Zobrazení zdroje stránky Anarchie, stát a utopie

{{Infobox - kniha
  | obrázek = Anarchy,_State,_and_Utopia_(first_edition).JPG
  | popisek = přebal prvního vydání
  | autor = Robert Nozick
  | země = [[Spojené státy americké]]
  | jazyk = [[angličtina]]
  | vydáno = 1974
  | isbn = 978-0-465-09720-3
  | počet stran = 334
}}
'''''Anarchie, stát a utopie''''' je kniha z roku 1974 amerického [[Politická filosofie|politického filozofa]] [[Robert Nozick|Roberta Nozicka]]. V roce 1975 vyhrála americkou [[National Book Award|národní knižní cenu]] v kategorii filozofie a náboženství,<ref name="NatBookFound">{{Citace elektronické monografie
| url = http://www.nationalbook.org/nba1975.html
| titul = Archivovaná kopie
| datum přístupu = 2019-12-16
| url archivu = https://web.archive.org/web/20110909065656/http://www.nationalbook.org/nba1975.html
| datum archivace = 2011-09-09
| nedostupné = ano
}}</ref>, byla přeložena do 11 jazyků, a vyhlášena jednou ze „100 nejvlivnějších knih od války“ (1945-1995) britským časopisem Times Literary Supplement <ref name="TimesLiterarySupp">{{Citace elektronické monografie
| url = http://www.listsofbests.com/list/28419-100-most-influential-books-since-world-war-ii
| titul = Archivovaná kopie
| datum přístupu = 2019-12-16
| url archivu = https://web.archive.org/web/20111204233747/http://www.listsofbests.com/list/28419-100-most-influential-books-since-world-war-ii
| datum archivace = 2011-12-04
| nedostupné = ano
}}</ref>

V opozici proti ''Teorii spravedlnosti'' (1971) [[John Rawls|Johna Rawlse]], a v rámci debaty s [[Michael Walzer|Michaelem Walzerem]], Nozick argumentuje ve prospěch minimálního státu, „omezeného na úzké funkce ochrany proti krádeži, podvodům, násilí, na zajištění vymáhání smlouvy atd. “ Když stát přebírá více odpovědností než tyto, tvrdí Nozick, porušuje něčí práva. Na podporu myšlenky minimálního státu předkládá Nozick argument, který ilustruje, jak minimální stav vzniká přirozeně z anarchie a proč je neoprávněné jakékoli rozšíření státní moci za tento minimální práh.

== Shrnutí ==
Klíčovou součástí knihy je Nozickova teorie oprávnění (''Entitlement theory''), která pohlíží na lidi jako na vlastníky sebe sama a ospravedlňuje transfery zboží, peněz či jiných statků jen za podmínky souhlasu jejich vlastníků. Je ovlivněna díly [[John Locke|Johna Locka]], [[Immanuel Kant|Immanuela Kanta]] a [[Friedrich August von Hayek|Friedricha Hayeka]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Reese-Schäfer
| jméno = Walter
| titul = Robert Nozick, Anarchy, State, and Utopia. New York: Basic Books 1974
| url = http://dx.doi.org/10.1007/978-3-531-90400-9_89
| vydavatel = VS Verlag für Sozialwissenschaften
| místo = Wiesbaden
| strany = 334–338
| isbn = 978-3-531-14005-6
| isbn2 = 978-3-531-90400-9
}}</ref>

Kniha také obsahuje obranu [[Minarchismus|minarchismu]] proti extrémnějším názorům, jako je [[anarchokapitalismus]] (ve kterém neexistuje ''žádný'' stát a jednotlivci musí uzavřít smlouvy se soukromými společnostmi o všech službách). [[Robert Nozick|Nozick]] tvrdí, že anarchokapitalismus by se nevyhnutelně proměnil v [[Minarchismus|minarchistický]] stát, aniž by porušil některý z [[Princip neagrese|principů neagrese]], a to kvůli případnému vzniku jediné lokálně dominantní (soukromé) obranné a [[Soudní moc|soudní]] agentury, se kterou spolupracovat je v zájmu každého, protože jiné agentury nejsou schopny efektivně konkurovat výhodám agentury s většinovým pokrytím. Proto, i když je anarchokapitalistická teorie správná, vede k jediné, třebaže soukromé, agentuře, která je sama o sobě de facto „státem“. Anarchokapitalismus tedy může existovat pouze po omezenou dobu, než se objeví minimální stát.

=== Filozofická část ===
Předmluva ''Anarchie, státu a utopie'' obsahuje pasáž o „obvyklém způsobu prezentace filosofické práce“ - o její prezentaci, jako by to které filozofické dílo mělo být naprosto konečným řešením té které problematiky. Nozick věří, že [[Filosof|filozofové]] jsou ve skutečnosti skromnější a že si jsou vědomi slabostí svých děl. Přesto přetrvává jakási filozofická snaha „stlačit a přesunout věci tak, aby se vešly do určitého očekávaného prostoru“. Boule a problémy takového prostoru jsou maskovány nebo je příčina boule odsunuta tak, aby zůstala bez povšimnutí. Pak „Rychle zjistíte úhel, ze kterého se zdá, že všechno zapadá, a pořídíte snímek dřív, než se problém projeví i zde.“ Po návratu z temné komory, „zbývá zveřejnit fotografii jako zachycení toho, jak věci jsou, a konstatovat, že do jiného tvaru zapadnout nemohou.“ Jak se tedy práce [[Robert Nozick|Nozicka]] liší od této formy činnosti? Dle Nozickova vyjádření „věří tomu, že co říká, je správně“, ale nemaskuje boule: „pochybnosti a obavy a nejistoty, ale i domněnky, úvahy a argumenty.“

== Další témata zahrnutá v knize ==

=== Retributivní a odstrašující teorie trestu ===
V kapitole 4 [[Robert Nozick|Nozick]] řeší dvě teorie trestu: zastrašující a [[Retributivní justice|retributivní]]. Abychom je mohli porovnat, musíme vzít v úvahu, jaké je rozhodnutí, kterému čelí potenciální [[Pachatel|přestupce]]. Jeho rozhodnutí může být určeno podle vzorce:

<math>G \cdot (1-p)-(C+D+E) \cdot p </math>

Kde G jsou přínosy z porušení práv oběti, p je pravděpodobnost, že bude chycen, a (C + D + E) jsou náklady, kterým by [[pachatel]] čelil, pokud by byl chycen. Konkrétně, C je plná náhrada škody oběti, D jsou všechny emoční náklady, kterým by [[pachatel]] čelil, pokud by byl chycen (zatčení, postavením před soud, vězněním a podobně) a E jsou finanční náklady na pátrání, zadržení a soud, které mu budou též předloženy k úhradě.

Pokud je výsledek této rovnice kladný, potenciální [[pachatel]] bude mít motivaci porušovat práva potenciální oběti.

Zde přicházejí do hry dvě teorie. V rámci retributivního soudního rámce by měly být na přestupce uvaleny dodatečné náklady R, které jsou úměrné způsobené škodě (nebo škodě, které měla či mohla být způsobena).

Konkrétně <math>R = r\cdot H</math>, kde r je míra odpovědnosti, kterou má pachatel. Platí, že <math>0 \leq r \leq 1</math> .

Proto by následky, kterým by potenciální přestupce nyní čelil, byly následující:

<math>G\cdot (1 - p) - (C+D+E+R) \cdot p </math>

Ale to stále neodradí všechny potenciální přestupce. Rovnice by byla kladná, pokud je G (možný zisk) dostatečně vysoká, a co je důležitější, pokud je p (pravděpodobnost dopadení) nízká. To znamená, že pokud je velmi nepravděpodobné, že vás chytí, můžete se dosti rozumně rozhodnout, že zločin spácháte, i když budete muset čelit novým, zvýšeným, nákladům R. Proto retributivní teorie spravedlnosti nezabrání některým selhání odstrašení.

Na druhé straně teorie zastrašování („trest za zločin by měl být minimální nezbytný k tomu, aby byl pachatel odrazen od páchání“) neposkytuje dostatečné vodítko ohledně toho, kam, jak, a do jaké míry se má odstrašení zaměřit. Má-li být zamezeno každému možnému porušení práv, „bude sankce stanovena nepřijatelně vysokou“. Problém je v tom, že přestupce může být potrestán mnohem více, než by bylo adekvátní ke škodě, kterou způsobil (nebo hodlal, či mohl způsobit) za účelem odrazení ''ostatních lidí'' .

Podle Nozicka by [[Utilitarismus|utilitární]] reakcí na poslední problém bylo zvyšovat trest až do okamžiku, kdy by bylo trestem vytvořeno více neštěstí, než od kolika budou uchráněni ti, kteří se v důsledku dalšího trestu (a z něj vyplývajícího odstrašení) nestanou oběťmi. Ale to vyvolává další problém: mělo by štěstí oběti při výpočtu mít větší váhu než štěstí zločince? Pokud ano, kolik?

Nozick tak dospívá k závěru, že retiributivní princip je lepší z důvodu jednoduchosti.

Stejně tak podle retributivní teorie tvrdí, že sebeobrana je přijatelná a možná, i když oběť používá více síly, než bylo použito k útoku. Navrhuje, aby maximální množství síly, které může napadená oběť použít, bylo:

<math>f(H) + r \cdot H ~~~~~(kde~~ f(H) \geq H ) </math>

V tomto případě je H újma, kterou si oběť (případně někdo, kdo oběti přijde na pomoc) myslí, že pachatel oběti způsobí. Pokud však použije více síly než f (H), musí se tato dodatečná síla odečíst od trestu, který pachatel obdrží.

== Reference ==
<references />

== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}

{{Autoritní data}}

[[Kategorie:Filozofická literární díla]]
[[Kategorie:Knihy z roku 1974]]
[[Kategorie:Americká literární díla]]
[[Kategorie:Politická filozofie]]