vznítit.{{Doplňte zdroj}} Pokud je zahřátý za nepřístupu vzduchu, přechází na kovovou modifikaci.

== Výskyt ==
[[Soubor:Stibnite.jpg|náhled|vlevo|Antimonit]]
Antimon je v [[zemská kůra|zemské kůře]] poměrně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 0,2–1&nbsp;ppm (mg/kg). V mořské vodě činí jeho koncentrace pouze 0,3&nbsp;μg/l. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom antimonu přibližně 300&nbsp;miliard atomů [[vodík]]u.

Hlavní rudou antimonu je [[antimonit]], chemicky sulfid antimonitý Sb<sub>2</sub>S<sub>3</sub>. Dalšími minerály antimonu jsou [[ullmannit]] o složení NiSbS, [[breithauptit]] NiSb, [[dyskrazit]] Ag<sub>3</sub>Sb, [[pyrargyrit]] Ag<sub>3</sub>SbS<sub>3</sub>, [[boulangerit]] 5PbS·2Sb<sub>2</sub>S<sub>3</sub>, [[jamesonit]] 2PbS·Sb<sub>2</sub>S<sub>3</sub> a například [[stefanit]] 5Ag<sub>2</sub>S·Sb<sub>2</sub>S<sub>3</sub>. Vzácně se v&nbsp;přírodě lze setkat i s&nbsp;elementárním, kovovým [[antimon (minerál)|antimonem]]. Obvykle je také přítomen jako příměs v&nbsp;rudách [[stříbro|stříbra]], [[měď|mědi]] a [[olovo|olova]].

Největší známé zásoby antimonu na světě jsou v&nbsp;současnosti v&nbsp;[[Tádžikistán]]u.

== Výroba ==
* Průmyslově se antimon vyrábí '''pražně-redukčním pochodem''' svých sulfidických rud za přístupu vzduchu za vzniku oxidů, které se dále '''redukují žárově [[uhlí]]m''' ([[koks]]em).

: <math>\mathsf{Sb_2S_3 + 5\,O_2\ \to\ Sb_2O_4 + 3\,SO_2}</math>

: <math>\mathsf{Sb_2O_4 + 4\,C\ \to\ 2\,Sb + 4\,CO}</math>

* Další možný způsob výroby antimonu je '''srážecí pochod''', kdy spolu reaguje [[antimonit]] a [[železo]]. Tento způsob lze použít pouze v&nbsp;případě, že antimonit neobsahuje velké množství hlušiny.

: <math>\mathsf{Sb_2S_3 + 3\,Fe\ \to\ 2\,Sb + 3\,FeS}</math>

* Velmi čistý antimon lze získat z&nbsp;roztoků nebo tavenin [[elektrolýza|elektrolyticky]].

== Využití ==
Významné uplatnění nalézá antimon jako složka různých '''[[slitina|slitin]]'''. Obvykle v&nbsp;nich však tvoří pouze malou část, která pouze zlepšuje vlastnosti základní slitiny – např. zvýšení mechanické pevnosti a odolnosti proti chemickým vlivům. Další významné použití je využití sulfidu antimoničného při výrobě [[kaučuk]]u.

=== Slitiny antimonu ===
[[Soubor:Antimon.PNG|vlevo|náhled|Lahvička s černým [[alotropie|alotropem]] antimonu]]
Nové typy olověných '''[[akumulátor]]ů''' jsou často vyráběny ze slitin [[olovo|olova]] s&nbsp;jinými kovy. Například výroba kladných desek ze slitiny olova, antimonu a [[selen]]u značně prodlužuje životnost akumulátoru v&nbsp;důsledku vyšší mechanické pevnosti této slitiny.

Významný je podíl antimonu při '''výrobě pájek''' na bázi olova a cínu. Přídavky antimonu, [[kadmium|kadmia]] a stříbra získávají tyto pájky lepší vodivost, zvyšuje se pevnost sváru, i když za cenu zvýšení bodu tání slitiny.

Slitina o přibližném složení 75&nbsp;% olova, 15&nbsp;% cínu a 10&nbsp;% antimonu – '''[[liteřina]]''' byla po dlouhá léta základním materiálem pro výrobu tiskařských liter – forem sazby tisku. Tuto slitinu vytvořil v&nbsp;[[15. století]] proslulý zlatník [[Johannes Gutenberg]], vynálezce [[knihtisk]]u a výrobce světoznámé [[Gutenbergova bible|Gutenbergovy bible]].

'''Ložiskový kov''' obsahuje [[cín]], [[olovo]], [[měď]] a antimon. Rozlišují se dva typy ložiskových kovů – bílé a červené. Bílé obsahují 80–90&nbsp;% cínu, 7–20&nbsp;% antimonu a několik procent mědi. Červené obsahují 75–90&nbsp;% mědi, 10&nbsp;% cínu a menší množství [[zinek|zinku]], olova a antimonu. Vyznačují se především vysokou odolností proti otěru, i když jsou poměrně měkké – slouží pro výrobu kluzných ložisek pro automobilový průmysl a další aplikace.

Známá soška filmového [[Oscar#Soška Oscara|Oscara]] je od roku [[1930]] vyráběna ze slitiny cínu, mědi a antimonu, pokrytá vrstvou [[nikl]]u, stříbra a konečně čistého 24[[Karát (ryzost)|karátového]] [[zlato|zlata]].

Vzácně je antimon [[legování|legován]] do '''dentálních slitin''' používaných v zubním lékařství. Hlavními kovy dentálních slitin s&nbsp;obsahem antimonu jsou [[palladium]] a [[stříbro]].

=== Elektronika ===
Přídavkem určitého množství atomů antimonu do krystalu superčistého [[křemík]]u vznikne '''polovodič typu N''', jedna z komponent pro výrobu základních součástí současné elektroniky – [[dioda|diod]] a '''[[tranzistor]]ů'''.

Optické disky ([[kompaktní disk|CD]], [[DVD]], [[Blu-ray]]) s&nbsp;možností vícenásobného zápisu používají pro záznam dat vrstvy nejčastěji na bázi slitin [[germanium]]-antimon-[[tellur]] nebo stříbro-[[indium]]-antimon-tellur. Záznam spočívá ve změně struktury materiálu z&nbsp;krystalické do amorfní formy, přičemž obě formy mají významně odlišné optické vlastnosti. Zahřeje-li se hmota laserem nad určitou teplotu (teplota krystalizace) a poté ochladí, získává krystalickou strukturu. Je-li však zahřáta nad teplotu tání a poté prudce ochlazena, přechází do amorfního (tedy neuspořádaného) stavu.

== Sloučeniny ==
[[Soubor:Antimony massive.jpg|vpravo|náhled|Kovový antimon]]

=== Antimonovodík ===
S&nbsp;[[vodík]]em vytváří antimon plynný antimonovodík neboli stiban SbH<sub>3</sub>. Je to zapáchající, bezbarvý a snadno zápalný plyn. Vzniká působením vodíku ve stavu zrodu na rozpustné sloučeniny antimonu. Hořením stibanu vzniká oxid antimonitý Sb<sub>2</sub>O<sub>3</sub>.

=== Sulfidy ===
Sulfidy antimonu jsou ve vodě nerozpustné sloučeniny.
* [[Sulfid antimonitý]] Sb<sub>2</sub>S<sub>3</sub> je po vysrážení ze studeného roztoku oranžovočervený, po vysrážení z teplejších roztoků nebo při zahřívání oranžovočerveného sulfidu, přechází na šedočernou modifikaci. Sulfid antimonitý je jednou ze sloučenin používaných při výrobě zápalek a je základní rudou používanou k výrobě antimonu.
* [[Sulfid antimoničný]] Sb<sub>2</sub>S<sub>5</sub> je oranžový prášek, který se používá k vulkanizaci kaučuku.

=== Halogenidy ===
Všechny halogenidy lze (až na [[chlorid antimoničitý]] SbCl<sub>4</sub>) připravit přímým sloučením prvků. Halogenidy antimonu snadno hydrolyzují i vzdušnou vlhkostí, nejstálejší z nich jsou fluoridy.
* [[Fluorid antimonitý]] SbF<sub>3</sub> je bezbarvá krystalická látka, snadno se rozplývající na vzduchu. Tvoří podvojné soli s chloridy a sírany alkalických kovů.
* [[Fluorid antimoničný]] SbF<sub>5</sub> je bezbarvá olejovitá kapalina. Snadno tvoří podvojné soli a adiční sloučeniny.
* [[Chlorid antimonitý]] SbCl<sub>3</sub> je měkká, bezbarvá, na vzduchu dýmající látka. Používá se k moření kovů a v medicíně pro leptání. Snadno tvoří adiční sloučeniny a některé podvojné soli.
* [[Chlorid antimoničitý]] SbCl<sub>4</sub> je tmavohnědá kapalina, kterou nelze připravit v&nbsp;čistém stavu, ale pouze v&nbsp;rovnováze s&nbsp;chloridem antimonitým a antimoničným. Chlorid antimoničitý tvoří [[komplexní sloučenina|komplexní]] soli.
* [[Chlorid antimoničný]] SbCl<sub>5</sub> je nažloutlá olejovitá kapalina. Nalézá uplatnění především v&nbsp;organické syntéze, kde se používá jako chlorační činidlo.
* [[Bromid antimonitý]] SbBr<sub>3</sub> je bezbarvá krystalická látka. Snadno tvoří podvojné sloučeniny.
* [[Bromid antimoničný]] SbBr<sub>5</sub> neexistuje volný a je znám pouze v&nbsp;podobě svých podvojných sloučenin.
* [[Jodid antimonitý]] SbI<sub>3</sub> je rubínově červená krystalická látka, snadno tvořící adiční sloučeniny s&nbsp;jodem.
* [[Jodid antimoničný]] SbI<sub>5</sub> je temně hnědá látka.

=== Oxidy ===
'''Oxidy''' antimonu slouží při přípravě různých '''barevných pigmentů''' a barvení keramiky.
* [[Oxid antimonitý]] Sb<sub>2</sub>O<sub>3</sub> popř. Sb<sub>4</sub>O<sub>6</sub> je bílá práškovitá látka, která při větším zahřívání přechází v žlutou modifikaci a při ochlazení zpět v bílou modifikaci. Oxid antimonitý je amfoterní.
* [[Oxid antimoničitý]] Sb<sub>2</sub>O<sub>4</sub> lépe oxid antimonito-antimoničný je bílý prášek. Vzniká při zahřívání oxidu antimonitého nebo antimoničitého na vzduchu při teplotě 800–900&nbsp;°C.
* [[Oxid antimoničný]] Sb<sub>2</sub>O<sub>5</sub> je nažloutlý prášek. Získává se oxidací oxidu antimoničitého.

=== Antimonité soli ===
* [[Vinan antimonylo-draselný]] byl znám již ve středověku K<sub>2</sub>[Sb<sub>2</sub>(C<sub>4</sub>H<sub>2</sub>O<sub>6</sub>)<sub>2</sub>]·3H<sub>2</sub>O (dříve domnívané struktury: K[C<sub>4</sub>H<sub>2</sub>O<sub>6</sub>Sb(OH<sub>2</sub>)].½H<sub>2</sub>O nebo K[C<sub>4</sub>H<sub>4</sub>O<sub>6</sub>(SbO)].½H<sub>2</sub>O) jako ''dávivý kámen'' neboli ''tartarus emeticus''. Tato sloučenina je dobře rozpustná ve vodě a po požití vyvolává zvracení. Je stejně jako všechny rozpustné soli antimonu jedovatý.
* [[Síran antimonitý]] Sb<sub>2</sub>(SO<sub>4</sub>)<sub>3</sub> je bezbarvá krystalická látka. Získává se rozpouštěním antimonu, oxidu antimonitého nebo sulfidu antimonitého v&nbsp;horké koncentrované kyselině sírové.
* [[Dusičnan antimonitý]] Sb(NO<sub>3</sub>)<sub>3</sub> je bílá krystalická látka. Vzniká reakcí oxidu antimonitého s dýmavou kyselinou dusičnou.

== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
* Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
* Dr. Heinrich Remy, ''Anorganická chemie'' 1. díl, 1. vydání 1961

=== Externí odkazy ===
* {{Commons}}
* {{Commonscat}}
* {{Wikislovník|heslo=antimon}}

{{Periodická tabulka (navbox)}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Chemie}}

[[Kategorie:Antimon| ]]
[[Kategorie:Chemické prvky]]
[[Kategorie:Polokovy]]
[[Kategorie:Pniktogeny]]